Kapitola dvacátá osmá
ГЛАВА ДВАДЕСЕТА И ОСМА
Existenciální extatická láska
Същинска екстатична любов
Je-li oddaný stále silně ovlivňován láskou ke Kršnovi v přímém vztahu k Němu nebo i ve vztahu poněkud vzdáleném, jeho postavení se nazývá existenciální extatická láska. Příznaky vyvstávající z existenciální extatické lásky se rozdělují na tři skupiny: příznaky vlhké, žhnoucí a suché.
Когато преданият постоянно е под въздействието на силната любов към Кр̣ш̣н̣а, непосредствено общувайки с него (или дори когато е на известно разстояние от него), това негово състояние се нарича същинска екстатична любов. Признаците на същинската екстатична любов могат да се разделят на три групи: влажни, изгорели и изсъхнали.
Vlhká existenciální extatická láska vyvstávající ze styku s Kršnou se rozděluje na dvě: přímá a nepřímá. Rádhárání vila girlandu z květů zvaných kunda, a když zaslechla zvuk Kršnovy flétny, okamžitě svou práci zastavila. To je příklad přímé vlhké existenciální extatické lásky. Nepřímou vlhkou existenciální extatickou lásku popisuje následující pasáž: Kršna, který se také nazývá Purušóttama, je v očích matky Jašódy jako mrak v očích ptáka cātakī. Když byl Kršna odvezen do Mathury, matka Jašódá byla velice neklidná a nahněvaná, a začala to králi Mathury vyčítat.
Влажната същинска екстатична любов, пробуждана от Кр̣ш̣н̣а, бива два вида: непосредствена и косвена. Веднъж Ра̄дха̄ра̄н̣ӣ правела гирлянд от цветята кунда, но щом чула звуците от флейтата на Кр̣ш̣н̣а, веднага спряла да работи. Това е пример за непосредствения вид влажна същинска любов. Косвената влажна любов се описва по следния начин: Кр̣ш̣н̣а, наричан още Пуруш̣оттама, изглежда в очите на майка Яшода̄ така, както облакът в очите на птицата ча̄такӣ. Когато отвели Кр̣ш̣н̣а в Матхура̄, майка Яшода̄, обзета от тревога и гняв, започнала да проклина царя на Матхура̄.
Žhnoucí existenciální extatická láska se dělí na tři, a jeden příklad je následující: Jednoho dne se matce Jašódě zdálo o tom, že na dvoře jejího domu leží ohromná démonice Pútaná, a hned začala Kršnu úzkostlivě hledat.
Изгорялата екстатична любов е три вида. За нея може да се даде такъв пример: веднъж майка Яшода̄ сънувала, че в двора на къщата лежи огромната демоница Пӯтана̄. Тогава тя веднага била обзета от желание да намери Кр̣ш̣н̣а.
Projeví-li se extatické příznaky na těle neoddaného, říká se jim suché symptomy extatické lásky. Neoddaní jsou vlastně materialisté, ale při styku s čistým oddaným se u nich mohou někdy objevit příznaky extáze. Učení oddaní je nazývají suché příznaky.
Когато признаците на екстаза се проявяват в тялото на неотдаден, те се наричат изсъхнали. Неотдадените всъщност са материалисти, но при контакт с чист предан у тях могат да се появят някои признаци на екстаза. Учените предани наричат тези признаци изсъхнали.
Existenciální extatická láska má osm příznaků: ustrnutí, pocení se, vstávání vlasů na hlavě, chvění hlasu, chvění těla, změna barvy těla, ronění slz a zničenost.
Известни са осем признака на същинската екстатична любов: вцепеняване, изпотяване, настръхване на космите по тялото, треперене на гласа, треперене на тялото, променяне цвета на кожата, сълзи и опустошеност.
Rúpa Gósvámí podává k těmto osmi příznakům následující vědecké vysvětlení: Když je vitální síla života ve styku se zemí, člověk ustrne. Je-li stejná síla ve styku s vodou, začne ronit slzy. Je-li ve styku s ohněm, potí se. Přijde-li do styku s oblohou, nastane úplné zničení a přijde-li do styku se vzduchem, člověk se třese, chvěje se mu hlas a vstávají mu vlasy na hlavě.
Рӯпа Госва̄мӣ обяснява тези осем признака по логичен начин: когато жизнената сила е в съприкосновение със земята, човек се вцепенява; когато същата сила е в контакт с водата, се появяват сълзи; когато тя се допре до огъня, се появява изпотяване; пълното опустошение идва, когато тази сила е в съприкосновение с небето; а когато тя взаимодейства с въздуха, тялото започва да трепери, гласът секва и космите по тялото настръхват.
Tyto příznaky se projevují někdy uvnitř a někdy vně. Čistý oddaný je v sobě pociťuje neustále, ale jelikož se obává lidí kolem, většinou je neprojeví navenek.
Понякога признаците се проявяват вътрешно, друг път могат да се забележат и отвън. Чистите предани постоянно ги усещат вътре в себе си, но рядко ги проявяват външно, защото се боят от околните.
Ustrnutí
Вцепенение
Ustrnutí je příznakem způsobeným extatickým soužením, strachem, údivem, nářkem a hněvem. Tento příznak se projeví zastavením řeči, pohybu, pocitem prázdnoty a silným pocitem odloučení.
Състоянието на пълно вцепенение може да последва от екстатично вълнение, от страх, удивление, скръб или гняв. Този признак се отличава със спиране на речта и на движенията, с чувство за празнота и крайно болезнено усещане за раздяла.
Když Uddhava Vidurovi popisoval Kršnovy zábavy, řekl: „Jednoho dne gópí ustrnuly, když za nimi Kršna přišel do skleníku v šatech zahradnice a rozveselil je žerty a smíchem. Když pak odešel, gópí za Ním hleděly s takovou extází, až se zdálo, že Ho následují i jejich oči a mysli.“ Tyto příznaky naznačují, že ačkoliv gópí neskončily svoji práci, ustrnuly v extatické lásce.
Докато описвал на Видура забавленията на Кр̣ш̣н̣а, Уддхава казал: „Гопӣте се вцепениха, когато един ден Кр̣ш̣н̣а влезе в оранжерията, преоблечен като градинарка, и започна да ги развеселява със смеха и с шегите си. А когато Кр̣ш̣н̣а си отиваше, те го гледаха с такъв екстаз, сякаш сърцата и очите им го следваха“. Тези признаци свидетелстват, че макар гопӣте да не били довършили работата си, останали като вцепенени, обхванати от екстатичната любов.
K dalšímu případu ustrnutí došlo, když Kršnu obklopovali různí zápasníci na Kansově obětišti. Jeho matka Dévakí* ustrnula a v očích jí vyschlo, když uviděla Kršnu mezi zápasníky.
Друг пример за вцепенение: тълпата борци наобиколила Кр̣ш̣н̣а на жертвената арена, издигната от Кам̇са, и тогава майка Девакӣ(* се вцепенила и очите ѝ пресъхнали.
* Dévakí byla Kršnova vlastní matka a Jeho otec byl Vasudéva. Na ochranu božského dítěte před Dévakiným bratrem Kansou Vasudéva předal Kršnu Nandovi a matce Jašódě ve Vrndávaně, a zde Kršna projevil své dětské zábavy. Ve věku šestnácti let se vrátil do Mathury (kde se Dévakí narodil) a na zmíněném obětním místě Kansu zabil. Další podrobnosti najdete v knize Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství, a ve Šrímad Bhágavatamu.
* Девакӣ е „родната“ майка на Кр̣ш̣н̣а, Васудева е баща му. За да спаси божественото дете от брата на Девакӣ, Васудева поверил Кр̣ш̣н̣а на грижите на Нанда и майка Яшода̄ във Вр̣нда̄вана. Там Кр̣ш̣н̣а показал детските си забавления. Когато станал на шестнайсет години, Той се върнал в Матхура̄ (където бил роден) и убил Кам̇са на арената, за която се говори тук. За повече подробности около тези събития виж Кр̣ш̣н̣а, изворът на вечно наслаждение и Шрӣмад Бха̄гаватам от същия автор.
Dalším příkladem je údiv Brahmy. V desátém zpěvu, třinácté kapitole, 56. verši Šrímad Bhágavatamu se popisuje, jak Brahmá ustrnul, když pochopil, že ten pasáček je Nejvyšší Osobností Božství osobně. Když uviděl znovu všechny pasáčky spolu s Kršnou, všechny jeho smyslové činnosti se zastavily. Brahmá tak ustrnul, že vypadal jako zlatá socha se čtyřmi hlavami. Také obyvatelé Vradži ustrnuli, když uviděli, že Kršna zdvihl levou rukou kopec Góvardhana.
Като пример можем да посочим и удивлението на Брахма̄. Тази случка е описана в Десета песен на Шрӣмад Бха̄гаватам (13.56). Брахма̄ се вцепенил, когато осъзнал, че това пастирче всъщност е самата Върховна Божествена Личност. Когато видял пастирчетата отново заедно с Кр̣ш̣н̣а, всичките му сетива престанали да действат. Брамха̄ бил толкова смаян, че приличал на златна статуя с четири глави. Друг път от удивление се вцепенили жителите на Враджа – те видели как Кр̣ш̣н̣а повдигнал хълма Говардхана с лявата си ръка.
Příklad údivu způsobeného nářkem můžeme vidět na tom, když Kršna vnikl do žaludku démona Bakásury — všichni polobozi z vyšších planet s nářkem ustrnuli. Podobný příklad ustrnutí nastal tehdy, když Ardžuna uviděl, že se Ašvatthámá pokouší vystřelit na Kršnu brahmástru*.
Пример за вцепенение, причинено от скръб, откриваме в случая, когато Кр̣ш̣н̣а влязъл в корема на демона Бака̄сура. Всички полубогове от висшите планети се вцепенили от мъка. Подобно вцепенение изпитал и Арджуна, когато видял, че Ашваттха̄ма̄ се кани да пусне брахма̄страта* си срещу Кр̣ш̣н̣а.
* Brahmástra byla jaderná zbraň ovládaná zvukovou vibrací neboli mantrou.
* Брахма̄стра – ядрено оръжие, което се управлява с мантри, т.е. със звукови вибрации.
Pocení
Изпотяване
Příklad pocení z radosti je popsán ve Šrímad Bhágavatamu. Jedna gópí oslovila Šrímatí Rádhárání: „Má drahá Rádhárání, zbytečně si stěžuješ na sluneční záři, neboť já vím, že se potíš z přílišné chtivosti, když spatříš Kršnu.“
В Шрӣмад Бха̄гаватам е описан пример за изпотяване от възторг. Една гопӣ казала на Ра̄дха̄ра̄н̣ӣ: „Скъпа Ра̄дха̄ра̄н̣ӣ, напразно кориш слънчевата светлина. Аз знам, че Ти се изпотяваш само защото страстното Ти желание да видиш Кр̣ш̣н̣а е станало нетърпимо силно“.
Jeden z Kršnových služebníků Raktaka se potil následkem strachu. Kršna se jednoho dne oblékl jako Abhimanju, manžel Rádhárání. Abhimanju neměl rád, že se Rádhárání stýká s Kršnou, a když Raktaka uviděl Kršnu v Abhimanjuových šatech, spletl si Ho a začal Ho přísně kárat. Když Raktaka nakonec poznal, že to byl Kršna v Abhimanjuových šatech, začal se potit. Toto pocení způsoboval strach.
Изпотяване, причинено от страх, се появило у Рактака, един от слугите на Кр̣ш̣н̣а. Един ден Кр̣ш̣н̣а се преоблякъл като Абхиманю, съпруга на Ра̄дха̄ра̄н̣ӣ. На Абхиманю никак не му се харесвало, че Ра̄дха̄ра̄н̣ӣ се среща с Кр̣ш̣н̣а. Затова когато Рактака видял Кр̣ш̣н̣а в дрехите на Абхиманю, но не могъл да го разпознае, започнал да му се кара на висок глас. Накрая обаче той разбрал, че това е Кр̣ш̣н̣а, и се изпотил. Това изпотяване било предизвикано от страх.
Z hněvu se potil Garuda, orel, který přenáší Višnua. Nebeský král Indra jednoho dne seslal na Vrndávanu proudy deště. Garuda se na vše díval zponad mraků a hněvem se začal potit.
Изпотяване от гняв можем да открием у Гаруд̣а, орела, който носи Виш̣н̣у. Веднъж небесният цар Индра изпратил над Вр̣нда̄вана проливни дъждове. Гаруд̣а наблюдавал това отвисоко, над самите облаци, и от гняв започнал да се поти.
Vstávání vlasů na hlavě
Настръхване на космите по тялото
Matce Jašódě vstávaly vlasy na hlavě, když uviděla v Kršnových ústech všechny vesmírné hvězdné soustavy. Požádala Kršnu, aby otevřel ústa, protože chtěla vidět, zdali jedl bláto. Když však Kršna otevřel svá ústa, uviděla v nich nejen celou Zemi, ale také mnoho ostatních planet. Vstaly jí z toho vlasy na hlavě.
Настръхване на космите по тялото откриваме в случая, когато майка Яшода̄ видяла в устата на Кр̣ш̣н̣а всички планетарни системи на вселената. Тя помолила Кр̣ш̣н̣а да си отвори широко устата, защото искала да види дали е ял пръст. Но когато Кр̣ш̣н̣а отворил уста, тя видяла вътре цялата земя и много други планети. Това накарало космите по тялото ѝ да настръхнат.
Desátý zpěv, třicátá kapitola, 10. verš Šrímad Bhágavatamu popisuje vstávání vlasů na hlavě a chlupů na těle z radosti v souvislosti s gópími tančícími v tanci rāsa. V průběhu tance rāsa Kršna najednou zmizel s Rádhárání a gópí Ho začaly hledat. V té chvíli řekly Zemi: „Drahá planeto Země, kolik pokání a odříkání jsi musela vykonat, že se Kršnovy lotosové nohy neustále dotýkají tvého povrchu! Jistě musíš mít velkou radost, když stromy a rostliny, které jsou jako chlupy na tvém těle, jsou tak nádherně vzpřímené. Můžeme se zeptat, kdy jsi prvně začala mít tyto příznaky? Těšíš se této radosti od doby, kdy se tě dotkl Vámana, nebo od doby, kdy tě osvobodil Varáha?“
Пример за настръхване на космите от възторг наблюдаваме в Десета песен на Шрӣмад Бха̄гаватам (30.10), където се описва танца ра̄са с гопӣте. По време на този танц Кр̣ш̣н̣а изведнъж изчезнал заедно с Ра̄дха̄ра̄н̣ӣ. Гопӣте започнали да го търсят. Тогава те казали на земята: „Скъпа Земьо, колко ли отречения си преминала, за да заслужиш лотосовите нозе на Кр̣ш̣н̣а постоянно да докосват повърхността ти. Ти цялата ликуваш – ето, дърветата и растенията, които са като косми по тялото ти, са се изправили от радост. Кажи, кога за пръв път почувства тези признаци? Може би се наслаждаваш на това блаженство още от времето, когато те докосна инкарнацията Ва̄мана, или пък от времето, когато те освободи инкарнацията Вара̄ха?“.
Kršna někdy napodoboval spolu s pasáčky bojování. Když v boji zadul na svůj roh, Šrídáma na straně protivníka cítil, jak mu vstávají vlasy na hlavě. Když Ardžuna uviděl Kršnu v Jeho obrovské vesmírné podobě, také mu vstávaly vlasy na hlavě.
Понякога Кр̣ш̣н̣а и пастирчетата започвали да се бият наужким. Щом Кр̣ш̣н̣а надуел рога си в тази игра, Шрӣда̄ма̄, който бил от противниковата страна, чувствал, че космите по тялото му се изправят. Същото се случило и с Арджуна – когато той видял Кр̣ш̣н̣а в гигантската му вселенска форма, космите по тялото му настръхнали.
Chvění hlasu
Треперене на гласа
Když jel Kršna na voze, který řídil Akrúra, do Mathury, Jašódá a všechny gópí se Jeho odjezdu snažily zabránit a zatarasily Mu cestu. Rádhárání byla v té době tak zmatená, že chvějícím se hlasem prosila matku Jašódu, aby Akrúru zastavila.
Когато Кр̣ш̣н̣а се канел да отпътува за Матхура̄ с колесницата на Акрӯра, Яшода̄ и гопӣте се опитали да му попречат да замине и застанали насред пътя, а Ра̄дха̄ра̄н̣ӣ била толкова разтревожена, че с треперещ от вълнение глас умолявала майка Яшода̄ да спре Акрӯра.
Na Brahmovi bylo vidět zalknutí hlasu z údivu. V 64. verši třinácté kapitoly desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu se říká, že když se Brahmá Kršnovi poklonil, při vstávání se začal k Pánu modlit chvějícím se hlasem.
Треперене на гласа от удивление наблюдаваме у Брахма̄. В Десета песен на Шрӣмад Бха̄гаватам (13.64) се казва, че след като се поклонил на Бог Кр̣ш̣н̣а, Брахма̄ се изправил и започнал да му се моли с треперещ глас.
V desátém zpěvu, dvacáté deváté kapitole, 30. verši je vidět další příklad chvění hlasu, když gópí přišly za Kršnou s touhou s Ním tančit. Kršna je požádal, aby šly zpátky domů ke svým manželům. Gópí se zjevně velice nahněvaly a začaly ke Kršnovi mluvit zalknutým hlasem.
Пак в Десета песен (29.30) откриваме друг пример за треперене на гласа. Когато гопӣте отишли при Кр̣ш̣н̣а, подтиквани от желанието си да танцуват с него, Той ги помолил да се върнат по домовете си при своите съпрузи. Гопӣте изглеждали много разсърдени и заговорили на Кр̣ш̣н̣а с треперещи гласове.
V desátém zpěvu, třicáté deváté kapitole, 56. a 57. verši Šrímad Bhágavatamu je popsáno, jak se Akrúrovi z radosti zalkl hlas, když v řece Jamuně spatřil všechny Vaikunthské planety. Když Akrúra pochopil, že Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství, poklonil se Kršnovým lotosovým nohám a se sepjatýma rukama a chvějícím se hlasem se začal modlit.
В Десета песен на Шрӣмад Бха̄гаватам (39.56 – 57) се описва как гласът на Акрӯра се разтреперал от радост, когато той видял във водите на река Ямуна̄ всички планети Вайкун̣т̣ха. Щом разбрал, че Кр̣ш̣н̣а е Върховната Божествена Личност, Акрӯра се поклонил в лотосовите му нозе, допрял длани и започнал да се моли с треперещ глас.
Existují také příklady chvění hlasu ze strachu. Jeden Kršnův přítel Ho velebil: „Můj drahý příteli, Tvůj služebník Patrí dostal Tvou flétnu, a když jsem ho požádal, aby ji vrátil, začal mluvit chvějícím se hlasem a jeho pleť zežloutla.“
Има примери и за треперене на гласа от страх. Един от приятелите на Кр̣ш̣н̣а го възхвалявал така: „Скъпи приятелю, дадоха флейтата Ти на слугата Ти Патрӣ, а когато го помолих да я върне, гласът му се разтрепера и той целият пожълтя“.
Chvění těla
Треперене
Když se Kršna snažil polapit démona Šankhu, Rádhárání se začala třást strachy. Podobné chvění těla bylo vidět na Sahadévovi, mladším bratrovi Nakuly. Když Šišupála horlivě urážel Pána, Sahadéva se začal třást hněvem.
Когато Кр̣ш̣н̣а се опитал да плени демона Шан̇кха, Ра̄дха̄ра̄н̣ӣ се разтреперала от страх. Подобно треперене на тялото наблюдаваме и у Сахадева, по-малкия брат на Накула. Сахадева се разтреперал от гняв, когато Шишупа̄ла в изстъпление започнал да оскърбява Бога.
Chvění těla následkem soužení bylo vidět na Rádhárání. Třesoucí se Rádhárání řekla jedné z gópí: „Nežertuj s tím chlapcem, který jen přináší zklamání. Požádej Ho prosím, aby za Mnou již nechodil, protože nám všem způsobuje jen zármutek.“
Веднъж Ра̄дха̄ра̄н̣ӣ се разтреперала от мъка. Това станало, докато говорела на една от гопӣте: „Недей да си разменяш шеги с това момче, което носи само разочарования! Моля те, кажи му да не се приближава до мен, Той само ни кара да страдаме“.
Změna barvy těla
Променяне цвета на тялото
Někdy z velkého zármutku nad Kršnovým jednáním dojde ke změně barvy těla. Gópí proto oslovily Pána: „Drahý Kršno, z odloučení od Tebe se všem obyvatelům Vrndávany změnila barva pleti a kvůli tomu i velký světec Nárada začal o Vrndávaně rozjímat jako o bílém ostrově v oceánu mléka.“
Понякога отношенията с Кр̣ш̣н̣а причиняват такава мъка, че телата на преданите променят цвета си. Затова гопӣте казвали на Бога: „Скъпи Кр̣ш̣н̣а, от раздялата с теб всички жители на Вр̣нда̄вана промениха цвета си. Заради това на великия мъдрец На̄рада му се стори, че Вр̣нда̄вана е бял остров в млечния океан“.
Když byli Kršna a Balaráma na místě Kansovy oběti, barva pleti se změnila také Kansovi. Barva Indrova obličeje se změnila, když uviděl, že Kršna zvedl kopec Góvardhana a ochránil tak všechny obyvatele Vradži. Změní-li se barva pleti následkem krajní radosti, změní se do červena, ale objevuje se to tak zřídka, že Šríla Rúpa Gósvámí se o tom dále nezmiňuje.
Когато Кр̣ш̣н̣а и Балара̄ма излезли на арената на Кам̇са, тялото на Кам̇са сменило цвета си. Лицето на Индра също се изменило, когато той видял, че Кр̣ш̣н̣а спасява жителите на Враджа, като повдига хълма Говардхана. Ако човек чувства изключителен възторг, кожата му почервенява. Но Шрӣла Рӯпа Госва̄мӣ не обяснява по-подробно това, защото такава промяна на цвета на тялото се среща много рядко.
Slzy
Сълзи
Slzy mohou téci z radosti, hněvu nebo odloučení. Jsou-li tyto slzy velice chladné, jsou z radosti, a jsou-li z hněvu, pak jsou horké. Ve všech případech se oči prudce pohybují a obvykle zrudnou. Dostaví se také svědění, které nutí sužovaného, aby si mnul oči.
От очите се изливат сълзи, ако човек изпитва радост, гняв или болка от раздялата. Когато сълзите са много студени, те са предизвикани от радост; когато са горещи, са предизвикани от гняв. Но и в трите случая човек изпитва силна болка при движение на очите, затова те най-често се зачервяват. Освен това очите смъдят и това принуждава човек постоянно да ги търка.
Když Rukminí s lotosovýma očima, první Kršnova královna ve Dvárace, ronila slzy z extatické radosti, neměla z těchto slz žádnou radost. V Hari-vanše je pasáž, kde Satjabhámá začíná z velké náklonnosti ke Kršnovi ronit slzy.
Когато лотосооката Рукмин̣ӣ, първата царица на Кр̣ш̣н̣а в Два̄рака̄, плачела от екстатична радост, тя никак не обичала сълзите си. В Хари вам̇ша има един откъс, който описва как Сатябха̄ма̄ започнала да пролива сълзи, защото изпитвала много силна любов към Кр̣ш̣н̣а.
Bhímovi tekly slzy z hněvu, když uviděl, jak Šišupála uráží Kršnu na místě oběti Rádžasúja. Bhíma chtěl Šišupálu okamžitě zabít, ale protože mu to Kršna neporučil, byl zasmušilý hněvem. Říká se, že v očích měl horké slzy stejně jako večerní měsíc je někdy zakryt tenkým mrakem. Když měsíc večer zakrývá lehký mrak, vypadá to velice pěkně, a stejně pěkně vypadal i Bhíma, když ronil slzy z hněvu.
Друг път сълзите могат да бъдат предизвикани от гняв. По време на жертвоприношението Ра̄джасӯя Шишупа̄ла започнал да оскърбява Кр̣ш̣н̣а. Тогава от гняв Бхӣма се разплакал. Той понечил още в същия миг да убие Шишупа̄ла, но Кр̣ш̣н̣а му забранил да прави това и той потъмнял от гняв. Очите му се напълнили с горещи сълзи, както тънкият облак понякога забулва вечерната луна. Щом вечер прозрачен облак лекичко покрие луната, тя изглежда много красива. Когато Бхӣма проливал сълзи от гняв, той също бил много красив.
V desátém zpěvu, šedesáté kapitole, 23. verši Šrímad Bhágavatamu je pěkný příklad toho, jak Rukminí roní slzy z nářku. Když spolu Kršna a Rukminí mluvili, začala se Rukminí bát odloučení od Kršny, a proto začala rýt do země svými červenými lotosovými nehty. Ronila slzy a z očí jí skapávala černá mastička na ňadra, která pokrýval kunkumový prášek. Rukminí byla tak zarmoucená, že se jí zalkl hlas.
В Десета песен на Шрӣмад Бха̄гаватам (60.23) се описва как Рукмин̣ӣ плачела от мъка. Докато разговаряла с Кр̣ш̣н̣а, тя се уплашила, че ще трябва да се раздели с него, затова лекичко започнала да чопли земята с червените си нокти, подобни на лотоси. Сълзите ѝ размивали черния грим по очите ѝ и капели върху гърдите ѝ, поръсени с кум̇кум. Рукмин̣ӣ изпитвала такава мъка, че гласът ѝ се задушавал.
Zničenost
Опустошеност
Když je člověk zmatený ze současného štěstí a trápení, a neví co má dělat, nazývá se to pralaya neboli zničenost. V tomto stavu člověk někdy spadne na zem a projeví se všechny příznaky extatické lásky. Když gópí hledaly Kršnu a On najednou vyšel z houští, všechny najednou ustrnuly jakoby smyslů zbavené. Gópí v tomto stavu vypadaly velice nádherně. To je příklad zničenosti štěstím.
Ако човек чувства едновременно щастие и мъка и не знае какво да прави, състоянието му на обърканост се нарича пралая, опустошеност. В това състояние някога той пада на земята и в тялото му се проявяват всички признаци на екстатичната любов. Един път гопӣте търсели Кр̣ш̣н̣а. Изведнъж Той изскочил от храстите. От смайване те се вцепенили и останали почти безчувствени. Така те изглеждали много красиви. Това е пример за пралая – опустошеност, която е предизвикана от щастие.
Existují příklady stavu pralaya z utrpení. Jeden je popsán v desátém zpěvu, třicáté deváté kapitole, 15. verši Šrímad Bhágavatamu, kde Šukadéva Gósvámí říká Mahárádžovi Paríkšitovi: „Můj drahý králi, když gópí postrádaly Kršnu, byly tak ponořené do meditace o Něm, že ztratily veškeré tělesné vědomí a všechny jejich smysly zastavily svou činnost. Bylo to jako kdyby byly osvobozeny od všech hmotných podmínek.“
Има примери и за пралая, предизвикана от силна мъка. В Десета песен на Шрӣмад Бха̄гаватам (39.15) Шукадева Госва̄мӣ казва на цар Парӣкш̣ит: „Скъпи царю, когато гопӣте бяха разделени от Кр̣ш̣н̣а, те така се потопиха в мисли за него, че всичките им сетива спряха да действат и те престанаха да усещат, сякаш се издигнаха над всички материални условия“.
Stupně extatických příznaků
Степенуване на екстатичните признаци
Z mnoha extatických tělesných příznaků je zvláště důležité ustrnutí. Ustrnutí podle své intenzity působí na životní sílu v těle, a ostatní příznaky extatické lásky se někdy tudíž pozmění. Transcendentální extatické příznaky se postupně rozvíjejí, a s tímto vývojem se nazývají někdy dýmající, někdy hořící a někdy zářící. Tyto tři stupně existují po mnoho let a rozšiřují se do různých částí těla. Ronění slz a zalknutí hlasu jsou pouze lokalizované příznaky, ale ustrnutí se rozšíří po celém těle.
От всички екстатични признаци, които се появяват в тялото, най-важно значение има вцепенението. Степента на вцепенение определя доколко се възбужда жизнената сила в тялото, а това на свой ред понякога води до появата и на другите признаци на екстатичната любов. Трансценденталните признаци на екстаза се развиват постепенно и в зависимост от степента на развитието си се наричат тлеещи, пламтящи или сияещи. На всяка от тези три степени човек пребивава в продължение на много, много години. Освен това те засягат различни части на тялото. За разлика от сълзите и треперенето на гласа, състоянието на вцепенение обхваща цялото тяло. Сълзите и треперенето на гласа са само локални признаци.
Ronění slz však někdy způsobí, že oči otečou a zbělají, a čočky se někdy různě zaostřují. Chvění hlasu může někdy způsobit zalknutí hrdla a krajní úzkost. Jak se různé příznaky extatických projevů lokalizují, doprovázejí je různé místní reakce. Když se například při chvění hlasu zalkne hrdlo, může se ozvat zvuk jako „ghura“. Takové zvuky přiškrcují hlas a s krajní mentální úzkostí se to může projevit různě. Všechny tyto příznaky jsou uvedeny pod vyschlými existenciálními příznaky známými jako dýmající, a projevují se různými způsoby.
Но понякога сълзите карат очите да се подуват и да избледняват или изместват фокуса на лещите на очите. А треперенето на гласа в някои случаи кара човек да се задушава и да изпитва силно безпокойство. В зависимост от мястото си на проявление признаците на екстаза могат да бъдат съпроводени от съответни местни реакции. Например когато заради треперенето на гласа човек чувства, че гърлото му се задушава, от гърлото може да се изтръгне един звук – „гхура“. Тези звуци задавят гласа. В състояние на силно безпокойство те могат да намерят и друг израз. Всички тези признаци се числят към категорията на изсъхналото същинско състояние, наричано тлеещо, и се проявяват по различен начин.
Při účasti na obřadech oslavujících Kršnovy zábavy nebo ve společnosti oddaných se někdy tančí v extázi. Takové pocity se nazývají hořící.
Понякога по време на празници в чест на забавленията на Кр̣ш̣н̣а, т.е. когато преданите се събират заедно, те танцуват в екстаз. Това емоционално състояние се нарича пламтящо.
Žádné z výše zmíněných příznaků se nemohou projevit aniž se zakládají na silném poutu ke Kršnovi. V dýmajícím stavu extatických projevů mohou být příznaky zakryty. Poznal je kněz Gargamuni, který v domě Nandy Mahárádži prováděl obřady. Když uslyšel o tom, jak Kršna zabil démona Aghásuru, v očích se mu zableskly slzy, chvělo se mu hrdlo a potil se. Gargamuniho krásný obličej tak získal pěkný výraz.
Нито един от горните признаци не може да се прояви без наличието на основния принцип – силната привързаност към Кр̣ш̣н̣а. Когато екстатичните признаци са на стадия на тлеещия екстаз, те могат и да не се проявят външно. Това изпитал свещеникът Гаргамуни, който извършвал някакви обреди в дома на Нанда Маха̄ра̄джа. Щом научил, че Кр̣ш̣н̣а е убил демона Агха̄сура, в очите му се появили сълзи, гърлото му било разтърсено от спазми и пот избила по цялото му тяло. От това красивото лице на Гаргамуни станало още по-хубаво.
Když se objeví několik takových příznaků, stav se nazývá hořící. Například jeden přítel Kršnovi řekl: „Můj drahý příteli, jakmile v lese zaslechnu zvuk Tvé flétny, ruce mi téměř znehybní a oči se mi tak naplní slzami, že nemohu rozeznat Tvé paví pero. Má stehna téměř zcela ustrnou a nemohu se pohnout ani o píď. Můj drahý příteli, musím přiznat, že zvuk Tvé transcendentální flétny je úžasný.“
Състоянието, при което се проявяват едновременно няколко екстатични признака, се нарича пламтящо. Например един от приятелите на Кр̣ш̣н̣а му казал: „Скъпи приятелю, когато чуя звука на флейтата Ти от горските дебри, ръцете ми отмаляват, а очите ми се напълват със сълзи и повече не мога да виждам пауновото Ти перо. Бедрата ми се вцепеняват и не мога да направя нито крачка. Затова, скъпи приятелю, трябва да призная, че от трансценденталната Ти флейта се изливат наистина чудни звуци“.
Podobně, jedna gópí řekla druhé: „Má drahá přítelkyně, když jsem slyšela zvuk Kršnovy flétny, chtěla jsem se před účinky těch zvuků schovat. Nemohla jsem však zabránit chvění těla, a proto všichni moji přátelé, kteří byli v domě, bez pochyb poznali, jaké mám pouto ke Kršnovi.“
А една гопӣ казала на друга: „Скъпа моя, когато чух звуците от флейтата на Кр̣ш̣н̣а, се опитах да не се поддавам на въздействието им, но не можах да спра треперенето, което обзе цялото ми тяло, и така издадох пред всички вкъщи привързаността си към Кр̣ш̣н̣а“.
Když extatické příznaky nelze zastavit a objevují se současně ve čtyřech nebo pěti skupinách, je to úroveň zářící extatické lásky. Dokládá se to příkladem mudrce Nárady, který když před sebou uviděl stát Šrí Kršnu, jeho tělo tak ustrnulo, že přestal hrát na vínu. Nemohl Kršnovi složit žádné modlitby, protože měl zalknutý hlas, a jeho oči se zalily slzami, takže Kršnu ani dost dobře neviděl.
Когато екстатичните признаци не могат да бъдат удържани и се появяват едновременно в четири-пет разновидности, състоянието на екстатична любов се нарича сияещо. В тази връзка за пример се посочва мъдрецът На̄рада. Когато видял пред себе си Бог Кр̣ш̣н̣а, тялото му така се вцепенило, че спрял да свири на вӣн̣а̄та си. Гласът му така треперел, че той не бил в състояние да отдаде молитви на Кр̣ш̣н̣а, а очите му били пълни със сълзи и не можел да види ясно Кр̣ш̣н̣а.
Když se podobné příznaky objevily na těle Šrímatí Rádhárání, některé Její přítelkyně Ji kritizovaly: „Drahá přítelkyně, za slzy ve svých očích dáváš vinu vůni květů. Vyčítáš vzduchu, že Ti vstávají vlasy na hlavě, a proklínáš své procházky v lese za to, že Ti ustrnula stehna. Tvůj chvějící se hlas však prozrazuje, že příčina je jiná: je to Tvé pouto ke Kršnovi!“
Когато подобни признаци се появили в тялото на Шрӣматӣ Ра̄дха̄ра̄н̣ӣ, някои от приятелките ѝ я упрекнали: „Скъпа приятелко, Ти виниш цветята, че със силното си ухание изкарват сълзи в очите Ти. Упрекваш вятъра за настръхналите косми по тялото си, а за вцепенението, което сковава бедрата Ти, проклинаш дългите разходки в гората. Но трепетът в гласа Ти издава истинската причина: привързаността Ти към Кр̣ш̣н̣а!“.
Šríla Rúpa Gósvámí dále píše, že když se různé příznaky projeví velmi výrazně, říká se jim nejzářivější. Jeden přítel Kršnu oslovil následovně: „Můj drahý Pítámbaro, z odloučení od Tebe se všichni obyvatelé Vrndávany potí. Mluví zarmouceně a oči jim zvlhly slzami. Všichni jsou opravdu velice zmatení.“
Шрӣла Рӯпа Госва̄мӣ отбелязва, че състоянието, при което отделните признаци се проявяват с изключителна сила, може да се нарече най-блестящо. Един приятел на Кр̣ш̣н̣а например му казал следното: „Скъпи Пӣта̄мбара, всички жители на Вр̣нда̄вана са плувнали в пот заради раздялата с теб. Те тъжно нареждат и очите им са окъпани в сълзи. Всички те наистина са много объркани“.
Nejvyšší příznak extatické lásky se nazývá mahābhāva. Projevy mahábhávy může mít pouze Rádhárání, ale později, když se zjevil Šrí Čaitanja Maháprabhu, aby poznal náladu lásky Rádhárání, vyjevil také On všechny příznaky mahábhávy. Šrí Rúpa Gósvámí v této souvislosti řekl, že když jsou příznaky extatické lásky nejzářivější, považuje se to za úroveň mahábháva.
Върховното проявление на любовния екстаз се нарича маха̄бха̄ва. То намира израз само у Ра̄дха̄ра̄н̣ӣ, но по-късно, когато Шрӣ Кр̣ш̣н̣а Чайтаня се появил, за да изпита любовното настроение на Ра̄дха̄ра̄н̣ӣ, Той също показал признаците на маха̄бха̄ва. В тази връзка Шрӣ Рӯпа Госва̄мӣ казва, че маха̄бха̄ва се нарича състоянието, при което признаците на екстатичната любов достигат най-ярък блясък.
Šríla Rúpa Gósvámí rozčleňuje dále extatické projevy lásky do čtyř skupin, které se nazývají sāttvikābhāsā.
По-нататък Шрӣла Рӯпа Госва̄мӣ продължава да анализира проявленията на екстатичната любов, разделяйки ги на четири категории, наречени са̄ттвика̄бха̄са̄.
Také impersonalisté, kteří vlastně oddaně neslouží, mohou někdy projevit příznaky extatické lásky; nepovažuje se to však za skutečnou extázi. Je to pouhý odraz. Ve Váranasí, posvátném městě neosobních učenců, můžeme například někdy vidět sannjásína, jak při zaslechnutí o slávě Pána pláče. Impersonalisté také někdy zpívají Haré Kršna mantru a tančí, ale jejich cílem není sloužit Pánu, nýbrž splynout s Ním. Rúpa Gósvámí proto říká, že i když se na těle impersonalisty objeví účinky zpívání, neměli bychom je považovat za příznaky skutečného pouta, ale za pouhé odrazy, stejně jako když slunce se odráží od naleštěného skla do temné místnosti. Zpívání Haré Kršna je však tak pěkné a transcendentální, že nakonec obměkčí i srdce impersonalisty. Rúpa Gósvámí říká, že impersonalistovy příznaky jsou pouhými odrazy extatické lásky. Nejsou to skutečné příznaky.
Понякога имперсоналистите, които всъщност не отдават предано служене, също могат да проявят признаци на екстатична любов, но това състояние не се приема за истински екстаз. То е само отражение. Например понякога във Ва̄ра̄н̣асӣ, свещения град на учените-имперсоналисти, можем да видим някой сання̄сӣ да плаче, докато слуша за величието на Бога. Друг път имперсоналистите повтарят мантрата Харе Кр̣ш̣н̣а и танцуват, но целта им всъщност не е да служат на Бога, а да се слеят с него и да потънат в битието му. Затова Рӯпа Госва̄мӣ казва, че дори ако ефектът от мантруването намери израз в тялото на имперсоналиста, той не трябва да се смята за признак на истинска привързаност. Този ефект е само отражение, подобно на слънчевите зайчета в тъмна стая. Но повтарянето на Харе Кр̣ш̣н̣а е толкова прекрасно и трансцендентално, че постепенно разтопява сърцата дори на имперсоналистите. Рӯпа Госва̄мӣ казва, че симптомите на екстаза у тях са все още само отражение на екстатичната любов, а не истинска любов.
Někdy vidíme, že když se zatvrzelí logici, kteří nikdy oddaně nesloužili a v podstatě neporozuměli transcendentální slávě Pána, posadí a naslouchají o slávě Pána, zdá se, jako by se obměkčovali a ronili slzy. Jeden oddaný o tom říká: „Můj drahý Mukundo, nemohu patřičně popsat slávu Tvých zábav. Dokonce i na neoddané zapůsobí, když zaslechnou vyprávění o Tvých slavných zábavách, a začnou ronit slzy a třást se.“ Tito neoddaní ve skutečnosti nejsou nikterak obměkčilí, mají tvrdá srdce; ale vliv Pána a Jeho sláva jsou tak velké, že i oni někdy roní slzy.
Понякога се случва твърди като камък логици, които нямат никакво отношение към преданото служене и всъщност не разбират трансценденталното величие на Бога, да сядат и да слушат за величието му, да се разтапят и да проливат сълзи. Във връзка с това един предан се обръща към Бога: „Скъпи Мукунда, не съм в състояние да опиша както трябва величието на забавленията Ти. Дори неотдадените, когато слушат за тях, се трогват. Те проливат сълзи и започват да треперят“. Всъщност сърцата на неотдадените не са се разтопили наистина, защото са твърде корави. Но величието на Бога въздейства с такава сила, че понякога заставя дори неотдадените да плачат със сълзи.
Jindy vidíme, jak neoddaný, který v Kršnovi nemá prakticky žádnou zálibu a nedodržuje žádná pravidla a příkazy, může nacvičit a pak uměle ukazovat příznaky oddanosti a dokonce i plakat ve společnosti oddaných. Jeho slzy však nejsou žádné skutečné projevy extatické lásky — je to nacvičená přetvářka. Tyto odrazy extatické lásky není třeba popisovat, ale Rúpa Gósvámí uvádí některé příklady, kdy se bez skutečné oddané služby projevily.
Друг път някой неотдаден, който практически изобщо не е привързан към Кр̣ш̣н̣а и не следва никакви правила и ограничения, с малко упражняване се научава умело да имитира признаците на предаността, дори и да плаче сред преданите. Но тези сълзи не са белег на истински любовен екстаз. Те са резултат просто на известна практика. Макар че няма нужда да се описват тези отражения на екстатичната любов, все пак Рӯпа Госва̄мӣ посочва няколко примера за случаи, в които признаците се проявяват, без да има истинско предано служене.