Śrīmad-Bhāgavatam 10.28.16

Neomezená expanze duchovního světla nazvaná v 15. sloce brahmajyoti je přirovnána k jezeru zvanému Brahma-hrada. Pán Kṛṣṇa ponořil pastevce do tohoto jezera v tom smyslu, že je ponořil do vědomí neosobního Brahmanu. Slovo uddhṛtāḥ však vyjadřuje, že potom je pozvedl k vyššímu pochopení, k vědomí Pána, Osobnosti Božství, na Jeho vlastní planetě. Zde je jasně řečeno: dadṛśur brahmaṇo lokam – viděli, tak jako Akrūra, transcendentální sídlo Absolutní Pravdy.

Takto lze stručně shrnout vývoj vědomí: V běžném stavu vědomí vnímáme rozmanitost hmotných věcí, která nás přitahuje. Když pokročíme do prvního stádia duchovního vědomí, hmotnou rozmanitost transcendujeme a místo ní se zaměřujeme na nerozlišenou jednotu za vším, která umožňuje existenci mnoha podob. Když se nakonec povzneseme k vědomí Kṛṣṇy, zjistíme, že absolutní, duchovní jednota obsahuje svou vlastní věčnou rozmanitost. Jelikož tento svět je pouhým stínem věčné existence, můžeme očekávat, že v jednotě najdeme duchovní pestrost, a přesně tu nacházíme v posvátném textu Śrīmad-Bhāgavatamu.

Všímaví čtenáři možná postřehli, že zábava týkající se Akrūry se v Bhāgavatamu odehrává později, až po této epizodě s pastevci. Důvodem, proč Śukadeva Gosvāmī říká, že Akrūra viděl Vaikuṇṭhu „dříve“ (purā), je to, že všechny tyto události proběhly o mnoho let dříve než rozhovor mezi Śukadevou Gosvāmīm a Mahārājem Parīkṣitem.