Śrīmad-bhāgavatam 9.19.2
Verš
mad-vidhācaritāṁ bhuvi
dhīrā yasyānuśocanti
vane grāma-nivāsinaḥ
Synonyma
śṛṇu — prosím, poslouchej; bhārgavi — ó dcero Śukrācāryi; amūm — tento; gāthām — příběh; mat-vidhā — přesně jako mé chování; ācaritām — chování; bhuvi — na tomto světě; dhīrāḥ — moudří a inteligentní; yasya — jehož; anuśocanti — trpce naříkají; vane — v lese; grāma-nivāsinaḥ — připoutaný k materialistickému požitku.
Překlad
“Má drahá, milovaná ženo, dcero Śukrācāryi, na tomto světě žil někdo naprosto stejný jako já. Prosím poslouchej, jak ti vylíčím jeho život. Ti, kteří zanechali rodinného života, vždy naříkají, když slyší o takovém hospodáři.”
Význam
Lidem, kteří žijí na vesnici či ve městě, se říká grāma-nivāsī a ti, kdo žijí v lese, jsou zváni vana-vāsī nebo vānaprastha. Vānaprasthové obvykle naříkají nad rodinným životem, kterého zanechali, protože je nutil uspokojovat své smyslné touhy. Prahlāda Mahārāja prohlásil, že člověk má zanechat rodinného života co možno nejdříve a přirovnal jej k té nejtemnější studni (hitvātma-pātaṁ gṛham andha-kūpam). Ten, kdo se trvale soustředí na rodinný život, se prakticky zabíjí. Ve védské civilizaci je proto doporučeno, aby muž po dovršení padesáti let zanechal rodinného života a odešel do lesa (vanam). Když se naučí žít v lese či v ústraní jako vānaprastha, má přijmout sannyās. Vanaṁ gato yad dharim āśrayeta. Sannyās znamená přijetí čisté služby Pánu. Védská civilizace doporučuje čtyři životní stádia: brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyās. Člověk by se měl stydět, pokud nadále zůstává hospodářem a nepokročí do vyšších stádií, vānaprasthy a sannyāsu.