VERSO 39

Sloka 39

Texto

Verš

dṛṣṭvā teṣāṁ mitho nṛṇām
avajñānātmatāṁ nṛpa
tretādiṣu harer arcā
kriyāyai kavibhiḥ kṛtā

Sinônimos

Synonyma

dṛṣṭvā — após verem na prática; teṣām — entre os brāhmaṇas e vaiṣṇavas; mithaḥ — mutuamente; nṛṇām — da sociedade humana; avajñāna-ātmatām — o comportamento mutuamente desrespeitoso; nṛpa — ó rei; tretā-ādiṣu — começando por Tretā-yuga; hareḥ — da Suprema Personalidade de Deus; arcā — a adoração à Deidade (no templo); kriyāyai — com o propósito de introduzir o método de adoração; kavibhiḥ — pelas pessoas eruditas; kṛtā — foi feito.

dṛṣṭvā — poté, co viděli; teṣām — mezi brāhmaṇy a vaiṣṇavy; mithaḥ — navzájem; nṛṇām — lidí; avajñāna-ātmatām — vzájemně neuctivé chování; nṛpa — ó králi; tretā-ādiṣu — počínaje Tretā-yugou; hareḥ — Nejvyšší Osobnosti Božství; arcā — uctívání Božstva (v chrámu); kriyāyai — aby zavedli metodu uctívání; kavibhiḥ — učenci; kṛtā — učiněno.

Tradução

Překlad

Meu querido rei, quando os grandes sábios e pessoas santas viram que, no começo de Tretā-yuga, os relacionamentos se maculavam com desrespeito mútuo, introduziu-se no templo a adoração à Deidade, realizada com toda a parafernália.

Můj milý králi, když na počátku Tretā-yugy velcí mudrci a světci viděli vzájemně neuctivé chování, bylo zavedeno chrámové uctívání Božstva s veškerým příslušenstvím.

Comentário

Význam

SIGNIFICADO—Como se afirma no Śrīmad-Bhāgavatam (12.3.52):

Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (12.3.52) je řečeno:

kṛte yad dhyāyato viṣṇuṁ
tretāyāṁ yajato makhaiḥ
dvāpare paricaryāyāṁ
kalau tad dhari-kīrtanāt

“Todo o resultado obtido em Satya-yuga através da meditação em Viṣṇu; em Tretā-yuga, através da realização de sacrifícios; em Dvāpara-yuga, através do serviço aos pés de lótus do Senhor; também pode ser obtido em Kali-yuga simplesmente cantando o mahā-mantra Hare Kṛṣṇa.” Em Satya-yuga, todas as pessoas eram espiritualmente avançadas, e não havia inveja entre as grandes personalidades. Pouco a pouco, entretanto, devido à contaminação material que surgiu com o passar das eras, relações desrespeitosas foram aparecendo mesmo entre brāhmaṇas e vaiṣṇavas. Na verdade, o vaiṣṇava avançado deve ser mais respeitado do que o próprio Viṣṇu. Como se afirma no Padma Purāṇa, ārādhanānāṁ sarveṣāṁ viṣṇor ārādhanaṁ param: de todas as espécies de adoração, a adoração ao Senhor Viṣṇu é a melhor. Tasmāt parataraṁ devi tadīyānāṁ samarcanam: e mais recomendada do que a adoração a Viṣṇu é a adoração ao vaiṣṇava.

“Veškeré výsledky, které člověk získal v Satya-yuze meditací o Viṣṇuovi, v Tretā-yuze konáním obětí a v Dvāpara-yuze sloužením lotosovým nohám Pána, může získat i v Kali-yuze prostým zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry.” V Satya-yuze byl každý duchovně na výši a mezi tak velkými osobnostmi nebylo závisti. V dalších věcích však přibývalo hmotného znečištění, a proto se dokonce i mezi brāhmaṇy a vaiṣṇavy objevilo vzájemně neuctivé jednání. Pokročilého vaiṣṇavu je však třeba ctít více než Viṣṇua. V Padma Purāṇě je řečeno: ārādhanānāṁ sarveṣāṁ viṣṇor ārādhanaṁ param — ze všech druhů uctívání je nejlepší uctívání Pána Viṣṇua. Tasmāt parataraṁ devi tadīyānāṁ samarcanam — a ještě více než uctívání Viṣṇua je doporučené uctívání vaiṣṇavy.

Outrora, todas as atividades eram realizadas para satisfazer Viṣṇu, mas, após Satya-yuga, começaram a surgir evidências de que as relações entre os vaiṣṇavas se deterioravam. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura diz que vaiṣṇava é aquele que ajuda os outros a se tornarem vaiṣṇavas. Exemplo de alguém que converteu muitos outros em vaiṣṇavas é Nārada Muni. Um vaiṣṇava poderoso que converte outras pessoas ao vaiṣṇavismo deve ser adorado, mas, devido à contaminação material, às vezes semelhante vaiṣṇava exímio é desrespeitado por outros vaiṣṇavas menos expressivos. Ao verem essa contaminação, as grandes pessoas santas introduziram a realização da adoração à Deidade no templo. Esse processo, que começou em Tretā-yuga, ganhou corpo em Dvāpara-yuga (dvāpare paricaryāyāṁ). Em Kali-yuga, entretanto, a adoração à Deidade está sendo negligenciada. Acontece que o canto do mantra Hare Kṛṣṇa é mais poderoso do que a adoração à Deidade. Śrī Caitanya Mahāprabhu mostrou o exemplo prático, pois não estabeleceu nenhum templo ou Deidade, senão que introduziu largamente o movimento de saṅkīrtana. Portanto, os pregadores da consciência de Kṛṣṇa devem dar mais ênfase ao movimento de saṅkīrtana, em especial distribuindo cada vez mais a literatura transcendental. Isso ajuda o movimento de saṅkīrtana. Sempre que houver possibilidade de se adorar a Deidade, podem-se estabelecer muitos centros, mas, de um modo geral, deve-se dar mais ênfase à distribuição das publicações transcendentais, pois isso será mais eficaz em converter as pessoas à consciência de Kṛṣṇa.

Dříve byly všechny činnosti prováděny ve spojení s Viṣṇuem, ale po skončení Satya-yugy se mezi vaiṣṇavy objevily příznaky neuctivého chování. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura říká, že vaiṣṇava je ten, kdo pomáhá druhým stát se vaiṣṇavy. Příkladem osoby, která změnila mnoho lidí ve vaiṣṇavy, je Nārada Muni. Zmocněného vaiṣṇavu, který mění jiné lidi ve vaiṣṇavy, je třeba uctívat, ale kvůli hmotnému znečištění se někdy jiní, méně význační vaiṣṇavové, k takovému vznešenému vaiṣṇavovi chovají neuctivě. Když si velcí světci všimli tohoto znečištění, zavedli uctívání Božstva v chrámu. To začalo v Tretā-yuze a bylo zvláště rozšířeno v Dvāpara-yuze (dvāpare paricaryāyām). V Kali-yuze se však uctívání Božstva zanedbává a zpívání Hare Kṛṣṇa mantry má proto větší sílu než uctívání Božstva. Śrī Caitanya Mahāprabhu nám dal praktický příklad tím, že nezaložil žádné chrámy ani neuváděl Božstva do chrámů, ale ve velkém započal saṅkīrtanové hnutí. Ti, kdo šíří vědomí Kṛṣṇy, by proto měli klást větší důraz na saṅkīrtanové hnutí, zvláště formou rozšiřování transcendentální literatury ve stále větším množství. To šíření saṅkīrtanového hnutí pomáhá. Kdykoliv se někde naskytne možnost uctívat Božstva, můžeme zřídit mnoho středisek, ale obecně bychom měli více zdůrazňovat distribuci transcendentální literatury, neboť to bude účinnější prostředek k tomu, aby lidé nabyli vědomi Kṛṣṇy.

No Śrīmad-Bhāgavatam (11.2.47), afirma-se:

Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (11.2.47) je řečeno:

arcāyām eva haraye
pūjāṁ yaḥ śraddhayehate
na tad-bhakteṣu cānyeṣu
sa bhaktaḥ prākṛtaḥ smṛtaḥ

“Quem está muito fielmente ocupado na adoração à Deidade no templo, mas não sabe como se portar com os devotos ou com as pessoas em geral se chama prākṛta-bhakta, ou kaniṣṭha-adhikārī.” O devoto prākṛta, neófito, ainda está na plataforma material, e, embora se ocupe em adorar a Deidade, não sabe apreciar as atividades do devoto puro. De fato, pode-se ver que mesmo um devoto conceituado que presta serviço ao Senhor, pregando a missão da consciência de Kṛṣṇa, às vezes é criticado pelos devotos neófitos. Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura descreve da seguinte maneira tais neófitos: sarva-prāṇi-sammānanāsamarthānām avajñā spardhādimatāṁ tu bhagavat-pratimaiva pātram ity āha. Para aqueles que não conseguem dar a devida apreciação às atividades de devotos autênticos, a adoração à Deidade é o único meio de obterem avanço espiritual. O Caitanyacaritāmṛta (Antya 7.11) diz claramente que kṛṣṇa-śakti vinā nahe tāra pravartana: sem ser autorizado por Kṛṣṇa, ninguém pode sair pregando os santos nomes do Senhor. Entretanto, o devoto que aceita essa missão é criticado pelos neófitos, kaniṣṭha-adhikārīs, que estão nas fases inferiores do serviço devocional. Para eles, recomenda-se enfaticamente a adoração à Deidade.

“Ten, kdo s velkou vírou uctívá Božstvo v chrámu, ale neví, jak se chovat k oddaným či ostatním lidem, je prākṛta-bhakta neboli kaniṣṭha-adhikārī.” Začínající oddaný (prākṛta-bhakta) je ještě na hmotné úrovni. Věnuje se sice uctívání Božstva, ale nedokáže ocenit činnosti čistého oddaného. Lze vidět, že začínající oddaní někdy kritizují dokonce i autorizovaného oddaného, který slouží Pánu kázáním nauky o vědomí Kṛṣṇy. Takové oddané popisuje Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura: sarva-prāṇi-sammānanāsamarthānām avajñā spardhādimatāṁ tu bhagavat-pratimaiva pātram ity āha. Pro ty, kdo nedokáží náležitě ocenit činnosti autorizovaných oddaných, je uctívání Božstva jedinou možností duchovního pokroku. V Caitanya-caritāmṛtě (Antya 7.11) je jasně řečeno: kṛṣṇa-śakti vinā nahe tāra pravartana — nikdo nemůže šířit svaté jméno Pána po celém světě, aniž by ho k tomu zmocnil Kṛṣṇa. Začínající oddaní, kaniṣṭha-adhikārī, kteří jsou na nižších stupních oddané služby, však přesto kritizují oddaného, který to dělá. Jim se důrazně doporučuje uctívat Božstva.