Skip to main content

75. KAPITOLA

Capítulo 75

Proč se Durjódhana cítil na konci oběti Rádžasúji uražen

Por qué Duryodhana se sintió insultado al final del sacrificio Rājasūya

Král Judhišthira byl známý jako ajāta-śatru neboli ten, kdo nemá nepřátel. Všichni lidé, polobozi, králové, mudrci i světci proto byli šťastní, když viděli úspěšné zakončení jeho Rádžasúja-jagji. To, že Durjódhana zůstal jako jediný nešťastný, Mahárádže Paríkšita udivilo, a tak požádal Šukadévu Gósvámího o vysvětlení.

El rey Yudhiṣṭhira era conocido como ajāta-śatru, o una persona que no tiene ningún enemigo. Por lo tanto, cuando todos los hombres, semidioses, reyes, sabios y santos vieron la culminación exitosa del Rājasūya-yajña ejecutado por el rey Yudhiṣṭhira, se pusieron muy felices. El hecho de que solo Duryodhana no estuviera feliz le resultó asombroso a Mahārāja Parīkṣit, y, en consecuencia, él le pidió a Śukadeva Gosvāmī que explicara eso.

Šukadéva Gósvámí řekl: “Můj milý králi Paríkšite, tvůj děd, král Judhišthira, byl velká duše. Jeho příjemná povaha v každém vzbuzovala touhu být jeho přítelem, a proto byl známý jako ajāta-śatru, ten, kdo si nikdy nevytvořil nepřítele. Zapojil všechny členy kuruovské dynastie, aby se ujali různých úloh v řízení oběti Rádžasúji. Bhímasénovi byla například svěřena do péče kuchyně, Durjódhanovi pokladnice, Sahadévovi vítání hostů, Nakulovi zásobování a Ardžunovi péče o pohodlí stařešinů. Nejvíce udivující bylo, že Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, se ujal mytí nohou všech přicházejících hostů. Královna, bohyně štěstí Draupadí, měla na starosti rozdávání jídla, a jelikož Karna byl proslavený svým dáváním milodarů, dostal je na starost. Podobně byli do řízení oběti Rádžasúji různými způsoby zapojeni i Sátjaki, Vikarna, Hárdikja, Vidura, Santardana a Bhúrišravá, syn Báhlíky. Cítili ke králi Judhišthirovi tak hlubokou láskyplnou náklonnost, že jejich jedinou touhou bylo ho potěšit.

Śukadeva Gosvāmī dijo: «Mi querido rey Parīkṣit, tu abuelo, el rey Yudhiṣṭhira, era una gran alma. Su disposición agradable atraía a todos y los volvía amigos de él, y, por consiguiente, se le conocía como ajāta-śatru: aquel que nunca creó un enemigo. Él ocupó a todos los miembros de la dinastía Kuru como directores de diferentes departamentos, para la administración del sacrificio Rājasūya. Por ejemplo, Bhīmasena fue puesto a cargo del departamento de cocina. Duryodhana a cargo del departamento de tesorería, Sahadeva a cargo del departamento de recepción, Nakula a cargo del departamento de almacenaje, y Arjuna se ocupó de velar por la comodidad de las personas mayores. Lo más asombroso de todo era que Kṛṣṇa, la Suprema Personalidad de Dios, se encargó de lavarles los pies a todos los invitados que llegaban. La reina Draupadī, la diosa de la fortuna, estaba a cargo de dirigir la distribución de la comida, y debido a que Karṇa era famoso por dar caridad, fue puesto a cargo del departamento de caridad. De igual manera, Sātyaki, Vikarṇa, Hārdikya, Vidura, Bhūriśravā y Santardana, el hijo de Bāhlīka, fueron todos encargados de diferentes departamentos para la administración de los asuntos del sacrificio Rājasūya. Estaban todos tan atados al rey Yudhiṣṭhira con afecto amoroso, que tan solo querían complacerlo».

Poté, co Šišupála milostí Pána Krišny zemřel a splynul s duchovní existencí, a poté, co Rádžasúja-jagja skončila a všichni přátelé, hosté a příznivci byli náležitě poctěni a odměněni, se král Judhišthira odešel vykoupat do Gangy. Hastinápur dnes leží na břehu řeky Jamuny, a prohlášení Śrīmad-Bhāgavatamu, že král Judhišthira se šel koupat do Gangy, tedy naznačuje, že v dobách Pánduovců byla Jamuná také známá jako Ganga. Zatímco se král zabýval koupelí avabhṛtha, zněly různé hudební nástroje, jako mridangy, lastury, bubny panava, kotle a trubky, a k tomu cinkaly nákotníčky tančících dívek. Za doprovodu vín, fléten, gongů a činelů zpívalo mnoho skupin profesionálních zpěváků, a tak se nebem nesl ohlušující zvuk. Byli zde panovníci z mnoha království — například sriňdžajského, kámbódžského, kuruovského, kékajského a kóšalského—se svými různými vlajkami a nádherně ozdobenými slony, kočáry, koňmi a vojáky. Všichni šli v průvodu s králem Judhišthirou v čele. Kněží a bráhmanové, kteří předtím prováděli oběť, hlasitě recitovali védské hymny. Polobozi a obyvatelé Pitrilóky a Gandharvalóky společně s mnoha mudrci shazovali z nebe květy. Muži a ženy Hastinápuru neboli Indraprasthy si potřeli těla vonnými a květinovými oleji, pěkně se oblékli do barevných šatů a ozdobili se girlandami, drahokamy a šperky. Rozradostnění z obřadu po sobě stříkali tekuté substance jako vodu, olej, mléko, také máslo a jogurt. Někteří si tím i navzájem potírali těla. Tak oslavovali tuto událost. Profesionální nevěstky radostně pomazávaly těmito tekutinami těla mužů, a ti jim to opláceli stejně. Všechny tekutiny byly smíchané a kurkumou a šafránem a měly jasně žlutou barvu.

Después de que Śiśupāla había muerto por la misericordia del Señor Kṛṣṇa y que se había fundido en la existencia espiritual, y después del final del Rājasūya-yajña, cuando todos los amigos, invitados y bienquerientes habían sido honrados y recompensados suficientemente, el rey Yudhiṣṭhira fue a bañarse al Ganges. La ciudad de Hastināpura se encuentra hoy en la ribera del Yamunā, y la afirmación del Śrīmad-Bhāgavatam de que el rey Yudhiṣṭhira fue a bañarse en el Ganges indica, por lo tanto, que en el tiempo de los Pāṇḍavas, al río Yamunā también se le conocía como Ganges. Mientras el Rey ejecutaba el baño avabhṛtha, se vibraron diferentes instrumentos musicales, tales como mṛdangas, caracolas, tambores, timbales y cornetas. Además, las campanitas tobilleras de las bailarinas, tintinearon. Muchos grupos de cantantes profesionales tocaron viṇās, flautas, gongos y címbalos, y, así pues, un sonido estruendoso vibró en el cielo. Los invitados principescos de muchos reinos, como Sṛñjaya, Kāmboja, Kuru, Kekaya y Kośala, estaban presentes con sus diferentes banderas y con sus soldados, caballos, cuadrigas y elefantes magníficamente adornados. Todos pasaban en una procesión, y el rey Yudhiṣṭhira iba delante. Los dirigentes, tales como los sacerdotes, ministros religiosos y brāhmaṇas, ejecutaban un sacrificio, y todos estaban cantando fuertemente los himnos védicos. Los semidioses, los habitantes de Pitṛloka y de Gandharvaloka, así como también muchos sabios, derramaban flores desde el cielo. Los hombres y mujeres de Hastināpura, Indraprastha, con sus cuerpos untados con esencias y aceites florales, estaban hermosamente vestidos con ropas de mucho colorido, y adornados con guirnaldas, joyas y ornamentos. Todos estaban disfrutando de la ceremonia, y se lanzaban entre sí sustancias líquidas, como agua, aceite, leche, mantequilla y yogur. Algunos hasta las untaban en los cuerpos de los otros. De esa manera, disfrutaban de la ocasión. Las prostitutas profesionales también estaban ocupadas, untando jubilosamente estas sustancias líquidas en los cuerpos de los hombres, y los hombres respondían recíprocamente, de la misma manera. Todas las sustancias líquidas se habían mezclado con cúrcuma y azafrán, y su color era un amarillo brillante.

Na obloze bylo vidět mnoho různých letadel, ve kterých přiletěly manželky polobohů zhlédnout ten velký obřad. Na palankýnech dorazily také ženy královského rodu, bohatě ozdobené a obklopené tělesnými strážemi. Pán Krišna, bratranec Pánduovců z matčiny strany, a Jeho důvěrný přítel Ardžuna tehdy po královnách cákali různé tekutiny. Královny se začaly stydět, ale zároveň se jim na tvářích rozzářil nádherný úsměv. Jelikož byly postříkané, sárí na jejich tělech byla celá promáčená, a pod vlhkými šaty prosvítaly různé části jejich krásných těl, zvláště ňadra a pás. Královny si v nádobách přinesly stejné tekutiny a stříkaly je stříkačkami po svých švagrech. Při těchto radovánkách se jim rozpustily vlasy a květy zdobící jejich těla začaly padat na zem. Když se Pán Krišna, Ardžuna a královny takto bavili, ti, kdo neměli čistá srdce, byli rozrušení chtivými touhami. Takové chování mezi čistými muži a ženami je plné požitku, ale toho, kdo je hmotně znečištěný, ovládne chtíč.

Para observar la gran ceremonia, muchas esposas de los semidioses habían llegado en diferentes aeroplanos, y estaban visibles en el cielo. De igual manera, las reinas de la familia real llegaron en la superficie de diferentes palanquines, hermosamente adornadas y rodeadas por guardaespaldas. En esa ocasión, el Señor Kṛṣṇa, el primo materno de los Pāṇḍavas, y Su amigo especial, Arjuna, estaban ambos lanzando las sustancias líquidas sobre los cuerpos de las reinas. Las reinas se avergonzaron, pero, al mismo tiempo, sus hermosas sonrisas iluminaban sus caras. A causa de las sustancias líquidas que fueron lanzadas sobre sus cuerpos, los sārīs que las cubrían quedaron completamente mojados. Las diferentes partes de sus bellos cuerpos, en particular sus pechos y sus cinturas, se hicieron visibles parcialmente a causa de la tela mojada. Las reinas también trajeron baldes de sustancias líquidas, y las rociaron sobre los cuerpos de sus cuñados. Mientras se dedicaban a esas actividades jubilosas, sus cabellos se soltaron, y las flores que adornaban sus cuerpos comenzaron a caerse. Cuando el Señor Kṛṣṇa, Arjuna y las reinas estaban así ocupados en estas actividades jubilosas, las personas que no eran limpias de corazón fueron agitadas por deseos lujuriosos. En otras palabras, ese comportamiento entre hombres y mujeres puros es disfrutable, pero las personas que están contaminadas por la materia se vuelven lujuriosas.

Král Judhišthira seděl v nádherném voze, taženém znamenitými koňmi, se svými královnami včetně Draupadí a vypadali tak krásně, že se zdálo, jako by zde osobně stála velká oběť Rádžasúja se svými různými obřadními úkony.

El rey Yudhiṣṭhira, en una hermosa cuadriga que tenía enyuntados caballos excelentes, se encontraba presente con sus reinas, entre ellas Draupadī y otras. Las festividades del sacrificio eran tan hermosas, que parecía como si Rājasūya estuviese parado allí en persona con las funciones del sacrificio.

Po oběti Rádžasúji následoval povinný védský obřad známý jako patnī-saṁyāja. Tuto oběť koná muž se svou manželkou a proběhla pod řádným vedením kněží krále Judhišthiry. Když se královna Draupadí a král Judhišthira věnovali koupeli avabhṛtha, obyvatelé Hastinápuru společně s polobohy z radosti začali tlouci do bubnů a troubit na trumpety a z nebe pršely květy. Jakmile král a královna dokončili svou koupel v Ganze, vykoupali se v ní i všichni ostatní obyvatelé všech varen neboli kast — bráhmanové, kšatrijové, vaišjové i šúdrové. Koupel v Ganze védská písma doporučují, neboť osvobozuje člověka od všech následků hříšného jednání. V Indii je dodnes běžná, zvláště v určitých mimořádně příznivých chvílích. Tehdy se v Ganze koupají milióny lidí.

Después del sacrificio Rājasūya, había un deber ritual védico conocido como patnī-saṁyāja. Este sacrificio se llevaba a cabo junto con la esposa de uno, y también fue debidamente ejecutado por los sacerdotes del rey Yudhiṣṭhira. Cuando la reina Draupadī y el rey Yudhiṣṭhira ejecutaban su baño avabhṛtha, los ciudadanos de Hastināpura, así como también los semidioses, comenzaron a sonar tambores y a tocar trompetas debido a sentimientos de felicidad, y cayó una lluvia de flores desde el cielo. Cuando el Rey y la Reina terminaron su baño en el Ganges, todos los demás ciudadanos, de todos los varṇas o castas—los brāhmaṇas, los kṣatriyas, los vaiśyas y los śudras—, se bañaron en el Ganges. En las Escrituras védicas se recomienda bañarse en el Ganges, debido a que en virtud de ese baño uno se libera de toda reacción pecaminosa. Esto todavía está vigente en la India, especialmente en momentos particularmente auspiciosos. En esos momentos, millones de personas se bañan en el Ganges.

Po koupeli se král Judhišthira oblékl do nových hedvábných šatů doplněných šálem a ozdobil se drahými klenoty. Nejenže oblékl a ozdobil sám sebe, ale také dal šaty a šperky všem kněžím a ostatním, kteří se podíleli na vykonání obětí. Takto je všechny uctil. Mahárádž Judhišthira neustále uctíval své přátele, členy své rodiny, své příznivce a všechny přítomné, a jelikož byl vaišnava, velký oddaný Pána Nárájana, věděl, jak se ke každému dobře chovat. Snaha májávádských filosofů vidět každého jako Boha je umělým pokusem dosáhnout jednoty, ale vaišnava neboli oddaný Pána Nárájana vidí každou živou bytost jako nedílnou část Nejvyššího Pána. Jeho chování k jiným živým bytostem je proto na absolutní úrovni. Stejně jako se člověk nemůže chovat k jedné části svého těla jinak než k druhé, neboť obě patří ke stejnému tělu, vaišnava nevidí lidskou bytost jako odlišnou od zvířete, neboť v obou vidí duši společně s Nadduší.

Después de bañarse, el rey Yudhiṣṭhira se vistió con un tela y un manto de seda nuevos, y se adornó con joyas valiosas. El Rey no solamente se vistió y se adornó él, sino que también le dio ropa y ornamentos a todos los sacerdotes y demás personas que habían participado en los yajñas. De esta manera, el rey Yudhiṣṭhira los adoró a todos. Él adoró constantemente a los amigos, a los miembros de su familia, a sus parientes, a sus bienquerientes y a todos los presentes, y debido a que él era un gran devoto del Señor Nārāyaṇa, o debido a que él era un vaiṣṇava, sabía cómo tratar bien a todo el mundo. Los esfuerzos que hacen los filósofos māyāvādīs para ver a todo el mundo como Dios, constituyen una vía artificial hacia la unidad; pero un vaiṣṇava, o un devoto del Señor Nārāyaṇa, ve a toda entidad viviente como una parte integral del Señor Supremo. Por consiguiente, el trato que un vaiṣṇava les da a otras entidades vivientes está en el plano absoluto. Así como uno no puede tratar una parte de su cuerpo de forma diferente a otra debido a que ambas pertenecen al mismo cuerpo, de igual manera un vaiṣṇava no ve a un animal como diferente de un ser humano, debido a que en ambos ve al alma y a la Superalma situadas allí simultáneamente.

Když byli všichni osvěžení koupelí, oblečení v hedvábných šatech a měli na sobě náušnice z drahokamů, květinové girlandy, turbany, dlouhé šály a perlové náhrdelníky, vypadali jako polobozi z nebes. Zvláště to platilo o ženách, které byly velice pěkně oblečené. Každá měla kolem boků zlatý pás a všechny se usmívaly. Těla měly označená tilakem a tváře jim lemovaly kadeře vlnitých vlasů, což byla velice přitažlivá kombinace.

Cuando todo el mundo se había refrescado después de bañarse, y se había vestido con ropas de seda y zarcillos enjoyados, guirnaldas de flores, turbantes, largos mantos y collares de perlas, se veían todos en conjunto, como los semidioses del cielo. Esto era cierto especialmente de las mujeres, quienes estaban muy hermosamente vestidas. Cada una llevaba un cinturón de oro alrededor de la cintura. Todas estaban sonriendo. Manchas de tilaka y cabellos rizados estaban esparcidos en algunas partes. Esta combinación era muy atractiva.

Všichni, kdo se zúčastnili oběti Rádžasúji — vysoce kultivovaní kněží, bráhmanští pomocníci, občané všech varen a králové, polobozi, mudrci, světci i obyvatelé Pitrilóky — byli s chováním krále Judhišthiry velice spokojení a na konci se blaženě rozjeli do svých sídel. Cestou do svých domovů hovořili o jednání krále Judhišthiry, a přestože o jeho velikosti mluvili neustále, nemohli se toho nasytit, stejně jako může člověk pít znovu a znovu nektar a nikdy nebude mít dost. Poté, co všichni ostatní odjeli, zadržel Mahárádž Judhišthira úzký okruh svých přátel, včetně Pána Krišny, a nechtěl je nechat odejít. Pán Krišna nemohl královu žádost odmítnout, a proto poslal zpátky všechny hrdiny jaduovské dynastie, jako Sámbu a další. Ti všichni se vrátili do Dváraky a Pán Krišna sám zůstal, aby krále potěšil.

Las personas que habían participado en el sacrificio Rājasūya —entre ellas, los sacerdotes más cultos de todos, los brāhmaṇas que habían asistido en la ejecución del sacrificio, los ciudadanos de todos los varṇas, los reyes, los semidioses, los sabios, los santos y los ciudadanos de Pitṛloka —estaban todas muy satisfechas con los tratos del rey Yudhiṣṭhira, y, al final, partieron felizmente hacia sus residencias. Mientras regresaban a sus hogares, hablaron acerca de los tratos del rey Yudhiṣṭhira, y aun después de una conversación continua acerca de su grandeza, no se saciaron, así como uno puede beber néctar una y otra vez y nunca estar satisfecho. Mahārāja Yudhiṣṭhira detuvo el círculo íntimo de sus amigos, entre ellos al Señor Kṛṣṇa, después de la partida de todas las demás personas, no permitiéndoles irse. El Señor Kṛṣṇa no pudo negarse al pedido del Rey. Por lo tanto, envió de regreso a todos los héroes de la dinastía Yadu, tales como Sāmba y otros. Todos regresaron a Dvārakā, y el Señor Kṛṣṇa se quedó personalmente para darle placer al Rey.

V hmotném světě má každý určitou touhu, kterou si chce splnit, ale to se mu nikdy nepodaří k úplné spokojenosti. Král Judhišthira však díky své neochvějné oddanosti Krišnovi dokázal vykonáním oběti Rádžasúji úspěšně splnit všechna svá přání. Z popisu Rádžasúja-jagji to vypadá na velký oceán náročných žádostí. Obyčejný člověk takový oceán nemůže překonat, ale král Judhišthira ho milostí Pána Krišny dokázal překonat velice snadno, a tak se zbavil veškeré úzkosti.

En el mundo material, toda la gente tiene un tipo de deseo particular que satisfacer, pero uno nunca puede cumplir sus deseos a plena satisfacción. Mas el rey Yudhiṣṭhira, debido a su devoción resuelta por Kṛṣṇa, pudo cumplir todos sus deseos exitosamente mediante la ejecución del Rājasūya-yajña. De la descripción de la ejecución del Rājasūya-yajña, se infiere que dicha ceremonia es un gran océano de deseos opulentos. No es posible para un hombre ordinario cruzar dicho océano; sin embargo, por la gracia del Señor Kṛṣṇa, el rey Yudhiṣṭhira logró cruzarlo muy fácilmente, y, así pues, se liberó de toda ansiedad.

Když Durjódhana viděl, že Mahárádž Judhišthira se vykonáním Rádžasúja- jagji velice proslavil a byl ve všech ohledech zcela spokojený, vzplál v něm oheň závisti, neboť jeho mysl byla vždy plná jedu. Obzvláště záviděl císařský palác, který Pánduovcům postavil démon Maja. Palác byl vynikajícím uměleckým dílem, nad kterým zůstával rozum stát, a odpovídal postavení velkých princů, králů nebo vůdců démonů. Pánduovci v něm žili se členy své rodiny a královna Draupadí velice pokojně sloužila svým manželům. A jelikož v té době tam byl také Pán Krišna, palác zdobily tisíce Jeho královen. Když se po něm procházely se svými těžkými ňadry a útlými pasy a jejich nákotníčky při chůzi melodicky cinkaly, celý palác vypadal přepychověji než nebeské království. Jejich ňadra byla poprášená šafránovým práškem, a proto byly perlové náhrdelníky na jejich hrudích načervenalé. Královny se svými krásnými náušnicemi a rozevlátými vlasy vypadaly velice přitažlivě. Durjódhana záviděl, když v paláci krále Judhišthiry viděl takové krásky. Zvláště se ho zmocňovala závist a chtíč, když hleděl na krásu Draupadí, protože ta ho výjimečně přitahovala už od samého začátku, kdy se provdala za Pánduovce. I Durjódhana byl přítomný na shromáždění, kde si Draupadí vybírala manžela, a společně s dalšími princi byl uchvácen její krásou, ale získat ji se mu nepodařilo.

Cuando Duryodhana vio que Mahārāja Yudhiṣṭhira se había vuelto muy famoso después de la ejecución del Rājasūya-yajña, y que estaba plenamente satisfecho en todo aspecto, comenzó a quemarse en el fuego de la envidia debido a que su mente era siempre venenosa. Una razón era que envidiaba el palacio imperial que había sido construido para los Pāṇḍavas por el demonio Maya. El palacio era excelente en cuanto a su enigmática artesanía artística, y era digno de la posición de grandes príncipes, reyes o líderes de los demonios. En ese gran palacio, los Pāṇḍavas vivían con los miembros de su familia, y la reina Draupadī servía a sus esposos muy pacíficamente. Y debido a que en aquellos días el Señor Kṛṣṇa también estaba allí, el palacio también se encontraba decorado con Sus miles de reinas. Cuando las reinas, con sus pesados pechos y delgadas cinturas, se movían dentro del palacio, y sus campanitas tobilleras sonaban muy melodiosamente con sus movimientos, el palacio entero parecía ser más opulento que los reinos celestiales. Debido a que una parte de sus pechos estaba salpicada con polvo de azafrán, los collares de perlas que había sobre sus pechos parecían ser rojizos. Con sus abundantes zarcillos y cabellos ondulados, las reinas se veían muy hermosas. Después de mirar a esas bellezas del palacio del rey Yudhiṣṭhira, Duryodhana se puso envidioso. Se puso especialmente envidioso y lujurioso al ver la belleza de Draupadī, pues había abrigado una atracción especial por ella desde el mismo comienzo de su matrimonio con los Pāṇḍavas. Duryodhana también había estado presente en la asamblea de selección matrimonial de Draupadī y, juntamente con otros príncipes, había estado muy cautivado por la belleza de Draupadī, pero había fracasado en conseguirla a ella.

Jednou král Judhišthira seděl na svém zlatém trůnu v paláci od démona Maji. Byli tam také jeho čtyři bratři a jiní příbuzní i jeho velký příznivec Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, a vypadalo to, jako by po stránce hmotného bohatství v ničem nezaostával za Pánem Brahmou. Když seděl na trůnu, obklopen svými přáteli, a recitátoři mu přednášeli modlitby v podobě krásných písní, do paláce vešel Durjódhana se svými mladšími bratry. Zdobila ho helmice a v ruce třímal meč. Měl vždy hněvivou a závistivou náladu, a proto se kvůli maličkosti obořil na strážné a kypěl vztekem. Díky zručnosti démona Maji byl palác na různých místech zařízený tak, že ten, kdo ta tajemství neznal, mohl považovat vodu za zemi a zemi za vodu. Durjódhana se tímto mistrovským dílem nechal oklamat, šlápl na vodu, o které se domníval, že je to země, a spadl do ní. Jakmile pro svou hloupost spadl, královny se tomu začaly pobaveně smát. Král Judhišthira chápal, jak se Durjódhana cítí, a snažil se je zadržet, ale Pán Krišna mu naznačil, aby je nechal, ať se baví. Krišna si přál, aby byl Durjódhana takto napálen a aby se všichni pobavili jeho pošetilým chováním. Když se mu všichni smáli, Durjódhana se cítil velice uražen a z hněvu se mu zježily chlupy na těle. Po této potupě se skloněnou hlavou ihned opustil palác. Mlčel a nijak se neohrazoval. Když odešel takto rozhněvaný, všichni události litovali a krále Judhišthiru to také velice mrzelo. Krišna však navzdory všemu, co se stalo, nic neřekl. K celé události se nevyslovil ani kladně, ani záporně. Zdálo se, že Durjódhana byl uveden do iluze svrchovanou vůlí Pána Krišny, a to byl počátek nepřátelství mezi dvěma klany kuruovské dynastie. Jevilo se to jako součást Krišnova plánu, jak naplnit své poslání, kterým bylo zmenšit břímě světa.

Una vez, el rey Yudhiṣṭhira estaba sentado en el trono de oro, en el palacio construido por el demonio Maya. Estaban presentes sus cuatro hermanos y otros parientes, así como también su gran bienqueriente, la Suprema Personalidad de Dios, Kṛṣṇa, y la opulencia material del rey Yudhiṣṭhira no parecía menor que la del Señor Brahmā. Cuando estaba sentado en el trono rodeado por sus amigos, y los recitadores le ofrecían oraciones en la forma de hermosas canciones, Duryodhana, con su hermano menor, llegó al palacio. Duryodhana estaba adornado con un yelmo, y llevaba una espada en su mano. Él siempre estaba envidioso y furioso, y, por eso, a raíz de una ligera provocación, habló ásperamente con los porteros y se disgustó. Él estaba irritado porque no había podido distinguir entre el agua y la tierra. Por la artesanía del demonio Maya, el palacio estaba decorado de forma tal en diferentes lugares, que aquel que no conocía los trucos consideraba que el agua era tierra y la tierra era agua. Duryodhana también fue engañado por esta obra de artesanía, y cuando estaba cruzando agua creyendo que era tierra, se cayó. Cuando Duryodhana cayó así por su necedad, las reinas disfrutaron del incidente, riéndose. El rey Yudhiṣṭhira pudo comprender los sentimientos de Duryodhana, y trató de hacer que las reinas dejaran de reír, pero el Señor Kṛṣṇa indicó que el rey Yudhiṣṭhira no debía impedir que disfrutaran del incidente. Kṛṣṇa deseó que Duryodhana fuera engañado de esa manera, y que todos ellos disfrutaran de su tonto proceder. Cuando todo el mundo rió, Duryodhana se sintió muy insultado, y sus pelos se erizaron por la furia. Al ser insultado de esta manera, inmediatamente abandonó el palacio, inclinando su cabeza. Estaba callado y no protestó. Cuando Duryodhana se fue así de furioso, todo el mundo lamentó el incidente, y el rey Yudhiṣṭhira también lo lamentó mucho. Pero a pesar de todos los sucesos, Kṛṣṇa se quedó callado. No dijo nada en contra ni a favor del incidente. Parecía que la voluntad suprema del Señor Kṛṣṇa había hecho que Duryodhana hubiera sido engañado, y este fue el comienzo de la enemistad entre las dos facciones de la dinastía Kuru. Parecía que era una parte del plan de Kṛṣṇa, en Su misión de disminuir la carga del mundo.

Král Paríkšit se tázal Šukadévy Gósvámího, proč nebyl Durjódhana po skončení velké oběti Rádžasúji spokojený, a Šukadéva Gósvámí mu to takto vysvětlil.

El rey Parīkṣit le había preguntado a Śukadeva Gosvāmī por qué Duryodhana no se encontraba satisfecho después de la culminación del gran sacrificio Rājasūya, y Śukadeva Gosvāmī lo explicó de esa manera.

Takto končí Bhaktivédántův výklad 75. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Proč se Durjódhana cítil na konci oběti Rádžasúji uražen”.

Así termina el significado de Bhaktivedanta del capítulo septuagésimo quinto del libro Kṛṣṇa, titulado: «Por qué Duryodhana se sintió insultado al final del sacrificio Rājasūya».