Skip to main content

Kapitola třetí

Capítulo Três

Kdo může začít s oddanou službou

Aptidão do Candidato para Aceitar o Serviço Devocional

Společnost mahátmů, velkých duší zcela oddaně sloužících Pánu, může způsobit, že člověk začne být ke Šrí Kršnovi trochu přitahován. Současně však může zůstat velice poután k plodonosným činnostem a hmotnému smyslovému požitku a není připraven podrobit se různým druhům odříkání. Je-li takový člověk ke Kršnovi přitahován neochvějně, stává se vhodným uchazečem o oddanou službu.

Por se associar com mahātmās, ou grandes almas cem por cento ocupadas no serviço devocional ao Senhor, pode ser que uma pessoa obtenha um pouco de atração por Śrī Kṛṣṇa. Por outro lado, pode ser que ela permaneça muito apegada a atividades frui­tivas e à gratificação material dos sentidos e não esteja preparada para se submeter aos diferen­tes tipos de renúncia. Caso semelhante indivíduo sinta atração inabalável por Kṛṣṇa, ele se torna apto a executar serviço devocional.

Tato přitažlivost k vědomí Kršny ve společnosti čistých oddaných je známkou velkého štěstí. Pán Čaitanja potvrdil, že pouze lidé obdaření štěstím získají milostí pravého duchovního mistra a Kršny semínko oddané služby. V této souvislosti Kršna říká v jedenáctém zpěvu, dvacáté osmé kapitole, 8. verši Šrímad Bhágavatamu: „Můj drahý Uddhavo, pouze člověk obdařený výjimečným štěstím začne být ke Mně přitahován. Dokonce i když není zcela odpoutaný od plodonosných činností nebo není zcela připoután k oddané službě, jeho služba bude mít brzy účinky.“

Esta atração pela consciência de Kṛṣṇa na companhia de devotos puros é um sinal de grande fortuna. O Senhor Caitanya confirma que só as pessoas afortunadas, tanto pela misericórdia do mestre espiritual quanto pela misericórdia de Kṛṣṇa, receberão a semente do serviço devocional. A este respeito, o Senhor Kṛṣṇa diz no Śrīmad-Bhāgavatam (11.20.8): “Meu querido Uddhava, é unicamente por fortuna excepcional que alguém se sente atraído por Mim (Kṛṣṇa). E mesmo que a pessoa não esteja completamente desapegada das atividades fruitivas ou não esteja completamente apegada ao serviço devocional, este serviço produz efeito rapidamente”.

Oddané můžeme rozdělit na tři skupiny. Popis oddaného v první, nejvyšší třídě je následující: Je odborníkem ve studiu zjevených písem a také v předkládání důkazů z těchto písem. S dokonalou rozvahou umí velice pěkně předložit závěry písem a s rozhodností zvážit možné způsoby oddané služby. Dokonale chápe, že konečným životním cílem je dosáhnout transcendentální láskyplné služby Kršnovi, a ví, že Kršna je jediným cílem uctívání a lásky. Prvotřídní oddaný přísně dodržuje pravidla a předpisy pod vedením pravého duchovního mistra a upřímně se mu podrobuje v souladu se zjevenými spisy. Díky praxi je plně způsobilý ke kázání a k tomu, aby se sám stal duchovním mistrem; pak se pokládá za oddaného první třídy. Nikdy se neodchýlí od zásad vyšší autority a získá pevnou víru v písma díky poznání s rozumem a argumenty. Mluvíme-li o rozumu a argumentech, máme tím na mysli rozum a argumenty založené na zjevených písmech. Prvotřídní oddaný se nezajímá o suché spekulativní metody, jimiž se jen ztrácí čas. Člověk, který získal pevné odhodlání k oddané službě, může být přijat jako prvotřídní oddaný.

Podem-se dividir os devotos em três classes. A primeira classe, ou a classe mais eleva­da, é descrita como segue: um devoto que pertence a esta classe é muito perito no estu­do de escrituras relevantes e também é perito em apresentar argumentos com base nessas escrituras. Ele é capaz de apresentar satisfatoriamente conclusões com discernimento per­feito e é capaz de considerar os processos de serviço devocional de um modo decisivo. Compreende perfeitamente que o objetivo último da vida é lograr o serviço transcendental amoroso a Kṛṣṇa, e sabe que Kṛṣṇa é o único objeto de adoração e amor. O devoto de primeira classe é o devoto que segue estritamente as regras e regulações sob o treinamento de um mestre espiritual autêntico e que sincera­mente lhe obedece em concordância com as escrituras reveladas. Assim, quando está completamente preparado para pregar e para tornar-se pessoalmente mestre espiritual, ele é considerado um devoto de primeira classe. Um devoto de primeira classe jamais se desvia dos princípios de autoridade superior e alcança firme fé nas escrituras compre­endendo-as com todas as lógicas e argumentos. Quando falamos de lógicas e argumentos, referimo-nos a lógicas e argumentos com base nas escrituras reveladas. O devoto de primei­ra classe não se interessa em métodos especulativos insípidos destinados à perda de tempo. Em outras palavras, pode-se aceitar que o devoto que tenha alcançado uma deter­minação madura quanto ao serviço devocional é um devoto de primeira classe.

Oddaného druhé třídy poznáme podle následujících příznaků: není velkým odborníkem v argumentování na základě zjevených písem, ale pevně věří jejich platnosti. Znamená to, že oddaný druhé třídy má pevnou víru v oddanou službu Kršnovi, ale občas se mu nepodaří předložit oponující straně důkazy a závěry zjevených písem. Současně je však nezlomný ve svém přesvědčení, že Kršna je nejvyšší cíl uctívání.

O devoto de segunda classe é definido pelos seguintes sintomas: ele não é muito perito em argumentar com base na escritura revelada, mas tem firme fé no objetivo. O significado desta descrição é que o devoto de segunda classe tem firme fé no método de servi­ço devocional a Kṛṣṇa, mas pode ser que, algumas vezes, não consiga oferecer a um opositor argumentos e conclusões com base nas escrituras reveladas. Por outro lado, ele não se intimida interiormente quanto à sua decisão de que Kṛṣṇa é o objeto supremo de adoração.

Začátečník neboli oddaný třetí třídy nemá pevnou víru a nezná závěry zjevených písem. Předloží-li někdo pádné argumenty a nebo rozhodne-li jinak, jeho víru to může změnit. Není jako oddaný druhé třídy, který sice také nedokáže předložit důkazy a citovat z písem, ale má alespoň naprostou víru. Začátečník pevnou víru nemá. Říká se mu proto začínající oddaný.

O neófito, ou o devoto de terceira classe, é aquele cuja fé não é forte e, ao mesmo tempo, não reconhece a conclusão da escritura revelada. Qualquer pessoa que tenha argu­mentos fortes, ou, então, uma conclusão contrária, pode alterar a fé do neófito. Ao contrário do devoto de segunda classe, que também não é capaz de propor argumentos e evidências das escrituras, mas que, mesmo assim, tem completa fé no objetivo, o neófito não possui firme fé no objetivo. Deste modo, ele se chama “devoto neófito”.

Další rozdělení začínajících oddaných najdeme v Bhagavad-gítě. Je zde uvedeno, že oddaně sloužit začnou čtyři druhy lidí — ti, kteří trpí, kteří potřebují peníze, kteří jsou zvídaví a kteří jsou moudří. Obracejí se na Pána s prosbami, aby jim poskytl úlevu a vyplnil jejich osobní tužby. Chodí na místa, kde se uctívá Bůh, a modlí se k Němu o zmírnění svého hmotného utrpení nebo o nějaký hospodářský rozvoj či za uspokojení své zvídavosti. Moudrý člověk, který jednoduše chápe velikost Boha, je také zahrnut mezi začátečníky. Tito začátečníci mohou být povýšeni na úroveň oddaného druhé nebo první třídy, stýkají-li se s čistými oddanými.

Apresenta-se uma classificação suplementar para o devoto neófito no Bhagavad-gītā, onde se de­clara que há quatro classes de pessoas – a saber, aquelas que estão aflitas, aquelas carentes financeiramente, aquelas que são curiosas e aquelas que são sábias – que iniciam o serviço devocio­nal e vão ao Senhor em busca de alívio no que diz respeito às suas respectivas satisfações pessoais. Elas entram em algum lugar de adoração e oram a Deus pela mitigação da aflição material, por algum desenvolvimento econômico ou para satisfazerem sua curiosidade. Um sábio que simplesmente compreende que Deus é grande também está incluído entre os neó­fitos. Tais principiantes podem se elevar à plataforma de segunda classe ou à de primeira classe caso se associem com devotos puros.

Příkladem začátečníka je Mahárádža Dhruva. Chtěl otcovo království, a proto začal oddaně sloužit Pánu. Když se nakonec zcela očistil, odmítl přijmout od Pána jakékoliv hmotné požehnání. Podobně Gadžéndra se stal čistým oddaným poté, co trpěl a modlil se ke Kršnovi o ochranu. Stejně tak Sanaka, Sanátana, Sanandana a Sanat Kumárové patřili do kategorie moudrých zbožných lidí a také je přitahovala oddaná služba. Podobná věc se stala na shromáždění v lese Naimišáranji, kde byli mudrcové v čele se světcem Šaunakou. Byli zvídaví a neustále se dotazovali Súty Gósvámího na Kršnu. Získali společnost čistého oddaného a sami se stali čistými oddanými. To je způsob, jak se povýšit. Člověk může být v jakýchkoliv podmínkách, ale když se mu dostane toho štěstí, že se může stýkat s čistými oddanými, pak je velice rychle povýšen na úroveň oddaného první nebo druhé třídy.

Um exemplo da classe neófita é Mahārāja Dhruva. Ele estava carente do reino de seu pai, em decorrência do que se dedicou ao serviço devocional ao Senhor. No fim, quando já havia se purificado completamente, recusou-se a aceitar do Senhor qualquer bênção material. Similarmente, Gajendra também estava aflito e orou a Kṛṣṇa pedindo proteção, após o que se tornou um devoto puro. De forma similar, Sanaka, Sanātana, Sananda e Sanat-kumāra, que se encontravam todos na categoria de pessoas santas e sábias, também se sentiram atraídos pelo serviço devocional. Algo similar aconteceu em relação à assembleia na floresta de Naimiṣāraṇya, chefiada pelo sábio Śaunaka. Eles estavam curiosos e estavam sempre fazendo perguntas sobre Kṛṣṇa a Sūta Gosvāmī. Eles, de tal modo, alcançaram a companhia de um devoto puro e tornaram-se eles mesmos devotos puros. Portanto, eis como elevarmo-nos. Independente da condição em que estejamos, se temos a fortuna de nos associarmos com devotos puros, muito rapidamente somos elevados à plataforma de segunda ou primeira classe.

Tyto čtyři druhy oddaných popisuje sedmá kapitola Bhagavad-gíty. Všichni jsou přijati jako zbožní. Nikdo se nemůže dostat k oddané službě aniž je zbožný. V Bhagavad-gítě je vysvětleno, že pouze ten, kdo neustále vykonává zbožné činnosti a jehož hříšné reakce jsou zcela zastaveny, se může zapojit do vědomí Kršny. Ostatní nemohou. Začínající oddaní se dělí na čtyři skupiny — trpící, bez peněz, zvídaví a moudří — podle toho, kolik vykonali zbožných činností. Není-li trpící člověk zbožný, stává se agnostikem, komunistou nebo něčím podobným. Jelikož nemá pevnou víru v Boha, myslí si, že může překonat své utrpení tím, že v Něho nebude věřit vůbec.

Há uma descrição destes quatro tipos de devotos no sétimo capítulo do Bhagavad-gītā, todos os quais são aceitos como piedosos. Não podemos alcançar o servi­ço devocional se não nos tornamos piedosos. No Bhagavad-gītā, explica-se que unicamente aquele que tenha executado atividades piedosas continuamente e cujas reações pecaminosas na vida tenham parado completamente pode adotar a consciência de Kṛṣṇa. Outros não o podem. Os devotos neófitos são classificados em quatro grupos – os aflitos, aqueles financeiramente necessitados, os curiosos e os sábios – de acordo com suas grada­ções de atividades piedosas. Quando um homem que não tem atividades piedosas está em um estado aflitivo, ele se torna agnóstico, comunista ou algo semelhante. Por não crer firmemente em Deus, ele pensa que pode retificar seu estado aflitivo descrendo dEle totalmente.

Pán Kršna však v Gítě vysvětluje, že ze čtyř druhů začátečníků je Mu moudrý člověk velice milý, protože je-li takový člověk přitahován ke Kršnovi, nechce za odměnu nic hmotného. Moudrý člověk, kterého začne Kršna přitahovat, od Něj nechce nic na oplátku; ať už v podobě úlevy z utrpení nebo v podobě peněz. Znamená to, že od samého začátku je základem jeho pouta ke Kršnovi více méně láska. Díky své moudrosti a studiu šáster (písem) může navíc pochopit, že Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství.

Contudo, o Senhor Kṛṣṇa explica no Gītā que, dentre esses quatro tipos de neófitos, o que é sábio é-Lhe muito querido porque, se um sábio se apega a Kṛṣṇa, ele não está buscando uma troca de benefícios materiais. Um sábio que se apega a Kṛṣṇa não quer nenhuma recompensa de Sua parte nem na forma de alívio da aflição, nem na forma de ganho financeiro. Isto quer dizer que, desde o começo, seu princípio básico de apego a Kṛṣṇa é, em certa medida, o amor. Além disso, devido à sua sabedoria e ao seu estudo dos śāstras (escrituras), ele pode compreender também que Kṛṣṇa é a Suprema Personalidade de Deus.

V Bhagavad-gítě je potvrzeno, že po mnoha a mnoha zrozeních, když člověk skutečně zmoudří, odevzdá se Vásudévovi, dokonale si vědom toho, že Kršna (Vásudéva) je původem a příčinou všech příčin. Připoutá se proto k lotosovým nohám Kršny a postupně k Němu vyvine lásku. Moudrý člověk je Kršnovi velice drahý, ale ostatní Kršna také přijímá jako šlechetné, neboť třebaže trpí nebo potřebují peníze, obrátili se se svými žádostmi na Něho. Jsou tedy přijímáni jako velkomyslní mahátmové.

Confirma-se no Bhagavad-gītā que, após muitos e muitos nascimentos, quando o indivíduo se torna realmente sábio, ele se rende a Vāsudeva sabendo perfeitamente bem que Kṛṣṇa (Vāsudeva) é a origem e a causa de todas as causas, devido a que ele se mantém fiel aos pés de lótus de Kṛṣṇa e gradualmente desenvolve amor por Ele. Conquanto semelhante pessoa sábia seja muito querida a Kṛṣṇa, os outros também são aceitos como muito magnânimos porque, apesar de estarem aflitos ou precisando de dinheiro, aproximam-se de Kṛṣṇa em busca de satisfação. Desse modo, são aceitos como mahātmās liberais e generosos.

Nikdo se nemůže věnovat uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství aniž se před tím pozvedl do postavení džňáního neboli moudrého člověka. Méně inteligentní nebo ti, jejichž inteligenci odnesl vliv máji, jsou přitahováni k různým polobohům, neboť jsou ovlivněni kvalitami přírody. Moudrý člověk je ten, kdo dokonale pochopil, že je duše a není pouze tělo. Poznal, že on je duše a Kršna je nejvyšší duše, a proto ví, že důvěrný vztah by měl mít s Kršnou a nikoli s tímto tělem. Trpící člověk a člověk, který potřebuje peníze, mají hmotné pojetí života, neboť utrpení i potřeba peněz se vztahují k tělu. Ten, kdo je zvídavý, může být o něco pokročilejší než ti, kteří trpí a potřebují peníze, ale stále je na hmotné úrovni. Moudrý člověk, který hledá Kršnu, dobře ví, že on je duše neboli Brahman, a že Kršna je nejvyšší duše neboli Parabrahman. Ví, že duše je podřízená a omezená, a že by se měla spojit s neomezenou a nejvyšší duší, Kršnou. To je vztah moudrého člověka ke Kršnovi.

Ninguém pode se manter fiel ao princípio de adoração à Suprema Personalidade de Deus sem elevar-se à posição de jñānī, ou sábio. Os demais, aqueles que são pouco inteligentes, ou cuja inteligência foi-lhes tirada pelo encanto de māyā, estão apegados a diferentes semideuses por causa da influência dos modos da natureza. O sábio é aquele que compreende inteiramente que é uma alma espiritual e não mero corpo. Visto que compreende que é espírito e que Kṛṣṇa é o espírito supremo, ele sabe que sua rela­ção íntima deve ser com Kṛṣṇa, e não com este corpo. O aflito e o necessitado financeiramente encontram-se na concepção material de vida, dado que a aflição e a necessidade financeira relacionam-se ambas a este corpo. Pode ser que uma pessoa curiosa este­ja um pouco acima do aflito e do homem que necessita de dinheiro, mas, ainda assim, ela está na plataforma material. Porém, um sábio que busca Kṛṣṇa sabe perfeitamente bem que é uma alma espiritual, ou brahman, e que Kṛṣṇa é a alma espiritual suprema, ou parabrahman. Ele sabe que, uma vez que a alma espiritual é subordinada e finita, ela deve sempre se harmonizar com a alma infinita e suprema, Kṛṣṇa. Esta é a relação que o sábio tem com Kṛṣṇa.

Můžeme dojít k závěru, že vhodným uchazečem o čistou oddanou službu je člověk, který je oproštěn od tělesného pojetí života. V Bhagavad-gítě je také potvrzeno, že po realizaci Brahmanu, když je člověk osvobozen od hmotných úzkostí a vidí každou živou bytost na stejné úrovni, je hoden se zapojit do oddané služby.

Pode-se concluir que uma pessoa que está livre do conceito corpóreo da vida é um candidato apto ao serviço devocional puro. Também se confirma no Bhagavad-gītā que, após a realização Brahman, quando nos livramos das ansiedades mate­riais e podemos ver toda entidade viva no mesmo nível, estamos aptos a dar início ao serviço devocional.

Dříve jsme uvedli, že existují tři druhy štěstí — hmotné, duchovní a z oddanosti. Nikdo nemůže oddané sloužit a poznat štěstí, které z toho pramení, dokud je hmotně zaujatý. Touží-li někdo po hmotném požitku nebo po splynutí s Nejvyšším, to obojí se považuje za hmotné. Impersonalisté nemohou ocenit duchovní štěstí ze styku a z výměn lásky s Nejvyšší Osobností Božství, a proto jejich konečným cílem je splynout s Pánem. Takové pojetí je pouze rozšířeným hmotným pojetím. V hmotném světě se každý snaží být vůdcem mezi všemi svými bližními či sousedy. Ať už v rámci obce, společnosti nebo národa. V hmotném pojetí života každý soutěží, aby byl větší než všichni ostatní. Může se chtít zvětšovat do nekonečna, až nakonec splynout s největším ze všech, s Nejvyšším Pánem. To je také hmotné pojetí, i když možná poněkud pokročilejší.

Como se declarou anteriormente, existem três espécies de felicidade: material, espiritual e devo­cional. O serviço devocional e a felicidade causada por sua execução não são possíveis enquanto se estiver contaminado materialmente. Tanto o desejo de obter gratificação material quanto de se tornar uno com o Supremo são considerados conceitos materiais. Como os impersonalistas não conseguem apreciar a felicidade espiritual da associação com a Suprema Personalidade de Deus e a troca de aventuras amorosas com Ele, o objetivo último deles é tornarem-se unos com o Senhor. Este conceito é mera extensão da ideia material. No mundo material, todos estão tentando ser o chefe mais elevado entre todos os semelhantes. No conceito material de vida, todos estão competindo para serem superiores a todos os outros, seja comunitária, social ou nacionalmente. Esta grandeza pode se estender até o ilimitado em que a pessoa queira realmente tornar-se una com o maior de todos, o Senhor Supremo. Isto também é um conceito material, embora possa ser um pouco mais avançado.

Dokonalým duchovním pojetím života je však úplné poznání svého přirozeného postavení, ve kterém má člověk dostatek poznání na to, aby se připojil k transcendentální službě Pánu. Člověk si musí být vědom toho, že on je omezený a že Pán je neomezený. Není proto možné být totožný s Pánem, ani kdyby o to člověk usiloval. To jednoduše není možné. Každý, kdo touží po nebo usiluje o uspokojení svých smyslů tím, že chce být čím dál důležitější, ať už v hmotném nebo v duchovním smyslu, nemůže doopravdy vychutnat skutečnou sladkou chuť oddané služby. Šríla Rúpa Gósvámí proto přirovnal přítomnost tužeb bhukti (hmotných) a mukti (po osvobození) ke stavu pod vlivem černé magie čarodějnice: v obou případech je člověk v nesnázích. Bhukti znamená hmotný požitek a mukti znamená osvobození se od hmotné úzkosti a splynutí s Pánem. Člověk posedlý takovými touhami se přirovnává k člověku, kterého se zmocnili duchové a čarodějnice, neboť dokud přetrvává snaha po hmotném požitku nebo po duchovním splynutí s Nejvyšším, nikdo nemůže vychutnat skutečnou transcendentální chuť oddané služby.

Contudo, o perfeito conceito espiritual de vida é o conhecimento completo de nossa posição constitucional, posição em que temos conhecimento o bastante para nos conectarmos ao serviço transcendental amoroso ao Senhor. Temos que compreender claramente que somos finitos e que o Senhor é infinito. De tal maneira, não é possível alguém se tornar realmente uno com o Senhor, mesmo que aspire a isto – é simplesmente impossível. Assim, qualquer pessoa que tenha algum desejo ou aspiração de satisfazer seus sentidos, querendo tornar-se cada vez mais importante, tanto no sentido material quanto no sen­tido espiritual, não pode saborear verdadeiramente o gosto deveras doce do serviço devo­cional. Por isso, Śrīla Rūpa Gosvāmī compara a posse desses desejos bhukti (mate­rial) e mukti (liberação) com o estar influenciado pela magia negra de uma bruxa: em ambas as circunstâncias, o indivíduo está em dificuldades. Bhukti significa gratificação material, e mukti, livrar-se da ansiedade material e tornar-se uno com o Senhor. Esses desejos são compara­dos com o ser assombrado por fantasmas e bruxas porque, enquanto persistem essas as­pirações atinentes à obtenção de gratificação material ou ao logramento de unidade espiritual com o Supremo, não se pode saborear o verdadeiro gosto transcendental do serviço devocional.

Čistý oddaný se nikdy nestará o osvobození. Pán Čaitanja Maháprabhu se modlil ke Kršnovi: „Můj drahý synu Nandy, nechci žádné hmotné štěstí v podobě mnoha stoupenců, ani nesmírné bohatství, ani krásnou manželku, ani nechci zastavit hmotné bytí. Mohu se narodit mnohokrát znovu a znovu, ale modlím se k Tobě, aby má oddanost k Tobě byla vždy neochvějná.“

O devoto puro não se importa de modo algum com a liberação. O Senhor Caitanya Mahāprabhu orou a Kṛṣṇa: “Meu querido filho de Nanda, não quero nenhuma felicidade material na forma de muitos seguidores, de imensa opulência em dinheiro ou de uma bela esposa, tampouco quero a cessação da existência material. Que eu nasça muitas vezes seguidas, mas o que Te suplico é que minha devoção por Ti permaneça sempre inabalável”.

Pozornost čistého oddaného je tak připoutána k opěvování Pánových zábav, jména, vlastností, podob atd., že se tento oddaný nezajímá ani o mukti. Šrí Bilvamangala Thákura řekl: „Jsem-li zaměstnán v oddané službě Tobě, můj drahý Pane, pak mohu velice snadno všude cítit Tvou přítomnost, a pokud se týká osvobození, myslím, že osvobození stojí u mých dveří se sepjatýma rukama a čeká, aby mi mohlo sloužit.“ Pro čistého oddaného nejsou osvobození a duchovní vyrovnání příliš důležité.

Um devoto puro possui tamanha atração pela glorificação aos passatempos, nome, qualidades, formas, etc. do Senhor que não se importa com mukti. Śrī Bilvamaṅgala Ṭhākura diz: “Sempre que me ocupo no serviço devocional a Ti, meu querido Senhor, posso muito facilmente perceber a Tua presença em toda parte. Quanto à liberação, acho que está à minha porta, de mãos postas, espe­rando para servir-me”. Portanto, para os devotos puros, a liberação e a emancipação espiritual não são coisas muito importantes.

Ve třetím zpěvu, dvacáté páté kapitole, 36. verši Šrímad Bhágavatamu v této souvislosti Kapiladéva radí své matce Dévahúti: „Má drahá matko, Mé čisté oddané okouzlil pohled na Mé různé podoby, na krásu Mého obličeje, na okouzlující postavu Mého těla. Můj smích, Mé zábavy a Můj pohled jim připadá tak krásný, že jejich mysli jsou vždy ponořeny do myšlenek na Mě. Zcela Mi zasvětili své životy. Netouží po žádném druhu osvobození ani po žádném druhu hmotného štěstí, ale Já je přesto přijímám mezi své společníky v nejvyšším sídle.“

A este respeito, no Śrīmad-Bhāgavatam (3.25.36), Kapiladeva aconselha Devahūti, Sua mãe, como segue: “Minha querida mãe, Meus devotos puros se encantam vendo Minhas diferentes formas, a beleza de Meu rosto, a estrutura de Meu corpo tão encan­tador. Para eles, Meu sorriso, Meus passatempos e Meu olhar são tão belos que suas men­tes estão sempre absortas em pensar em Mim, e suas vidas são completamente dedicadas a Mim. Embora tais pessoas não desejem nenhum tipo de liberação, tampouco algum tipo de felicidade material, Eu lhes dou um lugar entre Meus companheiros na morada suprema”.

Citát ze Šrímad Bhágavatamu ujišťuje čistého oddaného, že bude povýšen do společnosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Šríla Rúpa Gósvámí v této souvislosti poznamenal, že člověk, který je skutečně přitahován krásou lotosových nohou Šrí Kršny nebo Jeho služby a jehož srdce je díky této připoutanosti vždy plno transcendentální blaženosti, přirozeně nebude usilovat o osvobození, které je tak cenné pro impersonalisty.

Esta evidência oriunda do Śrīmad-Bhāgavatam fornece ao devoto puro a certeza de que será elevado à associação com a Suprema Personalidade de Deus. A este respeito, Śrīla Rūpa Gosvāmī comenta que a pessoa que se sente realmente atraída pela beleza dos pés de lótus de Śrī Kṛṣṇa ou por Seu serviço, e cujo coração, devido a tal atração, está sempre pleno de bem-aventurança transcendental, naturalmente jamais ambicionará a liberação, a qual, para os impersonalistas, possui imenso valor.

Ve třetím zpěvu, čtvrté kapitole, 15. verši stejné knihy je podobná pasáž, kde Uddhava oslovuje Pána Kršnu a říká: „Můj drahý Pane, lidé, kteří jsou zaměstnáni ve Tvé transcendentální láskyplné službě, nemají co získat z náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku nebo osvobození — i když štěstí z těchto zdrojů mohou velice snadno dosáhnout. Můj drahý Pane, i přes tyto možnosti netoužím po takových výsledcích. Mou jedinou modlitbou je, abych mohl mít neochvějnou víru a oddanost Tvým lotosovým nohám.“

Uma passagem similar está presente no verso quinze do capítulo quarto do Terceiro Canto da mesma obra, onde Uddhava se dirige ao Senhor Kṛṣṇa dizendo-Lhe: “Meu querido Senhor, para as pessoas que se dedicam a Seu serviço transcendental amoroso, não há nada digno de obtenção da religiosidade, do desenvolvimento econômico, do deleite dos sentidos ou da liberação – embora, para elas, seja muito fácil obter a felicidade dessas diferentes fon­tes. Apesar de tal facilidade, meu querido Senhor, não aspiro alcançar nenhum desses resultados. Suplico apenas que eu possa ter inabaláveis fé e devoção a Seus pés de lótus”.

Podobná pasáž se objevuje ve 34. verši dvacáté páté kapitoly třetího zpěvu, kde Kapiladéva poučuje svou matku slovy: „Má drahá matko, oddaní, jejichž srdce je vždy naplněno službou Mým lotosovým nohám a kteří jsou připraveni vykonat cokoliv pro Mé uspokojení, zvláště ti šťastní oddaní, kteří se shromažďují, aby společně porozuměli Mým vlastnostem, zábavám a podobě, a tak Mě společně opěvují a získávají z toho transcendentální potěšení, nikdy netouží se Mnou splynout. Je-li jim nabídnuto postavení podobné Mému v Mém sídle, nebo bohatství podobné Mému, nebo dokonce Má osobní společnost a stejné tělesné rysy, odmítnou je přijmout, protože jsou spokojeni pouze s tím, že Mi oddaně slouží.“

Um trecho similar aparece ainda no verso trinta e um do capítulo vinte e cinco do Terceiro Canto, no qual Kapiladeva instrui Sua mãe com as seguintes palavras: “Minha querida mãe, os devotos cujos corações es­tão sempre satisfeitos no serviço a Meus pés de lótus, e que estão prontos a fazer qual­quer coisa para Me satisfazer – especialmente os que se reúnem para compreender Minhas qualidades, Meus passatempos e Minha forma e que, desse modo, glorificam-Me congregacionalmente e obtêm prazer transcendental – jamais desejam tornar-se unos coMigo. Para não falar de sua rejeição a se tornarem unos coMigo, caso se ofereça a eles uma posição como a Minha em Minha morada, ou opulência igual à Minha, ou até mesmo associação pessoal coMigo e características corpóreas similares às Minhas, eles se recusam a aceitar haja vista que estão satisfeitos simplesmente de estarem ocupados em Meu serviço devocional”.

Ve čtvrtém zpěvu, deváté kapitole, 10. verši Šrímad Bhágavatamu král Dhruva říká: „Můj drahý Pane, transcendentální potěšení, které při své seberealizaci zažívají impersonalisté, se nemůže přiblížit transcendentálnímu potěšení pramenícímu z meditace o Tvých lotosových nohách, z jakého se těší čistí oddaní. Jak Ti mohou porozumět lidé pracující pro plody své práce, kteří mohou nanejvýš usilovat o povýšení na nebeské planety? Jak by oni mohli zažít štěstí podobné štěstí oddaných?“

No Śrīmad-Bhāgavatam (4.9.10), o rei Dhruva diz: “Meu querido Senhor, o prazer transcendental que alcançam os impersonalistas por meio da autorrealização não pode sequer se aproximar do prazer transcendental obtido com a meditação em Seus pés de lótus, do qual usufruem os devotos puros. Como, então, podem compreendê-lO os trabalhadores fruitivos, os quais não podem aspirar a nada mais do que a promoção aos planetas celestiais superiores? E como poderiam ser descritos como desfrutadores de uma felicidade similar à felicidade dos devotos?”.