Bg. 15.16

Jak už bylo vysvětleno, Pán ve své inkarnaci Vyāsadevy sestavil Vedānta-sūtru. Tady Śrī Kṛṣṇa shrnuje její obsah. Říká, že živé bytosti, kterých je nespočetně mnoho, se dají rozdělit do dvou skupin: na pomíjivé a nepomíjivé. Živé bytosti jsou věčně oddělenými částmi Nejvyšší Osobnosti Božství. Pokud jsou ve styku s hmotným světem, říká se jim jīva-bhūta, a zde použitá sanskrtská slova kṣaraḥ sarvāṇi bhūtāni znamenají, že jsou pomíjivé. Zato těm, které jsou jednotné s Nejvyšší Osobností Božství, se říká „nepomíjivé“. Jednota neznamená, že nemají žádnou individualitu, ale že mezi nimi a Pánem není nesoulad. Nestaví se proti účelu Pánova stvoření. V duchovním světě samozřejmě nic takového jako stvoření neexistuje, ale jak uvádí Vedānta-sūtra, Nejvyšší Osobnost Božství je zdrojem všech emanací, a v tom smyslu tady tento pojem používáme.

Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Kṛṣṇa, nyní říká, že existují dva druhy živých bytostí, a jelikož to dokládají Védy, není o tom pochyb. Živé bytosti, které zápasí v tomto světě s myslí a pěti smysly, mají hmotná těla podléhající změnám. Hmota se mění, a tak se zdá, že se mění sama živá bytost. Ovšem tělo v duchovním světě není hmotné, a proto se nemění. V hmotném světě prochází živá bytost šesti změnami: rodí se, roste, určitou dobu setrvává, vytváří své vedlejší produkty a potom chřadne a zaniká. To jsou proměny hmotného těla. V duchovním světě se ale tělo nemění; neexistuje tam stáří, zrození ani smrt. Panuje tam jednota. Kṣaraḥ sarvāṇi bhūtāni – všechny živé bytosti, které přišly do styku s hmotou, od první stvořené bytosti, Brahmy, až po malého mravence, mění svá těla, a proto jsou pomíjivé. V duchovním světě jsou ale všichni trvale osvobození ve stavu jednoty.