Kapitola 5.

CAPÍTULO QUINTO

Parampará: poznání prostřednictvím učednické posloupnosti

Paramparā: Conhecimento através da Sucessão Discipular

śrī bhagavān uvāca
imaṁ vivasvate yogaṁ
proktavān aham avyayam
vivasvān manave prāha
manur ikṣvākave ’bravīt

„Vznešený Pán pravil: Vyjevil jsem tuto nehynoucí vĕdu o józe bohu Slunce Vivasvánovi a Vivasván ji sdĕlil Manuovi, otci lidského pokolení, který ji pak sdĕlil Ikšvákuovi .“ (Bg. 4.1)

“A Personalidade de Deus, o Senhor Śrī Kṛṣṇa, disse: Ensinei esta imperecível ciência do yoga ao deus do Sol, Vivasvān, e Vivasvān ensinou-a a Manu, o pai da humanidade, e Manu, por sua vez, ensinou-a a Ikṣvāku.” (Bhagavad-gītā 4.1)

Před dávnými vĕky Kršna sdĕlil božské poznání Bhagavad- gíty Vivasvánovi, bohu Slunce. Jak jistĕ všichni dobře víme, Slunce je velice horké místo a považujeme tedy za nemožné, aby tam nĕkdo žil. S našimi tĕly se k nĕmu nemůžeme ani přiblížit. Z védské literatury můžeme vyrozumĕt, že Slunce je planeta právĕ jako naše, ale vše je tam vytvořeno z ohnĕ. Planeta, na které žijeme, je složena převážnĕ ze zemĕ, a podobnĕ existují jiné planety, skládající se převážnĕ z ohnĕ, vody či vzduchu.

Há muitos anos, Kṛṣṇa transmitiu o conhecimento divino da Bhagavad-gītā a Vivasvān, o deus do Sol. Pelo que costumam nos dizer, o Sol é um lugar muito quente, e não consideramos que seja possível alguém viver ali. Nem mesmo é possível chegar muito perto do Sol com o corpo que temos. Contudo, os textos védicos explicam que o Sol é um planeta tanto quanto o nosso o é, mas que tudo lá é composto de fogo. Assim como o elemento predominante neste planeta é a terra, há outros planetas onde os elementos predominantes são o fogo, a água e o ar.

Živé bytosti na tĕchto rozličných planetách získávají tĕla složená z prvků podle převažujícího prvku na planetĕ; proto bytosti žijící na Slunci mají tĕla skládající se z ohnĕ. Ze všech bytostí na Slunci je nejvyšší polobůh Vivasván. Je známý jako bůh Slunce (sūrya-nārāyaṇa). Na každé planetĕ je vždy nejvyšší osobnost, tak jako ve Spojených státech je hlavou státu prezident. Z Mahábháraty se můžeme dovĕdĕt, že této planetĕ původnĕ vládl jeden král, Mahárádža Bharata. Panoval zhruba před pĕti tisíci lety a celá planeta dostala jméno po nĕm. Pozdĕji byla Zemĕ rozdĕlena na mnoho různých států. Na každé planetĕ je tedy obvykle jeden, ale nĕkde i více vládců.

As entidades vivas desses diversos planetas adquirem corpos compostos de elementos compatíveis com o elemento predominante no planeta, logo os seres que vivem no Sol têm corpos compostos de fogo. De todos os habitantes do Sol, a personalidade principal é um deus chamado Vivasvān. Ele é conhecido como o deus do Sol (sūrya-nārāyaṇa). Assim como em cada país há um chefe de estado, todos os planetas também são presididos por suas respectivas personalidades principais. O texto histórico chamado Mahābhārata relata que outrora, neste planeta, governava um único rei, chamado Mahārāja Bharata. Ele governou há cerca de 5.000 anos, e o planeta recebeu um nome em homenagem a ele. Mais recentemente, a Terra foi dividida em muitos países diferentes. Dessa maneira, cada planeta do universo tem um controlador e, às vezes, muitos controladores.

Z tohoto prvního verše čtvrté kapitoly Bhagavad-gíty se dozvídáme, že před milióny let Šrí Kršna sdĕlil poznání karma- jógy bohu Slunce Vivasvánovi. Šrí Kršna, který učení Bhagavad-gíty předává Ardžunovi, zde naznačuje, že toto učení není nikterak nové, nýbrž že bylo vysloveno v dávných dobách na jiné planetĕ. Vivasván pak předal toto poznání svému synu Manuovi, a ten je sdĕlil svému žáku Ikšvákuovi. Mahárádža Ikšváku byl velký král a předek Šrí Rámačandry. Z toho vyplývá, že chce-li nĕkdo porozumĕt Bhagavad-gítĕ a mít z ní užitek, je zde popsán způsob, kterak toho lze dosáhnout. Nemysleme si, že Kršna sdĕlil Ardžunovi Bhagavad-gítu poprvé. Védské autority odhadují, že Nejvyšší Pán tyto božské instrukce sdĕlil Vivasvánovi již před 400 milióny lety. Z Mahábháraty se dovídáme, že Bhagavad-gítá byla Ardžunovi přednesena asi před 5 000 lety. Před Ardžunou bylo toto učení předáváno učednickou posloupností, avšak bĕhem tak dlouhé doby bylo učení ztraceno.

Este primeiro verso do quarto capítulo da Bhagavad-gītā nos ensina que, milhões de anos atrás, Śrī Kṛṣṇa transmitiu o conhecimento de karma-yoga a Vivasvān, o deus do Sol. Śrī Kṛṣṇa, agora transmitindo os ensinamentos da Bhagavad-gītā a Arjuna, indica neste verso que os mesmos ensinamentos, longe de serem algo novo, foram apresentados muitos anos atrás num planeta diferente. Vivasvān, por sua vez, repetiu esses ensinamentos para seu filho, Manu. Manu transmitiu o conhecimento novamente a seu discípulo Ikṣvāku. Mahārāja Ikṣvāku foi um grande rei e antepassado do Senhor Rāmacandra. O que se está tentando dizer aqui é que, se quisermos aprender a Bhagavad-gītā e tirar benefício deste aprendizado deveremos adotar o processo para compreendê-lo, processo este descrito aqui. Ao falar a Bhagavad-gītā para Arjuna, Kṛṣṇa não o está fazendo pela primeira vez. As autoridades védicas calculam que o Senhor, há aproximadamente quatrocentos milhões de anos, transmitiu essas instruções divinas a Vivasvān. O Mahābhārata dá a entender que a Bhagavad-gītā foi transmitida a Arjuna há aproximadamente 5.000 anos. Antes de Arjuna, os mesmos ensinamentos foram transmitidos através da sucessão discipular, só que, passado um período tão longo, os ensinamentos se perderam.

evaṁ paramparā-prāptam
imaṁ rājarṣayo viduḥ
sa kāleneha mahatā
yogo naṣṭaḥ paran-tapa

sa evāyaṁ mayā te ’dya
yogaḥ proktaḥ purātanaḥ
bhakto ’si me sakhā ceti
rahasyaṁ hy etad uttamam

„Takto byla tato nejvyšší vĕda předávána posloupností duchovních mistrů a takto ji přijali svatí králové. Bĕhem času však byla posloupnost přerušena, a proto se zdá, že původní vĕda je ztracena. Stejnou pradávnou vĕdu o vztahu k Nejvyššímu ti nyní vyjevuji, neboť jsi nejen mým přítelem, ale i oddaným, a proto můžeš porozumĕt jejímu transcendentálnímu tajemství.“ (Bg. 4.2 – 3)

“Esta ciência suprema foi assim recebida através da corrente de sucessão discipular, e os reis santos compreenderam-na deste modo. Porém, no transcorrer do tempo, a sucessão rompeu-se e, por isso, a ciência como ela é parece estar perdida. Agora, transmito-te esta antiquíssima ciência da relação com o Supremo porque és Meu devoto, bem como Meu amigo; logo, podes compreender o mistério transcendental desta ciência.” (Bhagavad-gītā 4.2-3)

Bhagavad-gítá popisuje nĕkolik systémů jógy — bhakti-jógu, karma-jógu, džňána-jógu, hatha-jógu. Slovo yoga znamená spojit se, čímž je vyjádřeno, že pomocí jógy zamĕříme své vĕdomí k Bohu. Jóga je způsob, jak se znovu spojit s Bohem a obnovit náš vztah k Nĕmu. Časem se tato jóga, přednesená Šrí Kršnou, ztratila. Proč? Cožpak v dobĕ, kdy Šrí Kršna mluvil k Ardžunovi, neexistovali žádní učení mudrci? Jistĕže tehdy žilo mnoho svĕtců. Slovem „ztracená“ se rozumí, že se ztratilo porozumĕní Bhagavad-gítĕ. Učenci mohou podávat své vlastní interpretace Bhagavad-gíty a analyzovat ji podle svých vlastních vrtochů, avšak to není Bhagavad-gítá. Kršna to zde zdůrazňuje a student Bhagavad-gíty by to mĕl vzít na vĕdomí. Nĕkdo může být velice vzdĕlaný z hmotného hlediska, avšak to ho neopravňuje ke komentářům Bhagavad-gíty. Abychom mohli porozumĕt Bhagavad-gítĕ, musíme přijmout zásady učednické posloupnosti (paramparā). Musíme poznat ducha Bhagavad- gíty a nepřistupovat k ní pouze akademicky.

A Bhagavad-gītā trata de diversos sistemas de yoga – bhakti-yoga, karma-yoga, jñāna-yoga, haṭha-yoga –, em razão do que se fala de yoga nesta passagem. A palavra yoga significa “vincular-se”, e a ideia é que, praticando yoga, vinculamos nossa consciência com Deus. Trata-se de um método de reunirmo-nos com Deus, ou de restabelecermos nossa relação com Ele. No transcurso do tempo, esse yoga transmitido por Śrī Kṛṣṇa se perdeu. Como isso foi possível? Não havia sábios eruditos na época em que Kṛṣṇa teve Seu diálogo com Arjuna? Não se trata disso. Havia muitos sábios na época. “Perdido”, neste contexto, quer dizer que o significado da Bhagavad-gītā estava perdido. Talvez os intelectuais apresentem sua própria interpretação da Bhagavad-gītā, analisando-a para favorecer seus próprios caprichos, mas isso não é a Bhagavad-gītā. É isso o que Kṛṣṇa está enfatizando, e o estudante da Bhagavad-gītā deve atentar para isso. Talvez alguém seja um ótimo intelectual do ponto de vista material, mas isso não o qualifica para comentar a Bhagavad-gītā. Caso queiramos compreender a Bhagavad-gītā, precisamos aceitar o princípio da sucessão discipular (paramparā). É necessário que assimilemos o espírito da Bhagavad-gītā ao invés de abordá-la simplesmente do ponto de vista da erudição.

Proč ze všech lidí vybral Kršna právĕ Ardžunu jako příjemce tohoto poznání? Ardžuna nebyl velký učenec, ani jógí, meditátor či svĕtec. Byl válečníkem, který se chystal utkat v bitvĕ. V té dobĕ žilo mnoho velkých mudrců a Šrí Kršna mohl Bhagavad- gítu sdĕlit jim. Odpovĕdí je, že ačkoliv byl Ardžuna obyčejný človĕk, mĕl jednu důležitou vlastnost: bhakto 'si me sakhā ceti — „jsi Můj oddaný a Můj přítel“. Toto byla Ardžunova výjimečná kvalifikace, kterou nemĕli mudrci. Ardžuna ví, že Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství, a proto se Mu osobnĕ odevzdává a Kršnu přijímá za svého duchovního mistra. Nemůžeme pochopit Bhagavad-gítu, aniž bychom se stali oddanými Šrí Kršny. Človĕk, který chce porozumĕt Bhagavad-gítĕ, si nemůže vypomoci jinými metodami. Musí ji pochopit tak, jak je to předepsané v Bhagavad-gítĕ samotné, tedy tak, jak ji pochopil Ardžuna. Přejeme-li si porozumĕt Bhagavad-gítĕ jiným způsobem nebo předkládat vlastní interpretace, můžeme tím snad ukázat svou učenost, ale to není Bhagavad-gítá.

Por que, de todas as pessoas, Śrī Kṛṣṇa escolheu Arjuna como receptáculo deste conhecimento? Arjuna não era de forma alguma um grande erudito, nem era yogī meditador ou homem santo. Ele era um guerreiro prestes a participar de uma batalha. Havia muitos grandes sábios vivendo na época, e Śrī Kṛṣṇa poderia ter transmitido a Bhagavad-gītā a eles. A resposta é que, apesar de ser um homem comum, Arjuna tinha uma grande qualificação, bhakto ’si me sakhā ceti: “És Meu devoto e Meu amigo.” Essa era a qualificação excepcional de Arjuna, uma qualificação que os sábios não tinham. Arjuna sabia que Kṛṣṇa era a Suprema Personalidade de Deus, motivo pelo qual se rendeu a Ele, aceitando-O como seu mestre espiritual. Quem não é devoto do Senhor Kṛṣṇa não tem possibilidade de compreender a Bhagavad-gītā. Quem quiser compreender a Bhagavad-gītā não poderá fazê-lo com o auxílio de outros métodos. Deve-se compreender a Bhagavad-gītā conforme o método prescrito na própria Gītā exatamente como Arjuna a compreendeu. Se desejarmos entender a Bhagavad-gītā ao nosso próprio modo, ou se desejarmos lhe dar nossa própria interpretação, talvez isso demonstre a nossa erudição, mas não será a Bhagavad-gītā.

Pomocí učenosti můžeme vytvářet různé teorie o Bhagavad- gítĕ, jako to učinil Mahátmá Gándhí, když interpretoval Bhagavad-gítu ve snaze podepřít svoji teorii nenásilí. Jak by bylo možné podpořit nenásilí z Bhagavad-gíty? V celé Bhagavad-gítĕ se Ardžuna zdráhá bojovat a Kršna ho vybízí, aby zabil své protivníky. Řekl mu, že bitva je již rozhodnuta Nejvyšším, a že lidé shromáždĕní na bojišti jsou předurčeni k tomu, že se už nikdy nevrátí. Byl to Kršnův plán, že byli všichni válečníci odsouzeni na smrt. Kršna tak poskytl Ardžunovi příležitost, aby se proslavil tím, že je porazí. Jestliže boj je v Bhagavad-gítĕ prohlášen za nevyhnutelný, jak je možné vyvozovat z ní nenásilí? Takové interpretace se pokoušejí překroutit Bhagavad-gítu. Jakmile je Gítá interpretována podle individuálních pohnutek, ztrácí se její smysl. Uvádí se, že pomocí vlastní logické argumentace nemůžeme z védské literatury vyvodit správné závĕry. Existuje mnoho jevů, které nejsme schopni pojmout pomocí naší logiky. Najdeme různá písma, která Absolutní Pravdu popisují různými způsoby. Kdybychom rozebírali všechna, jistĕ budeme zmateni. Existuje také mnoho filozofů s rozličnými názory, které se vždy vzájemnĕ popírají. Jestliže pravda nemůže být pochopena čtením rozličných písem, logickými argumenty či filozofickými teoriemi, jak ji tedy lze poznat? Poznání Absolutní Pravdy je velice důvĕrné, avšak následujeme-li autority, můžeme jej získat.

Pode ser que, com nossa erudição, consigamos inventar alguma teoria baseada na Bhagavad-gītā, tal como fez Mahatma Gandhi ao interpretar a Bhagavad-gītā com a intenção de substanciar sua teoria da não-violência. Como é possível provar que a Bhagavad-gītā trata de não-violência? O tema principal da Bhagavad-gītā gira em torno da relutância de Arjuna em lutar e de como Kṛṣṇa induziu-o a matar seus adversários. De fato, Kṛṣṇa diz a Arjuna que o resultado da guerra já fora decidido pelo Supremo, que as pessoas reunidas no campo de batalha estavam predestinadas a jamais retornar. Era o plano de Kṛṣṇa que todos os guerreiros morreriam, e Kṛṣṇa deu a Arjuna a oportunidade de receber o mérito pela vitória. Se a Bhagavad-gītā proclama que lutar é uma necessidade, como é possível provar que ele defende a não- violência? Tais interpretações são tentativas de distorcer a Bhagavad-gītā. Basta a Gītā ser interpretada segundo a motivação de algum indivíduo para seu objetivo ficar obscurecido. Afirma-se que não podemos chegar à conclusão da literatura védica valendo-nos de nossa própria lógica e argumentação. Existem muitas coisas que transcendem a jurisdição de nosso sentido de lógica. Quanto às escrituras, diferentes escrituras descrevem a Verdade Absoluta de maneiras diferentes. Se analisarmos todas elas, ficaremos confusos. Existem também muitos filósofos, cada um com sua opinião, e eles vivem se contradizendo. Se não é lendo diversas escrituras, apresentando argumentos lógicos ou propondo teorias filosóficas que se pode compreender a verdade, como, então, pode-se chegar até ela? O fato é que a sabedoria da Verdade Absoluta é muito confidencial, porém, se seguimos as autoridades, poderemos entendê-la.

V Indii existují duchovní posloupnosti učitelů a žáků, přicházející od Rámánudžáčárji, Madhváčárji, Nimbárky, Višnusvámího a dalších velikých svĕtců. Védským spisům můžeme porozumĕt s pomocí vyšších duchovních učitelů. Ardžuna vyslechl Bhagavad-gítu od Kršny a jestliže si i my přejeme porozumĕt Bhagavad-gítĕ, musíme ji přijmout od Ardžuny a nikoliv z nĕjakého jiného zdroje. Máme-li nĕjaké poznání Bhagavad- gíty, mĕli bychom sledovat, jak se shoduje s Ardžunovým poznáním. Jestliže Bhagavad-gítu chápeme stejným způsobem jako Ardžuna, pak je naše chápání správné. Toto by mĕlo být mĕřítkem našeho studia Bhagavad-gíty. Toužíme-li skutečnĕ získat z Bhagavad-gíty užitek, musíme se řídit tuto zásadou. Bhagavad-gítá není obyčejnou knihou poznání, kterou si můžeme koupit na trhu a myslet si, že jí porozumíme pouhým čtením a konzultací se slovníkem. To není možné. Kdyby tomu tak bylo, Kršna by Ardžunovi nikdy neříkal, že původní vĕda byla ztracena.

Na Índia, há sucessões discipulares descendentes de Rāmānujācārya, Madhvācārya, Nimbārka, Viṣṇusvāmī e outros grandes sábios. Os textos védicos são compreendidos por intermédio dos mestres espirituais superiores. Arjuna aprendeu a Bhagavad-gītā com Kṛṣṇa, e, se desejamos aprendê-la também, devemos recorrer a Arjuna, e não a qualquer outra fonte. Qualquer conhecimento que tenhamos da Bhagavad-gītā deve coincidir com a maneira como Arjuna a compreendeu. Se compreendermos a Bhagavad-gītā à maneira de Arjuna, então nossa compreensão será correta. Este deve ser o critério para nosso estudo da Bhagavad-gītā. Para realmente recebermos o benefício da Bhagavad-gītā, precisamos seguir este princípio. A Bhagavad-gītā não é um livro de conhecimento comum que podemos adquirir em qualquer livraria, ler e recorrer a um dicionário para entendê-la. Não é bem assim. Se o fosse, Kṛṣṇa jamais teria dito a Arjuna que a ciência estava perdida.

Není tak tĕžké pochopit, že k porozumĕní Bhagavad-gítĕ je přijetí posloupnosti duchovních mistrů nezbytné. Chceme-li se stát právníkem, inženýrem nebo lékařem, musíme obdržet poznání od autorizovaných právníků, inženýrů a lékařů. Nový právník se musí stát učedníkem zkušeného právníka a mladý človĕk studující medicínu se zprvu musí stát asistujícím lékařem a pracovat s tĕmi, kteří již nabyli praxe a zkušeností a mají oprávnĕní vykonávat svoji profesi. Naše studium určitého předmĕtu nemůže být dokonalé, dokud ho nepřijímáme z autoritativních zdrojů.

Não é difícil compreender a necessidade de recorrer à sucessão discipular para se compreender a Bhagavad-gītā. Quem quer ser advogado, engenheiro ou médico precisa receber conhecimento dos advogados, engenheiros e médicos autorizados. O advogado iniciante precisa tornar-se aprendiz de um advogado experiente, ou, no caso de um jovem estudante de medicina, é preciso que ele passe a conviver e a trabalhar com aqueles que já são médicos licenciados. Não podemos aperfeiçoar o conhecimento que temos de um assunto sem que o recebamos por intermédio de fontes autorizadas.

V hmotném svĕtĕ existují dvĕ cesty jak získat poznání — induktivní a deduktivní. Deduktivní metoda je považována za dokonalejší. Můžeme předpokládat, že „všichni lidé jsou smrtelní“, a nikdo nepotřebuje zkoumat, je-li človĕk smrtelný. Všeobecnĕ je známo, že tomu tak je. Deduktivní závĕr zní: „Pan Johnson je človĕk; proto je smrtelný“. Jak jsme dospĕli k předpokladu, že všichni lidé jsou smrtelní? Zastánci induktivní metody chtĕjí k tomuto závĕru dojít experimenty a pozorováním. Můžeme vidĕt, že umřel tenhle človĕk a že umřel támhleten človĕk a tak dál, a když zjistíme, že zemřelo tolik lidí, můžeme dojít k všeobecnému závĕru, že všichni lidé jsou smrtelní. Tato induktivní metoda má však jeden velký nedostatek, totiž že naše zkušenost je omezená. Človĕka, který neumírá, jsme nikdy nevidĕli, ale takto usuzujeme na základĕ naší osobní zkušenosti, která je omezená. Naše smysly mají omezené schopnosti, a proto máme v našem podmínĕném stavu mnoho nedostatků. Induktivní proces není vždy dokonalý, kdežto deduktivní způsob přijímání poznání z dokonalého zdroje dokonalý je. To je védský způsob získávání poznání.

Existem dois processos de adquirir conhecimento – o indutivo e o dedutivo. O método dedutivo é considerado o mais perfeito. Considerando, por exemplo, a premissa de que todos os homens são mortais, não é necessário discutir para ver se o homem é mortal mesmo. Em geral, aceita-se que tal premissa é um fato. A conclusão dedutiva é: “Sr. Paulo é um homem, logo o Sr. Paulo é mortal.” Mas como se chega à premissa de que todos os homens são mortais? Os adeptos do método indutivo preferem chegar a essa premissa por meio de experimentos e observações. Deste modo, estuda-se que este homem morreu e aquele homem também etc., e, após se observar que tantos homens morreram, conclui-se ou generaliza-se que todos os homens são mortais; só que há um grande defeito neste método indutivo, a saber, que nossa experiência é limitada. Talvez jamais tenhamos visto um homem que não seja mortal, mas fazemos nosso julgamento com base em nossa experiência pessoal, que é finita. Nossos sentidos têm poder limitado e temos muitas deficiências em nosso estado condicionado. Consequentemente, o processo indutivo nem sempre é perfeito, ao passo que o processo dedutivo, baseado numa fonte de conhecimento perfeito, é perfeito. Assim funciona o processo védico.

Autorita Véd je všeobecnĕ uznávaná, ale v Bhagavad-gítĕ existuje mnoho pasáží, které mohou vypadat dogmaticky. Například v sedmé kapitole Šrí Kršna říká:

Apesar de a autoridade ser reconhecida, existem muitas passagens da Bhagavad-gītā que parecem ser dogmáticas. No sétimo capítulo, por exemplo, Śrī Kṛṣṇa diz:

mattaḥ parataraṁ nānyat
kiñcid asti dhanañ-jaya
mayi sarvam idaṁ protaṁ
sūtre maṇi-gaṇā iva

„Ó Ardžuno, dobyvateli bohatství, nic vyššího nade Mne není. Vše na Mnĕ spočívá, jako perly navlečené na šňůře.“ (Bg. 7.7)

“Ó conquistador de riquezas (Arjuna), não existe verdade superior a Mim. Tudo repousa em Mim, como pérolas ensartadas em um cordão.” (Bhagavad-gītā 7.7)

Šrí Kršna zde říká, že neexistuje vĕtší autorita než On, což může vypadat velice dogmaticky. Kdybych já prohlásil: „Nikdo mĕ nepřevýší,“ lidé by si pomyslili: „Ten Swamidži je příliš pyšný“. Jestliže človĕk, který je podmínĕný tolika nedostatky, prohlašuje, že je ze všech nejvĕtší, potom se rouhá. Avšak Kršna to říkat může, neboť z historických záznamů můžeme vyrozumĕt, že i v čase, kdy žil na Zemi, byl považován za nejvyšší osobnost své doby a byl nejvĕtší a nejlepší v každém ohledu.

Śrī Kṛṣṇa está dizendo que não existe autoridade superior a Ele, o que parece ser muito dogmático. Se eu digo: “Ninguém é superior a mim”, as pessoas pensarão: “Oh! O Swāmījī é muito orgulhoso.” Se um homem que está condicionado por tantas imperfeições diz que é o maior de todos, ele é blasfemo. Mas Kṛṣṇa pode dizer isso, pois, segundo registros históricos de quando Ele esteve na Terra, podemos compreender que Ele foi considerado a maior personalidade de Sua época. De fato, Ele Se sobressaiu em todos os campos de atividades.

Podle védského systému je poznání získané od nejvyšší autority považováno za dokonalé. Ve Védách jsou popsány tři druhy důkazů: pratyakṣa, anumāṇa a śabda. První je přímé vnímání. Sedí-li nĕkdo naproti mnĕ, vidím ho i já a poznání, že tam sedí, vnímám prostřednictvím očí. Druhá metoda, anumāṇa, je pomocí sluchu: můžeme například slyšet dĕti hrající si venku a poslechem zjišťujeme, že tam jsou. Třetí metoda je přijetí pravd od vyšší autority. Výrok jako „človĕk je smrtelný“ je přijímán od vyšších autorit. Každý to uznává, ale nikdo nezjišťoval, jestli jsou smrtelní všichni. Přijímáme to jako fakt na základĕ všeobecného názoru, ale když se nĕkdo zeptá: „Kdo tuhle pravdu objevil jako první? Přišel jsi na to ty?“, bude velice tĕžké odpovĕdĕt. Vše, co můžeme říci, je, že poznání k nám přichází a my ho přijímáme. Z tĕchto tří metod získávání poznání považují Védy za nejlepší třetí způsob — přijetí pravd od vyšších autorit. Přímé vnímání je vždy nedokonalé, obzvláštĕ v podmínĕném stavu života. Přímým pozorováním můžeme vidĕt, že Slunce je jako malý kotouč, o nic vĕtší než talíř, ze kterého jíme. Avšak od vĕdců se dovídáme, že Slunce je mnohotisíckrát vĕtší než Zemĕ. Co tedy přijmeme? Přistoupíme na vĕdecké prohlášení, prohlášení autorit, a nebo zůstaneme u vlastní zkušenosti? Jelikož sami nedokážeme zjistit, jak veliké je Slunce, přijímáme výrok astronomů. Tímto způsobem přijímáme prohlášení autorit ve všech oblastech života. Z novin a rozhlasu se také dovídáme, že v Čínĕ, v Indii a na jiných místech po celé zemĕkouli se dĕjí takové a takové události. Osobnĕ si tyto události neovĕřujeme, nevíme, dĕjí-li se opravdu, avšak přijímáme autoritu novin a rozhlasu. Nemáme na vybranou, než vĕřit autoritám, abychom získali poznání. Je-li autorita dokonalá, pak je dokonalé i naše poznání.

Segundo o sistema védico, considera-se perfeito aquele conhecimento que é recebido da maior autoridade. De acordo com os Vedas, existem três classes de evidência: pratyakṣa, anumāna e śabda. Uma é mediante a percepção visual direta. Há alguém sentado à minha frente, e posso vê-lo diretamente, e é por meio dos olhos que recebo conhecimento de que ele está sentado ali. O segundo método, anumāna, é auditivo: ouvindo o barulho de crianças brincando na rua, chegamos à conclusão de que elas estão ali. E o terceiro método consiste em aceitar as verdades apresentadas por uma autoridade superior. Aceitamos da parte de autoridades superiores a premissa de que o homem é mortal. Todos aceitam isso, mas ninguém tem experiência da mortalidade de todos os homens. Temos que aceitar isso por tradição. Se alguém disser: “Quem foi o primeiro a descobrir esta verdade?” Será muito difícil responder. Só poderemos dizer que se trata de um conhecimento popular e que o aceitamos. Dos três métodos de adquirir conhecimento, os Vedas afirmam que o terceiro método, aquele através do qual recebemos conhecimento de autoridades superiores, é o mais perfeito. A percepção direta é sempre imperfeita, especialmente na fase de vida condicionada. A percepção direta faz-nos ver o Sol como se fosse um disco, do tamanho do prato em que comemos. Contudo, os cientistas esclarecem-nos que o Sol é muitos milhares de vezes maior do que a Terra. O que devemos aceitar, então? A proclamação científica, a proclamação das autoridades ou nossa própria experiência? Embora nós mesmos não possamos provar quão grande é o Sol, aceitamos o veredito dos astrônomos. Dessa maneira, aceitamos as declarações de autoridades em todos os campos de nossas atividades. Os jornais e o rádio informam-nos também o que está acontecendo na China, na Índia e em outros cantos do planeta. Não temos experiência direta desses eventos, tampouco sabemos se tais eventos estão ocorrendo de fato, mas aceitamos a autoridade do rádio e dos jornais. Se queremos obter conhecimento, nossa única escolha é acreditar nas autoridades. E se a autoridade for perfeita, nosso conhecimento será perfeito.

Podle védských pramenů je Kršna nejvĕtší a nejdokonalejší autorita ze všech autorit (mattaḥ parataraṁ nānyat kiñcid asti dhanañjaya). Kršna se osobnĕ prohlašuje za nejvyšší autoritu a velcí mudrci a znalci Bhagavad-gíty to přijímají. Jestliže nepřijmeme Kršnu za autoritu a Jeho slova tak, jak je říká, nemůžeme z Bhagavad-gíty získat žádný užitek. To není dogma — to je fakt. Studujeme-li pozornĕ a pečlivĕ, co Kršna říká, zjistíme, že je to pravda. Dokonce i vzdĕlanci jako Šankaráčárja, kteří mají odlišné pojetí Božské Osobnosti, doznávají, že Kršna je svayaṁ bhagavān — Kršna je Nejvyšší Pán.

Segundo as fontes védicas, Kṛṣṇa é a maior e mais perfeita de todas as autoridades (mattaḥ parataraṁ nānyat kiñcid asti dhanañjaya). Não é só Kṛṣṇa que proclama ser a autoridade máxima – isso também é aceito por grandes sábios e eruditos na Bhagavad-gītā. Se não aceitarmos Kṛṣṇa como autoridade e não aceitarmos literalmente as Suas palavras, não poderemos obter nenhum benefício da Bhagavad-gītā. Isso não é dogmático – é um fato. Se analisarmos minuciosamente o que Kṛṣṇa diz, descobriremos que é a verdade. Mesmo eruditos como Śaṅkarācārya, cujas opiniões são diferentes das opiniões da Personalidade de Deus, admitem que Kṛṣṇa é svayaṁ bhagavān, que Kṛṣṇa é o Senhor Supremo.

Védské poznání není moderním objevem. Je velice starým zjeveným poznáním. Kršna se o nĕm zmiňuje jako o purātanaḥ, což znamená „pradávné“. Kršna říká, že před mnoha milióny let sdĕlil tuto vĕdu bohu Slunce, avšak nevíme, o kolik miliónů let dříve předal tutéž vĕdu nĕkomu jinému. Toto poznání se vĕčnĕ opakuje, stejnĕ jako se každý rok opakuje léto, podzim, zima a jaro. Naše poznání je velice chabé; neznáme ani historii této planety starší více než 5 000 let, avšak védská literatura nám poskytuje dĕjinný rozhled před milióny lety. Nemáme- li dostatečné poznatky o tom, co se na této planetĕ dĕlo před 3 000 lety, nelze hned usuzovat, že se tu nic neudálo. Jistĕ se najde nĕkdo, kdo popírá historickou vĕrohodnost Šrí Kršny. Nĕkdo může namítnout, že Kršna žil podle Mahábháraty před 5 000 lety, z čehož vyplývá, že je nemožné, aby Bhagavad-gítu přednášel bohu Slunce před tolika milióny let. Kdybych řekl, že jsem před nĕkolika milióny lety rozmlouval s bohem Slunce, lidé by říkali: „Swamidži mluví nĕjaké nesmysly“. To však neplatí o Kršnovi, neboť Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství. Ať vĕříme či nevĕříme, že Kršna vyjevil Bhagavad-gítu slunečnímu bohu, Ardžuna tento fakt přijal. Ardžuna Kršnu přijímá za Nejvyššího Pána, a proto ví, že pro Kršnu je zcela reálné, aby s nĕkým rozmlouval před milióny lety. Ardžuna osobnĕ Kršnova prohlášení přijímá, aby však vyjasnil situaci i lidem, kteří přijdou po nĕm, ptá se Kršny:

O conhecimento védico não é uma descoberta recente. Trata-se de um antigo conhecimento revelado. Kṛṣṇa refere-se a ele como purātanaḥ, que quer dizer “antigo”. Kṛṣṇa diz ter transmitido este yoga ao deus do Sol milhões de anos atrás, e não sabemos quantos milhões de anos antes disso Ele o transmitiu a outra pessoa. Este conhecimento é sempre repetido, assim como o verão, o outono, o inverno e a primavera se repetem a cada ano. Nosso fundo de conhecimento é muito pobre; nem mesmo conhecemos a história deste planeta se tentamos ir mais de cinco mil anos no passado. Porém, os textos védicos contam-nos histórias ocorridas milhões de anos atrás. O fato de não sabermos o que aconteceu há três mil anos neste planeta não justifica concluirmos que, então, não existia história. É claro que alguém poderá desconfiar da validade histórica de Kṛṣṇa. Talvez diga que Kṛṣṇa, segundo o Mahābhārata, viveu há cinco mil anos, e, neste caso, não é possível que Ele tivesse transmitido a Bhagavad-gītā ao deus do Sol tantos milhões de anos antes. Se eu dissesse que dei uma palestra sobre o Sol ao deus do Sol alguns milhões de anos atrás, as pessoas diriam: “O Swāmījī está falando coisas sem sentido.” Mas o mesmo não se aplica a Kṛṣṇa, pois Ele é a Suprema Personalidade de Deus. Quer acreditemos que Kṛṣṇa falou a Bhagavad-gītā ao deus do Sol, quer não acreditemos, Arjuna aceita este fato. Arjuna aceitou Kṛṣṇa como o Senhor Supremo, de maneira que sabia que era bem possível que Kṛṣṇa tivesse falado com alguém milhões de anos antes. Apesar de pessoalmente aceitar as declarações de Śrī Kṛṣṇa, a fim de esclarecer a situação para pessoas no futuro, Arjuna pergunta:

aparaṁ bhavato janma
paraṁ janma vivasvataḥ
katham etad vijānīyāṁ
tvam ādau proktavān iti

„Vždyť jsi se narodil mnohem pozdĕji než bůh Slunce Vivasván. Jak mám tedy pochopit, že jsi mu tuto vĕdu na počátku vyjevil Ty?“ (Bg. 4.4)

“Vivasvān, o deus do Sol, nasceu antes de Ti. Como posso compreender que no princípio Tu lhe ensinaste esta ciência?” (Bhagavad-gītā 4.4)

Tato otázka je velice inteligentní a Kršna na ní odpovídá takto:

Na verdade, esta é uma pergunta muito inteligente, a qual Kṛṣṇa responde do seguinte modo:

bahūni me vyatītāni
janmāni tava cārjuna
tāny ahaṁ veda sarvāṇi
na tvaṁ vettha paran-tapa

„Oba jsme prošli mnohými zrozeními, ó Ardžuno. Já si je pamatuji všechna, ale ty ne, ó hubiteli nepřátel. (Bg. 4.5)

“Tanto Eu quanto tu já passamos por muitíssimos nascimentos. Eu posso lembrar-Me de todos eles, mas tu não o podes, ó subjugador do inimigo!” (Bhagavad-gītā 4.5)

Ačkoliv je Kršna Bůh, zjevil se mnohokrát. Ardžuna, coby živá bytost, také prochází mnoha zrozeními. Rozdíl mezi Nejvyšší Osobností Božství a živou bytostí je: tāny ahaṁ veda sarvāṇi — Kršna si pamatuje všechny události ve svých dřívĕjších inkarnacích, zatímco živá bytost nikoliv. To je jeden z rozdílů mezi Bohem a človĕkem. Bůh je vĕčný a my jsme také vĕční, avšak rozdíl je v tom, že my neustále mĕníme svá tĕla. Okamžikem smrti zapomínáme události našeho života; smrt znamená zapomenutí, to je vše. V noci, když spíme, zapomínáme, že jsme manželem té a té ženy a otcem toho a toho dítĕte. Ve spánku zapomeneme i sami na sebe, ale hned jak se probudíme, rozpomeneme se: „Jsem to a to a musím udĕlat to a to“. Skutečností je, že ve svých minulých životech jsme mĕli jiná tĕla a narodili jsme se v jiných rodinách jiným otcům a matkám v různých zemích, avšak tohle všechno jsme zapomnĕli. Mohli jsme být psi nebo kočky, lidé nebo bozi — cokoliv, ale na všechno jsme zapomnĕli.

Apesar de ser Deus, Kṛṣṇa encarna muitíssimas vezes. Sendo uma entidade viva, Arjuna também nasce muitíssimas vezes. A diferença entre a Suprema Personalidade de Deus e a entidade viva está em tāny ahaṁ veda sarvāṇi – Kṛṣṇa lembra-Se dos eventos de Suas encarnações passadas, ao passo que a entidade viva não consegue se lembrar. Essa é uma das diferenças entre Deus e o homem. Deus é eterno e nós também o somos, mas a diferença está em que vivemos mudando de corpos. À hora da morte, esquecemo-nos dos eventos de nossa vida. Morte significa esquecimento – isto é tudo. À noite, ao dormirmos, esquecemos que somos casados e que temos este e aquele filho. Ficamos esquecidos quando adormecemos, mas, ao acordarmos, lembramos: “Ah! Sou fulano de tal e preciso fazer isto e aquilo.” O fato é que, em nossas vidas anteriores, tivemos outros corpos com outras famílias, pais, mães e assim por diante em outros países, mas esquecemo-nos de tudo isso. Talvez tenhamos sido cães ou gatos ou homens ou deuses – mas agora estamos esquecidos de tudo o que possamos ter sido.

I přes všechny tyto zmĕny jsme jako živé bytosti vĕční. Jako jsme se v minulém životĕ připravili pro současné tĕlo, tak se i v tomto životĕ připravujeme pro další tĕlo. Svá tĕla dostáváme podle své karmy, podle svých činností. Ti, kdo žijí v kvalitĕ dobra, se povýší na vyšší čisté planety s vyšší životní úrovní. (Bg. 14.14) Ti, kteří zemřou v kvalitĕ vášnĕ, zůstávají na Zemi, a ti, kteří umírají v kvalitĕ nevĕdomosti, klesají do zvířecích životních druhů nebo jsou přemístĕni na nižší planety (Bg. 14.15). To se neustále opakuje, my však na to zapomínáme.

A despeito de todas essas transformações, como entidades vivas, somos eternos. Assim como em vidas anteriores nos preparamos para obter este corpo, nesta vida estamos nos preparando para obter outro corpo. O corpo que receberemos dependerá de nosso karma, ou atividades. Quem estiver no modo da bondade será promovido a planetas superiores, a um status de vida superior. (Bhagavad-gītā 14.14) A pessoa que morrer no modo da paixão permanecerá na Terra, e quem morrer no modo da ignorância talvez nasça em espécies de vida animal ou seja transferido a um planeta inferior. (Bhagavad-gītā 14.15) Este é o processo que vem transcorrendo, mas nós nos esquecemos dele.

Jednou se Indra, král nebes, dopustil přestupku proti lotosovým nohám svého duchovního mistra a ten ho proklel, aby se narodil jako prase. Tak se z Indry stal vepř a jeho trůn v nebeském království zůstal prázdný. Když to uvidĕl Brahmá, sestoupil na Zem a promluvil k praseti: „Můj milý pane, stal jste se vepřem na planetĕ Zemi. Přišel jsem, abych vás vysvobodil. Pojďte hned se mnou.“ Ale vepř odpovĕdĕl: „Nemohu s vámi jít. Mám velkou zodpovĕdnost — mé dĕti, ženu a tuhle hezkou prasečí společnost.“ Třebaže Brahmá Indrovi sliboval, že ho vezme zpátky na nebesa, Indra, v podobĕ prasete, odmítal. Tomu se říká zapomenutí. Stejnĕ přichází i Šrí Kršna a říká nám: „Co dĕláte tady v tom hmotném svĕtĕ? Sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja. Pojďte ke Mnĕ a Já vám poskytnu veškerou ochranu.“ Ale my odpovídáme: „Nevĕříme Ti, Pane. Máme tady mnohem důležitĕjší záležitosti.“ Takové je postavení podmínĕné duše — zapomnĕtlivost. Tuto nevĕdomost můžeme rychle rozptýlit následováním cesty učednické posloupnosti.

Certa feita, Indra, o rei dos céus, cometeu uma ofensa aos pés de seu mestre espiritual, o qual o amaldiçoou a nascer como um porco. Assim, o trono do reino celestial ficou vazio enquanto Indra vivia na Terra nascido como um porco. Vendo a situação, Brahmā veio à Terra conversar com o porco: “Meu caro senhor, viraste um porco neste planeta Terra. Eu vim para salvar-te. Retorna comigo sem demora.” Mas o porco respondeu: “Oh! Não posso ir contigo. Tenho muitas responsabilidades – meus filhos, esposa e esta agradável sociedade suína.” Mesmo tendo Brahmā prometido que o levaria de volta aos céus, Indra, sob a forma de porco, recusou-se a ir. Isso se chama esquecimento. De modo semelhante, o Senhor Śrī Kṛṣṇa vem e nos diz: “O que estão fazendo neste mundo material? Sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja. Venham a Mim e Eu os protegerei.” Mas nós dizemos: “Não acredito em Ti. Tenho algo mais importante a fazer aqui.” Essa é a posição da alma condicionada – ela está esquecida. Esse esquecimento se esvai rapidamente para quem trilha o caminho da sucessão discipular.