ТЕКСТ 41
Sloka 41
Текст
Verš
садаси юдхиш̣т̣хира-ра̄джасӯя еш̣а̄м
архан̣ам упапеда ӣкш̣ан̣ӣйо
мама др̣ш̣и-гочара еш̣а а̄вир а̄тма̄
sadasi yudhiṣṭhira-rājasūya eṣām
arhaṇam upapeda īkṣaṇīyo
mama dṛśi-gocara eṣa āvir ātmā
Дума по дума
Synonyma
муни-ган̣а – великите учени мъдреци; нр̣па-варя – великите царе; сан̇куле – при огромното насъбрало се множество; антах̣-садаси – съвет; юдхиш̣т̣хира – на император Юдхиш̣т̣хира; ра̄джа-сӯйе – царско жертвоприношение; еш̣а̄м – на всички изтъкнати личности; архан̣ам – обожание и поклонение; упапеда – получи; ӣкш̣ан̣ӣях̣ – обект на внимание; мама – моето; др̣ш̣и – зрение; гочарах̣ – пред погледа на; еш̣ах̣ а̄вих̣ – лично присъствие; а̄тма̄ – душата.
muni-gaṇa — velcí učení mudrci; nṛpa-varya — velcí vládnoucí králové; saṅkule — ve velkém shromáždění; antaḥ-sadasi — porada; yudhiṣṭhira — krále Yudhiṣṭhira; rāja-sūye — královská oběť; eṣām — všech velkých osobností; arhaṇam — uctívání; upapeda — získal; īkṣaṇīyaḥ — předmět pozornosti; mama — můj; dṛśi — pohled; gocaraḥ — v dosahu; eṣaḥ āviḥ — osobně přítomný; ātmā — duše.
Превод
Překlad
На Ра̄джасӯя-ягя (жертвоприношението), извършена от Маха̄ра̄джа Юдхиш̣т̣хира, се бяха събрали всички издигнати хора на света, царе и велики учени и пред това огромно множество Бог Шрӣ Кр̣ш̣н̣а бе обожаван от всички като възвишената Божествена Личност. Аз също бях там и си припомням това събитие, за да съсредоточа ума си върху Бога.
Na oběti Rājasūya-yajña, kterou vykonával Mahārāja Yudhiṣṭhira, se shromáždila celá světová elita králů a učenců, a v tomto velkém shromáždění všichni do jednoho uctívali Pána Śrī Kṛṣṇu jako nejvznešenější Osobnost Božství. Stalo se to za mé přítomnosti, a tak vzpomínám na tuto událost, aby má mysl neustále spočívala u Pána.
Пояснение
Význam
След удържаната победа в битката при Курукш̣етра Маха̄ра̄джа Юдхиш̣т̣хира, който вече бил император на света, извършил обредното жертвоприношение Ра̄джасӯя. В онези дни, когато императорът се възкачвал на престола, като предизвикателство той изпращал един кон да препуска по целия свят и по този начин обявявал превъзходството си. Всеки владетел – принц или цар – свободно можел да избере дали да признае или да не признае върховната власт на императора. Този, който приемел предизвикателството, трябвало да се сражава с императора и в бой да докаже собственото си превъзходство. Победеният противник трябвало да се раздели с живота си, отстъпвайки трона на друг цар или владетел. Маха̄ра̄джа Юдхиш̣т̣хира също отправил такова предизвикателство, като изпратил коне по целия свят, но всички владетели и царе признали властта му и го нарекли император на света. След това всички владетели, подчинени на Маха̄ра̄джа Юдхиш̣т̣хира, били поканени да вземат участие във великата жертвена церемония Ра̄джасӯя. Подобни церемонии днес биха стрували милиони долари и не биха били по силите на сегашните нищожни владетели. Днес, в епохата на Кали, тази церемония е невъзможна, защото изисква прекалено много средства и при сегашните условия трудно би се извършила. Нито пък е възможно да се намерят опитни жреци, които да могат да поемат церемонията.
Po vítězství v bitvě na Kurukṣetře uspořádal Mahārāja Yudhiṣṭhira, vládce celého světa, obětní obřad Rājasūya. V oněch dobách vysílal císař, který nastupoval na trůn, do celého světa koně jako výzvu pro vyhlášení své svrchovanosti. Všichni vládnoucí princové nebo králové měli právo výzvu přijmout a tímto gestem vyjádřit svou vůli buď se podrobit nebo nepodrobit svrchovanosti nového císaře. Ten, kdo výzvu přijal, musel s císařem bojovat a vítězstvím potvrdit svoji svrchovanost. Poražený vyzyvatel pak musel obětovat svůj život a uvolnit místo jinému králi či vládci. Mahārāja Yudhiṣṭhira tedy také vyslal do celého světa tyto vyzývající koně, a všichni princové a králové, kteří vládli na Zemi, přijali Mahārāje Yudhiṣṭhira za světového panovníka. Poté dostali všichni vládci světa pod panstvím Mahārāje Yudhiṣṭhira pozvání, aby se zúčastnili velké oběti Rājasūya. K pořádání takových obětí bylo zapotřebí ohromné množství peněz, což by si malý král mohl stěží dovolit. V tomto věku Kali je takový obřad nemožný, neboť je příliš nákladný a za současných podmínek také těžce uskutečnitelný. Kromě toho ani není možné najít zkušené kněží, kteří by obřad provedli.
И така, царете и великите мъдреци от целия свят се събрали в столицата на Маха̄ра̄джа Юдхиш̣т̣хира. Били поканени и представители на всички области на знанието – велики философи, теолози, лекари, учени и велики мъдреци. Това означава, че обществото оглавявали бра̄хман̣ите и кш̣атриите; всички те били поканени на това събрание. Вайшите и шӯдрите не играели толкова важна роля в обществения живот, затова не са споменати тук. В сегашната епоха поради промените в обществените дейности са се изменили и критериите за значимостта на хората според вида на дейностите им.
Všichni pozvaní králové a velcí učení mudrci světa se tedy shromáždili v hlavním městě Mahārāje Yudhiṣṭhira. Byly pozvány i učené kruhy společnosti, kam počítáme velké filozofy, religionisty, lékaře, vědce a všechny velké mudrce. Brāhmaṇové a kṣatriyové byli nejvyššími vůdčími představiteli společnosti, a všichni byli pozváni, aby se zúčastnili shromáždění. Vaiśyové a śūdrové byli nedůležitými prvky ve společnosti, a proto se zde o nich nehovoří. Se změnami v životě společnosti moderní doby došlo také ke změnám v důležitosti lidí vzhledem k jejich zaměstnání.
На това велико събрание всички погледи били насочени към Бог Шрӣ Кр̣ш̣н̣а. Всеки искал да го види и да му отдаде смирените си почитания. Бхӣш̣мадева си припомнял всичко това и се радвал, че неговият обожаван Бог, Върховната Личност, стои пред него в истинския си величествен облик. Да се медитира върху Върховния Бог, означава мислите на човек постоянно да са заети с дейностите, формата, забавленията, името и славата на Бога. Това е по-лесно от абстрактната медитация върху безличностния аспект на Върховния. В Бхагавад-гӣта̄ (12.5) съвсем ясно се казва, че е много трудно да се съзерцава безличностния аспект на Върховния. В действителност това дори не е съзерцание, а просто губене на време, защото желаният резултат се постига много рядко. Но преданите се концентрират върху истинската форма на Бога и забавленията му, затова за тях Той е леснодостъпен. По този въпрос се говори и в Бхагавад-гӣта̄ (12.9). Богът не се различава от трансценденталните си дейности. В тази шлока се посочва още, че докато Бог Шрӣ Кр̣ш̣н̣а се намирал в човешкото общество, особено по време на сраженията на бойното поле Курукш̣етра, Той бил считан за най-великата личност от това време, макар че не всички можели да разпознаят в него Върховната Божествена Личност. Твърдението, че след смъртта на някой велик човек хората започват да го обожават като Бог, е много невярно, защото никой не може да стане Бог, дори и след смъртта си. Нито пък е възможно Божествената Личност да бъде човешко същество, дори и да се намира сред хората. И двете схващания са погрешни. Идеите на антропоморфизма не могат да се приложат към Бог Кр̣ш̣н̣а.
Na tomto velkém shromáždění se oči všech upínaly na Pána Śrī Kṛṣṇu. Každý chtěl vidět Pána Kṛṣṇu a každý Mu chtěl projevit svoji pokornou úctu. Bhīṣmadeva na to vše vzpomíná a je rád, že uctívaný Pán, Osobnost Božství, před ním stojí ve Své skutečné osobní přítomnosti. Meditovat o Nejvyšším Pánu tedy znamená meditovat o činnostech, podobě, zábavách, jménu a slávě Pána. Je to snadnější nežli takzvaná meditace o neosobním rysu Nejvyššího. V Bhagavad-gītě (12.5) je jasně řečeno, že meditovat o neosobním rysu Nejvyššího je velice obtížné. Prakticky to není žádná meditace, ale ztráta času, neboť jen velice zřídka někdo dosáhne vytouženého výsledku. Oddaní meditují o skutečné podobě a zábavách Pána, a proto se k Němu mohou snadno přiblížit. To také stojí v Bhagavad-gītě (12.9). Pán se neliší od Svých transcendentálních činností. Tato śloka také naznačuje, že v čase, kdy byl skutečně přítomný v lidské společnosti, zvláště v souvislosti s bitvou na Kurukṣetře, byl Pán Śrī Kṛṣṇa přijímaný jako největší osobnost své doby, třebaže ne všichni věděli, že je Nejvyšší Osobností Božství. Propaganda, že velký člověk se po smrti uctívá jako Bůh, je zcestná, protože žádný člověk se po smrti nestane Bohem. A stejně tak nemůže být Osobnost Božství lidskou bytostí, ani během Své osobní přítomnosti na Zemi. Obojí je zcela zcestné. V případě Pána Kṛṣṇy nepřipadá žádný antropomorfismus v úvahu.