Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 10.69.1-6

Verš

śrī-śuka uvāca
narakaṁ nihataṁ śrutvā
tathodvāhaṁ ca yoṣitām
kṛṣṇenaikena bahvīnāṁ
tad-didṛkṣuḥ sma nāradaḥ
citraṁ bataitad ekena
vapuṣā yugapat pṛthak
gṛheṣu dvy-aṣṭa-sāhasraṁ
striya eka udāvahat
ity utsuko dvāravatīṁ
devarṣir draṣṭum āgamat
puṣpitopavanārāma-
dvijāli-kula-nāditām
utphullendīvarāmbhoja-
kahlāra-kumudotpalaiḥ
churiteṣu saraḥsūccaiḥ
kūjitāṁ haṁsa-sārasaiḥ
prāsāda-lakṣair navabhir
juṣṭāṁ sphāṭika-rājataiḥ
mahā-marakata-prakhyaiḥ
svarṇa-ratna-paricchadaiḥ
vibhakta-rathyā-patha-catvarāpaṇaiḥ
śālā-sabhābhī rucirāṁ surālayaiḥ
saṁsikta-mārgāṅgana-vīthi-dehalīṁ
patat-patāka-dhvaja-vāritātapām

Synonyma

śrī-śukaḥ uvāca — Śukadeva Gosvāmī pravil; narakam — démona Naraku; nihatam — zabil; śrutvā — slyšící; tathā — také; udvāham — svatba; ca — a; yoṣitām — se ženami; kṛṣṇena — Pánem Kṛṣṇou; ekena — jedna; bahvīnām — s mnoha; tat — to; didṛkṣuḥ — toužící vidĕt; sma — vskutku; nāradaḥ — Nārada; citram — úžasné; bata — ó; etat — tímto; ekena — s jediným; vapuṣā — tĕlem; yugapat — zároveň; pṛthak — oddĕlených; gṛheṣu — v sídlech; dvi — dvakrát; aṣṭa — osm; sāhasram — tisíc; striyaḥ — žen; ekaḥ — sám; udāvahat — vzal si; iti — takto; utsukaḥ — dychtivý; dvāravatīm — do Dvāraky; deva — polobohl; ṛṣiḥ — mudrc, Nārada; draṣṭum — vidĕt; āgamat — přišel; puṣpita — kvĕtinových; upavana — v parcích; ārāma — a zahradách určených k zábavĕ; dvija — ptáků; ali — a včel; kula — s hejny a roji; nāditām — znĕjící; utphulla — kvĕtoucí; indīvara — s modrými lotosy; ambhoja — ve dne kvetoucími lotosy; kahlāra — bílými jedlými lotosy; kumuda — lotosy kvetoucími za svitu mĕsíce; utpalaiḥ — a lekníny; churiteṣu — plných; saraḥsu — v jezírkách; uccaiḥ — hlasitĕ; kūjitām — naplnĕných křikem; haṁsa — labutĕmi; sārasaiḥ — a jeřáby; prāsāda — s paláci; lakṣaiḥ — set tisíc; navabhiḥ — devĕt; juṣṭām — ozdobenými; sphāṭika — z křišťálového skla; rājataiḥ — a stříbra; mahā-marakata — s velkými smaragdy; prakhyaiḥ — zářivými; svarṇa — zlata; ratna — a drahokamy; paricchadaiḥ — jejichž nábytek; vibhakta — systematicky rozdĕlenými; rathyā — s hlavními třídami; patha — cestami; catvara — křižovatkami; āpaṇaiḥ — a tržišti; śālā-sabhābhiḥ — se snĕmovnami; rucirām — okouzlujícími; sura — polobohů; ālayaiḥ — s chrámy; saṁsikta — pokropené vodou; mārga — jehož cesty; aṅgana — dvory; vīthi — obchodní třídy; dehalīm — a terasy; patat — vlajícími; patāka — s prapory; dhvaja — stožáry; vārita — chránily před; ātapām — slunečním žárem.

Překlad

Śukadeva Gosvāmī pravil: Nārada Muni se doslechl, že Pán Kṛṣṇa zabil Narakāsuru a sám se oženil s mnoha nevĕstami, a tak zatoužil vidĕt Pána v této situaci. Myslel si: „Je naprosto úžasné, že se Pán Kṛṣṇa v jediném tĕle zároveň oženil se šestnácti tisíci ženami, s každou v jiném paláci.“ Mudrc mezi polobohy se tedy dychtivĕ odebral do Dvāraky.

Mĕstem se rozléhaly hlasy ptáků a včel poletujících parky a zahradami určenými k zábavĕ, zatímco v jezírcích plných kvetoucích lotosů indīvara, ambhoja, kahlāra, kumuda a utpala znĕl křik labutí a jeřábů. Dvārakā se pyšnila devíti sty tisíci královskými paláci z křišťálu a stříbra a skvostnĕ ozdobenými obrovskými smaragdy. V tĕchto palácích byl nábytek vykládaný zlatem a drahokamy. Doprava se pohybovala dobře navrženým systémem bulvárů, cest, křižovatel a tržišť a toto okouzlující mĕsto zdobilo mnoho snĕmoven a chrámů polobohů. Cesty, dvory, obchodní třídy a obytné terasy byly pokropeny vodou a zastínĕny před slunečním žárem prapory vlajícími na stožárech.

Význam

V knize Kṛṣṇa Śrīla Prabhupāda krásnĕ popisuje mĕsto Dvāraku: „Nārada byl zvĕdavý, jakým způsobem Kṛṣṇa hospodaří s tolika manželkami, a s touhou vidĕt tyto zábavy se vydal navštívit Kṛṣṇovy různé domovy. Když dospĕl do Dvāraky, uvidĕl zahrady a parky plné rozmanitých kvĕtů různých barev a také sady se stromy přetíženými nejrůznĕjším ovocem. Cvrlikali tam krásní ptáci a nádhernĕ křičeli pávi. Byly tam vodní nádrže plné modrých a červených lotosů a nĕkteré z nich byly zaplnĕné různými druhy leknínů. U jezer přebývalo mnoho pĕkných labutí a jeřábů a jejich hlasy se rozléhaly všude. Ve mĕstĕ bylo na 900 000 velkých paláců postavených z prvotřídního mramoru, s branami a dveřmi ze stříbra. Sloupy domů a paláců byly posázené zázračnými kameny, safíry, smaragdy a jinými drahokamy a podlahy se nádhernĕ leskly. Hlavní cesty, uličky, ulice, křižovatky i tržnice byly krásnĕ vyzdobené. Celé mĕsto bylo plné obytných domů, snĕmoven a chrámů a každá budova se pyšnila svou architektonickou krásou. To vše činilo z Dvāraky zářivé mĕsto. Velké cesty, křižovatky, uličky a ulice i prahy všech obytných domů byly velice čisté. Po obou stranách každé cesty rostly keře a košaté stromy, které na cestu vrhaly stín, aby slunce neobtĕžovalo chodce.“