Bg. 10.21

Hlavním z dvanácti Ādityů je Kṛṣṇa. Ze všech svítících těles na nebi je nejvýraznější Slunce, a v Brahma-saṁhitě je řečeno, že Slunce je zářícím okem Nejvyššího Pána. V prostoru vane padesát různých druhů větru a jejich vládnoucí božstvo, Marīci, zastupuje Kṛṣṇu.

V noci mezi hvězdami nejvíc vyniká Měsíc, a proto je představitelem Kṛṣṇy. Z tohoto verše vyplývá, že Měsíc je jednou z hvězd – to znamená, že hvězdy, které se třpytí na nebi, také odrážejí světlo Slunce. Védská literatura neuznává teorii mnoha sluncí ve vesmíru. Slunce je jedno a hvězdy, stejně jako Měsíc, svítí odraženým slunečním světlem. Bhagavad-gītā v tomto verši řadí Měsíc mezi hvězdy, takže třpytivé hvězdy nejsou mnoha slunci, ale tělesy podobnými Měsíci.