Texto 160
Text 160
Texto
Verš
stabdha hañā mūla-śākhā bāḍite nā pāya
stabdha hañā mūla-śākhā bāḍite nā pāya
Palabra por palabra
Synonyma
Traducción
Překlad
«Si no se distingue entre la enredadera bhakti-latā y las demás enredaderas, el agua de riego se utiliza mal, pues nutre a las demás enredaderas a expensas de la planta bhakti-latā.
„Pokud člověk nerozlišuje mezi rostlinkou bhakti a ostatními, bude zalévání na škodu, protože bude vyživovat ostatní rostliny, zatímco bhakti-latā se bude dusit.“
Significado
Význam
Si se canta el mantra Hare Kṛṣṇa cometiendo ofensas, crecerán las malas hierbas. No hay que aprovecharse del mantra Hare Kṛṣṇa para obtener beneficios materiales. Como se menciona en el Verso 159:
Pokud někdo zpívá Hare Kṛṣṇa mantru, a přitom se dopouští přestupků, porostou nežádoucí rostliny. Nikdo by neměl zpívání Hare Kṛṣṇa mantry využívat pro nějaký hmotný zisk. Ve verši 159 se uvádí:
‘lābha’, ‘pūjā’, ‘pratiṣṭhādi’ yata upaśākhā-gaṇa
̀lābha',`pūjā',`pratiṣṭhādi' yata upaśākhā-gaṇa
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ha descrito esas malas hierbas, explicando que, quien escuche y cante sin tratar de evitar las ofensas, acabará apegado materialmente a la complacencia de los sentidos. También puede que desee liberarse del cautiverio material, como los māyāvādīs, o que se apegue a los yoga-siddhis y desee poderes yóguicos maravillosos. A quien está apegado a realizar actividades materiales maravillosas se le califica de siddhi-lobhī, «ávido de perfección material». También es posible caer víctima del comportamiento diplomático o engañoso, o relacionarse con mujeres en busca de vida sexual ilícita. O se puede hacer un espectáculo de servicio devocional, como los prākṛta-sahajiyās, o tratar de respaldar la propia filosofía uniéndose a alguna casta o identificándose con una determinada dinastía, y así arrogarse el monopolio del avance espiritual. Quien se respalde así en la tradición familiar puede actuar como seudo guru, un supuesto maestro espiritual. Es posible apegarse a las cuatro actividades pecaminosas —vida sexual ilícita, consumo de drogas y sustancias embriagantes, juegos de azar y comer carne—, o también es posible considerar que un vaiṣṇava pertenece a una casta o un credo mundano. Se puede pensar: «Ése es un vaiṣṇava hindú, y aquel un vaiṣṇava europeo. A los vaiṣṇavas europeos no se les permite la entrada en los templos». En otras palabras, es posible pensar en los vaiṣṇavas en función del nacimiento, y hacer consideraciones del tipo «vaiṣṇava brāhmaṇa», «vaiṣṇava śūdra», «vaiṣṇava mleccha», etc. También es posible hacer del canto del mahā-mantra o de la lectura del Śrīmad-Bhāgavatam una profesión o un negocio, o tratar de aumentar el propio poderío económico por medios ilegales. También se da el caso del vaiṣṇava barato que se retira a cantar a un lugar apartado en busca de adoración material. O es posible desear reputación mundana y hacer concesiones a los no devotos, comprometiendo la propia filosofía o la vida espiritual, o apoyar un sistema de castas hereditarias. Todo ello son trampas que nos tiende la complacencia personal de los sentidos. Para engañar a la gente inocente, aparentamos una vida espiritual avanzada y gozamos de fama de sādhus, mahātmās o personas religiosas. Todo ello significa que el supuesto devoto ha caído víctima de todas esas malas hierbas y que la verdadera enredadera, la bhakti-latā, ha quedado atrofiada.
Tyto nežádoucí rostliny popsal Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura. Říká, že ten, kdo naslouchá a zpívá, aniž by se snažil odstranit přestupky, se hmotně připoutá k uspokojování smyslů. Může také začít toužit po vysvobození z hmotného otroctví jako māyāvādī nebo může přilnout k yoga-siddhim a toužit po úžasných jógových silách. Ten, kdo je připoutaný k úžasným hmotným činnostem, se nazývá siddhi-lobhī neboli osoba dychtící po hmotné dokonalosti. Oddaný se také může stát obětí diplomatického či nečestného jednání nebo může za účelem nedovoleného sexu vyhledávat společnost žen. Někdo může předvádět oddanou službu jako prākṛta-sahajiyové nebo se může snažit podporovat svoji filosofii členstvím v nějaké kastě či se ztotožňovat s určitou dynastií a na základě toho si přisvojovat monopol na duchovní pokrok. Takto podpořen rodinnými tradicemi se pak může stát pseudoguruem, neboli takzvaným duchovním mistrem. Může také propadnout čtyřem hříšným činnostem, což je nedovolený sex, požívání omamných látek, hazardování a jedení masa, nebo se může na vaiṣṇavu dívat jako na příslušníka určité kasty či víry. Může si myslet: „Toto je hinduistický vaiṣṇava a toto je evropský vaiṣṇava. Evropští vaiṣṇavové nesmí vstoupit do chrámů.“ Bude na vaiṣṇavy nahlížet podle jejich zrození a myslet si, že toto je brāhmaṇa vaiṣṇava, toto je śūdra vaiṣṇava, toto je mleccha vaiṣṇava a tak dále. Někdo si zase může ze zpívání Hare Kṛṣṇa mantry a čtení Śrīmad-Bhāgavatamu udělat zaměstnání nebo se může snažit získávat finanční prostředky nezákonným způsobem. Někdo se také může snažit zpívat na odlehlém místě a stát se tak laciným vaiṣṇavou kvůli hmotnému obdivu. Může také toužit po světské pověsti pomocí ústupků neoddaným ohledně filosofie a duchovního života nebo se může stát zastáncem dědičného kastovního systému. To vše jsou pasti osobního smyslového požitku. Někteří svým předváděním pokročilého duchovního života podvádějí nevinnou veřejnost a jsou pak známí jako sādhu, mahātmā nebo zbožný člověk. To znamená, že takzvaný oddaný podlehl všem těmto nežádoucím rostlinám a růst skutečné rostlinky, bhakti-laty, se zastavil.