Śrīmad-Bhāgavatam 10.48.11
Verš
durārdhyaṁ samārādhya
viṣṇuṁ sarveśvareśvaram
yo vṛṇīte mano-grāhyam
asattvāt kumanīṣy asau
viṣṇuṁ sarveśvareśvaram
yo vṛṇīte mano-grāhyam
asattvāt kumanīṣy asau
Synonyma
durārādhyam — vzácně uctívaného; samārādhya — poté, co plně uctí; viṣṇum — Pána Viṣṇua; sarva — všech; īśvara — vládců; īśvaram — nejvyššího vládce; yaḥ — kdo; vṛṇīte — vybere si jako požehnání; manaḥ — mysli; grāhyam — to, co je dostupné, tedy smyslový požitek; asattvāt — kvůli jeho nepatrnosti; kumanīṣī — neinteligentní; asau — ta osoba.
Překlad
Pán Viṣṇu, Nejvyšší Pán všech pánů, je obvykle těžko přístupný. Ten, kdo Ho správně uctíval a potom si vybral požehnání v podobě světského smyslového požitku, má zajisté slabou inteligenci, neboť se spokojí s nepatrným výsledkem.
Význam
Z komentářů ācāryů je zřejmé, že příběh o Trivakře je třeba chápat na dvou úrovních. Na jedné straně je chápána jako osvobozená duše přímo se sdružující s Pánem a účastnící se Jeho zábav. Na druhé straně má její chování jednoznačně dát ponaučení o tom, co nedělat ve vztahu s Pánem Kṛṣṇou. Jelikož všechny Pánovy zábavy jsou nejen blažené, ale také poučné, v této zábavě není skutečný rozpor, neboť čistota Trivakry a její špatný příklad se nacházejí na dvou odlišných úrovních. Arjuna je také považován za čistého oddaného a přesto ukázal příklad toho, co nedělat, když nejprve nechtěl uposlechnout Kṛṣṇův pokyn, aby bojoval. Tyto „špatné příklady“ však mají vždy šťastné konce v blažené společnosti Absolutní Pravdy, Śrī Kṛṣṇy.