Śrīmad-Bhāgavatam 10.14.26
Verš
ajñāna-saṁjñau bhava-bandha-mokṣau
dvau nāma nānyau sta ṛta-jña-bhāvāt
ajasra-city ātmani kevale pare
vicāryamāṇe taraṇāv ivāhanī
dvau nāma nānyau sta ṛta-jña-bhāvāt
ajasra-city ātmani kevale pare
vicāryamāṇe taraṇāv ivāhanī
Synonyma
ajñāna — projevující se z nevědomosti; saṁjñau — která označení; bhava-bandha — připoutanost ke hmotné existenci; mokṣau — a osvobození; dvau — obojí; nāma — jistě; na — ne; anyau — oddělené; staḥ — jsou; ṛta — pravého; jña-bhāvāt — z poznání; ajasra-citi — jejíž vědomí není blokované; ātmani — duchovní duše; kevale — která se liší od hmoty; pare — která je čistá; vicāryamāṇe — když je náležitě rozpoznaná; taraṇau — ve slunci; iva — jako; ahanī — den a noc.
Překlad
Jak představa připoutanosti ke hmotě, tak představa osvobození jsou projevy nevědomosti. Nacházejí se mimo oblast pravého poznání a jakmile osoba správně pochopí, že čistá duchovní duše se liší od hmoty a je vždy plně vědomá, přestávají existovat. Tehdy již připoutanost i osvobození ztrácejí jakýkoliv význam, tak jako den a noc nemají význam z pohledu slunce.
Význam
Připoutanost ke hmotě je iluzí, protože živá bytost ve skutečnosti nemá s hmotným světem žádný skutečný vztah. Kvůli falešnému egu se podmíněná duše ztotožňuje s hmotou. Takzvané osvobození tedy znamená jen vzdát se iluze, ne vyproštění se ze skutečných pout. I když si přesto myslíme, že utrpení zakoušené v hmotné iluzi je opravdové a že osvobození je tedy smysluplnou úlevou od utrpení, jen samotná nepřítomnost hmotné existence je stále ještě nevýznamná ve srovnání se skutečným duchovním životem, který je pozitivní věčnou realitou, oproti negativní iluzi hmotného života. Z konečného hlediska je vědomí Kṛṣṇy neboli čistá láska k Bohu jedinou významnou, smysluplnou a trvalou situací pro každou živou bytost.
Jelikož v noci je tma proto, že nesvítí slunce, nikdo by neočekával, že zažije noc na samotném slunci. Nezažíval by tam ani jednotlivé dny, které oddělují noci. Také čistá živá bytost v sobě nemá žádnou hmotnou temnotu, a proto ani nepociťuje zážitek osvobození z této temnoty. Jakmile podmíněná duše dospěje na tuto úroveň čistého vědomí, je způsobilá být ve společnosti svrchovaně čistého Pána, Osobnosti Božství, v Jeho osobním sídle.