Śrīmad-bhāgavatam 10.13.56
Verš
stimitaikādaśendriyaḥ
tad-dhāmnābhūd ajas tūṣṇīṁ
pūr-devy-antīva putrikā
Synonyma
tataḥ — tehdy; atikutuka-udvṛtya-stimita-ekādaśa-indriyaḥ — jehož jedenáct smyslů bylo otřeseno velkým údivem a pak ohromeno transcendentální blažeností; tad-dhāmnā — září těchto viṣṇu-mūrti; abhūt — stal se; ajaḥ — Pán Brahmā; tūṣṇīm — němý; pūḥ-devī-anti — v přítomnosti vesnického božstva (grāmya-devatā); iva — jako; putrikā — hliněná figurka vytvořená dítětem.
Překlad
Záře těchto viṣṇu-mūrti tehdy způsobila, že Pán Brahmā, jehož jedenáct smyslů bylo otřeseno údivem a ohromeno transcendentální blažeností, oněměl jako dítětem vytvořená hliněná figurka v přítomnosti vesnického božstva.
Význam
Brahmā byl ohromen transcendentální blažeností (muhyanti yat sūrayaḥ). Všechny jeho smysly byly údivem ochromené a nebyl schopen nic říci ani udělat. Dříve se považoval za absolutního a myslel si, že je jediným mocným božstvem, ale nyní byla jeho pýcha pokořena a znovu se stal pouze jedním z polobohů-jistě významným polobohem, ale přesto jen polobohem. Brahmu tedy nelze srovnávat s Bohem-Kṛṣṇou či Nārāyaṇem. Nārāyaṇa je zakázáno přirovnávat dokonce i k polobohům, jako je Brahmā a Śiva, natož pak k ostatním.
brahma-rudrādi-daivataiḥ
samatvenaiva vīkṣeta
sa pāṣaṇḍī bhaved dhruvam
“Každý, kdo polobohy, jako je Brahmā a Śiva, staví na stejnou úroveň s Nārāyaṇem, musí být považován za hříšníka.” Neměli bychom srovnávat polobohy s Nārāyaṇem, neboť to zakázal dokonce i Śaṅkarācārya (nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt). Védy rovněž uvádějí: eko nārāyaṇa āsīn na brahmā neśānaḥ-“Na počátku stvoření byla pouze Nejvyšší Osobnost, Nārāyaṇa. Brahmā ani Śiva neexistovali.” Proto ten, kdo na konci svého života vzpomíná na Nārāyaṇa, dosáhne životní dokonalosti (ante nārāyaṇa-smṛtiḥ).