ŚB 1.8.35

Ve Śrīmad Bhagavad-gītě Pán prohlašuje, že přichází v každém věku, aby znovu ustanovil náboženství. Podobu náboženství utváří Nejvyšší Pán. Nikdo nemůže vyrobit nové náboženství, jak mají v oblibě někteří ctižádostiví jedinci. Skutečným náboženstvím je přijmout Pána jako svrchovanou autoritu a se spontánní láskou Mu sloužit. Žádná živá bytost se nemůže vyhnout službě, protože to je původním smyslem její existence. Jediným posláním živé bytosti je sloužit Pánu. Pán je veliký a živé bytosti Mu jsou podřízené. Povinností živé bytosti je proto sloužit pouze Jemu. Iluzí zmatené živé bytosti se naneštěstí z pouhého nedorozumění stávají působením hmotných tužeb služebníky smyslů. Tato touha se nazývá avidyā neboli nevědomost. A na základě takové touhy si vytváří živá bytost různé plány hmotného požitku, které se soustřeďují kolem zvráceného pohlavního života. Zaplétá se proto do řetězce rození a smrti a pod řízením Svrchovaného Pána transmigruje do různých těl na různých planetách. Dokud se tedy nedostaneme za hranice této nevědomosti, nemůžeme se osvobodit od trojího strádání v hmotném životě. To je zákon přírody.

Pán se ovšem ze Své bezpříčinné milosti — jelikož je k trpícím živým bytostem milostivý víc, nežli by očekávaly — před námi zjevuje a obnovuje zásady oddané služby, která spočívá v naslouchání, opěvování, vzpomínání, sloužení, uctívaní, modlení se, spolupracování a odevzdání se Jemu. Jestliže se podmíněná duše začne věnovat výše uvedeným procesům nebo alespoň jednomu z nich, pomůže jí to z labyrintu nevědomosti, a tak se osvobodí od veškerého hmotného utrpení, které vytváří živá bytost oklamaná vnější energií. Tuto zvláštní milost živé bytosti udílí Pán v podobě Śrī Caitanyi Mahāprabhua.