Śrīmad-Bhāgavatam 10.30.34

Tento verš přímo vyvrací povrchní kritiku, kterou někdy vznášejí materialisté proti zábavám Pána Kṛṣṇy. Filosof Aristoteles tvrdil, že obyčejné činnosti nejsou Boha hodné, a s touto představou na mysli někteří lidé prohlašují, že Pán Kṛṣṇa nemůže být Absolutní Pravdou, jelikož Jeho jednání připomíná činnosti obyčejných lidských bytostí.

V tomto verši ale Śukadeva Gosvāmī důrazně poukazuje na to, že Pán Kṛṣṇa jedná na osvobozené úrovni vnitřní duchovní spokojenosti. Tuto skutečnost zde dokládají výrazy ātma-rata, ātmārāma a akhaṇḍita. Obyčejní lidé si nedovedou představit, že by pohledný mladý chlapec a krásná mladá dívka během romantických milostných hrátek v lese za měsíčního svitu mohli jednat čistým způsobem, bez egoistických tužeb a chtíče. Ale zatímco pro obyčejné lidi je Pán Kṛṣṇa nepochopitelný, ti, kdo Ho milují, dokáží snadno pochopit absolutní, čistou povahu Jeho činností.

Někdo může namítnout, že „krása je v očích pozorovatele,“ a že si tedy Kṛṣṇovi oddaní jen představují, že Pánovy činnosti jsou čisté. Tento argument přehlíží mnoho významných skutečností. Cesta vědomí Kṛṣṇy, rozvoje lásky ke Kṛṣṇovi, například vyžaduje, aby oddaný přísně dodržoval čtyři usměrňující zásady: vyhýbat se nedovolenému sexu, hazardování, omamným látkám a jedení masa, ryb i vajec. Když se zbaví hmotného chtíče a povznese na osvobozenou úroveň, nad hmotné touhy, pozná absolutní krásu Pána Kṛṣṇy. Tento proces není teoretický – praktikovalo ho a dokončilo mnoho tisíc velkých mudrců, kteří nám zanechali svůj zářný příklad a své jasné pokyny k cestě rozvoje vědomí Kṛṣṇy.

Krása je rozhodně v očích pozorovatele. Skutečná krása je ale vnímaná pohledem duše, ne chtivým pohledem hmotného těla. Proto védská literatura opakovaně zdůrazňuje, že jen ti, kdo jsou oproštěni od hmotných tužeb, mohou vidět krásu Pána Kṛṣṇy očima čisté duše potřenýma balzámem lásky k Bohu. Nakonec lze zmínit, že když oddaný realizuje zábavy Pána Kṛṣṇy, zbaví se všech zbytků pohlavní touhy, a to je stav mysli, kterého lze stěží dosáhnout meditací o hmotných pohlavních vztazích.

Závěrečná poznámka: Kṛṣṇovy milostné zábavy dokonale završují Jeho kvalifikaci Nejvyšší Absolutní Pravdy. Vedānta uvádí, že Absolutní Pravda je zdrojem všeho, a proto rozhodně nemůže postrádat jakékoliv krásy tohoto světa. Pouze díky tomu, že milostné poměry existují ve své čisté, duchovní podobě v Absolutním, mohou se ve zvrácené, hmotné podobě projevovat v tomto světě. Zjevnou krásu tohoto světa se tedy nepatří absolutně zavrhovat; je naopak třeba přijmout krásu v její čisté, duchovní podobě.

Od počátku věků vzbuzují milostné vztahy v mužích a ženách básnické zanícení. Láska v tomto světě ale bohužel obvykle vede ke zdrcujícímu zklamání způsobenému změnou v srdci nebo smrtí. I když nám tedy zpočátku mohou milostné vztahy připadat krásné a příjemné, zásahy hmotné přírody je nakonec zničí. Přesto není rozumné představu lásky úplně zavrhovat. Měli bychom však přijmout milostnou připoutanost v její absolutní, dokonalé, čisté podobě, jak existuje v Bohu, beze stopy hmotného chtíče či sobeckosti. Právě o této čisté milostné připoutanosti – svrchované kráse a rozkoši Nejvyšší Pravdy – čteme zde na stránkách Śrīmad-Bhāgavatamu.