Skip to main content

Descripción de la escena

Před bitvou

Aunque repetidamente publicado y leído por sí mismo, el Bhagavad-gītā aparece originalmente como un episodio del Mahābhārata, la historia épica sánscrita del mundo antiguo. El Mahābhārata relata los sucesos que condujeron a la presente era de Kali. Fue al comienzo de esta era, unos cincuenta siglos atrás, cuando Śrī Kṛṣṇa explicó el Bhagavad-gītā a Su amigo y devoto, Arjuna.

Bhagavad-gītā se většinou vydává a čte jako samostatné dílo, ale původně tvoří epizodu Mahābhāraty,sanskrtského eposu přibližujícího historii starověkého světa. Mahābhārata popisuje události vyúsťující v současný věk zvaný Kali. Na začátku tohoto věku, přibližně před 5 000 lety, přednesl Pán Kṛṣṇa Bhagavad-gītu svému příteli a oddanému Arjunovi.

Su conversación, uno de los diálogos filosóficos y religiosos más sobresalientes que haya conocido el hombre, tuvo lugar inmediatamente antes del comienzo de una guerra, un gran conflicto fratricida entre los cien hijos de Dhṛtarāṣṭra y, en el lado oponente, sus primos, los Pāṇḍavas, los hijos de Pāṇḍu.

K jejich rozmluvě — jednomu z nejvýznamnějších filozofických a náboženských rozhovorů historie — došlo těsně před zahájením bitvy, rozsáhlého bratrovražedného boje mezi sto syny Dhṛtarāṣṭry na jedné a jejich bratranci, syny Pāṇḍua, na druhé straně.

Dhṛtarāṣṭra y Pāṇḍu eran dos hermanos pertenecientes a la dinastía Kuru, que descendía del rey Bharata, un antiguo gobernante de la Tierra de cuyo nombre proviene la palabra Mahābhārata. Puesto que Dhṛtarāṣṭra, el hermano mayor, nació ciego, el trono, que de otro modo hubiera sido suyo, pasó a su hermano menor, Pāṇḍu.

Dhṛtarāṣṭra a Pāṇḍu byli bratři. Narodili se v kuruovské dynastii pocházející od krále Bharaty, dávného vládce Země, od jehož jména odvozuje Mahābhārata svůj název. Dhṛtarāṣṭra, starší z obou bratrů, se narodil slepý, a proto trůn, který by jinak patřil jemu, připadl mladšímu Pāṇḍuovi.

Cuando murió Pāṇḍu, joven aún, sus cinco hijos, Yudhiṣṭhira, Bhīma, Arjuna, Nakula y Sahadeva, quedaron al cuidado de Dhṛtarāṣṭra, quien por el momento tomó en realidad el puesto de rey. Así pues, los hijos de Dhṛtarāṣṭra y los de Pāṇḍu crecieron en la misma casa real. Unos y otros recibieron entrenamiento en las artes militares con el experto Droṇa, y consejo del venerado «abuelo» del clan, Bhīṣma.

Když Pāṇḍu v mládí zemřel, jeho pět synů — Yudhiṣṭhira, Bhīma, Arjuna, Nakula a Sahadeva — se ocitlo v péči Dhṛtarāṣṭry, který se dočasně stal králem. Synové Dhṛtarāṣṭry a Pāṇḍua tak vyrůstali ve stejném paláci. Pod vedením zkušeného Droṇy společně pronikli do tajů vojenského umění a od praotce rodu Bhīṣmy se jim dostalo výchovy a vzdělání.

Pero los hijos de Dhṛtarāṣṭra, sobre todo el mayor, Duryodhana, odiaban y envidiaban a los Pāṇḍavas. Y el ciego y malintencionado Dhṛtarāṣṭra quería que heredasen el reino sus propios hijos, y no los de Pāṇḍu.

Synové Dhṛtarāṣṭry, zvláště nejstarší Duryodhana, však Pāṇḍuovce nenáviděli a záviděli jim. A slepý a slabošský Dhṛtarāṣṭra si přál, aby království připadlo jeho vlastním synům, nikoliv synům Pāṇḍua.

De modo que Duryodhana, con el consentimiento de Dhṛtarāṣṭra, planeó matar a los jóvenes hijos de Pāṇḍu, y solamente gracias a la cuidadosa protección de su tío Vidura y de su primo Śrī Kṛṣṇa pudieron, los Pāṇḍavas, escapar a los muchos atentados que realizó contra su vida.

Duryodhana se tak s Dhṛtarāṣṭrovým svolením snažil Pāṇḍuovce zabít a pouze díky pečlivé ochraně jejich strýce Vidury a bratrance Śrī Kṛṣṇy se jim podařilo mnoha úkladům o život uniknout.

Ahora bien, Śrī Kṛṣṇa no era un hombre corriente sino el mismo Dios Supremo, que había descendido a la Tierra y estaba representando el papel de príncipe de una dinastía contemporánea. En ese papel, Él era también el sobrino de la esposa de Pāṇḍu, de nombre Kuntī, o Pṛthā, la madre de los Pāṇḍavas. De modo que, tanto en el papel de pariente como en el de defensor eterno de la religión, Kṛṣṇa favorecía a los rectos hijos de Pāṇḍu, y los protegía.

Kṛṣṇa nebyl obyčejný člověk, ale samotný Nejvyšší Pán, jenž sestoupil na Zemi. Hrál roli člena královské dynastie a synovce Pāṇḍuovy manželky Kuntī neboli Pṛthy, matky Pāṇḍuovců. Jakožto příbuzný i věčná opora náboženství stál na straně čestných Pāṇḍuovců a chránil je.

Al final, sin embargo, el astuto Duryodhana desafió a los Pāṇḍavas en el juego. En el curso de aquella fatídica partida, Duryodhana y sus hermanos se apoderaron de Draupadī, la casta y consagrada esposa de los Pāṇḍavas, y, de manera insultante, trataron de desnudarla ante toda la asamblea de príncipes y reyes. La divina intervención de Kṛṣṇa la salvó, pero el juego, que estaba manipulado, privó a los Pāṇḍavas de su reino, y les impuso un exilio de trece años.

Vychytralý Duryodhana však nakonec vyzval Pāṇḍuovce ke hře v kostky a v tomto osudovém klání se spolu se svými bratry podvodně zmocnil Draupadī, počestné a oddané manželky Pāṇḍuovců. Pokusili se ji zneuctít a násilím svléknout do naha v přítomnosti všech shromážděných princů a králů. Kṛṣṇův božský zásah ji sice zachránil, ale následkem prohry přišli Pāṇḍuovci o království a museli na třináct let odejít do vyhnanství.

Al regresar del exilio, los Pāṇḍavas reclamaron con derecho su reino a Duryodhana, el cual se negó rotundamente a entregarlo. Comprometidos por su deber de príncipes a servir en la administración pública, los Pāṇḍavas redujeron su petición a solamente cinco aldeas. Pero Duryodhana respondió con arrogancia que no les concedería terreno suficiente ni para clavar un alfiler.

Po návratu požádali Duryodhanu o své právoplatné království, ale ten je hrubě odbyl. Když snížili svůj požadavek na pouhých pět vesnic, aby jakožto kṣatriyové mohli sloužit veřejnosti vládou a správou majetku, povýšeně odvětil, že jim nedá ani tolik země, do které by bylo možno zabodnout jehlu.

Hasta entonces, los Pāṇḍavas habían sido tolerantes. Pero ahora la guerra parecía inevitable.

Pāṇḍuovci byli po celou dobu snášenliví, ale nyní se zdálo, že musí nevyhnutelně vypuknout válka.

No obstante, mientras los príncipes del mundo se dividían, poniéndose unos al lado de los hijos de Dhṛtarāṣṭra y otros al lado de los Pāṇḍavas, Kṛṣṇa aceptó personalmente el papel de mensajero de los hijos de Pāṇḍu, y fue a la corte de Duryodhana a pedir la paz. Al ser rechazadas Sus súplicas, la guerra fue irremediable.

Když se však vladaři celé Země přidali k jedné či druhé straně, Kṛṣṇa samotný se ujal úlohy prostředníka, aby u Dhṛtarāṣṭrova dvora sjednával mír. Jeho návrhy byly ovšem odmítnuty a tehdy bylo jasné, že k válce dojde.

Los Pāṇḍavas, hombres de la más elevada estatura moral, reconocían a Kṛṣṇa como Suprema Personalidad de Dios, pero no los impíos hijos de Dhṛtarāṣṭra. Con todo, Kṛṣṇa se ofreció a participar en la guerra según el deseo de los contrincantes. Como era Dios, no lucharía personalmente; pero el que lo desease podía disponer del ejército de Kṛṣṇa, mientras que los adversarios tendrían al propio Kṛṣṇa como consejero y ayudante. Duryodhana, el genio político, se hizo con las fuerzas armadas de Kṛṣṇa, mientras que los Pāṇḍavas se sentían igualmente de satisfechos de tener a Kṛṣṇa.

Pāṇḍuovci byli nanejvýš mravní, viděli a uznávali, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, zatímco bezbožní synové Dhṛtarāṣṭry nikoliv. Kṛṣṇa nicméně nabídl, že se války zúčastní podle přání obou stran — jakožto Bůh sice neměl osobně bojovat, ale jedné straně nabídl své vojsko a druhé svou osobní přítomnost v úloze rádce. Geniální politik Duryodhana si bez váhání vybral Kṛṣṇovu armádu a Pāṇḍuovci stejně dychtivě přijali Kṛṣṇovu osobní pomoc. Tak Śrī Kṛṣṇa přijal roli, kdy bude v bitvě řídit úžasný vůz lučištníka Arjuny, a stává se jeho vozatajem.

De este modo, Kṛṣṇa fue el auriga de Arjuna, encargándose personalmente de conducir la cuadriga del legendario arquero. Esto nos lleva al punto en el que comienza el Bhagavad-gītā, con los dos ejércitos formados, listos para el combate, y Dhṛtarāṣṭra preguntando ansiosamente a su secretario, Sañjaya: «¿Qué hicieron?».

Tím se dostáváme k začátku Bhagavad-gīty, kdy proti sobě stojí seřazena dvě vojska připravená k boji a Dhṛtarāṣṭra se starostlivě ptá svého tajemníka Sañjayi: “Co učinili?”

La escena está descrita, a falta solamente de una breve nota referente a esta traducción y comentario.

Po načrtnutí událostí předcházejících bitvě je již třeba jen krátké poznámky k tomuto překladu a výkladu.

La línea general que han seguido los traductores al verter al inglés el Bhagavad-gītā ha consistido en dejar a un lado a la persona de Kṛṣṇa para dar lugar a sus propios conceptos y filosofías. Se considera la historia del Mahābhārata mitología fantástica, y Kṛṣṇa se convierte en un elemento poético para presentar las ideas de algún genio anónimo, o, en el mejor de los casos, en un personaje histórico secundario.

Překladatelé Bhagavad-gīty se obvykle snaží zatlačit osobnost Kṛṣṇy do pozadí, aby udělali prostor vlastním představám a filozofiím. Mahābhārata je prohlašována za kuriózní mytologii a Kṛṣṇa se stává poetickou figurou, skrze kterou jakýsi anonymní génius předkládá své myšlenky. V nejlepším případě je Śrī Kṛṣṇa vydáván za méně významnou osobnost dějin.

Pero la persona de Kṛṣṇa es tanto la finalidad como la sustancia del Bhagavad-gītā, según se explica en el Gītā mismo.

Pokud však necháme Bhagavad-gītu hovořit samu za sebe, je osobnost Kṛṣṇy jejím cílem i podstatou.

Esta traducción, por lo tanto, y el comentario que la acompaña tienen como propósito dirigir al lector hacia Kṛṣṇa, en lugar de alejarle de Él. El Bhagavad-gītā se vuelve totalmente consistente y comprensible. Puesto que Kṛṣṇa es quien explica el Gītā y a la vez es el objetivo final del mismo, el Bhagavad-gītā tal como es presenta esta gran Escritura en sus verdaderos términos.

Tento překlad a výklad si tedy kladou za cíl vést čtenáře ke Kṛṣṇovi, nikoliv od Něho. V tomto ohledu je Bhagavad-gītā taková, jaká je, naprosto jedinečná. Jedinečné je i to, že se tak stává zcela logickou a srozumitelnou. Z toho, že Kṛṣṇa Gītu přednesl a Jeho osobnost je zároveň jejím konečným cílem, vyplývá, že toto je jediný překlad, který ukazuje pravý smysl tohoto vznešeného písma.

Los editores

— Vydavatelé