Kapitola 4

4 Jak se přiblížit ke Kršnovi

Prići Kṛṣṇi, sveprožimajućoj istini

kṛṣṇāya vāsudevāya
devakī-nandanāya ca
nanda-gopa-kumārāya
govindāya namo namaḥ

Skládám proto své uctivé poklony Pánu, který se stal synem Vasudévy, radostí Dévakí, chlapcem Nandy a ostatních pastevců z Vrndávanu a oživovatelem krav a smyslů.

Ponizno odajem poštovanje Gospodinu koji je postao Vasudevin sin, Devakīna radost, dječak Nande i ostalih pastira iz Vṛndāvane, koji okrepljuje krave i osjetila.

Šrímad-Bhágavatam 1.8.21

Śrīmad-Bhāgavatam 1.8.21

Pán, k Nĕmuž se nelze přiblížit žádným hmotným způsobem, sestupuje ze Své nekonečné a bezpříčinné milosti na Zemi, aby projevil zvláštní přízeň Svým čistým oddaným a aby potlačil vzestup démonských osob. Královna Kuntí uctívá právĕ inkarnaci neboli sestoupení Pána Kršny nade všechny ostatní inkarnace, neboť v této konkrétní inkarnaci je Pán mnohem přístupnĕjší. V inkarnaci Pána Rámy byl od samotného dĕtství stále jen synem krále, ale v inkarnaci Kršny, i když se narodil jako syn krále, opustil ihned po Svém zjevení Svého skutečného otce a matku (krále Vasudévu a královnu Dévakí) a přemístil se na klín matky Jašódámájí, aby hrál úlohu obyčejného chlapce-pasáčka v požehnané Vradžabhúmi, která je velice posvĕcená Jeho dĕtskými zábavami. Pán Kršna je proto milostivĕjší nežli Pán Ráma. K bratrovi Kuntí Vasudévovi a celé jeho rodinĕ byl také nepochybnĕ velice laskavý. Kdyby se nestal synem Vasudévy a Dévakí, nemohla by Ho královna Kuntí prohlašovat za svého synovce a oslovovat Kršnu s rodičovskou láskou. Nanda a Jašódá jsou však ještĕ blaženĕjší, neboť mohli vychutnávat Pánovy dĕtské zábavy, které jsou ještĕ přitažlivĕjší než všechny ostatní. Jeho dĕtským zábavám předvedeným ve Vradžabhúmi, jejichž prototypem jsou Kršnovy vĕčné činnosti na původní Kršnalóce, planetĕ popisované v Brahma-sanhitĕ jako cintāmaṇi-dhāma, se nic nevyrovná. Pán Šrí Kršna sestoupil do Vradžabhúmi s celým Svým transcendentálním příslušenstvím a doprovodem. Šrí Čaitanja Maháprabhu proto potvrdil, že nikdo nemá takové štĕstí jako obyvatelé Vradžabhúmi, zvláštĕ pasačky krav, které zasvĕtily vše, co mĕly, uspokojení Pána. Díky Jeho zábavám s Nandou a Jašódou, s pastevci a především s malými pasáčky krav a s kravami, Mu přísluší jméno Góvinda. Pán Kršna jako Góvinda je naklonĕn hlavnĕ bráhmanům a kravám, čímž naznačuje, že blahobyt lidstva závisí hlavnĕ na tĕchto dvou vĕcech — na bráhmanské kultuře a na ochranĕ krav. Jsou-li zanedbávány, Pán Kršna není nikdy spokojen.

Gospodin, kojemu se ne može prići materijalnim sredstvima, silazi na Zemlju iz Svoje neograničene, bezuzročne milosti, takav kakav jest, kako bi ukazao posebnu milost Svojim čistim bhaktama i ublažio nemire koje izazivaju demoni. Kraljica Kuntī posebno obožava Kṛṣṇinu inkarnaciju, pojavu, više od drugih inkarnacija jer Mu je u toj inkarnaciji lakše prići. U Svojoj inkarnaciji poznatoj kao Rāma, Gospodin je od samoga rođenja bio kraljević, ali kada se pojavio kao Kṛṣṇa, iako je bio sin kralja, odmah je po rođenju napustio okrilje Svoga pravog oca i majke (kralja Vasudeve i kraljice Devakī) te prihvatio okrilje Yaśodāmayī kako bi igrao ulogu običnoga pastira u blagoslovljenom Vrajabhūmiju, posvećenom Njegovim djetinjim zabavama. Zato je Gospodin Śrī Kṛṣṇa milostiviji od Śrī Rāme. Nedvojbeno je bio vrlo ljubazan prema Kuntīnu bratu Vasudevi i njegovoj obitelji. Da nije postao sin Vasudeve i Devakī, kraljica Kuntī ne bi Ga mogla smatrati svojim nećakom i tako Mu se obraćati s roditeljskom ljubavlju. Međutim, Nanda i Yaśodā sretniji su jer su mogli uživati u Gospodinovim djetinjim zabavama koje su privlačnije od svih drugih zabava. Djetinje zabave koje je provodio u Vrajabhūmiju prototip su Njegovih vječnih zabava u izvornoj Kṛṣṇaloki, koja je u Brahma-saṁhiti opisana kao cintāmaṇi-dhāma, i ne mogu se ni sa čim usporediti. Gospodin Śrī Kṛṣṇa osobno silazi u Vrajabhūmi sa svom Svojom transcendentalnom pratnjom i okružjem. Śrī Caitanya Mahāprabhu potvrdio je da nitko nije sretniji od stanovnika Vrajabhūmija, osobito od pastirica koje su sve posvetile Gospodinovu zadovoljstvu. Zbog svojih zabava s Nandom, Yaśodom i pastirima, posebno s dječacima pastirima i kravama, Kṛṣṇa je poznat kao Govinda. Kao takav, On je posebno naklonjen brāhmaṇama i kravama, pokazujući time da napredak čovječanstva ovisi o brāhmaṇskoj kulturi i zaštiti krava. Bez toga, Gospodin Śrī Kṛṣṇa neće nikada biti zadovoljan.

Na začátku svých modliteb Kuntídéví říká: namasye puruṣaṁ tvādyam īśvaraṁ prakṛteḥ param. „Skládám své poklony této osobnosti, purušovi, který je prakṛteḥ param, je nad tímto hmotným stvořením.“ Již na počátku nám Kuntídéví vysvĕtluje, že Bůh je nejvyšší puruša, Nejvyšší Osoba. Není neosobní. Je Osobou, ale není osobou z tohoto hmotného svĕta nebo z tohoto hmotného stvoření a nemá hmotné tĕlo. To musíme pochopit. Impersonalisté kvůli svému omezenému poznání nemohou přijmout, že Nejvyšší Absolutní Pravda je osoba, protože si dokáží představit pouze takovou osobu, kterou znají z hmotného svĕta. To je jejich nedostatek. Proč by mĕl být Bůh osobou z tohoto hmotného svĕta? Kuntídéví proto hned na začátku vyjasňuje toto nedorozumĕní, když říká, že Pán je prakṛteḥ param, že stojí nad tímto hmotným stvořením. Přesto je osobou, a milostí Kuntí můžeme porozumĕt tomu, že tato Nejvyšší Osoba, Nejvyšší Pán, i když je alakṣyam, neviditelný, se nyní zjevil před našima očima jako Kršna.

U svojim prvim molitvama, Kuntīdevī je rekla: namasye puruṣaṁ tvādyam īśvaraṁ prakṛteḥ param: „Odajem poštovanje osobi, puruṣi, koja je prakṛteḥ param, iznad ovoga materijalnog očitovanja.“ Kuntīdevī je tim riječima već na početku u nama probudila razumijevanje da je Bog vrhovni puruṣa, Vrhovna Osoba. On nije neosoban, već je osoba, ali moramo shvatiti da ta osoba nije od ovoga materijalnog svijeta, materijalne kreacije, i da nema materijalno tijelo. Nedostatno znanje impersonalista ne može objasniti kako Vrhovna Apsolutna Istina može biti osoba. Čim impersonalisti razmišljaju o osobi, odmah zaključuju da je iz ovoga materijalnog svijeta. To je njihova pogreška. Zašto bi Bog bio takva osoba? Kuntīdevī je odmah na početku raščistila taj nesporazum rekavši da je Gospodin prakṛteḥ param, iznad ove materijalne kreacije. Štoviše, On je osoba, a zahvaljujući Kuntīnoj milosti dano nam je na znanje da se ova Vrhovna Osoba pojavila kao Kṛṣṇa, kojeg je mogla vidjeti premda je inače alakṣyam, nevidljiv.

Kuntídéví říká: kṛṣṇāya vāsudevāya. Slovo vāsudeva se nĕkdy vysvĕtluje jako „všeprostupující“. Impersonalisté chápou Vásudévu tímto způsobem a Kuntídéví zde proto zdůrazňuje: „Všeprostupující Vásudéva je Kršna.“ Īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati: Kršna, Nejvyšší Pán, je přítomný v srdci každého, a je proto všepronikající.

Kuntīdevī kaže: kṛṣṇāya vāsudevāya. Ponekad se značenje riječi vāsudeva prevodi kao „sveprožimajući“. Takvu predodžbu o Vāsudevi imaju impersonalisti, stoga Kuntīdevī ističe: „Taj Vāsudeva, sveprožimajući, jest Kṛṣṇa.“ Īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe ’rjuna tiṣṭhati: Kṛṣṇa, Svevišnji Gospodin, prožima sve tako što je prisutan u svačijem srcu.

Kršna, původní osoba, má tři aspekty: projevuje se jako Nejvyšší Osobnost Božství, jako všepronikající Paramátmá (Nadduše) a jako neosobní záře. Ti, kteří se vĕnují bhakti-józe, se nezajímají o neosobní záři, která je určena pro obyčejné lidi. Kdybychom bydleli na Slunci, nezajímala by nás sluneční záře. Podobnĕ se lidé, kteří jsou pokročilí v duchovním životĕ, nezajímají o neosobní záři. Zajímají se o purušu, Nejvyšší Osobu, Vásudévu. V Bhagavad-gítĕ stojí, že k této realizaci Nejvyšší Osoby človĕk dojde po mnoha a mnoha zrozeních (bahūnāṁ janmanām ante). Džňání, impersonalisté, které přitahuje záře Brahmanu, se snaží porozumĕt Absolutní Pravdĕ na základĕ svého poznání, avšak nevĕdí, že jejich poznání je nedokonalé a omezené, zatímco Kršna, Absolutní Pravda, je neomezený. Není možné, abychom se k neomezenému přiblížili svými omezenými smysly.

Kṛṣṇa, izvorna osoba, posjeduje tri vida: Svevišnja Božanska Osoba, sveprožimajuća Paramātmā (Nadduša) i neosobni sjaj, Brahman. Ovaj potonji namijenjen je običnim ljudima i ne privlači one koje zanima bhakti-yoga. Kakvo bi zanimanje stanovnik Sunca pokazao za Sunčevu svjetlost? Ona bi mu bila nebitna. Slično tomu, neosobni sjaj, Brahman, ne zanima napredne u duhovnom životu. Njih, naprotiv, zanima puruṣa, Vrhovna Osoba, Vāsudeva. Kao što je rečeno u Bhagavad-gīti, do takve spoznaje o Vrhovnoj Osobi dolazi se nakon jako puno života (bahūnāṁ janmanām ante). Jñānīji, impersonalisti, koji su vezani za sjaj Brahmana, pokušavaju shvatiti Apsolutnu Istinu pomoću svoga znanja, ne znajući da je njihovo znanje nesavršeno i ograničeno dok je Kṛṣṇa, Apsolutna Istina, neograničen. Ograničenim znanjem ne možemo prići neograničenom, to je nemoguće.

Milostí oddaných jako Kuntídéví můžeme pochopit, že všeprostupující Absolutní Pravda, Vásudéva, Paramátmá, je Osobnĕ přítomná jako Kršna (kṛṣṇāya vāsudevāya). Pro impersonalisty je však velice tĕžké takto realizovat Vásudévu. Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (7.19):

Zahvaljujući milosti bhakta poput Kuntīdevī, možemo shvatiti da sveprožimajuća Apsolutna Istina, Vāsudeva, Paramātmā, postoji kao Kṛṣṇa (kṛṣṇāya vāsudevāya). Impersonalistima nije lako na taj način spoznati Vāsudevu. Kṛṣṇa kaže u Bhagavad-gīti (7.19):

bahūnāṁ janmanām ante
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā sudurlabhaḥ

„Ten, který má skutečné poznání, se Mnĕ po mnoha zrozeních a smrtích odevzdá, neboť ví, že jsem příčinou všech příčin a všeho, co existuje. Taková velká duše je velice vzácná.“ Slovo mahātmā znamená „velkomyslný“. Ten, kdo nedokáže pochopit Kršnu, není velkomyslný. Je naopak velice omezený. Pouze velkomyslný človĕk může Kršnu Jeho milostí poznat.

„Nakon mnogo rođenja i smrti, onaj tko doista stekne znanje predaje se Meni jer zna da sam uzrok svih uzroka i sve što postoji. Takva velika duša vrlo je rijetka.“ Riječ mahātmā znači „širokogrudan“. Onaj tko ne može shvatiti Kṛṣṇu uskogrudan je, a ako postane širokogrudan, shvatit će Kṛṣṇu zahvaljujući Njegovoj milosti.

Kršnovi můžeme porozumĕt oddanou službou. Tato metoda se nazývá sevonmukha. Sevonmukhe hi jihvādau. Vásudévu můžeme zrealizovat službou a tato služba začíná jazykem. Jazyk používáme ke dvĕma činnostem: k mluvení a k ochutnávání. Když človĕk pravidelnĕ opakuje Haré Kršna mantru, naslouchá této zvukové vibraci a ochutnává prasádam, jídlo obĕtované Kršnovi, může touto jednoduchou metodou realizovat Vásudévu, Kršnu. Kršna se mu Sám zjeví. Pouhá snaha z naší strany ale k realizaci Kršny nestačí. Svým úsilím a láskyplnou oddanou službou se kvalifikujeme k tomu, že se nám Kršna Sám zjeví (svayam eva sphuraty adaḥ).

Proces kojim shvaćamo Kṛṣṇu ustvari je sevonmukha, služenje. Sevonmukhe hi jihvādau. Spoznaju Vāsudeve omogućava služenje koje započinje jezikom. Jezik ima dvije namjene: da govori i da kuša. Stoga pojedinac može spoznati Vāsudevu, Kṛṣṇu, jednostavnom metodom koja se sastoji od ponavljanja i slušanja mantre Hare Kṛṣṇa te kušanja prasāde, hrane koja je ponuđena Kṛṣṇi i Kṛṣṇa će se na taj način razotkriti. Ne možemo Ga shvatiti isključivo vlastitim naporom, već će nas napor pri služenju s ljubavlju učiniti kvalificiranima i Kṛṣṇa će nam se potom razotkriti (svayam eva sphuraty adaḥ).

Kršna velice touží po tom, aby nás mohl vzít zpátky domů, zpátky k Bohu, ale my jsme velice tvrdohlaví a nechceme se vrátit. Vždy proto hledá nejrůznĕjší způsoby, jak nás přivést zpĕt. Je jako milující otec. Když neposlušný syn opustí svého otce a toulá se po ulicích bez jídla a střechy nad hlavou a velice trpí, otec se ho vždy snaží přivést zpátky. Podobnĕ je Kršna nejvyšším otcem a všechny živé bytosti v tomto hmotném svĕtĕ jsou jako zbloudilé dĕti, které odešly od svého bohatého otce a toulají se po ulici. Nejvĕtším dobrodiním je proto dát všem ostatním lidským bytostem vĕdomí Kršny. Lidskou bytost nemůže uspokojit žádný hmotný zisk, ale když získá vĕdomí Kršny, ucítí skutečné uspokojení. Zmatenému chlapci, který se toulá po ulici, můžeme říci: „Můj drahý hochu, proč si způsobuješ takové utrpení? Tvůj otec je velice bohatý človĕk. Proč se tedy touláš po ulici?“ A když pochopí: „Ano, jsem synem velice důležitého človĕka. Proč bych se mĕl potulovat po ulici?“, může se vrátit domů. Nejlepší službou je proto připomenout všem, kteří zapomnĕli na Kršnu: „Jste nedílnou částí Kršny. Jste synové Nejvyššího Pána, který je vlastníkem všeho bohatství. Proč hnijete v tomto hmotném svĕtĕ?“ To je nejvĕtší služba. Májá, iluze, je velice silná, ale povinností každého oddaného je osvítit všechny vĕdomím Kršny. Kuntí například nejprve říká, že i když Kršna, Nejvyšší Osoba, je přítomný uvnitř i vnĕ všeho, darebáci a hlupáci Ho nemohou vidĕt. Proto poznamenává: „Tady je Pán — Kršna.“

Kṛṣṇa ima veliku želju da nas vrati kući, Bogu, ali mi smo tvrdoglavi i ne želimo poći. On stoga uvijek traži priliku da to učini, poput oca punog ljubavi. Ako sin napusti oca zbog svoga nitkovluka te se vucara po ulici bez hrane i utočišta, pri čemu puno pati, otac će uvijek priželjkivati da svoga sina vrati kući. Slično tomu, Kṛṣṇa je vrhovni otac, a sva živa bića u ovom materijalnom svijetu slična su zabludjeloj djeci bogataša koja su otišla od kuće kako bi se skitala po ulici. Otud slijedi da je svjesnost Kṛṣṇe najveća dobrobit koju možemo pružiti našim bližnjima. Živo biće neće zadovoljiti nikakav materijalni dobitak, već samo i jedino svjesnost Kṛṣṇe. Zbunjenog mladića koji se skita po ulici drugi mogu podsjetiti: „Dragi mladiću, zašto toliko patiš? Sin si velikog bogataša koji ima velik posjed. Zašto se skitaš po ulici?“ Ako shvati: „Da, ja sam sin toga znamenitog čovjeka. Zašto bih se vucarao po ulici?“, vjerojatno će se vratiti kući. Zato je najbolji način služenja da obavijestimo one koji su zaboravili Kṛṣṇu: „Ti si Kṛṣṇin sastavni djelić. Ti si sin Kṛṣṇe koji ima sva obilja. Zašto truneš u ovome materijalnom svijetu?“ To je najbolji način da služimo druge. Māyā, iluzija, vrlo je snažna, no svaki je Kṛṣṇin bhakta dužan da svakoga pokuša prosvijetliti svjesnošću Kṛṣṇe. Na primjer, Kuntīdevī je prvo rekla da je Kṛṣṇa nevidljiv za nitkove i budale iako se, kao Vrhovna Osoba, nalazi unutar i izvan svega. Ona nam stoga želi skrenuti pozornost na Njega: „Evo Gospodina – to je Kṛṣṇa.“

Kršna je všeprostupující Nejvyšší Osobnost Božství (kṛṣṇāya vāsudevāya), ale je pro Nĕho velkým potĕšením stát se synem Dévakí (devakī nandanāya). O Dévakí-nandanovi se hovoří také v Atharva Védĕ. Kršna přichází jako Dévakí-nandana a Jeho otec je Nanda-gópa, Nanda Mahárádž. Kršnu tĕší, když se Jeho oddaní k Nĕmu chovají jako otec a matka. I když se v tomto hmotném svĕtĕ snažíme přijímat Nejvyššího jako svého otce, Kršna se chce stát naším synem. Má radost, když se stane synem oddaného. Obyčejní lidé chtĕjí Boha za svého otce. To Kršnu ale příliš netĕší, protože syn po svém otci vždy nĕco chce: „Dej mi tohle, dej mi tamto.“

Iako je Kṛṣṇa sveprožimajuća Svevišnja Božanska Osoba (kṛṣṇāya vāsudevāya), vrlo rado postaje Devakīn sin (devakī-nandanāya). Devakī-nandanu spominje i Atharva Veda. Kṛṣṇa se pojavljuje kao Devakī-nandana, a Njegov je otac Nanda-gopa, Nanda Mahārāja. Kṛṣṇa voli kad Ga se povezuje s bhaktama koji djeluju kao Njegovi roditelji. Iako u materijalnom svijetu pokušavamo uspostaviti odnos sa Svevišnjim tako što Ga prihvaćamo za oca, Kṛṣṇa želi postati sin bhakte i na taj način uživati. Obični ljudi žele da im Bog bude otac, ali Kṛṣṇi to ne pruža osobito zadovoljstvo jer sin uvijek gnjavi oca: „Daj mi ovo, daj mi ono.“

Kršna má samozřejmĕ nesmírnĕ mocné energie, s jejichž pomocí může každého zásobit podle jeho přání. Eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān. Dává jídlo slonům i mravencům, proč by tedy nedal jídlo lidem? Darebáci to ale nevĕdí. Pracují ve dne v noci jako osli, aby si vydĕlali na svůj denní chléb, a když jdou do kostela, modlí se: „Chléb vezdejší dej nám dnes.“ To je jediné, o co se starají.

Dakako, Kṛṣṇa ima silne moći pomoću kojih može dati sve što netko poželi. Eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān. Budući da On hrani i mrava i slona, zašto ne bi nahranio i čovjeka? Međutim, nitkovi to ne shvaćaju. Oni danonoćno rade poput magaraca kako bi dobili nešto kruha, a ako odu u crkvu, i ondje se mole: „Daj mi kruha.“ Problem nestašice kruha jedino je što ih zabrinjava.

I když je živá bytost synem nejbohatší osoby, sama si vytváří problémy se shánĕním svého denního chleba. Tomu se říká nevĕdomost. Myslí si: „Když nevyřeším problém, jak získat svůj denní chléb, když nebudu řídit ve dne v noci svůj kamión, jak mohu žít?“ V tom spočívá nesmyslnost naší moderní civilizace. Není třeba vytvářet problémy se shánĕním potravy. Kršna nám může dát neomezené množství chleba. V Africe jsou tisíce slonů a Kršna jim všem dává potravu. Když může dávat potravu slonům, proč by nemohl zajistit potravu lidským bytostem? Bhágavatam proto říká: „Neztrácejte čas shánĕním svého denního chleba.“

Iako je živo biće sin najbogatije, najimućnije osobe, izmislilo je problem nestašice kruha. To se zove neznanje. Ono misli: „Ako ne riješim svoj problem nestašice kruha, ako po cijele dane i noći ne vozim svoje kamione, neću preživjeti.“ To je besmislica naše suvremene civilizacije. Gdje vlada nestašica kruha? Kṛṣṇa može priskrbiti neograničene količine kruha. U Africi postoje na tisuće slonova i Kṛṣṇa ih opskrbljuje hranom, zašto ne bi opskrbio i ljude? Bhāgavatam stoga kaže: „Ne tratite svoje vrijeme na problem nestašice kruha.“

tasyaiva hetoḥ prayateta kovido
na labhyate yad bhramatām upary adhaḥ

Nemĕli bychom ztrácet čas řešením ekonomických problémů. Ekonomický rozvoj je nesmysl. Myšlenka je to zajisté velmi revoluční a lidé mĕ kvůli tomu mohou i nenávidĕt. Mohou se ptát: „Co to Svámídží říká?“ Ale je to tak. Honit se za ekonomickým rozvojem je šílenství. Představte si, že nĕkdo má bohatého otce a dostatek potravy a ví: „Můj otec je nejbohatším človĕkem ve mĕstĕ.“ Jaké potom může mít ekonomické problémy? A v takovém postavení jsme i my. Nemáme žádné ekonomické problémy. Všeho máme dostatek. Chceme vodu — a vidíte? Kolem jsou celé oceány vody. Chceme samozřejmĕ čistou vodu, a tak když je vody nedostatek, vyhledáme pomoc u Kršny, Jehož vůlí se voda vypaří a promĕní v mraky a v podobĕ deštĕ potom padá na zem voda, která je sladká. Jinak bychom ji nemohli pít.

Ne bismo trebali trošiti svoje vrijeme na rješavanje gospodarskih problema. Gospodarski je razvoj besmislica. Naravno, ovaj je prijedlog revolucionaran i ljudi bi me zbog njega mogli zamrziti. „Što taj Swamiji priča?“ mogli bi upitati. No, govorim samo činjenice. Gospodarski je napredak ludost. Pretpostavimo da netko ima bogatog oca i dovoljno hrane te zna: „Moj je otac najbogatiji čovjek u gradu.“ Hoće li on onda imati kakav gospodarski problem? Zapravo, mi smo u istom položaju, nemamo gospodarskih problema jer smo opskrbljeni svime. Primjerice, želimo vodu. Pogledajte samo: postoje cijeli oceani vode. Dakako, mi želimo čistu vodu, stoga u nestašici vode trebamo pomoć Kṛṣṇe koji će vodu ispariti, pretvoriti je u oblake i učiniti da iz njih padne slatka kišnica jer je u protivnom nećemo moći piti.

Všechno je ovládáno a všeho — vody, svĕtla, tepla atd. — je dostatek.

oṁ pūrṇam adaḥ pūrṇam idaṁ
pūrṇāt pūrṇam udacyate
pūrṇasya pūrṇam ādāya
pūrṇam evāvaśiṣyate

„Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je dokonalý a úplný, a protože je naprosto dokonalý, vše, co z Nĕho emanuje, jako například tento vnímatelný svĕt, je dokonale vybaveno jako úplný celek. Vše, co pochází z dokonalého celku, je samo o sobĕ také dokonalé. Protože On je dokonalým celkem, zůstává v dokonalé rovnováze, i když z Nĕho emanuje tolik dokonalých jednotek.“ (Íšópanišad, Vzývání)

„Svevišnji Gospodin savršen je i potpun, a budući da je potpuno savršen, sve što iz Njega proizlazi, poput ovoga pojavnog svijeta, savršeno je potpuno. Sve što izvire iz Potpune Cjeline i samo je potpuno. Iako mnogo potpunih jedinki proizlazi iz Njega, On, kao Potpuna Cjelina, ostaje cjelovit.“ (Īśopaniṣada, Prizivanje)

Kršnovy zásoby se nikdy nevyčerpají. Když budeme poslušní, Nejvyšší Pán nás vždy vším zásobí. Človĕk vĕdomý si Kršny proto nemá žádné ekonomické problémy; Kršna mu dává vše v dostatečném množství. Sousedé vedle našeho chrámu v Los Angeles nám nĕkdy závidí. Říkají našim oddaným: „Nepracujete, nemáte žádné starosti. Máte čtyři auta a vždy se dobře najíte. Jak je to možné?“ Ve skutečnosti mají pravdu. Dostáváme vše, co potřebujeme a nemáme žádné problémy, neboť ten, kdo se stane upřímným služebníkem Kršny, má všechno zajištĕné. Závidí nám, protože nechodíme do práce, a přece máme tolik vĕcí. Přesto se k nám ale nikdy nepřipojí. Říkáme jim: „Pojďte, zpívejte Haré Kršna.“ „Ne, ne. To nemohu.“ „Jak chcete. Jezdĕte tedy dál se svými kamióny.“ Jezdí kolem se svými auty jako o život a vytvářejí nebezpečí nejen pro sebe, ale i pro ostatní. Každou chvíli může dojít k nehodĕ. A oni tomu říkají civilizace. To je nesmysl. To není civilizace. Civilizace znamená blahobyt a klid, śānti. V míru a blahobytu si může být každý vĕdomý Kršny.

Kṛṣṇine se zalihe nikad ne iscrpljuju. Moramo Mu se jednostavno pokoriti i imat ćemo dovoljno svega. Onaj tko je svjestan Kṛṣṇe nema nikakvih gospodarskih problema, Kṛṣṇa priskrbljuje dovoljno svega. Susjedi našeg hrama u Los Angelesu ponekad su vrlo zavidni. „Vi ne radite niti ste u kakvoj tjeskobi,“ kažu oni našim bhaktama u svjesnosti Kṛṣṇe, „ imate četiri automobila, izvrsno se hranite... Kako to uspijevate?“ Zapravo, imaju pravo. Na neki način dobivamo sve što nam treba i nemamo nikakvih problema – onaj tko jednostavno postane Kṛṣṇin iskreni sluga bit će opskrbljen svime. No, oni nam zavide jer imamo toliko toga usprkos tomu što ne radimo. A zašto nam se ne pridruže? To pak ne žele. „Dođite k nama“, kažemo im, „pjevajte Hare Kṛṣṇa.“ „Ne, ne, ne. To ne možemo učiniti.“ „U redu. Onda radite sa svojim kamionima.“ Tom jurnjavom u automobilima i kamionima ugrožavaju svoje, ali i tuđe živote. U svakom trenutku može doći do nesreće, a oni to nazivaju civilizacijom. To nije civilizacija već besmislica. Civilizacija znači spokoj, blagostanje i śānti, mir. U miru i blagostanju trebamo uvijek biti svjesni Kṛṣṇe.

Lidé pracují velice tĕžce ve dne v noci pro trochu jídla a nevĕdí, že všechnu potravu již mají zajištĕnou. Avidyā karma-saṁjñānyā tṛtīyā śaktir iṣyate (Višnu Purána 6.7.61). Tento hmotný svĕt je plný nevĕdomosti (avidyā). Jediným cílem všech našich činností by mĕlo být vysvobodit se z této nevĕdomosti. Myslíme si, že jsme toto hmotné tĕlo a že můžeme žít, jen když budeme pracovat ve dne v noci za trochu jídla. To je nevĕdomost. V takové nevĕdomosti jsme žili v jiných tĕlech než v lidských — jako ptáci nebo jako divoká zvířata, ale v tomto životĕ bychom mĕli vést pokojný a mírumilovný život a dotazovat se na Absolutní Pravdu (jīvasya tattva-jijñāsā, athāto brahma-jijñāsā).

Ljudi tako teško rade, danju i noću, za samo malo hrane ne znajući da su već opskrbljeni. Avidyā karma-saṁjñānyā tṛtīyā śaktir iṣyate (Viṣṇu Purāṇa 6.7.61) Ovaj materijalni svijet pun je neznanja (avidye) i zato napor trebamo usmjeriti na to da ga se oslobodimo. Valja nam raditi samo iz tog razloga: da bismo izašli iz neznanja. Kad razmišljamo: „Ja sam ovo materijalno tijelo. Moram raditi danonoćno da bih se prehranio i preživio“, to je neznanje. Takve smo živote u neznanju već proživjeli u oblicima koji nisu ljudski. Proživjeli smo život ptice, zvijeri i tako dalje, ali sada, u ovom životu, trebali bismo biti mirni, spokojni i tihi te se jednostavno raspitivati o Apsolutnoj Istini (jīvasya tattva-jijñāsā, athāto brahma-jijñāsā). Time bismo se trebali baviti.

V klidu sedíme a ptáme se na Kršnu. To by mĕl udĕlat každý. To je skutečný život. Proč bychom mĕli pracovat ve dne v noci jako osli? Co je to za život? To není žádný život. Bhágavatam proto lidem inteligentním (kovida) říká: „Smyslem vašeho života by mĕlo být porozumĕní Absolutní Pravdĕ.“ Jak potom ale vyřeším své ekonomické problémy? Všechno štĕstí, které očekáváme z ekonomického rozvoje, přijde postupem času samo. Tal labhyate duḥkhavad anyataḥ (Bhág. 1.5.18). Všichni hledáme štĕstí. Hledáte snad neštĕstí? Ovšemže ne. Proč k vám tedy přichází? Když nechcete zažívat potíže a neštĕstí, proč jsou stále s vámi? Každý musí zažít určitou míru štĕstí a neštĕstí podle své karmy. S neštĕstím je to tedy stejné jako se štĕstím — obojí přijde bez pozvání.

Čovjek bi trebao, kao i mi, jednostavno sjesti i raspitivati se o Kṛṣṇi. To je život. Zašto bi trebao cijeli dan i noć raditi poput magarca? Kakav je to život? Ne, to nije život. Bhāgavatam zato kaže inteligentnomu (kovidi): „Shvaćanje Apsolutne Istine svrha je kojoj trebaš stremiti.“ Kako će se onda riješiti njegov gospodarski problem? Odgovor na to pitanje glasi da će se, kako vrijeme ide, spontano javiti sreća koju čovjek traži u gospodarskom razvitku. Tal labhyate duḥkha-vad anyataḥ (Śrīmad-Bhāgavatam 1.5.18) Vi želite sreću. A želite li nesreću? „Ne, gospodine, ne želimo nesreću.“ Zašto vas onda ona snalazi? Zašto vas snalaze nevolje i nesreće iako ih ne priželjkujete? U vašem životu postoji izvjestan udio sreće, kao i izvjestan udio nesreće, što ovisi o vašoj karmi. Stoga možemo zaključiti da će, poput nesreće, i sreća doći premda ju ne tražimo.

Každý máme předurčenou jistou míru štĕstí i neštĕstí, která nás čeká a nemine. Naším jediným zájmem by proto mĕlo být vysvobodit se z hmotného podmínĕní. Podle naší karmy se nĕkdy rodíme na vyšších planetárních systémech jako polobozi, nĕkdy se rodíme jako kočky a psi a nĕkdy jako červi ve výkalech. Čaitanja Maháprabhu proto říká:

Sudbinom nam je već određena izvjesna količina sreće i nesreće, a to je nešto što ne možemo promijeniti. Ustvari, trebali bismo se osloboditi ovoga materijalnog postojanja. To je promjena koja se treba dogoditi. To bi nam trebala biti jedina briga. Ovisno o svojoj karmi, katkad se rađamo kao polubogovi na višim planetarnim sustavima, a katkad kao mačke i psi ili bakterije u izmetu. Stoga je Caitanya Mahāprabhu rekao:

ei rūpe brahmāṇḍa bhramite kona bhāgyavān jīva
guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja

„Živé bytosti putují celým vesmírem podle své karmy. Nĕkteré jsou povýšeny na vyšší planetární systémy a nĕkteré klesají do nižších planetárních systémů. Z milionů takových živých bytostí může milostí Kršny pouze jedna šťastlivá získat společnost pravého duchovního učitele. Milostí Kršny a duchovního učitele pak živá bytost obdrží semínko rostliny oddané služby.“ (Čč. Madhja 19.151) Jen živá bytost, která má velké štĕstí, dostane příležitost sdružovat se s Kršnou a Jeho oddanými, a tak získá semínko oddané služby v podobĕ zpívání Haré Kršna mantry a její život bude vznešený.

„Sva živa bića lutaju diljem svemira u skladu sa svojom karmom. Neka se uzdižu na više, a druga spuštaju na niže planetarne sustave. Od mnogo milijuna živih bića koja lutaju, tek jedno koje snađe velika sreća, zahvaljujući Kṛṣṇinoj milosti, dobit će priliku za druženje s vjerodostojnim duhovnim učiteljem. Milošću Kṛṣṇe i duhovnog učitelja, ono će primiti sjeme puzavice posvećenog služenja.“ (Caitanya-caritāmṛta, Madhya 19.151) Priliku za druženje s Kṛṣṇom i Njegovim bhaktom stječe samo sretno živo biće. Ono pritom dobiva sjeme posvećenog služenja, pjevanje mantre Hare Kṛṣṇa, nakon čega mu život postaje uzvišen.

Kuntídéví proto zamĕřuje naši pozornost na Kršnu, Nejvyšší Osobu, který je alakṣya,neviditelný. Kdo je tato neviditelná osoba? Kršna. Nĕkdo může říci: „Kršna? Existuje tolik Kršnů.“ Kuntídéví proto říká: „Modlím se k Vásudévovi, synovi Vasudévy.“ „Existuje tolik Vásudévů.“ „Ne. Nanda-gopa-kumārāya: Modlím se k nevlastnímu synovi Mahárádže Nandy.“ Kuntí takto třikrát zdůrazňuje: „Myslím tím Kršnu.“

Zbog svega toga, Kuntīdevī nam želi skrenuti pozornost na Kṛṣṇu, Vrhovnu Osobu, koji je inače alakṣya, nevidljiv. Tko je ta nevidljiva osoba? To je Kṛṣṇa. „Aha, Kṛṣṇa,“ netko može reći, „ali postoje razni Kṛṣṇe.“ Zato Kuntīdevī kaže: „Moje su molitve upućene Vāsudevi, Vasudevinu sinu.“ „Postoje razni Vāsudeve.“ „Ne. Nanda-gopa-kumārāya: molim se posinku Mahārāje Nande.“ Ona time triput ističe: „Evo Kṛṣṇe.“

Kršna se původnĕ narodil jako syn Dévakí a Vasudévy, ale ve Svém dĕtství se tĕšil ve společnosti matky Jašódy a Nandy Mahárádže. To je Jeho zábava. Ānanda-līlāmaya-vigrahāya: Kršnovy zábavy jsou blažené. Ānandamayo 'bhyāsāt (Védánta-sútra 1.1.12). Kršna je Svou povahou plný blaženosti. Nikdy neuvidíme Kršnu nešťastného. Je vždy šťastný a kdokoliv je v Jeho společnosti, je také šťastný. Je proto známý jako Góvinda. Slovo go znamená „smysly“. Snažíme se uspokojit své smysly, a když se sdružujeme s Kršnou, můžeme si svými smysly hojnĕ užívat, stejnĕ jako gópí, které s Kršnou tančily. V Kršnovĕ společnosti můžeme plnĕ uspokojovat své smysly, ale tento smyslový požitek není na hrubé úrovni; je to duchovní smyslový požitek, který je stejný jako v duchovním svĕtĕ. Ānanda-cinmaya-sad-ujjvala-vigrahasya. Tato ānanda, blaženost, není ánanda třetí třídy, jakou prožíváme prostřednictvím svých tĕlesných smyslů. Takový požitek na tĕlesné úrovni není ánanda, ale iluze. Myslíme si: „Užívám si,“ ale tato ánanda není skutečná, protože hmotnými smysly si nemůžeme užívat příliš dlouho. Každý zažil, že taková hmotná blaženost jednou skončí. Na rozdíl od ní však požitek na duchovní úrovni nikdy nekončí; naopak, vzrůstá. Ānanda-cinmaya-sad-ujjvala-vigrahasya govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi (Brahma-sanhitá 5.32). Proto musíme žít ve společnosti Góvindy.

Kṛṣṇa se službeno rodio kao sin Devakī i Vasudeve, ali u Svom je djetinjstvu uživao družeći se s majkom Yaśodom i Mahārājom Nandom. To je Kṛṣṇina zabava. Ānanda-līlāmaya-vigrahāya: Kṛṣṇine zabave ispunjene su radošću. Ānanda-mayo ’bhyāsāt (Vedānta-sūtra 1.1.12): On je po Svojoj prirodi pun blaženstva. Kṛṣṇu nikada ne vidimo nesretnog. On je uvijek sretan i svatko tko se druži s Njim također je sretan, zato je poznat kao Govinda. Riječ go znači „osjetila“. Tragamo za tim da ugodimo osjetilima, no u njima možemo naveliko uživati ako se družimo s Kṛṣṇom, kao što su uživale gopīje koje su s Njim plesale. Ugađanja osjetilima ne manjka, ali ono nije na gruboj razini kad je povezano s Kṛṣṇom, naprotiv, tu se radi o duhovnom ugađanju osjetilima u kojem se uživa u duhovnom svijetu. Ānanda-cinmaya-sad-ujjvala-vigrahasya. Ta ānanda, zadovoljstvo, nije ona trećerazredna ānanda koju doživljavamo svojim fizičkim osjetilima. Tjelesni užitak nije ānanda, već iluzija. Mi mislimo da uživamo, ali ta ānanda nije stvarna jer se materijalnom uživanju pomoću osjetila ne možemo dugo prepuštati. Svatko iz iskustva zna da materijalnom užitku brzo dođe kraj. No, duhovni užitak nema granica, on se uvećava, stoga se razlikuje od materijalnog. Ānanda-cinmaya-sad-ujjvala-vigrahasya govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi (Brahma-saṁhitā 5.32) Zato se moramo družiti s Govindom.

Je zde také řečeno: govindāya namo namaḥ. „Skládám své uctivé poklony Góvindovi.“ Hnutí pro vĕdomí Kršny je tak vznešené, že človĕku umožní navázat přímý vztah s Góvindou. Uctívání Božstev Kršny v chrámu nám také umožňuje přímý styk s Góvindou. Śrī-vigrahārādhana-nitya-nānā-śṛṅgāra-tan-mandira-mārjanādau (Šrí-gurv-aštaka 3). Vigraha, Božstvo Kršny, se zjevuje Kršnovou milostí. Protože Kršna je alakṣya neboli neviditelný, zjeví se nám v podobĕ, kterou můžeme vidĕt. Kršna není kámen, dřevo nebo kov. Kršna je vždy Kršna, ale protože nemůžeme vidĕt nic jiného než hmotné prvky jako je dřevo, kámen nebo kov, zjevuje se v podobĕ vytvořené z tĕchto prvků. Když jsme ve společnosti Božstev, stýkáme se s Kršnou Osobnĕ. Jelikož je neviditelný, z laskavosti přijímá podobu, kterou můžeme vidĕt. To je Kršnova milost. Nemyslete si: „Tady je kamenný Kršna.“ Kršna je všechno, a je proto také kámen, ale není žádný mrtvý kámen, který by nemohl nic dĕlat. Dokonce i když má podobu z kamene nebo kovu, Kršna může jednat jako Kršna a ten, kdo uctívá Božstva, to chápe. Svayam eva sphuraty adaḥ. I když je Božstvo Kršny zdánlivĕ kamenné, může s oddaným hovořit. To se již mnohokrát stalo.

U ovoj je strofi rečeno: govindāya namo namaḥ, „Ponizno odajem poštovanje Govindi.“ Pokret za svjesnost Kṛṣṇe toliko je uzvišen da nas neposredno dovodi u dodir s Govindom. Obožavanje Kṛṣṇina Božanstva također nam omogućuje da se izravno družimo s Govindom. Śrī-vigrahārādhana-nitya-nānā-śṛṅgāra-tan-mandira-mārjanādau (Śrī-gurv-aṣṭaka 3). Vigraha, Kṛṣṇa kao Božanstvo, pojavljuje se zahvaljujući Kṛṣṇinoj milosti. Budući da je Kṛṣṇa alakṣya, nevidljiv, pokazuje se kako bi nam omogućio da Ga vidimo. Kṛṣṇa je uvijek Kṛṣṇa, ni u kom slučaju nije kamen, drvo ili kovina, ali se pojavljuje u obliku načinjenu od tih materijalnih elemenata zato što mi nismo u stanju vidjeti ništa osim njih. On, dakle, nikad nije ni drvo, ni kovina, ni kamen. Kad se družimo s Božanstvom, družimo se sa samim Kṛṣṇom koji ljubazno poprima oblik koji možemo vidjeti jer je inače nevidljiv. To je Kṛṣṇina milost i ne bismo trebali misliti: „O, evo kamenoga Kṛṣṇe.“ Kṛṣṇa je sve, pa je ujedno i kamen, ali On nije kamen koji ne može djelovati. Kṛṣṇa može djelovati kao On sam čak i kroz oblik od kamena ili kovine, što će zamijetiti onaj tko obožava Božanstvo. Svayam eva sphuraty adaḥ. Iako je Božanstvo naizgled kamen, ono može razgovarati s bhaktom i brojni su slučajevi u kojima se to dogodilo.

Mám proto velkou radost, že moji žáci pĕknĕ oblékají Božstva, obĕtují Jim chutná jídla a udržují čistotu v chrámu. Śrī-mandira-mārjanādau. Mārjana znamená „čištĕní“. Ať už človĕk obléká Kršnu nebo uklízí chrám, získá stejný duchovní prospĕch. Nemyslete si: „Já jenom uklízím, zatímco on obléká Božstva.“ Oblékání Božstev a uklízení chrámu jsou na stejné úrovni, protože Kršna je absolutní. Mĕli bychom se proto jakýmkoliv způsobem zamĕstnat ve službĕ Kršnovi a náš život bude úspĕšný. To je cíl hnutí pro vĕdomí Kršny.

Stoga sam jako zadovoljan kad moji učenici lijepo odijevaju Božanstvo, nude Mu ukusnu hranu i održavaju čistoću hrama. Śrī-mandira-mārjanādau. Riječ mārjana znači „čišćenje“. Jednaka duhovna dobrobit ide onomu tko odijeva Kṛṣṇu kao i onomu tko čisti hram. Nemojte misliti: „Ja sam samo čistač, a on odjevač.“ Ne. Onaj tko odijeva Božanstvo jednak je onomu tko čisti hram jer je Kṛṣṇa apsolutan. Stoga se trebate na bilo koji način uključiti u službu za Kṛṣṇu, i život će vam biti uspješan. To je pokret za svjesnost Kṛṣṇe.

Milostí Kuntídéví můžeme pochopit, že Kršna, Vásudéva, je Nejvyšší Osobností Božství. Slovo vāsudeva také naznačuje, že Pána můžeme pochopit, když se dostaneme na úroveň čistého dobra, která se nazývá vasudeva neboli viśuddha-sattva. Sattvam viśuddhaṁ vasudeva-śabditam (Bhág. 4.3.23). Abychom pochopili Nejvyššího Pána, musíme nejprve dospĕt na úroveň dobra (sattva). Kvalita dobra je ale v hmotném svĕtĕ nĕkdy znečištĕná nižšími kvalitami nevĕdomosti a vášnĕ. Nasloucháním o Kršnovi však může človĕk přijít na úroveň čistého dobra. Śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ kṛṣṇaḥ puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ. Mĕli bychom se vždy snažit naslouchat a zpívat o Kršnovi — dvacet čtyři hodin dennĕ — a tímto způsobem se naše srdce zbaví všech nečistot. Tato metoda nespočívá pouze v navštĕvování sedmidenních přednášek ze Šrímad-Bhágavatamu, zvaných bhāgavata-saptāha. To je jen jiný způsob podvádĕní. V Bhágavatamu je řečeno: naṣṭa-prāyeṣv abhadreṣu nityaṁ bhāgavata-sevayā. Slovo nityam znamená „dennĕ“ nebo „dvacet čtyři hodiny dennĕ“. Mĕli bychom vždy číst Šrímad-Bhágavatam a vykonávat pokyny duchovního učitele. Slovo bhāgavata se může vztahovat buď na duchovního učitele, nebo na knihu Šrímad-Bhágavatam. Človĕk by mĕl tedy vždy sloužit osobĕ bhāgavata nebo knize Bhāgavata. Bhagavaty uttama-śloke bhaktir bhavati naiṣṭhikī. Potom bude navždy pevnĕ (naiṣṭhikī) umístĕn v oddané službĕ Nejvyšší Osobnosti Božství.

Zahvaljujući Kuntīdevīnoj milosti, možemo shvatiti da je Kṛṣṇa, Vāsudeva, Svevišnja Božanska Osoba. Riječ Vāsudeva ujedno upućuje na to da ćemo Gospodina shvatiti tek kad dođemo na razinu čiste vrline koja se zove vasudeva ili viśuddha-sattva. Sattvam viśuddhaṁ vasudeva-śabditam (Śrīmad-Bhāgavatam 4.3.23) Da bismo shvatili Svevišnjega Gospodina, najprije moramo doći do razine sattve, vrline, ali nju u ovom materijalnom svijetu ponekad onečišćavaju niža svojstva, neznanje i strast. Na razinu čiste vrline može se, međutim, doći pomoću slušanja o Kṛṣṇi. Śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ kṛṣṇaḥ puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ. Trebamo se potruditi da stalno, dvadeset i četiri sata dnevno, slušamo i pjevamo o Kṛṣṇi jer će nam se na taj način srce iščistiti. Nema koristi od posjećivanja bhāgavat-saptāhe, službenog jednotjednog čitanja Śrīmad-Bhāgavatama. To je samo još jedan oblik iskorištavanja. U Bhāgavatamu je rečeno: naṣṭa-prāyeṣv abhadreṣu nityaṁ bhāgavata-sevayā. Riječ nityam znači „svakodnevno“ ili „dvadeset i četiri sata dnevno“. Trebamo uvijek čitati Śrīmad-Bhāgavatam i ispunjavati naredbu svoga duhovnog učitelja. Riječ bhāgavata može se odnositi ili na duhovnog učitelja ili na knjigu, Śrīmad-Bhāgavatam. Stoga uvijek valja služiti bilo osobu bhāgavatu bilo knjigu Bhāgavatu. Bhagavaty uttama-śloke bhaktir bhavati naiṣṭhikī. Tada ćemo se nepokolebljivo (naiṣṭhikī) utemeljiti u posvećenom služenju Svevišnjoj Božanskoj Osobi.

Tímto způsobem by mĕl každý zrealizovat, jaký prospĕch přináší předepsaný proces duchovního života v hnutí pro vĕdomí Kršny a mĕl by se ho snažit šířit mezi ostatní lidi. Probudit v druhých dřímající vĕdomí Kršny je tou nejvĕtší dobročinností na svĕtĕ. Můžeme vidĕt, jak se oddaní, kteří se k nám připojili před čtyřmi nebo pĕti lety, tímto způsobem očistili a jsou si vĕdomí Kršny. Podobnĕ můžeme probudit i ostatní. To není nic tĕžkého. Způsob je stejný.

Pomoću propisanoga duhovnog procesa trebamo postati svjesni dobrobiti koje pruža pokret za svjesnost Kṛṣṇe te ih pokušati dati drugim ljudima. Buditi njihovu uspavanu svjesnost Kṛṣṇe najbolji je dobrotvorni rad na svijetu. Primjećujemo da su bhakte, koji do prije četiri ili pet godina nisu bili svjesni Kṛṣṇe, sad probuđeni i svjesni Kṛṣṇe. I druge možemo probuditi na sličan način. To nije teško, proces je isti.

Když budeme kráčet ve stopách oddaných jako královna Kuntí, budeme moci pochopit Kršnovu totožnost. Totožnost nĕjakého človĕka můžeme například zjistit tak, že se ho zeptáme, jaké je jméno jeho otce. Šrímad-Bhágavatam nám tedy představuje Boha a říká, jaké jméno má Jeho otec a Jeho matka, a dokonce i jaká je Jeho adresa. Nejsme impersonalisté, kteří mají o Bohu pouze nejasnou představu. Ten, kdo využije příležitosti, kterou mu dává hnutí pro vĕdomí Kršny, může Bohu porozumĕt plnĕ a dokonale.

Idemo li stopama bhakta kakva je Kuntī, shvatit ćemo Kṛṣṇin identitet. Identitet nekog čovjeka možemo doznati ako ga upitamo za očevo ime. Stoga Śrīmad-Bhāgavatam predstavlja Boga navodeći ime Njegovih roditelja, pa čak i Njegovu adresu. Mi nismo impersonalisti čija je predodžba o Bogu neodređena. Onaj tko iskoristi priliku koju mu pruža pokret za svjesnost Kṛṣṇe shvatit će Boga savršeno i u cijelosti.