Bg. 16.20

Je známo, že Bůh je dokonale milostivý, ale tady čteme, že není nikdy milostivý k démonům. Je tu jasně řečeno, že lidé s démonskou povahou jsou život za životem posíláni do lůn podobných démonů, a jelikož nezískávají milost Nejvyššího Pána, propadají se níž a níž, až nakonec dostanou těla koček, psů a prasat. Kṛṣṇa jasně říká, že tito démoni nemají prakticky žádnou možnost získat Boží milost v kterémkoliv stádiu svého dalšího života. Také Védy uvádějí, že takoví lidé postupně klesají až do těl psů a prasat. V této souvislosti může někdo namítnout, že asi Bůh není dokonale milostivý, když neprojevuje milost těmto démonům. Na to odpovídá Vedānta-sūtra, že Nejvyšší Pán nechová k nikomu nenávist. To, že umísťuje asury, démony, na nejnižší úroveň života, je jen další projev Jeho milosti. Někdy asury zabíjí, ale toto zabití je pro ně také dobré, protože z védské literatury se dozvídáme, že každý, koho zabije Nejvyšší Pán, získá osvobození. V minulosti se mnoha asurům – Rāvaṇovi, Kaṁsovi, Hiraṇyakaśipuovi – zjevil Pán v různých inkarnacích právě proto, aby je zabil. Asurové tedy dostávají milost Boha, když mají to štěstí, že je zabije.