Śrīmad-Bhāgavatam 10.52.2
Verš
saṁvīkṣya kṣullakān martyān
paśūn vīrud-vanaspatīn
matvā kali-yugaṁ prāptaṁ
jagāma diśam uttarām
paśūn vīrud-vanaspatīn
matvā kali-yugaṁ prāptaṁ
jagāma diśam uttarām
Synonyma
saṁvīkṣya — když si všiml; kṣullakān — malé; martyān — lidské bytosti; paśūn — zvířata; vīrut — rostliny; vanaspatīn — a stromy; matvā — uvažující; kali-yugam — věk Kali; prāptam — přišel; jagāma — odešel; diśam — směrem; uttarām — severním.
Překlad
Když Mucukunda viděl, že se všechny lidské bytosti, zvířata, stromy a rostliny nesmírně zmenšily, a tak si uvědomil, že se přiblížil věk Kali, odešel směrem na sever.
Význam
V tomto verši je několik významných slov. Standardní sanskrtský slovník uvádí tyto anglické významy slova kṣullaka: „malý, nízký, mrzký, chudý, nuzný, zlý, zlomyslný, opuštěný, tvrdý, bolestný, zoufalý.“ Toto jsou příznaky věku Kali a všechny tyto vlastnosti se zde týkají lidí, zvířat, rostlin a stromů v tomto věku. My, kteří jsme zamilováni sami do sebe a svého prostředí, si možná můžeme představit vyšší krásu a životní podmínky dostupné lidem v předchozích věcích.
Poslední řádek tohoto textu, jagāma diśam uttarām – „Odešel směrem na sever“ – lze pochopit takto. Cestou na sever v Indii se dojde k nejvyšším horám světa, pohoří Himálaji. Tam lze stále nalézt mnoho krásných vrcholů a údolí, kde stojí tiché poustevny vhodné pro askezi a meditaci. Ve védské kultuře „jít na sever“ tedy vyjadřuje vzdání se pohodlí běžné společnosti a odebrání se do Himálaje kvůli praktikování vážné askeze v zájmu duchovního pokroku.