ŚB 5.8.13
Dévanágarí
पथिषु च मुग्धभावेन तत्र तत्र विषक्तमतिप्रणयभरहृदय: कार्पण्यात्स्कन्धेनोद्वहति एवमुत्सङ्ग उरसि चाधायोपलालयन्मुदं परमामवाप ॥ १३ ॥
Verš
pathiṣu ca mugdha-bhāvena tatra tatra viṣakta-mati-praṇaya-bhara-hṛdayaḥ kārpaṇyāt skandhenodvahati evam utsaṅga urasi cādhāyopalālayan mudaṁ paramām avāpa.
Synonyma
pathiṣu — na lesních cestách; ca — také; mugdha-bhāvena — dětinským chováním jelínka; tatra tatra — tu a tam; viṣakta-mati — jehož mysl byla příliš přitahovaná; praṇaya — láskou; bhara — zatížené; hṛdayaḥ — jehož srdce; kārpaṇyāt — z lásky; skandhena — na ramenou; udvahati — nosí; evam — takto; utsaṅge — někdy na klíně; urasi — na hrudi když spal; ca — také; ādhāya — nechával; upalālayan — mazlil se; mudam — potěšení; paramām — velké; avāpa — cítil.
Překlad
Když vešli do lesa, zvíře se svým dětinským chováním zdálo Mahārājovi Bharatovi velice přitažlivé. Z lásky dokonce nosil jelínka na ramenou. Jeho srdce bylo naplněné takovou láskou, že si jelínka někdy bral na klín nebo ho nechával ho spát na své hrudi. Mazlit se s ním mu působilo velké potěšení.
Význam
Mahārāja Bharata opustil svůj domov, manželku, děti, království a vše ostatní, aby v lese rozvíjel svůj duchovní život, ale následkem připoutanosti k bezvýznamnému ochočenému jelínkovi padl znovu za oběť hmotné náklonnosti. Jaký potom mělo význam, že se zřekl rodiny? Ten, kdo má vážný zájem o rozvoj duchovního života, si musí dávat velký pozor, aby neulpěl na ničem jiném než na Kṛṣṇovi. Někdy musíme v zájmu kázání vykonávat mnohé hmotné činnosti, ale měli bychom mít na paměti, že vše je určeno pro Kṛṣṇu. Budeme-li si to pamatovat, pak nebude hrozit, že by si nás hmotné činnosti podmanily.