Když se extatická láska vyvine do vztahu rodičovství a pevně se ustálí, vztahu se říká vātsalya-rasa. Projevy oddané služby na úrovni vātsalya-rasa můžeme najít v jednání Kršny s Jeho oddanými, kteří vystupují jako nadřízené osobnosti — například jako Jeho otec, matka nebo učitel.

Učenci popsali podněty k rodičovské lásce ke Kršnovi, kterou k němu chovají starší osobnosti, následovně: „Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jehož tělesná barva je jako právě rozkvetlý modravý květ lotosu, jehož tělo je velice jemné a jehož lotosové oči obklopují rozevláté vlasy černé jako včely, se procházel po ulicích Vrndávany, a když Ho zahlédla matka Jašódá, milovaná žena Nandy Mahárádži, z ňader jí okamžitě začalo téci mléko a kapalo na její tělo.“ Zvláštní podněty k rodičovské lásce ke Kršnovi jsou: Jeho načernalá tělesná barva, která je velice přitažlivá a příjemná na pohled, Jeho příznivé tělesné rysy, Jeho laskavost, Jeho sladká slova, Jeho jednoduchost, Jeho stydlivost, Jeho pokora, Jeho neustálá ochota prokazovat úctu starším a Jeho dobročinnost. Všechny tyto vlastnosti se považují za extatické podněty k rodičovské lásce.

V desátém zpěvu, osmé kapitole, 45. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí, že matka Jašódá přijala Kršnu jako svého syna, ačkoliv Ho Védy přijímají jako krále nebes, Upanišady jako neosobní Brahman, filozofie jako nejvyššího muže, jógíni jako Nadduši a oddaní jako Nejvyšší Osobnost Božství. Matka Jašódá oslovila jednu ze svých přítelkyň následovně: „Nanda Mahárádža, vůdce pastevců, se mnou uctíval Višnua a výsledkem tohoto uctívání bylo, že Kršna byl zachráněn ze spárů Pútany a jiných démonů. Dva ardžunové stromy samozřejmě zlomil silný vítr, a i když se zdálo, že kopec Góvardhana zvedl Kršna spolu s Balarámou, myslím si, že horu ve skutečnosti držel Nanda Mahárádža. Jak by jinak bylo možné, aby tak malý chlapec zvedl tak velký kopec?“ To je další příklad extáze v rodičovské lásce. Tento druh rodičovské lásky se vytváří v oddaném, který je z lásky přesvědčen, že je Kršnovi nadřízený, a že bez jeho péče by Kršna nemohl žít. Jeden oddaný se proto modlil k rodičům Pána Kršny následovně: „Odevzdávám se starším oddaným-rodičům Pána Kršny. Neustále dychtí sloužit Kršnovi a živit Ho a vždy jsou k Němu velice laskaví. Hluboce se před nimi klaním, pro jejich laskavost k Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, který je rodičem celého vesmíru!“

Podobně se modlí bráhman, který říká: „Ať ostatní uctívají Védy a Upanišady, ať uctívají Mahábháratu, když se bojí hmotného bytí a chtějí se z něho vysvobodit, avšak co se mě týče, přeji si jen uctívat Mahárádžu Nandu, protože Kršna, nejvyšší absolutní Osobnost Božství, leze po jeho dvoře jako jeho dítě.“

Následuje seznam úctyhodných osobností, které se těší rodičovské náklonnosti ke Kršnovi: (1) matka Jašódá, královna Vradži, (2) Mahárádža Nanda, král Vradži, (3) matka Róhiní, matka Balarámy, (4) všechny starší gópí, jejichž syny unesl Brahmá, (5) Dévakí, manželka Vasudévy, (6) ostatních patnáct Vasudévových manželek, (7) Kuntí, matka Ardžuny, (8) Vasudéva, skutečný otec Kršny a (9) Sándípani Muni, Kršnův učitel. Všichni jsou považováni za úctyhodné starší osobnosti s rodičovskou láskou ke Kršnovi. Jsou uvedeni v pořadí důležitosti a můžeme vidět, že matka Jašódá a Mahárádža Nanda jsou považováni za nejvznešenější ze všech starších osobností.

V desátém zpěvu, deváté kapitole, 3. verši Šrímad Bhágavatamu popisuje Šukadéva Gósvámí Mahárádžovi Paríkšitovi podobu a krásu matky Jašódy: „Můj drahý králi, široké boky matky Jašódy obepínají hedvábné a lněné šaty a ňadra jí díky její lásce přetékají mlékem. Když stloukala máslo a pevně držela provaz, přívěšky na rukách a náušnice na uších se pohybovaly a z pěkně ozdobených vlasů se jí uvolňovaly květiny a padaly dolů. Na tvářích měla z namáhavé práce kapky potu.“

Další popis matky Jašódy najdeme v modlitbě oddaného: „Kéž se mi dostane ochrany od matky Jašódy, jejíž kadeřavé vlasy jsou svázány provazem a velice jasně zkrášlené rumělkou uprostřed a jejíž stavba těla je krásnější než všechny její ozdoby. Její oči se neustále dívají na Kršnovu tvář, a jsou proto vždy plné slz. Barva její pleti, která připomíná namodralý lotosový květ, získá na kráse tím, že si obléká mnoho barevných šatů. Kéž její milostivý pohled padne na nás na všechny, abychom mohli být ochráněni před sevřením máji a hladce dělali pokroky ve své oddané službě!“

Následuje popis náklonnosti matky Jašódy ke Kršnovi: Když matka Jašódá brzy ráno vstala, ze všeho nejdříve nabídla své mateřské mléko Kršnovi a pak začala recitovat různé mantry na Jeho ochranu. Pak Mu pěkně ozdobila čelo a ovázala Mu ruce ochrannými talismany. Ze všech těchto činností jasně chápeme, že je symbolem veškeré mateřské náklonnosti ke Kršnovi.

Popis tělesných rysů Nandy Mahárádži je následující. Vlasy na hlavě má většinou černé, avšak některé jsou šedé. Jeho šaty mají zelenavou barvu jako čerstvě vyrostlé lístky banyánovníku. Břicho má silnější, barva jeho pleti je přesně taková, jakou má měsíc v úplňku, a má pěkný knír. Když byl Kršna dítě, chodil po dvoře a držel se prstu svého otce, a protože neuměl plynule chodit, vypadalo to, že téměř padá. Když Nanda Mahárádža tímto způsobem ochraňoval svého transcendentálního syna, znenadání měl v očích slzy a přemohla ho radost. Uctivě se klaníme lotosovým nohám krále Nandy!

Za podněty ke zvětšení rodičovské lásky ke Kršnovi se považuje dětský věk, dětské šaty, dětské pohyby, sladká slova, která dítě říká, pěkné úsměvy a různé druhy dětských her. Kršnův dětský věk se rozděluje na tři období: začátek věku kaumāra, střed věku kaumāra a konec věku kaumāra. Během počátku a středu věku kaumāra jsou Kršnova stehna silnější a vnitřní část Jeho očí je bělavá. Má známky vyrůstajících zubů a je velice jemný a laskavý. Je popisován následovně: „Když Kršnovi vyrostly z dásní tři nebo čtyři zuby, měl tlustší stehna, velice malé tělo a svými činnostmi začal zvětšovat rodičovskou lásku Nandy Mahárádži a matky Jašódy. Někdy opakovaně dupal nohama, někdy plakal, někdy se smál, někdy si cucal palec a někdy ležel na zemi na zádech. To jsou některé z různých činností Kršny v dětství. Když Kršna ležel na zádech; někdy si cucal palce na nohou, někdy kopal nohama do vzduchu, někdy naříkal a někdy se smál; matka Jašódá se na svého syna při takových zábavách dívala a nedělala nic, čím by Ho omezovala — raději začala své dítě dychtivě pozorovat a užívat si těchto dětských zábav.“ Na začátku věku kaumāra měl Kršna ve zlatém náhrdelníku kolem krku tygří drápy. Na čele měl ochranný tilak, černou maskaru kolem očí a hedvábnou šňůru kolem pasu. To je popis Kršnových šatů na počátku věku kaumāra.

Když Nanda Mahárádža viděl krásu malého Kršny s tygřími drápy na hrudi, s barvou pleti jako čerstvě vyrostlý strom tamāla, pěkně ozdobeného tilakem z kravské moče, s pěknou hedvábnou šňůrou zdobící paže a hedvábnými šaty kolem pasu — když viděl své dítě v této podobě, nikdy se Jeho krásou nenasytil.

Uprostřed věku kaumāra má Kršna vlasy podél očí. Někdy je zakrytý látkou kolem spodní části těla a někdy je zcela nahý. Někdy se snaží chodit, krok za krokem, a někdy velice sladce mluví lámanou řečí. To jsou některé příznaky prostředního věku kaumāra. Matka Jašódá Ho v tomto věku popisuje následovně: Rozcuchané vlasy se Mu dotýkaly obočí a Jeho oči byly velice neposedné, ale nemohl své pocity vyjádřit patřičnými slovy. Jeho řeči byly ale přesto tak pěkné a sladké na poslech. Když se matka Jašódá podívala na Jeho malé uši a viděla Ho nahého, jak se snaží rychle běhat po svých malých nohách, nořila se do oceánu nektaru. Kršna má v tomto věku jako ozdoby perlu zavěšenou z přepážky nosu, máslo na lotosových dlaních a několik malých zvonků zavěšených u pasu. Říká se, že když matka Jašódá viděla, jak se dítě pohybuje a zvoní zvonky v pase, směje se na ni s perlou mezi nosními dírkami a s máslem v rukách, měla z pohledu na své malé dítě nesmírnou radost.

V době, kdy byl Kršna uprostřed věku kaumāra, se Jeho pas začal ztenčovat, Jeho hruď rozšiřovat a Jeho hlavu zdobily kadeřavé vlasy, připomínající vraní křídla. Tyto úžasné rysy Kršnova těla udivovaly matku Jašódu znovu a znovu. Na konci věku kaumāra Kršna nosil v ruce malou tyčku, Jeho šaty byly poněkud delší a měl uzel kolem pasu, připomínající hadí kápi. V těchto šatech se starával o telata blízko domu a někdy si hrál s pasáčky stejného věku. Měl tenkou flétnu a trubku z buvolího rohu a někdy hrál na flétnu zhotovenou z listí stromů. To jsou některé příznaky konce Kršnova věku kaumāra.

Když Kršna trochu povyrostl a staral se o malá telata, často chodíval blízko k lesu, a když se vracel domů pozdě, Nanda Mahárádža okamžitě vstával a vyhlížel Ho ze svého sedátka zvaného candra-śālikā (což je malý přístřešek postavený na střeše k pozorování okolí z ptačí perspektivy). Měl starost, proč se jeho malý syn tak dlouho nevrací, a čekal vpřístřešku do té doby, dokud nemohl své ženě pokynout, že Kršna, obklopen svými malými přáteli pasáčky, jde s telaty zpátky. Nanda Mahárádža okamžitě rozpoznal paví pero na Jeho hlavě a oznámil své milované choti, jakou radost to dítě přináší jeho očím.

Matka Jašódá pak oslovila Nandu Mahárádžu: „Podívej se na mého drahého syna, jehož oči jsou bílé, který má turban na hlavě, přehoz na těle a zvonky na nohách, které velice sladce cinkají. Blíží se s telaty surabhi a podívej, jak putuje po posvátné zemi Vrndávany!“

Nanda Mahárádža zase oslovil svou ženu takto: „Má drahá Jašódo podívej na svého syna Kršnu! Podívej se na Jeho načernalý tělesný lesk, Jeho oči s červeným nádechem, Jeho širokou hruď a Jeho pěkný zlatý náhrdelník! Jak pěkně vypadá a jak stále více zvětšuje mou transcendentální blaženost!“

Když Kršna, milovaný syn Nandy Mahárádži, dospěje do věku kaiśora a ještě více zkrásní, Jeho rodiče si stále myslí, že je ve věku paugaṇḍa — i přesto, že je již ve věku mezi desíti a patnácti lety. Když je Kršna ve věku paugaṇḍa, někteří Jeho služebníci Ho také přijímají, jako by byl ve věku kaiśora. Když se Kršna věnuje dětským zábavám, Jeho obyčejným zvykem je rozbíjet mléčné a jogurtové nádoby, házet jogurt po dvoře a krást smetanu z mléka. Někdy zlomí tyč na stloukání másla a někdy háže máslo na oheň. Takto zvětšuje transcendentální radost své matky Jašódy.

Matka Jašódá v této souvislosti jednou řekla své služebnici Mukhaře: „Jen se podívej, jak se Kršna pokradmu dívá na všechny strany a pomalu vystupuje z křoví. Vypadá to, že přichází krást máslo. Neukazuj se, nebo pozná, že se na Něj díváme. Chci se těšit z pohledu na Jeho obočí, které se hýbe tak roztomile, a chci vidět Jeho bojácné oči a krásnou tvář.“

Matka Jašódá měla radost z toho, jak Kršna kradl máslo velice potajmu, dostala extázi mateřské lásky, když čichala k Jeho hlavě, hladila Ho rukou po těle, žehnala Mu, nařizovala Mu, upřeně Ho pozorovala, staral se o Něj a dobře Mu radila, aby se z Něj nestával zloděj. To jsou činnosti v mateřské extatické lásce. Je důležité si v této souvislosti povšimnout, že dětský sklon krást má dokonce i Nejvyšší Osobnost Božství, a že proto není nepřirozený. V duchovním vztahu však sklon ke kradení není nepatřičný, jak je tomu v hmotném světě.

V desátém zpěvu, třinácté kapitole, 33. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi Paríkšitovi: „Můj drahý králi, jakmile starší gópí uviděly přicházet své syny, objevily se nepopsatelné známky mateřské lásky a všechny pocítily velkou náklonnost. Nejprve plánovaly potrestat své syny za kradení másla, ale jakmile před ně synové přišli, úplně se přestaly hněvat a pocítily náklonnost. Začaly své syny objímat a čichat k jejich hlavám. Když tak činily, začaly ze svých dětí téměř šílet.“ Ve svých dětských zábavách se všichni tito pasáčci připojili ke Kršnovi při kradení másla. Místo aby se matka Jašódá hněvala, začala vlhnout mlékem, proudícím z jejích ňader. Ve své náklonnosti ke Kršnovi začala opakovaně čichat k Jeho hlavě.

Obvyklými činnostmi všech matek pasáčků bylo líbat je, objímat, volat na ně jmény, a někdy je laskavě trestaly za jejich zlodějské návyky. Těmto projevům rodičovské lásky se říká extáze sāttvika, přičemž je plně vidět osm druhů extatických příznaků. V desátém zpěvu, třinácté kapitole, 22. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi Paríkšitovi: „Všechny matky pasáčků byly oklamány vlivem jógamáji, energie Osobnosti Božství, a jakmile zaslechly hru svých chlapců na flétnu, okamžitě se postavily a v mysli objaly své syny, kteří byli stvořeni přímou vnitřní energií Kršny. Přijaly je jako své vlastní syny, zvedly je na rukou a začaly je objímat a nechaly si je v náruči. Pocity, které vzešly z této události, byly sladší než nektar přeměněný v chutnou omamnou látku, a děti okamžitě pily mléko proudící z jejich ňader.“

V Lalita-mádhavě, kterou napsal Rúpa Gósvámí, je Kršna osloven následovně: „Můj drahý Kršno, když jsi zaměstnán péčí o zvířata, prach zvířený kopyty telat a krav pokrývá Tvojí pěknou tvář i umělecký tilak a jsi navenek velice zaprášený. Když se však vrátíš domů, mléko proudící z ňader Tvé matky umyje Tvůj obličej od prachu a vypadá to, že jsi tímto mlékem očištěn, jako když Božstvo se omývá během provádění obřadu abhiṣeka.“ V chrámech je zvykem, že došlo-li k nějakým nečistým činnostem, Božstvo musí být umyto mlékem. Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství a byl umyt mlékem z ňader matky Jašódy, které Ho očistilo od nánosu prachu.

V některých případech matka Jašódá ustrnula v extázi. Projevilo se to, když uviděla svého syna zvednout kopec Góvardhana. Když Kršna stál a držel kopec, Matka Jašódá se zdráhala Ho obejmout a ustrnula. Nebezpečí, které Kršna zvednutím kopce podstoupil, vlilo do jejích očí slzy. S očima plnýma slz přestala Kršnu vidět, a protože se jí hrdlo zalklo úzkostí, nemohla ani Kršnu poučit, co by měl dělat. To je příznak ustrnutí v extatické lásce.

Matka Jašódá se někdy těšila transcendentální extázi štěstí, když bylo její dítě zachráněno z nebezpečné situace, jako bylo napadení Pútanou či nějakým jiným démonem. V desátém zpěvu, sedmnácté kapitole, 19. verši Šrímad Bhágavatamu Šukadéva Gósvámí říká, že matka Jašódá se cítila velice šťastná, když dostala své ztracené dítě zpátky. Okamžitě si Ho dala na klín a začala Ho znovu a znovu objímat. Zatímco objímala svého syna, tekly jí z očí proudy slz a nebyla schopna vyjádřit svou transcendentální radost. Ve Vidagdha-mádhavě Šríly Rúpy Gósvámího stojí: „Můj drahý Kršno, dotyk Tvé matky tak těší a chladí, že předčí chladivé účinky santalové pasty a jasného měsíčního svitu smíseného s pastou z kořene uśīra.“ (Uśīra je druh kořene, který má velice chladivý účinek, je-li nasáklý vodou. Zvláště se používá, když pálí slunce.)

Mateřská láska matky Jašódy ke Kršnovi trvale vzrůstá a její láska a extáze se někdy popisuje jako silná náklonnost a někdy jako zaplavující přitažlivost. Příklad pouta ke Kršnovi se zaplavující náklonností podává desátý zpěv, šestá kapitola, 43. verš Šrímad Bhágavatamu, kde Šukadéva Gósvámí oslovuje Maharádžu Paríkšita: „Můj drahý králi, když se velkorysý Nanda Mahárádža vrátil z Mathury, začal čichat k hlavě svého syna a byl ponořený v extázi rodičovské lásky.“ Podobně se zde mluví o matce Jašódě, když příliš toužila slyšet zvuk Kršnovy flétny, při očekávání Jeho návratu z pastvin. Myslela si, že začíná být velice pozdě, její dychtivost zaslechnout zvuk Kršnovy flétny se zdvojnásobila a z ňader jí začalo kapat mléko. V tomto stavu někdy chodila po domě a někdy vycházela z domu. Neustále se dívala, jestli se Góvinda po cestě nevrací. Když mnoho velkých světců skládalo své modlitby Pánu Kršnovi a oslavovalo tak Jeho činnosti, přišla na Kuruovské bitevní pole královna Gókuly matka Jašódá a smáčela dolní část svého sárí mlékem proudícím z jejích ňader. Toto se neudálo během bitvy na Kuruovském bitevním poli, ale jindy. Kršna odešel na Kurukšétru ze svého domu (ve Dvárace) během zatmění slunce, a tehdy se tam vypravili také obyvatelé Vrndávany, aby Ho znovu viděli.

Když Kršna dorazil na Kurukšétru, všichni shromáždění lidé začali říkat, že přijel Kršna, syn Dévakí. Dévakí tehdy začala hladit Kršnův obličej právě tak, jak to dělá milující matka. Když lidé volali, že přijel Kršna, syn Vasudévy, král Nanda i matka Jašódá cítili nesmírnou náklonnost a vyjádřili svou velikou radost.

Když se matka Jašódá, královna Gókuly, šla podívat na svého syna Kršnu na Kurukšétru, jedna z jejích přítelkyň ji oslovila: „Má drahá královno, mléko tekoucí z hor tvých ňader již obílilo řeku Gangu a slzy z tvých očí smíšené s černou maskarou již začernily barvu Jamuny. Když stojíš mezi oběma řekami, myslím, že není třeba, abys tak úzkostlivě toužila spatřit tvář svého syna. Svou mateřskou lásku jsi Mu již ukázala těmito dvěma řekami!“

Stejná přítelkyně matky Jašódy oslovila Kršnu následovně: „Můj drahý Mukundo, kdyby matka Jašódá, královna Gókuly, byla nucena stát v ohni, ale mohla vidět Tvůj lotosový obličej, pak se jí tento oheň bude zdát jako pohoří Himaláje — plný ledu. Stejně tak, kdyby mohla stát v oceánu nektaru, ale nemohla by vidět Tvůj lotosový obličej, pak jí ten oceán nektaru bude připadat jako oceán arzénového jedu.“ Ať je úzkost vradžské matky Jašódy, která neustále očekává, kdy spatří Kršnovu lotosovou tvář, oslavována po celém vesmíru!

Podobně mluvila Kuntídéví k Akrúrovi: „Můj drahý bratře Akrúro, můj synovec Mukunda je od nás dlouho pryč. Řekneš Mu laskavě, že Jeho teta Kuntí sedí mezi nepřáteli a ráda by věděla, kdy bude opět moci spatřit Jeho lotosový obličej?“

V desátém zpěvu, čtyřicáté šesté kapitole, 28. verši Šrímad Bhágavatamu stojí: „Když byl Uddhava přítomen ve Vrndávaně a líčil činnosti Kršny ve Dvárace, matka Jašódá poslouchala vyprávění a začalo jí z ňader téci mléko a z očí se jí začaly ronit slzy.“ K další události, ukazující nejvyšší lásku matky Jašódy ke Kršnovi, došlo, když Kršna odejel do Mathury, Kansova království. V odloučení od Kršny se matka Jašódá začala dívat na Kršnovy kosmetické potřeby a s velkým hlukem spadla na zem téměř v bezvědomí. Když se převalovala po zemi, měla na těle mnoho škrábanců a v tomto žalostném stavu začala volat: „Ó můj drahý synu! Můj drahý synu!“ a oběma rukama se pleskla do ňader. Toto jednání matky Jašódy zkušení oddaní vysvětlují jako extatickou lásku v odloučení. Někdy se dostaví mnoho jiných příznaků, jako silná úzkost, nářek, zklamání, ustrnutí, pokora, neposednost, šílenství a iluze.

Co se týče úzkostí matky Jašódy; uveďme, že když Kršna byl pryč z domu na pastvinách, oddaný jí jednou řekl: „Jašódo, myslím, že tvé pohyby zmalátněly a vidím, že jsi celá úzkostlivá. Zdá se, že tvé oči se ani trochu nehýbou, a cítím, že máš horký dech, což přivádí tvé mateřské mléko do varu. Všechny tyto stavy dokazují, že z odloučení od svého syna máš prudké bolesti hlavy.“ To jsou některé příznaky strachu matky Jašódy o Kršnu.

Když byl Akrúra ve Vrndávaně a vyprávěl o Kršnových činnostech ve Dvárace, matka Jašódá se dověděla, že Kršna se oženil s mnoha královnami zároveň a že je velice zaměstnaný svými rodinnými záležitostmi. Matka Jašódá to poslouchala a naříkala, jak je nešťastná, že nemohla oženit svého syna, když završil věk kaiśora, a nemohla tak uvítat syna a snachu ve svém domově. Proto řekla: „Můj drahý Akrúro, ty jen spouštíš hromy na mou hlavu!“ To jsou příznaky nářku matky Jašódy v odloučení od Kršny.

Matka Jašódá cítila také zklamání, když si myslela: „Třebaže mám milióny krav, jejich mléko nemůže Kršnu uspokojit. Budiž tedy prokleto! Já jsem také zavržena, protože ačkoliv mám tolik hmotného bohatství, nemohu přičichnout k hlavě svého dítěte a nakojit ho svým mateřským mlékem, jak jsem dělávala, když byl zde ve Vrndávaně.“ To jsou známky zklamání matky Jašódy v odloučení od Kršny.

Jeden Kršnův přítel Ho oslovil: „Můj drahý příteli s lotosovýma očima, když jsi žil v Gókule, neustále jsi nosil v ruce tyč. Ta tyč nyní leží bez užitku v domě matky Jašódy a kdykoliv ji matka Jašódá vidí, znehybní jako ona.“ To je příznak ustrnutí v odloučení od Kršny. Matka Jašódá v odloučení od Kršny začala být tak pokorná, že se modlila ke stvořiteli vesmíru, Brahmovi, se slzami v očích: „Můj drahý stvořiteli, nemohl bys laskavě přivést mého syna Kršnu zpátky ke mně, abych Ho mohla alespoň na okamžik vidět?“ V roztržitosti jako šílená někdy nařkla Nandu Mahárádžu: „Co děláš v paláci? Nestoudníku! Proč ti lidé říkají král Vradži? Zaráží mě, jak v odloučení od svého drahého syna Kršny dokážeš žít ve Vrndávaně jako necitelný otec!“

Někdo Kršnovi řekl o šílenství matky Jašódy následující: „Matka Jašódá v šílenství oslovovala stromy kadamba a ptala se jich: ,Kde je můj syn?̀ Podobně oslovovala ptáky a trubce a ptala se jich, zda před nimi neprošel Kršna a jestli by jí o Tobě mohli něco říci. V iluzi se tímto způsobem všech ptala na Tebe a toulala se po celé Vrndávaně.“ To je šílenství v odloučení od Kršny.

Když byl Nanda Mahárádža nařčen matkou Jašódou, že je „necitelný“, odpověděl: „Má drahá Jašódo, proč ses tak rozčílila? Podívej se laskavě pečlivěji. Jen se podívej, Tvůj syn Kršna stojí před Tebou! Neblázni jako šílená. Zachovej prosím můj domov v klidu a míru.“ Kršna se tak od svého přítele dověděl, že Jeho otec Nanda byl takto omámený v odloučení od Něho.

Když všechny Vasudévovy manželky byly v Kansově obětní aréně, spatřily nejpůvabnější tělesné rysy Kršny a z mateřské náklonnosti jim okamžitě začalo téci z ňader mléko a dolní části sárí jim zvlhly. Tento příznak extatické lásky je výsledkem splněné touhy.

V prvním zpěvu, jedenácté kapitole, 29. verši Šrímad Bhágavatamu se říká: „Když Kršna po skončení bitvy na Kuruovském bitevním poli vstoupil do Dváraky, ze všeho nejdříve uviděl svou matku a všechny různé nevlastní matky a hluboce se poklonil jejich nohám. Matky okamžitě vzaly Kršnu do náruče a z mateřské náklonnosti jim teklo z ňader mléko. Jejich mateřské mléko smíšené se slzami v očích bylo to první, co bylo Kršnovi nabídnuto.“ To je jeden z příkladů spokojenosti po dlouhém odloučení.

Podobně je psáno v Lalita-mádhavě: „Jak úžasné — Jašódá, manželka krále Nandy, z mateřské náklonnosti ke Kršnovi mísila slzy s mlékem ze svých ňader a tak umývala svého drahého syna Kršnu.“ Ve Vidagdha-mádhavě oddaný oslovil Pána Kršnu následovně: „Můj drahý Mukundo, jakmile matka Jašódá spatřila Tvůj obličej, který voněl jako lotosový květ, přitahována měsíčním svitem Tvé tváře byla ve své lásce tak přeplněna radostí, že z bradavek jejích ňader, připomínajících nádoby na vodu, začalo ihned téci mléko.“ A tak vždy dávala Kršnovi mléko, když před tím promáčela látku pokrývající tyto „nádoby“.

To jsou příznaky rodičovské lásky ke Kršnovi Jeho matky, Jeho otce a starších osob. Příznaky extatické lásky ke Kršnovi s rodičovskou náklonností se projeví, když je Kršna přijímán jako syn. Tyto neustálé transcendentální pocity ke Kršnovi se nazývají stálá extáze v rodičovské lásce.

Šríla Rúpa Gósvámí uvedl, že podle některých vzdělaných učenců se tři druhy transcendentálních nálad, které jsem dosud popsali — totiž služebnictví, přátelství a rodičovská náklonnost — někdy smísí. Bratrské pocity Balarámovy jsou například smíšeny se služebnictvím a rodičovskou náklonností. Podobně pouto ke Kršnovi Mahárádži Judhišthiry je směsí rodičovské náklonnosti a služebnictví. Transcendentální nálada Ugrasény, Kršnova děda, je směsí služebnictví a rodičovské náklonnosti. Pouto všech starších gópí ve Vrndávaně je směsí rodičovské lásky, služebnictví a přátelství. Náklonnost synů Mádrí — Nakuly a Sahadévy — jakož i náklonnost světce Nárady je směs přátelství a služebnictví. Náklonnost Šivy, Garudy a Uddhavy je směs služebnictví a přátelství.