Skip to main content

Kapitola 4

4

Jak se přiblížit ke Kršnovi

Approaching Kṛṣṇa, the All-pervading Truth

kṛṣṇāya vāsudevāya
devakī-nandanāya ca
nanda-gopa-kumārāya
govindāya namo namaḥ
kṛṣṇāya vāsudevāya
devakī-nandanāya ca
nanda-gopa-kumārāya
govindāya namo namaḥ

Skládám proto své uctivé poklony Pánu, který se stal synem Vasudévy, radostí Dévakí, chlapcem Nandy a ostatních pastevců z Vrndávanu a oživovatelem krav a smyslů.

Let me therefore offer my respectful obeisances unto the Lord, who has become the son of Vasudeva, the pleasure of Devakī, the boy of Nanda and the other cowherd men of Vṛndāvana, and the enlivener of the cows and the senses.

Šrímad-Bhágavatam 1.8.21

Śrīmad-Bhāgavatam 1.8.21

Pán, k Nĕmuž se nelze přiblížit žádným hmotným způsobem, sestupuje ze Své nekonečné a bezpříčinné milosti na Zemi, aby projevil zvláštní přízeň Svým čistým oddaným a aby potlačil vzestup démonských osob. Královna Kuntí uctívá právĕ inkarnaci neboli sestoupení Pána Kršny nade všechny ostatní inkarnace, neboť v této konkrétní inkarnaci je Pán mnohem přístupnĕjší. V inkarnaci Pána Rámy byl od samotného dĕtství stále jen synem krále, ale v inkarnaci Kršny, i když se narodil jako syn krále, opustil ihned po Svém zjevení Svého skutečného otce a matku (krále Vasudévu a královnu Dévakí) a přemístil se na klín matky Jašódámájí, aby hrál úlohu obyčejného chlapce-pasáčka v požehnané Vradžabhúmi, která je velice posvĕcená Jeho dĕtskými zábavami. Pán Kršna je proto milostivĕjší nežli Pán Ráma. K bratrovi Kuntí Vasudévovi a celé jeho rodinĕ byl také nepochybnĕ velice laskavý. Kdyby se nestal synem Vasudévy a Dévakí, nemohla by Ho královna Kuntí prohlašovat za svého synovce a oslovovat Kršnu s rodičovskou láskou. Nanda a Jašódá jsou však ještĕ blaženĕjší, neboť mohli vychutnávat Pánovy dĕtské zábavy, které jsou ještĕ přitažlivĕjší než všechny ostatní. Jeho dĕtským zábavám předvedeným ve Vradžabhúmi, jejichž prototypem jsou Kršnovy vĕčné činnosti na původní Kršnalóce, planetĕ popisované v Brahma-sanhitĕ jako cintāmaṇi-dhāma, se nic nevyrovná. Pán Šrí Kršna sestoupil do Vradžabhúmi s celým Svým transcendentálním příslušenstvím a doprovodem. Šrí Čaitanja Maháprabhu proto potvrdil, že nikdo nemá takové štĕstí jako obyvatelé Vradžabhúmi, zvláštĕ pasačky krav, které zasvĕtily vše, co mĕly, uspokojení Pána. Díky Jeho zábavám s Nandou a Jašódou, s pastevci a především s malými pasáčky krav a s kravami, Mu přísluší jméno Góvinda. Pán Kršna jako Góvinda je naklonĕn hlavnĕ bráhmanům a kravám, čímž naznačuje, že blahobyt lidstva závisí hlavnĕ na tĕchto dvou vĕcech    —    na bráhmanské kultuře a na ochranĕ krav. Jsou-li zanedbávány, Pán Kršna není nikdy spokojen.

The Lord, being thus unapproachable by any material assets, out of unbounded and causeless mercy descends on the earth as He is in order to show His special mercy upon His unalloyed devotees and to diminish the upsurges of the demoniac persons. Queen Kuntī specifically adores the incarnation, or descent, of Lord Kṛṣṇa above all other incarnations because in this particular incarnation He is more approachable. In the Rāma incarnation He remained a king’s son from His very childhood, but in the incarnation of Kṛṣṇa, although He was the son of a king, He at once left the shelter of His real father and mother (King Vasudeva and Queen Devakī) just after His appearance and went to the lap of Yaśodāmayī to play the part of an ordinary cowherd boy in the blessed Vrajabhūmi, which is very sanctified because of His childhood pastimes. Therefore Lord Kṛṣṇa is more merciful than Lord Rāma. He was undoubtedly very kind to Kuntī’s brother Vasudeva and the family. Had He not become the son of Vasudeva and Devakī, Queen Kuntī could not claim Him to be her nephew and thus address Kṛṣṇa in parental affection. But Nanda and Yaśodā are more fortunate because they could relish the Lord’s childhood pastimes, which are more attractive than all other pastimes. There is no parallel to His childhood pastimes as exhibited at Vrajabhūmi, which are the prototypes of His eternal affairs in the original Kṛṣṇaloka, described as the cintāmaṇi-dhāma in the Brahma-saṁhitā. Lord Śrī Kṛṣṇa descended Himself at Vrajabhūmi with all His transcendental entourage and paraphernalia. Śrī Caitanya Mahāprabhu therefore confirmed that no one is as fortunate as the residents of Vrajabhūmi, and specifically the cowherd girls, who dedicated their everything for the satisfaction of the Lord. His pastimes with Nanda and Yaśodā and His pastimes with the cowherd men and especially with the cowherd boys and the cows have caused Him to be known as Govinda. Lord Kṛṣṇa as Govinda is more inclined to the brāhmaṇas and the cows, indicating thereby that human prosperity depends more on these two items, namely brahminical culture and cow protection. Lord Kṛṣṇa is never satisfied where these are lacking.

Na začátku svých modliteb Kuntídéví říká: namasye puruṣaṁ tvādyam īśvaraṁ prakṛteḥ param. „Skládám své poklony této osobnosti, purušovi, který je prakṛteḥ param, je nad tímto hmotným stvořením.“ Již na počátku nám Kuntídéví vysvĕtluje, že Bůh je nejvyšší puruša, Nejvyšší Osoba. Není neosobní. Je Osobou, ale není osobou z tohoto hmotného svĕta nebo z tohoto hmotného stvoření a nemá hmotné tĕlo. To musíme pochopit. Impersonalisté kvůli svému omezenému poznání nemohou přijmout, že Nejvyšší Absolutní Pravda je osoba, protože si dokáží představit pouze takovou osobu, kterou znají z hmotného svĕta. To je jejich nedostatek. Proč by mĕl být Bůh osobou z tohoto hmotného svĕta? Kuntídéví proto hned na začátku vyjasňuje toto nedorozumĕní, když říká, že Pán je prakṛteḥ param, že stojí nad tímto hmotným stvořením. Přesto je osobou, a milostí Kuntí můžeme porozumĕt tomu, že tato Nejvyšší Osoba, Nejvyšší Pán, i když je alakṣyam, neviditelný, se nyní zjevil před našima očima jako Kršna.

In the beginning of her prayers, Kuntīdevī said, namasye puruṣaṁ tvādyam īśvaraṁ prakṛteḥ param: “I offer my obeisances unto the person, puruṣa, who is prakṛteḥ param, beyond this material manifestation.” Thus in the beginning Kuntīdevī gave us the understanding that God is the supreme puruṣa, the Supreme Person. He is not impersonal. He is a person, but He is not a person of this material world or this material creation, and He does not have a material body. This is to be understood. The poor fund of knowledge held by the impersonalists cannot accommodate how the Supreme Absolute Truth can be a person, because whenever they think of a person they think of a person of this material world. That is their defect. Why should God be a person of this material world? Therefore in the beginning Kuntīdevī cleared away this misunderstanding by saying that the Lord is prakṛteḥ param, beyond this material creation. Yet He is a person, and now by the grace of Kuntī we can understand that this Supreme Person, although alakṣyam, invisible, has now visibly appeared as Kṛṣṇa.

Kuntídéví říká: kṛṣṇāya vāsudevāya. Slovo vāsudeva se nĕkdy vysvĕtluje jako „všeprostupující“. Impersonalisté chápou Vásudévu tímto způsobem a Kuntídéví zde proto zdůrazňuje: „Všeprostupující Vásudéva je Kršna.“ Īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati: Kršna, Nejvyšší Pán, je přítomný v srdci každého, a je proto všepronikající.

Kuntīdevī says, kṛṣṇāya vāsudevāya. The word vāsudeva is sometimes understood to mean “the all-pervading.” The impersonalists have this conception of Vāsudeva, and therefore Kuntīdevī points out, “That Vasudeva, the all-pervading, is Kṛṣṇa.” Īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe ’rjuna tiṣṭhati: Kṛṣṇa, the Supreme Lord, is present in everyone’s heart. Thus He is all-pervading.

Kršna, původní osoba, má tři aspekty: projevuje se jako Nejvyšší Osobnost Božství, jako všepronikající Paramátmá (Nadduše) a jako neosobní záře. Ti, kteří se vĕnují bhakti-józe, se nezajímají o neosobní záři, která je určena pro obyčejné lidi. Kdybychom bydleli na Slunci, nezajímala by nás sluneční záře. Podobnĕ se lidé, kteří jsou pokročilí v duchovním životĕ, nezajímají o neosobní záři. Zajímají se o purušu, Nejvyšší Osobu, Vásudévu. V Bhagavad-gítĕ stojí, že k této realizaci Nejvyšší Osoby človĕk dojde po mnoha a mnoha zrozeních (bahūnāṁ janmanām ante). Džňání, impersonalisté, které přitahuje záře Brahmanu, se snaží porozumĕt Absolutní Pravdĕ na základĕ svého poznání, avšak nevĕdí, že jejich poznání je nedokonalé a omezené, zatímco Kršna, Absolutní Pravda, je neomezený. Není možné, abychom se k neomezenému přiblížili svými omezenými smysly.

Kṛṣṇa, the original person, exists in three features: as the Supreme Personality of Godhead, as the all-pervading Paramātmā (the Supersoul), and as the impersonal Brahman effulgence. Those who are interested in bhakti-yoga have no interest in the impersonal Brahman effulgence, which is for common men. If one were an inhabitant of the sun, what interest would he have in the sunshine? That would be most insignificant for him. Similarly, those who are advanced in spiritual life are not interested in the impersonal Brahman effulgence. Rather, they are interested in puruṣa, the Supreme Person, Vāsudeva. As stated in Bhagavad-gītā, this realization of the Supreme Person takes place after many, many births (bahūnāṁ janmanām ante). The jñānīs, the impersonalists, who are attached to the Brahman effulgence, try to understand the Absolute Truth by dint of their knowledge, but they do not know that their knowledge is imperfect and limited whereas Kṛṣṇa, the Absolute Truth, is unlimited. We cannot approach the unlimited by our limited knowledge. That is not possible.

Milostí oddaných jako Kuntídéví můžeme pochopit, že všeprostupující Absolutní Pravda, Vásudéva, Paramátmá, je Osobnĕ přítomná jako Kršna (kṛṣṇāya vāsudevāya). Pro impersonalisty je však velice tĕžké takto realizovat Vásudévu. Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (7.19):

By the grace of devotees like Kuntīdevī, we can understand that the all-pervading Absolute Truth, Vāsudeva, Paramātmā, is present as Kṛṣṇa (kṛṣṇāya vāsudevāya). This realization of Vāsudeva is not possible for impersonalists very easily. Kṛṣṇa says in Bhagavad-gītā (7.19):

bahūnāṁ janmanām ante
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā sudurlabhaḥ
bahūnāṁ janmanām ante
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā sudurlabhaḥ

„Ten, který má skutečné poznání, se Mnĕ po mnoha zrozeních a smrtích odevzdá, neboť ví, že jsem příčinou všech příčin a všeho, co existuje. Taková velká duše je velice vzácná.“ Slovo mahātmā znamená „velkomyslný“. Ten, kdo nedokáže pochopit Kršnu, není velkomyslný. Je naopak velice omezený. Pouze velkomyslný človĕk může Kršnu Jeho milostí poznat.

“After many births and deaths, he who is actually in knowledge surrenders unto Me, knowing Me to be the cause of all causes and all that is. Such a great soul is very rare.” The word mahātmā means “broad-minded.” One who cannot understand Kṛṣṇa is not broad-minded but cripple-minded. If one becomes broad-minded, then by the grace of Kṛṣṇa one can understand Kṛṣṇa.

Kršnovi můžeme porozumĕt oddanou službou. Tato metoda se nazývá sevonmukha. Sevonmukhe hi jihvādau. Vásudévu můžeme zrealizovat službou a tato služba začíná jazykem. Jazyk používáme ke dvĕma činnostem: k mluvení a k ochutnávání. Když človĕk pravidelnĕ opakuje Haré Kršna mantru, naslouchá této zvukové vibraci a ochutnává prasádam, jídlo obĕtované Kršnovi, může touto jednoduchou metodou realizovat Vásudévu, Kršnu. Kršna se mu Sám zjeví. Pouhá snaha z naší strany ale k realizaci Kršny nestačí. Svým úsilím a láskyplnou oddanou službou se kvalifikujeme k tomu, že se nám Kršna Sám zjeví (svayam eva sphuraty adaḥ).

The process of understanding Kṛṣṇa is sevonmukha – by rendering service. Sevonmukhe hi jihvādau. Realization of Vāsudeva is possible by rendering service, beginning with the tongue. The tongue has two functions – to vibrate and to taste. So if one repeatedly hears and vibrates the Hare Kṛṣṇa mantra and tastes prasāda, food offered to Kṛṣṇa, by this very simple method one will realize Vāsudeva, Kṛṣṇa. Kṛṣṇa will reveal Himself. It is not that by our endeavor alone we can understand Kṛṣṇa, but our endeavor in loving service will make us qualified, and then Kṛṣṇa will reveal Himself (svayam eva sphuraty adaḥ).

Kršna velice touží po tom, aby nás mohl vzít zpátky domů, zpátky k Bohu, ale my jsme velice tvrdohlaví a nechceme se vrátit. Vždy proto hledá nejrůznĕjší způsoby, jak nás přivést zpĕt. Je jako milující otec. Když neposlušný syn opustí svého otce a toulá se po ulicích bez jídla a střechy nad hlavou a velice trpí, otec se ho vždy snaží přivést zpátky. Podobnĕ je Kršna nejvyšším otcem a všechny živé bytosti v tomto hmotném svĕtĕ jsou jako zbloudilé dĕti, které odešly od svého bohatého otce a toulají se po ulici. Nejvĕtším dobrodiním je proto dát všem ostatním lidským bytostem vĕdomí Kršny. Lidskou bytost nemůže uspokojit žádný hmotný zisk, ale když získá vĕdomí Kršny, ucítí skutečné uspokojení. Zmatenému chlapci, který se toulá po ulici, můžeme říci: „Můj drahý hochu, proč si způsobuješ takové utrpení? Tvůj otec je velice bohatý človĕk. Proč se tedy touláš po ulici?“ A když pochopí: „Ano, jsem synem velice důležitého človĕka. Proč bych se mĕl potulovat po ulici?“, může se vrátit domů. Nejlepší službou je proto připomenout všem, kteří zapomnĕli na Kršnu: „Jste nedílnou částí Kršny. Jste synové Nejvyššího Pána, který je vlastníkem všeho bohatství. Proč hnijete v tomto hmotném svĕtĕ?“ To je nejvĕtší služba. Májá, iluze, je velice silná, ale povinností každého oddaného je osvítit všechny vĕdomím Kršny. Kuntí například nejprve říká, že i když Kršna, Nejvyšší Osoba, je přítomný uvnitř i vnĕ všeho, darebáci a hlupáci Ho nemohou vidĕt. Proto poznamenává: „Tady je Pán    —    Kršna.“

Kṛṣṇa is very much anxious to take us back home, back to Godhead, but we are stubborn and do not wish to go. Therefore He is always looking for the opportunity to take us back home. He is just like an affectionate father. When a son who is a rascal leaves his father and goes loitering in the street, with no food and no shelter, and suffers very much, the father is always anxious to bring the boy back home. Similarly, Kṛṣṇa is the supreme father, and all the living entities within this material world are exactly like misled children of a wealthy man who have left home to loiter in the street. Therefore the greatest benefit one can bestow upon one’s fellow human being is to give him Kṛṣṇa consciousness. No kind of material profit will satisfy the living entity, but if he is given Kṛṣṇa consciousness he will actually be satisfied. A bewildered boy loitering in the street may be reminded, “My dear boy, why are you suffering so much? You are the son of a very rich man who has so much property. Why are you loitering in the street?” And if he comes to understand, “Yes, I am the son of this important man. Why shall I loiter in the street?” he may then return home. Therefore the best service is to inform those who have forgotten Kṛṣṇa, “You are part and parcel of Kṛṣṇa. You are the son of Kṛṣṇa, who is full in all opulence. Why are you rotting in this material world?” This is the greatest service. Māyā, illusion, is very strong, but it is the duty of every devotee of Kṛṣṇa to try to enlighten everyone to Kṛṣṇa consciousness. Kuntīdevī, for example, first said that although Kṛṣṇa, the Supreme Person, is within and without, to rascals and fools He is invisible. Therefore she points out, “Here is the Lord – Kṛṣṇa.”

Kršna je všeprostupující Nejvyšší Osobnost Božství (kṛṣṇāya vāsudevāya), ale je pro Nĕho velkým potĕšením stát se synem Dévakí (devakī nandanāya). O Dévakí-nandanovi se hovoří také v Atharva Védĕ. Kršna přichází jako Dévakí-nandana a Jeho otec je Nanda-gópa, Nanda Mahárádž. Kršnu tĕší, když se Jeho oddaní k Nĕmu chovají jako otec a matka. I když se v tomto hmotném svĕtĕ snažíme přijímat Nejvyššího jako svého otce, Kršna se chce stát naším synem. Má radost, když se stane synem oddaného. Obyčejní lidé chtĕjí Boha za svého otce. To Kršnu ale příliš netĕší, protože syn po svém otci vždy nĕco chce: „Dej mi tohle, dej mi tamto.“

Kṛṣṇa is the all-pervading Supreme Personality of Godhead (kṛṣṇāya vāsudevāya), but He is very much pleased to become the son of Devakī (devakī-nandanāya). Devakī-nandana is also mentioned in the Atharva Veda. Kṛṣṇa comes as Devakī-nandana, and His father is Nanda-gopa, Nanda Mahārāja. Kṛṣṇa likes to be related with His devotees who act as father and mother. Although here in this material world we try to make our relationship with the Supreme by accepting Him as father, Kṛṣṇa wants to become the son. He takes pleasure in becoming the son of a devotee. Ordinary men want God as their father, but that is not very pleasing to Kṛṣṇa because the son always bothers the father: “Give me this, give me this, give me this.”

Kršna má samozřejmĕ nesmírnĕ mocné energie, s jejichž pomocí může každého zásobit podle jeho přání. Eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān. Dává jídlo slonům i mravencům, proč by tedy nedal jídlo lidem? Darebáci to ale nevĕdí. Pracují ve dne v noci jako osli, aby si vydĕlali na svůj denní chléb, a když jdou do kostela, modlí se: „Chléb vezdejší dej nám dnes.“ To je jediné, o co se starají.

Of course, Kṛṣṇa has immense potencies by which He can supply as much as everyone wants. Eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān. He supplies food to the elephant, and He supplies food to the ant, so why not to the human being? But rascals do not know this. They work like asses day and night to find bread, and if they go to church, there also they pray, “Give me bread.” They are concerned only with the bread problem.

I když je živá bytost synem nejbohatší osoby, sama si vytváří problémy se shánĕním svého denního chleba. Tomu se říká nevĕdomost. Myslí si: „Když nevyřeším problém, jak získat svůj denní chléb, když nebudu řídit ve dne v noci svůj kamión, jak mohu žít?“ V tom spočívá nesmyslnost naší moderní civilizace. Není třeba vytvářet problémy se shánĕním potravy. Kršna nám může dát neomezené množství chleba. V Africe jsou tisíce slonů a Kršna jim všem dává potravu. Když může dávat potravu slonům, proč by nemohl zajistit potravu lidským bytostem? Bhágavatam proto říká: „Neztrácejte čas shánĕním svého denního chleba.“

Although the living entity is the son of the richest, most opulent person, he has created a bread problem. This is called ignorance. He thinks, “If I do not solve my bread problem, if I do not drive my trucks day and night, how can I live?” This is the nonsense of our modern civilization. Where is there a bread problem? Kṛṣṇa can supply unlimited amounts of bread. There are thousands of elephants in Africa, and Kṛṣṇa supplies food to them. So if He can supply food to the elephants, why not to the human beings? The Bhāgavatam therefore says, “Don’t waste your time with this bread problem.”

tasyaiva hetoḥ prayateta kovido
na labhyate yad bhramatām upary adhaḥ
tasyaiva hetoḥ prayateta kovido
na labhyate yad bhramatām upary adhaḥ

Nemĕli bychom ztrácet čas řešením ekonomických problémů. Ekonomický rozvoj je nesmysl. Myšlenka je to zajisté velmi revoluční a lidé mĕ kvůli tomu mohou i nenávidĕt. Mohou se ptát: „Co to Svámídží říká?“ Ale je to tak. Honit se za ekonomickým rozvojem je šílenství. Představte si, že nĕkdo má bohatého otce a dostatek potravy a ví: „Můj otec je nejbohatším človĕkem ve mĕstĕ.“ Jaké potom může mít ekonomické problémy? A v takovém postavení jsme i my. Nemáme žádné ekonomické problémy. Všeho máme dostatek. Chceme vodu    —    a vidíte? Kolem jsou celé oceány vody. Chceme samozřejmĕ čistou vodu, a tak když je vody nedostatek, vyhledáme pomoc u Kršny, Jehož vůlí se voda vypaří a promĕní v mraky a v podobĕ deštĕ potom padá na zem voda, která je sladká. Jinak bychom ji nemohli pít.

We should not waste our time with solving economic problems. Economic development is nonsense. Of course, this proposal is very revolutionary, and people may even hate me for it. “What is Swamiji saying?” they may ask. But actually it is a fact. This economic development is madness. Suppose one has a rich father and enough food. Suppose one knows, “My father is the richest man in the city.” Then where is one’s economic problem? Actually, that is our position. We have no economic problem. Everything is completely provided. We want water. Just see – there are oceans of water. Of course, we want pure water, and although the ocean has so much water, when water is scarce we shall have to take help from Kṛṣṇa, who will evaporate the water and turn it into clouds, and then when the rain falls down the water will be sweet. Otherwise we cannot drink it.

Všechno je ovládáno a všeho    —    vody, svĕtla, tepla atd.    —    je dostatek.

Everything is under control, and everything – water, light, heat, and so on – is complete.

oṁ pūrṇam adaḥ pūrṇam idaṁ
pūrṇāt pūrṇam udacyate
pūrṇasya pūrṇam ādāya
pūrṇam evāvaśiṣyate
oṁ pūrṇam adaḥ pūrṇam idaṁ
pūrṇāt pūrṇam udacyate
pūrṇasya pūrṇam ādāya
pūrṇam evāvaśiṣyate

„Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je dokonalý a úplný, a protože je naprosto dokonalý, vše, co z Nĕho emanuje, jako například tento vnímatelný svĕt, je dokonale vybaveno jako úplný celek. Vše, co pochází z dokonalého celku, je samo o sobĕ také dokonalé. Protože On je dokonalým celkem, zůstává v dokonalé rovnováze, i když z Nĕho emanuje tolik dokonalých jednotek.“ (Íšópanišad, Vzývání)

“The Personality of Godhead is perfect and complete, and because He is completely perfect, all emanations from Him, such as this phenomenal world, are perfectly equipped as complete wholes. Whatever is produced of the complete whole is also complete in itself. Because He is the complete whole, even though so many complete units emanate from Him, He remains the complete balance.” (Īśopaniṣad, Invocation)

Kršnovy zásoby se nikdy nevyčerpají. Když budeme poslušní, Nejvyšší Pán nás vždy vším zásobí. Človĕk vĕdomý si Kršny proto nemá žádné ekonomické problémy; Kršna mu dává vše v dostatečném množství. Sousedé vedle našeho chrámu v Los Angeles nám nĕkdy závidí. Říkají našim oddaným: „Nepracujete, nemáte žádné starosti. Máte čtyři auta a vždy se dobře najíte. Jak je to možné?“ Ve skutečnosti mají pravdu. Dostáváme vše, co potřebujeme a nemáme žádné problémy, neboť ten, kdo se stane upřímným služebníkem Kršny, má všechno zajištĕné. Závidí nám, protože nechodíme do práce, a přece máme tolik vĕcí. Přesto se k nám ale nikdy nepřipojí. Říkáme jim: „Pojďte, zpívejte Haré Kršna.“ „Ne, ne. To nemohu.“ „Jak chcete. Jezdĕte tedy dál se svými kamióny.“ Jezdí kolem se svými auty jako o život a vytvářejí nebezpečí nejen pro sebe, ale i pro ostatní. Každou chvíli může dojít k nehodĕ. A oni tomu říkají civilizace. To je nesmysl. To není civilizace. Civilizace znamená blahobyt a klid, śānti. V míru a blahobytu si může být každý vĕdomý Kršny.

Kṛṣṇa’s stock is never exhausted. We must simply become obedient to Him, and the supply will be there. Therefore a Kṛṣṇa conscious person has no economic problem; everything is sufficiently supplied by Kṛṣṇa. In Los Angeles the neighbors of our temple are sometimes very envious. “You do not work,” they say to our Kṛṣṇa conscious devotees. “You have no anxiety. You have four cars. You are eating so nicely. How is that?” Actually, they are right. Somehow or other we are getting everything we need, and we have no problems, for if one simply becomes a sincere servant of Kṛṣṇa, everything is provided. They are envious of us because we do not work but still we have so much. But why don’t they come join us? That they will not do. “Come with us,” we say. “Chant Hare Kṛṣṇa.” “No, no, no. That I cannot do.” “All right. Then work with your trucks.” By zooming around in their cars and trucks, they have made their own lives dangerous, and they have created danger for others also. At any moment there may be an accident. But they say that this is civilization. Nonsense. This is not civilization. Civilization means calmness, prosperity, and śānti, peace. In peace and prosperity one should be Kṛṣṇa conscious always.

Lidé pracují velice tĕžce ve dne v noci pro trochu jídla a nevĕdí, že všechnu potravu již mají zajištĕnou. Avidyā karma-saṁjñānyā tṛtīyā śaktir iṣyate (Višnu Purána 6.7.61). Tento hmotný svĕt je plný nevĕdomosti (avidyā). Jediným cílem všech našich činností by mĕlo být vysvobodit se z této nevĕdomosti. Myslíme si, že jsme toto hmotné tĕlo a že můžeme žít, jen když budeme pracovat ve dne v noci za trochu jídla. To je nevĕdomost. V takové nevĕdomosti jsme žili v jiných tĕlech než v lidských    —    jako ptáci nebo jako divoká zvířata, ale v tomto životĕ bychom mĕli vést pokojný a mírumilovný život a dotazovat se na Absolutní Pravdu (jīvasya tattva-jijñāsā, athāto brahma-jijñāsā).

People work so hard, day and night, simply for a little food, not knowing that their food has already been provided. Avidyā-karma-saṁjñānyā tṛtīyā śaktir iṣyate (Viṣṇu Purāṇa 6.7.61). This material world is full of ignorance (avidyā). Therefore our endeavor should be to become free from this ignorance. It is only for this reason that we should work – to come out of ignorance. We are thinking, “I am this material body. I have to work day and night, and then I shall get my food, and I shall live.” This is ignorance. We have lived this life of ignorance in forms other than that of a human being. We have lived in bird life, in beast life, and so on, but now, in this life, we should be peaceful, calm, and quiet, and should simply inquire about the Absolute Truth (jīvasya tattva-jijñāsā, athāto brahma-jijñāsā). That should be one’s occupation.

V klidu sedíme a ptáme se na Kršnu. To by mĕl udĕlat každý. To je skutečný život. Proč bychom mĕli pracovat ve dne v noci jako osli? Co je to za život? To není žádný život. Bhágavatam proto lidem inteligentním (kovida) říká: „Smyslem vašeho života by mĕlo být porozumĕní Absolutní Pravdĕ.“ Jak potom ale vyřeším své ekonomické problémy? Všechno štĕstí, které očekáváme z ekonomického rozvoje, přijde postupem času samo. Tal labhyate duḥkhavad anyataḥ (Bhág. 1.5.18). Všichni hledáme štĕstí. Hledáte snad neštĕstí? Ovšemže ne. Proč k vám tedy přichází? Když nechcete zažívat potíže a neštĕstí, proč jsou stále s vámi? Každý musí zažít určitou míru štĕstí a neštĕstí podle své karmy. S neštĕstím je to tedy stejné jako se štĕstím    —    obojí přijde bez pozvání.

We are simply sitting down and inquiring about Kṛṣṇa, and this is what one should do. This is life. Why should one work day and night like an ass? What kind of life is this? No. This is not life. Therefore the Bhāgavatam says to one who is intelligent (kovida), “Your life should be engaged for this purpose – for understanding the Absolute Truth.” Then how will my economic problem be solved? The answer is that happiness one desires from economic development will come automatically in due course of time. Tal labhyate duḥkha-vad anyataḥ (Bhāgavatam 1.5.18). We are looking for happiness. Are you looking for distress? “No, sir.” Then why does distress come upon you? If you are not eager for calamities and distress, why do they come upon you? According to our karma, our life holds some portion of happiness and some portion of distress. Therefore, if distress comes without invitation, happiness will also come without invitation.

Každý máme předurčenou jistou míru štĕstí i neštĕstí, která nás čeká a nemine. Naším jediným zájmem by proto mĕlo být vysvobodit se z hmotného podmínĕní. Podle naší karmy se nĕkdy rodíme na vyšších planetárních systémech jako polobozi, nĕkdy se rodíme jako kočky a psi a nĕkdy jako červi ve výkalech. Čaitanja Maháprabhu proto říká:

We are already destined to have a certain amount of happiness and a certain amount of distress, and we cannot change that. The change we should make, therefore, is to get free from this material condition of life. That should be our only business. According to our karma, we are sometimes taking birth in a higher planetary system as demigods and sometimes taking birth as cats and dogs or as germs in stool. Therefore Caitanya Mahāprabhu said:

ei rūpe brahmāṇḍa bhramite kona bhāgyavān jīva
guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja
ei rūpe brahmāṇḍa bhramite kona bhāgyavān jīva
guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja

„Živé bytosti putují celým vesmírem podle své karmy. Nĕkteré jsou povýšeny na vyšší planetární systémy a nĕkteré klesají do nižších planetárních systémů. Z milionů takových živých bytostí může milostí Kršny pouze jedna šťastlivá získat společnost pravého duchovního učitele. Milostí Kršny a duchovního učitele pak živá bytost obdrží semínko rostliny oddané služby.“ (Čč. Madhja 19.151) Jen živá bytost, která má velké štĕstí, dostane příležitost sdružovat se s Kršnou a Jeho oddanými, a tak získá semínko oddané služby v podobĕ zpívání Haré Kršna mantry a její život bude vznešený.

“According to their karma, all living entities are wandering throughout the entire universe. Some of them are being elevated to the upper planetary systems, and some are going down into the lower planetary systems. Out of many millions of wandering living entities, one who is very fortunate gets an opportunity to associate with a bona fide spiritual master by the grace of Kṛṣṇa. By the mercy of both Kṛṣṇa and the spiritual master, such a person receives the seed of the creeper of devotional service.” (Caitanya-caritāmṛta, Madhya 19.151) Only a fortunate living entity gets the opportunity to associate with Kṛṣṇa and Kṛṣṇa’s devotee, and in this way he gets the seed of devotional service, the chanting of the Hare Kṛṣṇa mantra, and then his life becomes sublime.

Kuntídéví proto zamĕřuje naši pozornost na Kršnu, Nejvyšší Osobu, který je alakṣya,neviditelný. Kdo je tato neviditelná osoba? Kršna. Nĕkdo může říci: „Kršna? Existuje tolik Kršnů.“ Kuntídéví proto říká: „Modlím se k Vásudévovi, synovi Vasudévy.“ „Existuje tolik Vásudévů.“ „Ne. Nanda-gopa-kumārāya: Modlím se k nevlastnímu synovi Mahárádže Nandy.“ Kuntí takto třikrát zdůrazňuje: „Myslím tím Kršnu.“

Kuntīdevī, therefore, is pointing our attention toward Kṛṣṇa, the Supreme Person, who is alakṣya, invisible to all. Who is that invisible person? Here – Kṛṣṇa. “Oh, Kṛṣṇa,” one may say. “There are so many Kṛṣṇas.” Therefore Kuntīdevī says, “I am offering my prayers to Vāsudeva, the son of Vasudeva.” “There are many Vāsudevas.” “No. Nanda-gopa-kumārāya: I am praying to the foster son of Mahārāja Nanda.” In this way, three times she points out, “Here is Kṛṣṇa.”

Kršna se původnĕ narodil jako syn Dévakí a Vasudévy, ale ve Svém dĕtství se tĕšil ve společnosti matky Jašódy a Nandy Mahárádže. To je Jeho zábava. Ānanda-līlāmaya-vigrahāya: Kršnovy zábavy jsou blažené. Ānandamayo 'bhyāsāt (Védánta-sútra 1.1.12). Kršna je Svou povahou plný blaženosti. Nikdy neuvidíme Kršnu nešťastného. Je vždy šťastný a kdokoliv je v Jeho společnosti, je také šťastný. Je proto známý jako Góvinda. Slovo go znamená „smysly“. Snažíme se uspokojit své smysly, a když se sdružujeme s Kršnou, můžeme si svými smysly hojnĕ užívat, stejnĕ jako gópí, které s Kršnou tančily. V Kršnovĕ společnosti můžeme plnĕ uspokojovat své smysly, ale tento smyslový požitek není na hrubé úrovni; je to duchovní smyslový požitek, který je stejný jako v duchovním svĕtĕ. Ānanda-cinmaya-sad-ujjvala-vigrahasya. Tato ānanda, blaženost, není ánanda třetí třídy, jakou prožíváme prostřednictvím svých tĕlesných smyslů. Takový požitek na tĕlesné úrovni není ánanda, ale iluze. Myslíme si: „Užívám si,“ ale tato ánanda není skutečná, protože hmotnými smysly si nemůžeme užívat příliš dlouho. Každý zažil, že taková hmotná blaženost jednou skončí. Na rozdíl od ní však požitek na duchovní úrovni nikdy nekončí; naopak, vzrůstá. Ānanda-cinmaya-sad-ujjvala-vigrahasya govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi (Brahma-sanhitá 5.32). Proto musíme žít ve společnosti Góvindy.

Kṛṣṇa officially takes birth as the son of Devakī and Vasudeva, but in His childhood He enjoys the company of mother Yaśodā and Nanda Mahārāja. This is Kṛṣṇa’s pastime. Ānanda-līlāmaya-vigrahāya: Kṛṣṇa’s pastimes are all jubilant. Ānanda-mayo ’bhyāsāt (Vedānta-sūtra 1.1.12): He is by nature full of bliss. We shall never find Kṛṣṇa unhappy. Kṛṣṇa is always happy, and whoever associates with Him is also happy. Therefore He is known as Govinda. The word go means “senses.” We are looking for sense gratification, and if we associate with Kṛṣṇa we shall enjoy our senses abundantly, just like the gopīs who are dancing with Kṛṣṇa. Thus there is no scarcity of sense gratification, but this sense gratification in association with Kṛṣṇa is not gross sense gratification; rather, it is the spiritual sense gratification enjoyed in the spiritual world. Ānanda-cin-maya-sad-ujjvala-vigrahasya. That ānanda, or pleasure, is not the third-class ānanda we enjoy with our bodily senses. Such bodily enjoyment is not ānanda but illusion. We are thinking, “I am enjoying,” but that ānanda is not factual, because we cannot enjoy this material pleasure of the senses for long. Everyone has experience that this material pleasure comes to an end. Spiritual enjoyment, however, does not end; rather, it increases. That is the difference. Ānanda-cinmaya-sad-ujjvala-vigrahasya govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi (Brahma-saṁhitā 5.32). Therefore we have to associate with Govinda.

Je zde také řečeno: govindāya namo namaḥ. „Skládám své uctivé poklony Góvindovi.“ Hnutí pro vĕdomí Kršny je tak vznešené, že človĕku umožní navázat přímý vztah s Góvindou. Uctívání Božstev Kršny v chrámu nám také umožňuje přímý styk s Góvindou. Śrī-vigrahārādhana-nitya-nānā-śṛṅgāra-tan-mandira-mārjanādau (Šrí-gurv-aštaka 3). Vigraha, Božstvo Kršny, se zjevuje Kršnovou milostí. Protože Kršna je alakṣya neboli neviditelný, zjeví se nám v podobĕ, kterou můžeme vidĕt. Kršna není kámen, dřevo nebo kov. Kršna je vždy Kršna, ale protože nemůžeme vidĕt nic jiného než hmotné prvky jako je dřevo, kámen nebo kov, zjevuje se v podobĕ vytvořené z tĕchto prvků. Když jsme ve společnosti Božstev, stýkáme se s Kršnou Osobnĕ. Jelikož je neviditelný, z laskavosti přijímá podobu, kterou můžeme vidĕt. To je Kršnova milost. Nemyslete si: „Tady je kamenný Kršna.“ Kršna je všechno, a je proto také kámen, ale není žádný mrtvý kámen, který by nemohl nic dĕlat. Dokonce i když má podobu z kamene nebo kovu, Kršna může jednat jako Kršna a ten, kdo uctívá Božstva, to chápe. Svayam eva sphuraty adaḥ. I když je Božstvo Kršny zdánlivĕ kamenné, může s oddaným hovořit. To se již mnohokrát stalo.

Here also it is said, govindāya namo namaḥ: “I offer my respectful obeisances to Govinda.” The Kṛṣṇa consciousness movement is so sublime that it puts one directly in contact with Govinda. The worship of the Deity of Kṛṣṇa in the temple is also direct contact with Govinda. Śrī-vigrahārādhana-nitya-nānā-śṛṅgāra-tan-mandira-mārjanādau (Śrī Gurv-aṣṭaka 3). The vigraha, the Deity of Kṛṣṇa, appears by Kṛṣṇa’s mercy. Because Kṛṣṇa is alakṣya, invisible, He becomes visible to give us the facility to see Him. It is not that Kṛṣṇa is stone, wood, or metal. Kṛṣṇa is always Kṛṣṇa, but because we cannot see anything beyond material elements like wood, stone, and metal, He appears in a form made of these elements. But He is neither wood, metal, nor stone. When we associate with the Deity, we associate with Kṛṣṇa personally. Because Kṛṣṇa is invisible, He very kindly takes a form that is visible to us. This is Kṛṣṇa’s mercy. Do not think, “Oh, here is a stone Kṛṣṇa.” Kṛṣṇa is everything, and therefore Kṛṣṇa is stone also, but He is not the kind of stone that cannot act. Even in the form of stone or metal, Kṛṣṇa can act as Kṛṣṇa, and one who worships the Deity will perceive that. Svayam eva sphuraty adaḥ. The Deity, although apparently stone, may speak with a devotee. There are many instances in which this has happened.

Mám proto velkou radost, že moji žáci pĕknĕ oblékají Božstva, obĕtují Jim chutná jídla a udržují čistotu v chrámu. Śrī-mandira-mārjanādau. Mārjana znamená „čištĕní“. Ať už človĕk obléká Kršnu nebo uklízí chrám, získá stejný duchovní prospĕch. Nemyslete si: „Já jenom uklízím, zatímco on obléká Božstva.“ Oblékání Božstev a uklízení chrámu jsou na stejné úrovni, protože Kršna je absolutní. Mĕli bychom se proto jakýmkoliv způsobem zamĕstnat ve službĕ Kršnovi a náš život bude úspĕšný. To je cíl hnutí pro vĕdomí Kršny.

I am very pleased, therefore, when my disciples nicely dress the Deity, offer the Deity nice foodstuffs, and keep the temple very clean. Śrī-mandira-mārjanādau. Mārjana means “cleansing.” Whether one dresses Kṛṣṇa or cleanses the temple, the spiritual benefit one receives is the same. Don’t think, “I am only a cleanser, and he is a dresser.” No, the person who is dressing the Deity and the person who is cleansing the temple are the same because Kṛṣṇa is absolute. Therefore, one should engage in Kṛṣṇa’s service in any way, and one’s life will be successful. This is the Kṛṣṇa consciousness movement.

Milostí Kuntídéví můžeme pochopit, že Kršna, Vásudéva, je Nejvyšší Osobností Božství. Slovo vāsudeva také naznačuje, že Pána můžeme pochopit, když se dostaneme na úroveň čistého dobra, která se nazývá vasudeva neboli viśuddha-sattva. Sattvam viśuddhaṁ vasudeva-śabditam (Bhág. 4.3.23). Abychom pochopili Nejvyššího Pána, musíme nejprve dospĕt na úroveň dobra (sattva). Kvalita dobra je ale v hmotném svĕtĕ nĕkdy znečištĕná nižšími kvalitami nevĕdomosti a vášnĕ. Nasloucháním o Kršnovi však může človĕk přijít na úroveň čistého dobra. Śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ kṛṣṇaḥ puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ. Mĕli bychom se vždy snažit naslouchat a zpívat o Kršnovi    —    dvacet čtyři hodin dennĕ    —     a tímto způsobem se naše srdce zbaví všech nečistot. Tato metoda nespočívá pouze v navštĕvování sedmidenních přednášek ze Šrímad-Bhágavatamu, zvaných bhāgavata-saptāha. To je jen jiný způsob podvádĕní. V Bhágavatamu je řečeno: naṣṭa-prāyeṣv abhadreṣu nityaṁ bhāgavata-sevayā. Slovo nityam znamená „dennĕ“ nebo „dvacet čtyři hodiny dennĕ“. Mĕli bychom vždy číst Šrímad-Bhágavatam a vykonávat pokyny duchovního učitele. Slovo bhāgavata se může vztahovat buď na duchovního učitele, nebo na knihu Šrímad-Bhágavatam. Človĕk by mĕl tedy vždy sloužit osobĕ bhāgavata nebo knize Bhāgavata. Bhagavaty uttama-śloke bhaktir bhavati naiṣṭhikī. Potom bude navždy pevnĕ (naiṣṭhikī) umístĕn v oddané službĕ Nejvyšší Osobnosti Božství.

By the grace of Kuntīdevī we can understand that Kṛṣṇa, Vāsudeva, is the Supreme Personality of Godhead. The word vāsudeva also indicates that the Lord is understood when one comes to the platform of pure goodness, which is also called vasudeva, or viśuddha-sattva. Sattvaṁ viśuddhaṁ vasudeva-śabditam (Bhāgavatam 4.3.23). To understand the Supreme Lord, we must first come to the platform of sattva, goodness, but goodness here in the material world is sometimes contaminated by the lower qualities ignorance and passion. By hearing about Kṛṣṇa, however, one comes to the platform of pure goodness. Śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ kṛṣṇaḥ puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ. We should try to hear and chant about Kṛṣṇa always, twenty-four hours a day, and in this way the dirty things will be cleansed from our hearts. It is not that one should only attend a bhāgavata-saptāha, an official reading of Śrīmad-Bhāgavatam for seven days. That is another form of exploitation. In the Bhāgavatam it is said, naṣṭa-prāyesv abhadreṣu nityaṁ bhāgavata-sevayā. The word nityam means “daily” or “twenty-four hours a day.” One should always read Śrīmad-Bhāgavatam and carry out the order of one’s spiritual master. The word bhāgavata may refer either to the spiritual master or to the book Śrīmad-Bhāgavatam. So one should always serve the person bhāgavata or the book Bhāgavata. Bhagavaty uttama-śloke bhaktir bhavati naiṣṭhikī. Then one will be fixed immovably (naiṣṭhikī) in devotional service to the Supreme Personality of Godhead.

Tímto způsobem by mĕl každý zrealizovat, jaký prospĕch přináší předepsaný proces duchovního života v hnutí pro vĕdomí Kršny a mĕl by se ho snažit šířit mezi ostatní lidi. Probudit v druhých dřímající vĕdomí Kršny je tou nejvĕtší dobročinností na svĕtĕ. Můžeme vidĕt, jak se oddaní, kteří se k nám připojili před čtyřmi nebo pĕti lety, tímto způsobem očistili a jsou si vĕdomí Kršny. Podobnĕ můžeme probudit i ostatní. To není nic tĕžkého. Způsob je stejný.

In this way, one should realize the benefits of the Kṛṣṇa consciousness movement by the prescribed spiritual process and try to distribute these benefits to other people. To awaken the dormant Kṛṣṇa consciousness of others is the greatest welfare activity in the world. We can actually see that devotees who were not Kṛṣṇa conscious four or five years ago have been awakened and are now Kṛṣṇa conscious. Similarly, others can be awakened also. There is no difficulty. The process is the same.

Když budeme kráčet ve stopách oddaných jako královna Kuntí, budeme moci pochopit Kršnovu totožnost. Totožnost nĕjakého človĕka můžeme například zjistit tak, že se ho zeptáme, jaké je jméno jeho otce. Šrímad-Bhágavatam nám tedy představuje Boha a říká, jaké jméno má Jeho otec a Jeho matka, a dokonce i jaká je Jeho adresa. Nejsme impersonalisté, kteří mají o Bohu pouze nejasnou představu. Ten, kdo využije příležitosti, kterou mu dává hnutí pro vĕdomí Kršny, může Bohu porozumĕt plnĕ a dokonale.

By following in the footsteps of devotees like Kuntī, we shall be able to understand Kṛṣṇa’s identity. For example, we may ask a person’s identity by asking, “What is your father’s name?” So Śrīmad-Bhāgavatam presents God with His father’s name, His mother’s name, and even His address. We are not impersonalists with a vague idea of God. If one takes advantage of the Kṛṣṇa consciousness movement, one can understand God perfectly and completely.