ГЛАВА ЧЕТИРИДЕСЕТ И ТРЕТА
Kapitola čtyřicátá třetí
Родителство
Rodičovství
Когато екстатичната любов прерасне в родителски взаимоотношения и стане устойчива, тези взаимоотношения се наричат ва̄тсаля-раса. Този вид предано служене намира израз в отношенията между Кр̣ш̣н̣а и преданите му, които се поставят в позицията на по-старши от него, например баща, майка, учител.
Když se extatická láska vyvine do vztahu rodičovství a pevně se ustálí, vztahu se říká vātsalya-rasa. Projevy oddané služby na úrovni vātsalya-rasa můžeme najít v jednání Kršny s Jeho oddanými, kteří vystupují jako nadřízené osobnosti — například jako Jeho otec, matka nebo učitel.
Учените личности описват по следния начин причините, стимулиращи родителската любов към Кр̣ш̣н̣а у по-възрастните от него: „Върховната Божествена Личност, която има кожа с цвета на синкав току-що разцъфнал лотосов цвят, много нежно тяло и лотосови очи, обрамчени от разпилени коси с черния цвят на пчелите, се разхождаше по улиците на Вр̣нда̄вана, когато го видя майка Яшода̄, любимата съпруга на Нанда Маха̄ра̄джа. От гърдите ѝ веднага потече мляко и обля цялото ѝ тяло“. Тук са изброени някои от нещата, които предизвикват родителска любов към Кр̣ш̣н̣а: тъмният цвят на кожата му, който е много привлекателен за очите, благоприятните черти на тялото му, кротостта му, ласкавите му слова, простотата му, свенливостта му, смирението му, готовността му да отдава почитания на по-възрастните и щедростта му. Всички тези качества възбуждат екстатичната родителска любов.
Učenci popsali podněty k rodičovské lásce ke Kršnovi, kterou k němu chovají starší osobnosti, následovně: „Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jehož tělesná barva je jako právě rozkvetlý modravý květ lotosu, jehož tělo je velice jemné a jehož lotosové oči obklopují rozevláté vlasy černé jako včely, se procházel po ulicích Vrndávany, a když Ho zahlédla matka Jašódá, milovaná žena Nandy Mahárádži, z ňader jí okamžitě začalo téci mléko a kapalo na její tělo.“ Zvláštní podněty k rodičovské lásce ke Kršnovi jsou: Jeho načernalá tělesná barva, která je velice přitažlivá a příjemná na pohled, Jeho příznivé tělesné rysy, Jeho laskavost, Jeho sladká slova, Jeho jednoduchost, Jeho stydlivost, Jeho pokora, Jeho neustálá ochota prokazovat úctu starším a Jeho dobročinnost. Všechny tyto vlastnosti se považují za extatické podněty k rodičovské lásce.
В Десета песен на Шрӣмад Бха̄гаватам (8.45) Шукадева Госва̄мӣ казва, че майка Яшода̄ смятала Бог Кр̣ш̣н̣а за свой син, въпреки че във Ведите Той е приет за небесен цар, в Упаниш̣адите – за безличностния Брахман, във философията – за върховното мъжко начало, от йогӣте – за Свръхдушата и от преданите – за Върховната Божествена Личност. Веднъж майка Яшода̄ казала на една от приятелките си: „Кр̣ш̣н̣а се спаси от лапите на Пӯтана̄ и на другите демони благодарение на това че Нанда Маха̄ра̄джа, водачът на пастирите, и аз обожавахме заедно Бог Виш̣н̣у. Двете дървета арджуна бяха съборени от силния вятър и макар че изглеждаше като че ли Кр̣ш̣н̣а с Балара̄ма вдигнаха хълма Говардхана, аз все пак мисля, че това беше работа на Нанда Маха̄ра̄джа. Че може ли малко момче да повдигне такъв голям хълм!“. Това е друг пример за екстаз в родителската любов. Тази любов се развива у преданите в резултат на убеждението им, че са по-старши от Кр̣ш̣н̣а и Той не може да живее без грижите им. Затова един предан отправил следните молитви към родителите на Бог Кр̣ш̣н̣а: „О, нека приема подслон при възрастните предани, родители на Бог Кр̣ш̣н̣а. Те постоянно се стремят да му служат и да се грижат за него и винаги са много добри с него. Нека им отдадем смирените си почитания, задето са толкова нежни с Върховната Божествена Личност, Кр̣ш̣н̣а, бащата на цялата вселена!“.
V desátém zpěvu, osmé kapitole, 45. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí, že matka Jašódá přijala Kršnu jako svého syna, ačkoliv Ho Védy přijímají jako krále nebes, Upanišady jako neosobní Brahman, filozofie jako nejvyššího muže, jógíni jako Nadduši a oddaní jako Nejvyšší Osobnost Božství. Matka Jašódá oslovila jednu ze svých přítelkyň následovně: „Nanda Mahárádža, vůdce pastevců, se mnou uctíval Višnua a výsledkem tohoto uctívání bylo, že Kršna byl zachráněn ze spárů Pútany a jiných démonů. Dva ardžunové stromy samozřejmě zlomil silný vítr, a i když se zdálo, že kopec Góvardhana zvedl Kršna spolu s Balarámou, myslím si, že horu ve skutečnosti držel Nanda Mahárádža. Jak by jinak bylo možné, aby tak malý chlapec zvedl tak velký kopec?“ To je další příklad extáze v rodičovské lásce. Tento druh rodičovské lásky se vytváří v oddaném, který je z lásky přesvědčen, že je Kršnovi nadřízený, a že bez jeho péče by Kršna nemohl žít. Jeden oddaný se proto modlil k rodičům Pána Kršny následovně: „Odevzdávám se starším oddaným-rodičům Pána Kršny. Neustále dychtí sloužit Kršnovi a živit Ho a vždy jsou k Němu velice laskaví. Hluboce se před nimi klaním, pro jejich laskavost k Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, který je rodičem celého vesmíru!“
Един бра̄хман̣а изрекъл подобна молитва, в която се казва: „Нека другите обожават Ведите и Упаниш̣адите, нека обожават Маха̄бха̄рата, ако се боят от материалното битие и искат освобождение. Аз обаче желая само едно – да обожавам Маха̄ра̄джа Нанда, защото Кр̣ш̣н̣а, върховната абсолютна Божествена Личност, пълзи из двора му като негово истинско дете“.
Podobně se modlí bráhman, který říká: „Ať ostatní uctívají Védy a Upanišady, ať uctívají Mahábháratu, když se bojí hmotného bytí a chtějí se z něho vysvobodit, avšak co se mě týče, přeji si jen uctívat Mahárádžu Nandu, protože Kršna, nejvyšší absolutní Osobnost Božství, leze po jeho dvoře jako jeho dítě.“
Ето някои от уважаваните личности, които се наслаждавали на родителска любов към Кр̣ш̣н̣а: 1) майка Яшода̄, царицата на Враджа, 2) Маха̄ра̄джа Нанда, царят на Враджа, 3) майка Рохин̣ӣ, майката на Балара̄ма, 4) всички възрастни гопӣ, чиито синове били отвлечени от Брахма̄, 5) Девакӣ, съпругата на Васудева, 6) останалите петнадесет съпруги на Васудева, 7) Кунтӣ, майката на Арджуна, 8) Васудева, истинският баща на Кр̣ш̣н̣а, и 9) Са̄ндӣпани Муни, учителят на Кр̣ш̣н̣а. Всички те са почитани възрастни хора, които изпитват към Кр̣ш̣н̣а родителска любов. В този списък преданите са подредени по важност. Можем да видим, че най-висши от всички възрастни личности са майка Яшода̄ и Маха̄ра̄джа Нанда.
Následuje seznam úctyhodných osobností, které se těší rodičovské náklonnosti ke Kršnovi: (1) matka Jašódá, královna Vradži, (2) Mahárádža Nanda, král Vradži, (3) matka Róhiní, matka Balarámy, (4) všechny starší gópí, jejichž syny unesl Brahmá, (5) Dévakí, manželka Vasudévy, (6) ostatních patnáct Vasudévových manželek, (7) Kuntí, matka Ardžuny, (8) Vasudéva, skutečný otec Kršny a (9) Sándípani Muni, Kršnův učitel. Všichni jsou považováni za úctyhodné starší osobnosti s rodičovskou láskou ke Kršnovi. Jsou uvedeni v pořadí důležitosti a můžeme vidět, že matka Jašódá a Mahárádža Nanda jsou považováni za nejvznešenější ze všech starších osobností.
В Десета песен на Шрӣмад Бха̄гаватам (9.3) Шукадева Госва̄мӣ описва на Маха̄ра̄джа Парӣкш̣ит красивата външност на майка Яшода̄. Той казва: „О, царю, широките бедра на майка Яшода̄ са покрити с коприна и лен, а заради силната ѝ обич от гърдите ѝ тече мляко. Когато биеше масло, здраво хванала въжето, гривните по ръцете ѝ и обиците на ушите ѝ танцуваха, а цветята, които украсяваха косите ѝ, се сипеха по земята. От напрежението по лицето ѝ избиха капчици пот“.
V desátém zpěvu, deváté kapitole, 3. verši Šrímad Bhágavatamu popisuje Šukadéva Gósvámí Mahárádžovi Paríkšitovi podobu a krásu matky Jašódy: „Můj drahý králi, široké boky matky Jašódy obepínají hedvábné a lněné šaty a ňadra jí díky její lásce přetékají mlékem. Když stloukala máslo a pevně držela provaz, přívěšky na rukách a náušnice na uších se pohybovaly a z pěkně ozdobených vlasů se jí uvolňovaly květiny a padaly dolů. Na tvářích měla z namáhavé práce kapky potu.“
В молитвата на един предан може да се намери друго описание на майка Яшода̄: „Нека ме закриля майка Яшода̄, чиито къдрави коси са вързани с лентичка. Цинобърът, който оцветява пътя в косите ѝ, ги прави още по-хубави. А фигурата ѝ е по-прелестна от всичките украшения. Очите ѝ постоянно гледат лицето на Кр̣ш̣н̣а и затова винаги са пълни със сълзи. Кожата ѝ с цвят на синкав лотос става още по-красива от ярките пъстри дрехи. Дано милостивият поглед на майка Яшода̄ ни докосне, за да ни запази от ноктите на ма̄я̄ и да можем спокойно да напредваме в преданото си служене!“.
Další popis matky Jašódy najdeme v modlitbě oddaného: „Kéž se mi dostane ochrany od matky Jašódy, jejíž kadeřavé vlasy jsou svázány provazem a velice jasně zkrášlené rumělkou uprostřed a jejíž stavba těla je krásnější než všechny její ozdoby. Její oči se neustále dívají na Kršnovu tvář, a jsou proto vždy plné slz. Barva její pleti, která připomíná namodralý lotosový květ, získá na kráse tím, že si obléká mnoho barevných šatů. Kéž její milostivý pohled padne na nás na všechny, abychom mohli být ochráněni před sevřením máji a hladce dělali pokroky ve své oddané službě!“
Обичта на майка Яшода̄ към Кр̣ш̣н̣а е описана по следния начин. След като станела рано сутрин, майка Яшода̄ най-напред кърмела Кр̣ш̣н̣а, а след това пеела различни мантри за негова безопасност. После украсявала много мило челото му и връзвала на ръчичките му талисмани, които да го закрилят. Това показва, че майка Яшода̄ била въплъщение на майчината любов към Кр̣ш̣н̣а.
Následuje popis náklonnosti matky Jašódy ke Kršnovi: Když matka Jašódá brzy ráno vstala, ze všeho nejdříve nabídla své mateřské mléko Kršnovi a pak začala recitovat různé mantry na Jeho ochranu. Pak Mu pěkně ozdobila čelo a ovázala Mu ruce ochrannými talismany. Ze všech těchto činností jasně chápeme, že je symbolem veškeré mateřské náklonnosti ke Kršnovi.
Ето как изглежда Нанда Маха̄ра̄джа. Косата му е черна, леко прошарена. Дрехите му са зелени като младите листа на баняновото дърво. Той има закръглен корем и красиви мустаци, а цветът на кожата му е като цвета на кръглата луна. Един ден когато Кр̣ш̣н̣а бил съвсем малък, ходел из двора, като се държал за пръста на баща си. И понеже не можел да върви устойчиво, изглеждало като че ли всеки момент ще падне. Както крепял трансценденталния си син, Нанда Маха̄ра̄джа изведнъж бил обзет от радост и се разплакал. Нека отдадем най-смирените си почитания в лотосовите нозе на цар Нанда!
Popis tělesných rysů Nandy Mahárádži je následující. Vlasy na hlavě má většinou černé, avšak některé jsou šedé. Jeho šaty mají zelenavou barvu jako čerstvě vyrostlé lístky banyánovníku. Břicho má silnější, barva jeho pleti je přesně taková, jakou má měsíc v úplňku, a má pěkný knír. Když byl Kršna dítě, chodil po dvoře a držel se prstu svého otce, a protože neuměl plynule chodit, vypadalo to, že téměř padá. Když Nanda Mahárádža tímto způsobem ochraňoval svého transcendentálního syna, znenadání měl v očích slzy a přemohla ho radost. Uctivě se klaníme lotosovým nohám krále Nandy!
Детската възраст, детските дрешки, движенията на детето, нежните му думи, хубавата му усмивка и детските му игри усилват родителската любов към Кр̣ш̣н̣а. Детството на Кр̣ш̣н̣а се разделя на три периода: началото, средата и краят на възрастта каума̄ра. В началото и в средата на каума̄ра бедрата на Кр̣ш̣н̣а са пълнички, а бялата част на очите му е чак белоснежна. В устата му се виждат едва покарали малки зъбки и Той е много кротък и нежен. Кр̣ш̣н̣а е описан по следния начин: „Когато от венците на Кр̣ш̣н̣а се бяха показали само три-четири зъбчета, крачетата му бяха пълни, Той бе много мъничък на ръст и движенията на детското му тяло усилваха родителската любов на Нанда Маха̄ра̄джа и майка Яшода̄. Понякога Той се опитваше да пристъпи с крачетата си, друг път плачеше, трети път се усмихваше, смучеше палеца си или лежеше по гръб. Това са някои от дейностите на Кр̣ш̣н̣а като дете. Когато лежеше по гръб, Кр̣ш̣н̣а понякога смучеше пръстите на крачетата си, риташе с тях във въздуха, плачеше или се усмихваше. Докато гледаше тези забавления на сина си, майка Яшода̄ никак не го възпираше, напротив, наблюдаваше детето си с възхищение и се наслаждаваше на детските му игри“. В началото на възрастта каума̄ра на шията на Кр̣ш̣н̣а поставили златна огърлица, в която били инкрустирани тигърски нокти. На челото му имало тилак, който да го предпазва, очите му били украсени с черен грим, а на кръста му бил вързан копринен шнур. Така бил облечен Кр̣ш̣н̣а в началото на възрастта каума̄ра.
Za podněty ke zvětšení rodičovské lásky ke Kršnovi se považuje dětský věk, dětské šaty, dětské pohyby, sladká slova, která dítě říká, pěkné úsměvy a různé druhy dětských her. Kršnův dětský věk se rozděluje na tři období: začátek věku kaumāra, střed věku kaumāra a konec věku kaumāra. Během počátku a středu věku kaumāra jsou Kršnova stehna silnější a vnitřní část Jeho očí je bělavá. Má známky vyrůstajících zubů a je velice jemný a laskavý. Je popisován následovně: „Když Kršnovi vyrostly z dásní tři nebo čtyři zuby, měl tlustší stehna, velice malé tělo a svými činnostmi začal zvětšovat rodičovskou lásku Nandy Mahárádži a matky Jašódy. Někdy opakovaně dupal nohama, někdy plakal, někdy se smál, někdy si cucal palec a někdy ležel na zemi na zádech. To jsou některé z různých činností Kršny v dětství. Když Kršna ležel na zádech; někdy si cucal palce na nohou, někdy kopal nohama do vzduchu, někdy naříkal a někdy se smál; matka Jašódá se na svého syna při takových zábavách dívala a nedělala nic, čím by Ho omezovala — raději začala své dítě dychtivě pozorovat a užívat si těchto dětských zábav.“ Na začátku věku kaumāra měl Kršna ve zlatém náhrdelníku kolem krku tygří drápy. Na čele měl ochranný tilak, černou maskaru kolem očí a hedvábnou šňůru kolem pasu. To je popis Kršnových šatů na počátku věku kaumāra.
Когато Нанда Маха̄ра̄джа гледал красотата на детето си – с тигрови нокти на гърдите, с цвят като цвета на младо дърво тама̄ла, с хубав тилак, направен с кравешка урина, с украшения от красив копринен шнур на ръцете и с копринена дреха около кръста – когато Нанда Маха̄ра̄джа гледал детето си, той просто не можел да се насити на красотата му.
Když Nanda Mahárádža viděl krásu malého Kršny s tygřími drápy na hrudi, s barvou pleti jako čerstvě vyrostlý strom tamāla, pěkně ozdobeného tilakem z kravské moče, s pěknou hedvábnou šňůrou zdobící paže a hedvábnými šaty kolem pasu — když viděl své dítě v této podobě, nikdy se Jeho krásou nenasytil.
В средата на възрастта каума̄ра косата на Кр̣ш̣н̣а пада около очите му. Понякога долната част от тялото му е загърната с плат, а друг път е съвсем голичък. Той се опитва да ходи и прави първите си стъпки или пък бърбори сладко на някакъв детски език. Това са част от признаците на средата на възрастта каума̄ра. Веднъж в средата на тази възраст майка Яшода̄ видяла Кр̣ш̣н̣а по следния начин. Разпилените му коси стигали до веждите му, очите му били неспокойни, но Той не можел да изрази чувствата си с думи. И все пак бърборенето му било много сладко и приятно. Когато майка Яшода̄ погледнала малките му уши и го видяла голичък как се опитва да тича бързо с малките си крачка, тя потънала в океан от нектар. В тази възраст Кр̣ш̣н̣а носел следните украшения: перла, която висяла промушена през носа му, масло върху лотосовите си длани и малки звънчета около кръста си. Казва се, че когато майка Яшода̄ виждала детето си да ходи и да дрънка със звънчетата на кръста си, да ѝ се усмихва с перлата между ноздрите си, и с ръце, намазани с масло, тя изпитвала необикновено блаженство.
Uprostřed věku kaumāra má Kršna vlasy podél očí. Někdy je zakrytý látkou kolem spodní části těla a někdy je zcela nahý. Někdy se snaží chodit, krok za krokem, a někdy velice sladce mluví lámanou řečí. To jsou některé příznaky prostředního věku kaumāra. Matka Jašódá Ho v tomto věku popisuje následovně: Rozcuchané vlasy se Mu dotýkaly obočí a Jeho oči byly velice neposedné, ale nemohl své pocity vyjádřit patřičnými slovy. Jeho řeči byly ale přesto tak pěkné a sladké na poslech. Když se matka Jašódá podívala na Jeho malé uši a viděla Ho nahého, jak se snaží rychle běhat po svých malých nohách, nořila se do oceánu nektaru. Kršna má v tomto věku jako ozdoby perlu zavěšenou z přepážky nosu, máslo na lotosových dlaních a několik malých zvonků zavěšených u pasu. Říká se, že když matka Jašódá viděla, jak se dítě pohybuje a zvoní zvonky v pase, směje se na ni s perlou mezi nosními dírkami a s máslem v rukách, měla z pohledu na své malé dítě nesmírnou radost.
В средата на възрастта каума̄ра кръстът на Кр̣ш̣н̣а станал по-тънък, гърдите му – по-широки, на главата му се виели красиви къдри, черни като разтворени за полет гарванови крила. Тези необикновени черти на тялото на Кр̣ш̣н̣а винаги удивлявали майка Яшода̄. В края на възрастта каума̄ра Кр̣ш̣н̣а носел в ръка малка пръчка, дрехите му били малко по-дълги, а на кръста си имал възел, който приличал на качулката на змия. В този си вид Той наглеждал теленцата близо край къщата и често играел с пастирчетата, които били горе-долу на същата възраст. Той имал тъничка флейта и малък биволски рог. Понякога Той свирел и на флейта, направена от листа от някое дърво. Това са част от характерните черти на края на възрастта каума̄ра.
V době, kdy byl Kršna uprostřed věku kaumāra, se Jeho pas začal ztenčovat, Jeho hruď rozšiřovat a Jeho hlavu zdobily kadeřavé vlasy, připomínající vraní křídla. Tyto úžasné rysy Kršnova těla udivovaly matku Jašódu znovu a znovu. Na konci věku kaumāra Kršna nosil v ruce malou tyčku, Jeho šaty byly poněkud delší a měl uzel kolem pasu, připomínající hadí kápi. V těchto šatech se starával o telata blízko domu a někdy si hrál s pasáčky stejného věku. Měl tenkou flétnu a trubku z buvolího rohu a někdy hrál na flétnu zhotovenou z listí stromů. To jsou některé příznaky konce Kršnova věku kaumāra.
Когато Кр̣ш̣н̣а поотраснал и вече пасял малките теленца, Той често стигал до самата гора. Ако закъснеел да се прибере, Нанда Маха̄ра̄джа веднага се качвал на чандра-ша̄лика̄ (малък навес на покрива, откъдето можело да се огледа околността) и го търсел с поглед. Той се безпокоял за малкия си син и не слизал оттам, докато не уверял съпругата си, че Кр̣ш̣н̣а се връща с теленцата, заобиколен от малките си приятели, пастирчетата. Нанда Маха̄ра̄джа посочвал пауновото перо на главата на детето си и описвал на любимата си съпруга каква радост изпитва, като гледа сина си.
Když Kršna trochu povyrostl a staral se o malá telata, často chodíval blízko k lesu, a když se vracel domů pozdě, Nanda Mahárádža okamžitě vstával a vyhlížel Ho ze svého sedátka zvaného candra-śālikā (což je malý přístřešek postavený na střeše k pozorování okolí z ptačí perspektivy). Měl starost, proč se jeho malý syn tak dlouho nevrací, a čekal vpřístřešku do té doby, dokud nemohl své ženě pokynout, že Kršna, obklopen svými malými přáteli pasáčky, jde s telaty zpátky. Nanda Mahárádža okamžitě rozpoznal paví pero na Jeho hlavě a oznámil své milované choti, jakou radost to dítě přináší jeho očím.
Тогава майка Яшода̄ казвала на Нанда Маха̄ра̄джа: „Виж скъпия ми син със снежнобели очи, виж тюрбана на главата му, наметката на плещите му и звънчетата, които нежно подрънкват на нозете му. Той се приближава с теленцата сурабхи, виж само как стъпва по свещената земя на Вр̣нда̄вана!“.
Matka Jašódá pak oslovila Nandu Mahárádžu: „Podívej se na mého drahého syna, jehož oči jsou bílé, který má turban na hlavě, přehoz na těle a zvonky na nohách, které velice sladce cinkají. Blíží se s telaty surabhi a podívej, jak putuje po posvátné zemi Vrndávany!“
А Маха̄ра̄джа Нанда на свой ред се обръщал към съпругата си: „Скъпа Яшода̄, само погледни детето си Кр̣ш̣н̣а! Виж как блести тъмното му тяло, виж очите му, украсени с червено, широките му гърди и красивата му златна огърлица! Колко е прекрасен и как кара трансценденталното ми блаженство да нараства все повече и повече!“.
Nanda Mahárádža zase oslovil svou ženu takto: „Má drahá Jašódo podívej na svého syna Kršnu! Podívej se na Jeho načernalý tělesný lesk, Jeho oči s červeným nádechem, Jeho širokou hruď a Jeho pěkný zlatý náhrdelník! Jak pěkně vypadá a jak stále více zvětšuje mou transcendentální blaženost!“
Когато Кр̣ш̣н̣а, любимият син на Нанда Маха̄ра̄джа, навлезе във възрастта каишора, Той става още по-красив, но родителите му продължават да го смятат за момченце във възрастта пауган̣д̣а, въпреки че Той вече е между десет и петнадесет години. Но когато е във възрастта пауган̣д̣а, някои от слугите му пък мислят, че е в каишора. Обикновено детските забавления на Кр̣ш̣н̣а са да чупи делвите с прясно и кисело мляко, да разлива киселото мляко по двора и да краде каймака от млякото. Понякога Той чупи буталото за биене на масло или пък хвърля масло в огъня. С това Той доставя на майка Яшода̄ все по-голямо и по-голямо трансцендентално удоволствие.
Když Kršna, milovaný syn Nandy Mahárádži, dospěje do věku kaiśora a ještě více zkrásní, Jeho rodiče si stále myslí, že je ve věku paugaṇḍa — i přesto, že je již ve věku mezi desíti a patnácti lety. Když je Kršna ve věku paugaṇḍa, někteří Jeho služebníci Ho také přijímají, jako by byl ve věku kaiśora. Když se Kršna věnuje dětským zábavám, Jeho obyčejným zvykem je rozbíjet mléčné a jogurtové nádoby, házet jogurt po dvoře a krást smetanu z mléka. Někdy zlomí tyč na stloukání másla a někdy háže máslo na oheň. Takto zvětšuje transcendentální radost své matky Jašódy.
По този повод веднъж майка Яшода̄ казала на прислужницата си Мукхара̄: „Виж Кр̣ш̣н̣а как се измъква от храстите и предпазливо се оглежда на всички страни. По всичко личи, че идва да краде масло. Не се показвай, ще разбере, че го гледаме. Искам да се наслаждавам на веждите му, които лукаво играят, искам да видя уплашените му очи и красивото му лице“.
Matka Jašódá v této souvislosti jednou řekla své služebnici Mukhaře: „Jen se podívej, jak se Kršna pokradmu dívá na všechny strany a pomalu vystupuje z křoví. Vypadá to, že přichází krást máslo. Neukazuj se, nebo pozná, že se na Něj díváme. Chci se těšit z pohledu na Jeho obočí, které se hýbe tak roztomile, a chci vidět Jeho bojácné oči a krásnou tvář.“
Като се наслаждавала на скришните кражби на Кр̣ш̣н̣а, майка Яшода̄ изпитвала екстаза на майчината любов. Тя вдъхвала аромата от главата на Кр̣ш̣н̣а, галела го и го благославяла, друг път му заповядвала нещо, гледала го строго, хранела го или го учела на добро, за да не стане крадец. Това са проявленията на майчинската екстатична любов. Важно е да се отбележи, че детската склонност към кражби присъства дори у Върховната Божествена Личност, следователно сама по себе си тя е напълно естествена. Но за разлика от същата склонност в материалния свят, в духовните отношения склонността към кражби не е замърсена.
Matka Jašódá měla radost z toho, jak Kršna kradl máslo velice potajmu, dostala extázi mateřské lásky, když čichala k Jeho hlavě, hladila Ho rukou po těle, žehnala Mu, nařizovala Mu, upřeně Ho pozorovala, staral se o Něj a dobře Mu radila, aby se z Něj nestával zloděj. To jsou činnosti v mateřské extatické lásce. Je důležité si v této souvislosti povšimnout, že dětský sklon krást má dokonce i Nejvyšší Osobnost Božství, a že proto není nepřirozený. V duchovním vztahu však sklon ke kradení není nepatřičný, jak je tomu v hmotném světě.
В Десета песен на Шрӣмад Бха̄гаватам (13.33) Шукадева Госва̄мӣ казва на цар Парӣкш̣ит: „Скъпи царю, щом възрастните гопӣ видяха синовете си да се връщат, те изпитаха необяснимо нежна родителска любов. Първоначално те възнамеряваха да ги накажат, задето бяха откраднали масло, но когато ги видяха, гневът им се стопи и те се преизпълниха с нежност. Те започнаха да прегръщат синовете си и да миришат главите им и почти полудяваха по децата си“. В детските си забавления всички пастирчета крадели масло заедно с Кр̣ш̣н̣а. Но вместо да се ядосва, майка Яшода̄ ставала вир-вода от млякото, което течало от гърдите ѝ. В нежната си обич към Кр̣ш̣н̣а тя отново и отново се навеждала да помирише главата му.
V desátém zpěvu, třinácté kapitole, 33. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi Paríkšitovi: „Můj drahý králi, jakmile starší gópí uviděly přicházet své syny, objevily se nepopsatelné známky mateřské lásky a všechny pocítily velkou náklonnost. Nejprve plánovaly potrestat své syny za kradení másla, ale jakmile před ně synové přišli, úplně se přestaly hněvat a pocítily náklonnost. Začaly své syny objímat a čichat k jejich hlavám. Když tak činily, začaly ze svých dětí téměř šílet.“ Ve svých dětských zábavách se všichni tito pasáčci připojili ke Kršnovi při kradení másla. Místo aby se matka Jašódá hněvala, začala vlhnout mlékem, proudícím z jejích ňader. Ve své náklonnosti ke Kršnovi začala opakovaně čichat k Jeho hlavě.
Майките на всички пастирчета правели едно и също: целували и прегръщали децата си, викали ги по име, понякога кротко ги упреквали за лошия им навик да крадат. Тези прояви на родителската любов се наричат екстаз са̄ттвика. Осемте вида екстатични признаци намират в него пълна изява. В Десета песен на Шрӣмад Бха̄гаватам (13.22) Шукадева Госва̄мӣ казва на цар Парӣкш̣ит: „Майките на пастирчетата бяха заблудени от покриващото въздействие на енергията йога-ма̄я̄ на Божествената Личност и щом чуеха флейтите на момчетата си, веднага се изправяха и мислено прегръщаха синовете си, създадени непосредствено от вътрешната енергия на Кр̣ш̣н̣а. Те ги смятаха за свои родни синове, затова ги вземаха на ръце и ги прегръщаха, притискайки телата им до своите. Чувствата, които бликваха от тази прегръдка, бяха по-сладки и от сладкия опияняващ нектар и децата веднага изпиваха млякото, потекло от гърдите на майките им“.
Obvyklými činnostmi všech matek pasáčků bylo líbat je, objímat, volat na ně jmény, a někdy je laskavě trestaly za jejich zlodějské návyky. Těmto projevům rodičovské lásky se říká extáze sāttvika, přičemž je plně vidět osm druhů extatických příznaků. V desátém zpěvu, třinácté kapitole, 22. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi Paríkšitovi: „Všechny matky pasáčků byly oklamány vlivem jógamáji, energie Osobnosti Božství, a jakmile zaslechly hru svých chlapců na flétnu, okamžitě se postavily a v mysli objaly své syny, kteří byli stvořeni přímou vnitřní energií Kršny. Přijaly je jako své vlastní syny, zvedly je na rukou a začaly je objímat a nechaly si je v náruči. Pocity, které vzešly z této události, byly sladší než nektar přeměněný v chutnou omamnou látku, a děti okamžitě pily mléko proudící z jejich ňader.“
В Лалита ма̄дхава, съставена от Рӯпа Госва̄мӣ, има такова обръщение към Кр̣ш̣н̣а: „Скъпи Кр̣ш̣н̣а, когато пасеш теленцата и кравите, прахът, който се вдига изпод копитата им, покрива милото Ти лице и изящния Ти тилак и Ти целият си потънал в прах. Но когато се върнеш у дома, млякото, което тече от гърдите на майка Ти, измива прахта от лицето Ти и Ти изглеждаш съвсем измит от това мляко, както къпят мӯртите в храма по време на церемонията абхишека“. В храмовете има обичай ако са се вършили някакви нечисти дейности, да измият мӯртите с мляко. Кр̣ш̣н̣а е Върховната Божествена Личност. Той бил окъпан в млякото от гърдите на майка Яшода̄, което измило от него цялата прах.
V Lalita-mádhavě, kterou napsal Rúpa Gósvámí, je Kršna osloven následovně: „Můj drahý Kršno, když jsi zaměstnán péčí o zvířata, prach zvířený kopyty telat a krav pokrývá Tvojí pěknou tvář i umělecký tilak a jsi navenek velice zaprášený. Když se však vrátíš domů, mléko proudící z ňader Tvé matky umyje Tvůj obličej od prachu a vypadá to, že jsi tímto mlékem očištěn, jako když Božstvo se omývá během provádění obřadu abhiṣeka.“ V chrámech je zvykem, že došlo-li k nějakým nečistým činnostem, Božstvo musí být umyto mlékem. Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství a byl umyt mlékem z ňader matky Jašódy, které Ho očistilo od nánosu prachu.
Понякога майка Яшода̄ оставала като вцепенена от екстаз. Това се случило например когато видяла как синът ѝ повдига хълма Говардхана. Докато Той стоял прав и държал хълма, майка Яшода̄ понечила да го прегърне, но не се решавала и застинала на място. Опасността, която Кр̣ш̣н̣а поел върху себе си с повдигането на хълма, я накарала да се разплаче. През насълзените си очи тя повече не можела да вижда Кр̣ш̣н̣а и понеже гърлото ѝ се било задавило от тревога, не можела и да го посъветва какво да направи. Това е признак за изпадане във вцепенение в екстатичната любов.
V některých případech matka Jašódá ustrnula v extázi. Projevilo se to, když uviděla svého syna zvednout kopec Góvardhana. Když Kršna stál a držel kopec, Matka Jašódá se zdráhala Ho obejmout a ustrnula. Nebezpečí, které Kršna zvednutím kopce podstoupil, vlilo do jejích očí slzy. S očima plnýma slz přestala Kršnu vidět, a protože se jí hrdlo zalklo úzkostí, nemohla ani Kršnu poučit, co by měl dělat. To je příznak ustrnutí v extatické lásce.
Майка Яшода̄ се наслаждавала на трансцендентален екстаз от щастие, когато детето ѝ се спасявало от някаква опасност, например от нападението на Пӯтана̄ или на някой друг демон. В Десета песен на Шрӣмад Бха̄гаватам (17.19) Шукадева Госва̄мӣ казва, че майка Яшода̄ била много, много щастлива, когато си върнала изгубеното дете. Тя веднага го взела в скута си и го прегръщала отново и отново. И докато го прегръщала, от очите ѝ като пороен дъжд се леели едри сълзи и тя не можела да изрази трансценденталната си радост. Във Видагдха ма̄дхава Шрӣла Рӯпа Госва̄мӣ пише: „Скъпи Кр̣ш̣н̣а, докосването на майка Ти е толкова приятно и разхлаждащо, че надминава свежестта на балсама от сандалово дърво и на ярката лунна светлина, примесена с паста от корена ушӣра“. Ушӣра е вид корен, който разхлажда много добре, когато се накисне във вода. Използва се в горещи слънчеви дни.
Matka Jašódá se někdy těšila transcendentální extázi štěstí, když bylo její dítě zachráněno z nebezpečné situace, jako bylo napadení Pútanou či nějakým jiným démonem. V desátém zpěvu, sedmnácté kapitole, 19. verši Šrímad Bhágavatamu Šukadéva Gósvámí říká, že matka Jašódá se cítila velice šťastná, když dostala své ztracené dítě zpátky. Okamžitě si Ho dala na klín a začala Ho znovu a znovu objímat. Zatímco objímala svého syna, tekly jí z očí proudy slz a nebyla schopna vyjádřit svou transcendentální radost. Ve Vidagdha-mádhavě Šríly Rúpy Gósvámího stojí: „Můj drahý Kršno, dotyk Tvé matky tak těší a chladí, že předčí chladivé účinky santalové pasty a jasného měsíčního svitu smíseného s pastou z kořene uśīra.“ (Uśīra je druh kořene, který má velice chladivý účinek, je-li nasáklý vodou. Zvláště se používá, když pálí slunce.)
Родителската любов на майка Яшода̄ към Кр̣ш̣н̣а постоянно се усилва. Понякога любовта и екстазът на Яшода̄ се описват като силна обич, а друг път – като непреодолима привързаност. Пример за привързаност към Кр̣ш̣н̣а, придружена от такава непреодолима нежност, е даден в Десета песен на Шрӣмад Бха̄гаватам (6.43), където Шукадева Госва̄мӣ казва на Маха̄ра̄джа Парӣкш̣ит: „Скъпи царю, когато великодушният Нанда Маха̄ра̄джа се завърна от Матхура̄, той вдъхна аромата от главата на сина си и потъна в екстаза на родителската любов“. Същото се казва и за майка Яшода̄, когато тя с едва сдържано нетърпение очаквала да чуе звука от флейтата на Кр̣ш̣н̣а, завръщащ се от пасищата. Тя мислела, че вече става много късно и от това нетърпението ѝ се удвоило и от гърдите ѝ потекло мляко. Тя ту влизала, ту излизала от къщата. Тя постоянно се взирала да види дали Говинда не се връща по пътя. Когато великите мъдреци отдавали молитви на Бог Кр̣ш̣н̣а и възхвалявали дейностите му, майка Яшода̄, царицата на Гокула, пристигнала на бойното поле Курукш̣етра и долната част на са̄рӣто ѝ била мокра от млякото, което течало от гърдите ѝ. Това посещение на Курукш̣етра не било по време на битката. Кр̣ш̣н̣а отишъл там от бащиния си дом (в Два̄рака̄) по време на едно слънчево затъмнение. Тогава жителите на Вр̣нда̄вана също отишли на Курукш̣етра, за да го видят.
Mateřská láska matky Jašódy ke Kršnovi trvale vzrůstá a její láska a extáze se někdy popisuje jako silná náklonnost a někdy jako zaplavující přitažlivost. Příklad pouta ke Kršnovi se zaplavující náklonností podává desátý zpěv, šestá kapitola, 43. verš Šrímad Bhágavatamu, kde Šukadéva Gósvámí oslovuje Maharádžu Paríkšita: „Můj drahý králi, když se velkorysý Nanda Mahárádža vrátil z Mathury, začal čichat k hlavě svého syna a byl ponořený v extázi rodičovské lásky.“ Podobně se zde mluví o matce Jašódě, když příliš toužila slyšet zvuk Kršnovy flétny, při očekávání Jeho návratu z pastvin. Myslela si, že začíná být velice pozdě, její dychtivost zaslechnout zvuk Kršnovy flétny se zdvojnásobila a z ňader jí začalo kapat mléko. V tomto stavu někdy chodila po domě a někdy vycházela z domu. Neustále se dívala, jestli se Góvinda po cestě nevrací. Když mnoho velkých světců skládalo své modlitby Pánu Kršnovi a oslavovalo tak Jeho činnosti, přišla na Kuruovské bitevní pole královna Gókuly matka Jašódá a smáčela dolní část svého sárí mlékem proudícím z jejích ňader. Toto se neudálo během bitvy na Kuruovském bitevním poli, ale jindy. Kršna odešel na Kurukšétru ze svého domu (ve Dvárace) během zatmění slunce, a tehdy se tam vypravili také obyvatelé Vrndávany, aby Ho znovu viděli.
Щом Кр̣ш̣н̣а пристигнал в Курукш̣етра на поклонение, всички хора, които били там, заговорили, че е дошъл Кр̣ш̣н̣а, синът на Девакӣ. Като нежна майка, Девакӣ започнала да милва Кр̣ш̣н̣а по лицето. А когато хората завикали, че е дошъл Кр̣ш̣н̣а, синът на Васудева, цар Нанда и майка Яшода̄ се преизпълнили с нежност и се виждало, че изпитват голямо удоволствие.
Když Kršna dorazil na Kurukšétru, všichni shromáždění lidé začali říkat, že přijel Kršna, syn Dévakí. Dévakí tehdy začala hladit Kršnův obličej právě tak, jak to dělá milující matka. Když lidé volali, že přijel Kršna, syn Vasudévy, král Nanda i matka Jašódá cítili nesmírnou náklonnost a vyjádřili svou velikou radost.
Когато майка Яшода̄, царицата на Гокула, заминавала за Курукш̣етра да види сина си Кр̣ш̣н̣а, една от приятелките ѝ казала: „Скъпа царице, млякото, което тече от гърдите ти като от планина, вече оцвети в бяло река Ганг, а сълзите от очите ти, смесени с черния грим, почерниха Ямуна̄. Ти стоиш между тези две реки и аз мисля, че няма смисъл да се стремиш толкова да видиш лицето на сина си. За родителската ти обич към него вече говорят тези две реки!“.
Když se matka Jašódá, královna Gókuly, šla podívat na svého syna Kršnu na Kurukšétru, jedna z jejích přítelkyň ji oslovila: „Má drahá královno, mléko tekoucí z hor tvých ňader již obílilo řeku Gangu a slzy z tvých očí smíšené s černou maskarou již začernily barvu Jamuny. Když stojíš mezi oběma řekami, myslím, že není třeba, abys tak úzkostlivě toužila spatřit tvář svého syna. Svou mateřskou lásku jsi Mu již ukázala těmito dvěma řekami!“
Същата приятелка на майка Яшода̄ се обърнала към Кр̣ш̣н̣а със следните думи: „Скъпи Мукунда, ако принудят майка Яшода̄, царицата на Гокула, да влезе в огън, но ѝ позволят да гледа лотосовото Ти лице, за нея огънят ще бъде леден като Хималаите. А ако я поставят сред океан от нектар, но не ѝ разрешат да гледа божественото Ти лотосово лице, този океан от нектар ще бъде за нея като океан от арсеник“. Нека бъде прославено по цялата вселена нетърпението на майка Яшода̄ от Враджа, която постоянно чака да види лотосовото лице на Кр̣ш̣н̣а!
Stejná přítelkyně matky Jašódy oslovila Kršnu následovně: „Můj drahý Mukundo, kdyby matka Jašódá, královna Gókuly, byla nucena stát v ohni, ale mohla vidět Tvůj lotosový obličej, pak se jí tento oheň bude zdát jako pohoří Himaláje — plný ledu. Stejně tak, kdyby mohla stát v oceánu nektaru, ale nemohla by vidět Tvůj lotosový obličej, pak jí ten oceán nektaru bude připadat jako oceán arzénového jedu.“ Ať je úzkost vradžské matky Jašódy, která neustále očekává, kdy spatří Kršnovu lotosovou tvář, oslavována po celém vesmíru!
Кунтӣдевӣ се обърнала към Акрӯра с подобни слова: „Скъпи братко Акрӯра, племенникът ми Мукунда вече дълго не се е явявал. Моля те, кажи му че леля му Кунтӣ стои сред враговете и иска да знае кога отново ще може да види лотосовото му лице“.
Podobně mluvila Kuntídéví k Akrúrovi: „Můj drahý bratře Akrúro, můj synovec Mukunda je od nás dlouho pryč. Řekneš Mu laskavě, že Jeho teta Kuntí sedí mezi nepřáteli a ráda by věděla, kdy bude opět moci spatřit Jeho lotosový obličej?“
В Десета песен на Шрӣмад Бха̄гаватам (46.28) се казва: „Когато Уддхава беше във Вр̣нда̄вана и разказваше за дейностите на Кр̣ш̣н̣а в Два̄рака̄, майка Яшода̄ слушаше разказите му и от гърдите ѝ течеше мляко, а от очите ѝ – сълзи“. Необикновената любов на Яшода̄ към Кр̣ш̣н̣а се проявила и когато Кр̣ш̣н̣а заминал за Матхура̄, царството на Кам̇са. Когато заминал, майка Яшода̄ погледнала принадлежностите му за гримиране и тежко рухнала на земята почти в безсъзнание. Тя се търкаляла по земята, тялото ѝ се наранявало и в това мъчително състояние викала: „О, скъпи сине! Скъпи сине!“. И удряла с две ръце гърдите си. Опитните предани обясняват тази постъпка на майка Яшода̄ като проява на екстатичната любов в раздяла. В подобни случаи могат да се появят и други признаци, например силна тревога, скръб, отчаяние, вцепенение, смирение, безпокойство, лудост и заблуда.
V desátém zpěvu, čtyřicáté šesté kapitole, 28. verši Šrímad Bhágavatamu stojí: „Když byl Uddhava přítomen ve Vrndávaně a líčil činnosti Kršny ve Dvárace, matka Jašódá poslouchala vyprávění a začalo jí z ňader téci mléko a z očí se jí začaly ronit slzy.“ K další události, ukazující nejvyšší lásku matky Jašódy ke Kršnovi, došlo, když Kršna odejel do Mathury, Kansova království. V odloučení od Kršny se matka Jašódá začala dívat na Kršnovy kosmetické potřeby a s velkým hlukem spadla na zem téměř v bezvědomí. Když se převalovala po zemi, měla na těle mnoho škrábanců a v tomto žalostném stavu začala volat: „Ó můj drahý synu! Můj drahý synu!“ a oběma rukama se pleskla do ňader. Toto jednání matky Jašódy zkušení oddaní vysvětlují jako extatickou lásku v odloučení. Někdy se dostaví mnoho jiných příznaků, jako silná úzkost, nářek, zklamání, ustrnutí, pokora, neposednost, šílenství a iluze.
Що се отнася до тревогата на майка Яшода̄, веднъж когато Кр̣ш̣н̣а бил навън на пасищата, един предан ѝ казал: „Яшода̄, виждам, че движенията ти са много бавни и си разтревожена. Очите ти са втренчени неподвижно и диханието ти е толкова горещо, че още малко и млякото в гърдите ти ще кипне. Това показва, че раздялата със сина ти ти причинява много болезнено главоболие“. Това са някои от признаците на тревогата на майка Яшода̄ за Кр̣ш̣н̣а.
Co se týče úzkostí matky Jašódy; uveďme, že když Kršna byl pryč z domu na pastvinách, oddaný jí jednou řekl: „Jašódo, myslím, že tvé pohyby zmalátněly a vidím, že jsi celá úzkostlivá. Zdá se, že tvé oči se ani trochu nehýbou, a cítím, že máš horký dech, což přivádí tvé mateřské mléko do varu. Všechny tyto stavy dokazují, že z odloučení od svého syna máš prudké bolesti hlavy.“ To jsou některé příznaky strachu matky Jašódy o Kršnu.
Когато Акрӯра бил във Вр̣нда̄вана и разказвал за дейностите на Кр̣ш̣н̣а в Два̄рака̄, майка Яшода̄ научила, че Кр̣ш̣н̣а се е оженил за много царици и е погълнат от семейните си дела. Като чула това, тя се натъжила. Тя била много нещастна, че не е успяла да ожени сина си веднага щом прехвърлил възрастта каишора, за да може да живее у дома си заедно със син и снаха. Тя възкликнала: „О, Акрӯра, ти просто хвърляш мълнии върху главата ми!“. Така се проявявала скръбта на майка Яшода̄, причинена от раздялата с Кр̣ш̣н̣а.
Když byl Akrúra ve Vrndávaně a vyprávěl o Kršnových činnostech ve Dvárace, matka Jašódá se dověděla, že Kršna se oženil s mnoha královnami zároveň a že je velice zaměstnaný svými rodinnými záležitostmi. Matka Jašódá to poslouchala a naříkala, jak je nešťastná, že nemohla oženit svého syna, když završil věk kaiśora, a nemohla tak uvítat syna a snachu ve svém domově. Proto řekla: „Můj drahý Akrúro, ty jen spouštíš hromy na mou hlavu!“ To jsou příznaky nářku matky Jašódy v odloučení od Kršny.
Веднъж майка Яшода̄ изпаднала в отчаяние, като си помислила: „Имам милиони крави, но млякото им не можа да удовлетвори Кр̣ш̣н̣а. Проклето да е! Аз също съм прокълната, защото въпреки всичките си богатства вече не мога да помириша главата на детето си и да го нахраня с млякото си, както правех, когато Той беше тук, във Вр̣нда̄вана“. Това е отчаянието на майка Яшода̄, предизвикано от раздялата с Кр̣ш̣н̣а.
Matka Jašódá cítila také zklamání, když si myslela: „Třebaže mám milióny krav, jejich mléko nemůže Kršnu uspokojit. Budiž tedy prokleto! Já jsem také zavržena, protože ačkoliv mám tolik hmotného bohatství, nemohu přičichnout k hlavě svého dítěte a nakojit ho svým mateřským mlékem, jak jsem dělávala, když byl zde ve Vrndávaně.“ To jsou známky zklamání matky Jašódy v odloučení od Kršny.
Един приятел на Кр̣ш̣н̣а му казал: „Скъпи лотосооки Кр̣ш̣н̣а, когато живееше в Гокула, Ти винаги носеше пръчка в ръката си. Сега тази пръчка стои самотна в къщата на майка Яшода̄. Когато я види, майка ти застава неподвижно също като нея“. Това е проява на вцепенението в раздялата с Кр̣ш̣н̣а. В раздялата с Кр̣ш̣н̣а майка Яшода̄ станала толкова смирена, че с насълзени очи се молела на Брахма̄, съзидателя на вселената: „О, творецо, моля те, върни при мен скъпия ми син Кр̣ш̣н̣а да го зърна поне за миг!“. Понякога тя ставала неспокойна и като обезумяла започвала да обвинява Нанда Маха̄ра̄джа: „Какво правиш в този дворец! Нямаш никакъв срам! Защо хората те наричат цар на Враджа? Поразително – след раздялата с любимия си син Кр̣ш̣н̣а продължаваш да живееш във Вр̣нда̄вана, като че ли имаш камък вместо сърце!“.
Jeden Kršnův přítel Ho oslovil: „Můj drahý příteli s lotosovýma očima, když jsi žil v Gókule, neustále jsi nosil v ruce tyč. Ta tyč nyní leží bez užitku v domě matky Jašódy a kdykoliv ji matka Jašódá vidí, znehybní jako ona.“ To je příznak ustrnutí v odloučení od Kršny. Matka Jašódá v odloučení od Kršny začala být tak pokorná, že se modlila ke stvořiteli vesmíru, Brahmovi, se slzami v očích: „Můj drahý stvořiteli, nemohl bys laskavě přivést mého syna Kršnu zpátky ke mně, abych Ho mohla alespoň na okamžik vidět?“ V roztržitosti jako šílená někdy nařkla Nandu Mahárádžu: „Co děláš v paláci? Nestoudníku! Proč ti lidé říkají král Vradži? Zaráží mě, jak v odloučení od svého drahého syna Kršny dokážeš žít ve Vrndávaně jako necitelný otec!“
Веднъж някой казал на Кр̣ш̣н̣а за лудостта на Яшода̄: „В безумието си майка Яшода̄ се обръща към дърветата кадамба и ги пита: „Къде е синът ми?“. Тя пита птиците и пчелите дали Кр̣ш̣н̣а е минавал оттам и дали могат да ѝ кажат нещо за теб. С помътен разсъдък майка Яшода̄ пита всички за теб и скита из цяла Вр̣нда̄вана“. Това е лудост в раздялата с Кр̣ш̣н̣а.
Někdo Kršnovi řekl o šílenství matky Jašódy následující: „Matka Jašódá v šílenství oslovovala stromy kadamba a ptala se jich: ,Kde je můj syn?̀ Podobně oslovovala ptáky a trubce a ptala se jich, zda před nimi neprošel Kršna a jestli by jí o Tobě mohli něco říci. V iluzi se tímto způsobem všech ptala na Tebe a toulala se po celé Vrndávaně.“ To je šílenství v odloučení od Kršny.
Когато майка Яшода̄ обвинила Нанда Маха̄ра̄джа, че е коравосърдечен, той отвърнал: „Скъпа Яшода̄, защо се вълнуваш толкова? Погледни по-внимателно. Не виждаш ли, че синът ти Кр̣ш̣н̣а стои пред теб! Недей да се държиш като обезумяла. Моля те, нека в дома ми има спокойствие“. Един приятел казал на Кр̣ш̣н̣а, че баща му Нанда също е с помътен разсъдък заради раздялата с него.
Když byl Nanda Mahárádža nařčen matkou Jašódou, že je „necitelný“, odpověděl: „Má drahá Jašódo, proč ses tak rozčílila? Podívej se laskavě pečlivěji. Jen se podívej, Tvůj syn Kršna stojí před Tebou! Neblázni jako šílená. Zachovej prosím můj domov v klidu a míru.“ Kršna se tak od svého přítele dověděl, že Jeho otec Nanda byl takto omámený v odloučení od Něho.
Когато съпругите на Васудева се били събрали край арената на цар Кам̇са, щом видели превъзходните черти на Кр̣ш̣н̣а, те веднага били обзети от родителска обич и от гърдите им потекло мляко, което намокрило долната част на са̄рӣтата им. Това проявление на екстатичната любов е пример за резултата, до който води осъществяването на желанията.
Když všechny Vasudévovy manželky byly v Kansově obětní aréně, spatřily nejpůvabnější tělesné rysy Kršny a z mateřské náklonnosti jim okamžitě začalo téci z ňader mléko a dolní části sárí jim zvlhly. Tento příznak extatické lásky je výsledkem splněné touhy.
В Първа песен на Шрӣмад Бха̄гаватам (11.29) се казва: „Когато след края на битката при Курукш̣етра Кр̣ш̣н̣а се върна в Два̄рака̄, най-напред Той видя майка си и всички останали съпруги на баща си и отдаде в нозете им смирените си почитания. Майките веднага взеха Кр̣ш̣н̣а в скутовете си и заради родителската им обич от гърдите им потече мляко. Млякото се смеси със сълзите и стана първият подарък за Кр̣ш̣н̣а“. Това е един от примерите за удовлетворение след дълга раздяла.
V prvním zpěvu, jedenácté kapitole, 29. verši Šrímad Bhágavatamu se říká: „Když Kršna po skončení bitvy na Kuruovském bitevním poli vstoupil do Dváraky, ze všeho nejdříve uviděl svou matku a všechny různé nevlastní matky a hluboce se poklonil jejich nohám. Matky okamžitě vzaly Kršnu do náruče a z mateřské náklonnosti jim teklo z ňader mléko. Jejich mateřské mléko smíšené se slzami v očích bylo to první, co bylo Kršnovi nabídnuto.“ To je jeden z příkladů spokojenosti po dlouhém odloučení.
Нещо подобно се казва в Лалита ма̄дхава: „Колко прекрасна е родителската обич на Яшода̄, съпругата на цар Нанда. Тя кара от очите ѝ да бликат сълзи, а от гърдите ѝ да тече мляко и с тях Яшода̄ къпе скъпия си син Кр̣ш̣н̣а“. Във Видагдха ма̄дхава един предан се обръща към Кр̣ш̣н̣а по следния начин: „Скъпи Мукунда, просто като видя лицето Ти, от което се излъчваше благоуханието на лотосов цвят, майка Яшода̄, привлечена от лунната светлина на лицето Ти, бе обладана от такава радост в обичта си, че от гърдите ѝ, които бяха като делви за вода, потече мляко“. По този начин тя постоянно давала мляко на Кр̣ш̣н̣а и мокрела плата, който покривал делвите.
Podobně je psáno v Lalita-mádhavě: „Jak úžasné — Jašódá, manželka krále Nandy, z mateřské náklonnosti ke Kršnovi mísila slzy s mlékem ze svých ňader a tak umývala svého drahého syna Kršnu.“ Ve Vidagdha-mádhavě oddaný oslovil Pána Kršnu následovně: „Můj drahý Mukundo, jakmile matka Jašódá spatřila Tvůj obličej, který voněl jako lotosový květ, přitahována měsíčním svitem Tvé tváře byla ve své lásce tak přeplněna radostí, že z bradavek jejích ňader, připomínajících nádoby na vodu, začalo ihned téci mléko.“ A tak vždy dávala Kršnovi mléko, když před tím promáčela látku pokrývající tyto „nádoby“.
Това са някои от признаците на родителската любов към Кр̣ш̣н̣а, която изпитвали майка му, баща му и другите възрастни. Признаците на екстатичната родителска любов се появяват, когато преданите гледат на Кр̣ш̣н̣а като на свой син. Тези постоянни трансцендентални чувства към Кр̣ш̣н̣а се наричат устойчив екстаз в родителската любов.
To jsou příznaky rodičovské lásky ke Kršnovi Jeho matky, Jeho otce a starších osob. Příznaky extatické lásky ke Kršnovi s rodičovskou náklonností se projeví, když je Kršna přijímán jako syn. Tyto neustálé transcendentální pocity ke Kršnovi se nazývají stálá extáze v rodičovské lásce.
Шрӣла Рӯпа Госва̄мӣ казва, че според някои учени трите вида трансцендентални вкусове, описани дотук – служене, братство (приятелство) и родителска обич – понякога се смесват. Братските чувства на Балара̄ма например са смесени със служене и родителска обич. Влечението на цар Юдхиш̣т̣хира към Кр̣ш̣н̣а също е примесено с родителска обич и служене. Трансценденталният вкус на любовта на Уграсена, дядото на Кр̣ш̣н̣а, е съчетание от служене и родителска обич. Обичта на всички възрастни гопӣ във Вр̣нда̄вана е съчетание от родителска любов, служене и приятелство. Обичта на синовете на Мадрӣ – Накула и Сахадева, – а също и на мъдреца На̄рада, е съчетание от приятелство и служене. Обичта, която изпитват Шива, Гаруд̣а и Уддхава, е съчетание от служене и приятелство.
Šríla Rúpa Gósvámí uvedl, že podle některých vzdělaných učenců se tři druhy transcendentálních nálad, které jsem dosud popsali — totiž služebnictví, přátelství a rodičovská náklonnost — někdy smísí. Bratrské pocity Balarámovy jsou například smíšeny se služebnictvím a rodičovskou náklonností. Podobně pouto ke Kršnovi Mahárádži Judhišthiry je směsí rodičovské náklonnosti a služebnictví. Transcendentální nálada Ugrasény, Kršnova děda, je směsí služebnictví a rodičovské náklonnosti. Pouto všech starších gópí ve Vrndávaně je směsí rodičovské lásky, služebnictví a přátelství. Náklonnost synů Mádrí — Nakuly a Sahadévy — jakož i náklonnost světce Nárady je směs přátelství a služebnictví. Náklonnost Šivy, Garudy a Uddhavy je směs služebnictví a přátelství.