Skip to main content

49. KAPITOLA

Capítulo 49

Dhritaráštrovy zlé úmysly

O Mal-Intencionado Dhṛtarāṣṭra

Na pokyn Šrí Krišny, Nejvyšší Osobnosti Božství, navštívil Akrúra Hastinápur, jenž se údajně rozkládal tam, kde dnes leží Nové Dillí. Část Nového Dillí se dodnes nazývá Indraprastha a obyčejní lidé ji považují za dávné hlavní město Pánduovců. Samotné jméno Hastinápur naznačuje, že tam bylo mnoho hastī neboli slonů; Pánduovci chovali ve městě mnohé slony, a proto se nazývalo Hastinápur. Vydržovat slony je značně nákladné, a království tudíž muselo být velmi bohaté. Když Akrúra dojel do Hastinápuru, viděl tam mnoho slonů, koní, kočárů a dalšího jmění. Králové z Hastinápuru byli považováni za krále celého světa. Jejich sláva byla rozšířená po celém království a jejich vládnutí se řídilo dobrými radami učených bráhmanů.

Tendo recebido a ordem da Suprema Personalidade de Deus, Śrī Kṛṣṇa, Akrūra visitou Hastināpura, que é onde está hoje Nova Délhi. A parte de Nova Délhi ainda conhecida como Indraprastha é aceita pelas pessoas em geral como a antiga capital dos Pāṇḍavas. O próprio nome Hastināpura sugere que lá havia muitos hastīs, ou elefantes; porque os Pāṇḍavas tinham muitos elefantes na capital, ela se chamava Hastināpura. Criar elefantes é muito caro; para criar muitos elefantes, portanto, o reino deveria ser muito rico, e Hastināpura, como Akrūra viu quando chegou lá, estava cheia de elefantes, cavalos, quadrigas e outras opulências. Os reis de Hastināpura eram considerados os governantes do mundo todo. Sua fama se difundia por todo o reino, e sua administração se conduzia sob o bom conselho de brāhmaṇas eruditos.

Poté, co si Akrúra prohlédl bohaté hlavní město, sešel se s králem Dhritaráštrou, vedle něhož také viděl sedět praotce Bhíšmu. Po setkání s nimi se vydal navštívit Viduru a potom Kuntí, svoji sestřenici. Postupně si promluvil s králem Báhlíkou a jeho synem Sómadattou, Drónáčárjou, Kripáčárjou, Karnou a Sujódhanou. (Sujódhana je jiné jméno Durjódhany.) Rovněž navštívil Drónáčárjova syna Ašvatthámu, pět bratrů Pánduovců a další přátele a příbuzné žijící ve městě. Všichni, kdo měli schůzku s Akrúrou, který byl také známý jako syn Gándiní, ho vítali s radostí a ptali se ho, jak se daří jejich příbuzným. Vždy mu nabídli pohodlné místo k sezení a potom se zase on ptal, jak se mají jeho příbuzní a co dělají.

Depois de ver a opulentíssima capital, Akrūra encontrou-se com o rei Dhṛtarāṣṭra. Também viu o avô Bhīṣma sentado com ele. Depois de encontrar-se com eles, Akrūra foi ver Vidura e, em seguida, a irmã de Vidura, Kuntī. Um após outro, ele viu o rei Bāhlīka e seu filho Somadatta, e Droṇācārya, Kṛpācārya, Karṇa e Suyodhana. (Suyodhana é outro nome de Duryodhana.) Ele também viu o filho de Droṇācārya, Aśvatthāmā, os cinco irmãos Pāṇḍavas e outros amigos e parentes que moravam na cidade. Akrūra era conhecido como filho de Gāndinī, de modo que todos os que ele encontrava ficavam muito contentes em recebê-lo e perguntavam sobre o bem-estar de seus respectivos parentes. Ofereciam-lhe um bom assento nas recepções, e ele perguntava tudo sobre o bem-estar e atividades de seus parentes.

Jelikož ho do Hastinápuru vyslal samotný Pán Krišna, je zjevné, že byl dostatečně inteligentní, aby dovedl posoudit diplomatickou situaci. Po smrti krále Pándua se Dhritaráštra nezákonně zmocnil trůnu, přestože byli přítomní Pánduovi synové. Akrúrovi byly zřejmé nekalé úmysly Dhritaráštry, jenž velice nadržoval svým vlastním synům. Již zabral království a nyní se chtěl zbavit pěti bratrů Pánduovců. Akrúra věděl, že všichni Dhritaráštrovi synové, v čele s Durjódhanou, byli podlí politici. Dhritaráštra se neřídil dobrými radami, které mu dávali Bhíšma a Vidura; místo toho se nechal vést špatnými pokyny osob, jako byli Karna a Šakuni. Akrúra se rozhodl zůstat v Hastinápuru několik měsíců, aby mohl celou politickou situaci důkladně prozkoumat.

Visto ter sido encarregado de visitar Hastināpura pelo Senhor Kṛṣṇa, deduz-se que ele era muito inteligente quando em situações diplomáticas. Dhṛtarāṣṭra estava ocupando o trono ilegitimamente depois da morte do rei Pāṇḍu, apesar da presença dos filhos de Pāṇḍu. Akrūra queria ficar em Hastināpura para estudar toda a situação. Ele pôde entender muito bem que o mal-intencionado Dhṛtarāṣṭra estava muito inclinado em favor de seus próprios filhos. De fato, Dhṛtarāṣṭra já havia usurpado o reino e, agora, planejava livrar-se dos cinco irmãos Pāṇḍavas. Akrūra sabia que todos os filhos de Dhṛtarāṣṭra, liderados por Duryodhana, eram políticos muito desonestos. Dhṛtarāṣṭra não agia de acordo com as boas instruções de Bhīṣma e Vidura; ao contrário, ele era levado pelos maus conselhos de pessoas tais como Karṇa e Śakuni. Akrūra decidiu permanecer em Hastināpura durante alguns meses para avaliar toda a situação política.

Akrúra se postupně dozvěděl od Kuntí a Vidury, že Dhritaráštrovi synové byli nesnášenliví a závistiví vůči pěti bratrům Pánduovcům, kteří dokonale ovládali válečnické umění a byli velice silní. Jednali jako skuteční ušlechtilí hrdinové, měli všechny dobré vlastnosti kšatrijů a byli zodpovědnými princi, kteří vždy mysleli na blaho svých občanů. Akrúra se také dozvěděl, že se závistiví Dhritaráštrovi synové už pokusili Pánduovce zabít pomocí smrtícího jedu.

Aos poucos, Akrūra foi informado por Kuntī e Vidura que Dhṛtarāṣṭra era intolerante e tinha inveja dos cinco irmãos Pāṇḍavas por causa de sua extraordinária cultura na ciência militar e de sua força física muito desenvolvida. Eles agiam como verdadeiros heróis cavalheirescos, exibiam todas as boas qualidades dos kṣatriyas e eram príncipes muito responsáveis, pensando sempre no bem-estar dos cidadãos. Akrūra também ficou sabendo que o invejoso Dhṛtarāṣṭra, em acordo com seu mal-intencionado filho, havia tentado matar os Pāṇḍavas, envenenando-os.

Akrúra byl jedním z bratranců Kuntí; jakmile se s ním tedy setkala, tázala se na své příbuzné z otcovy strany. Rozplakala se, když si vzpomněla na své rodiště, a ptala se Akrúry, zda si na ni otec, matka, bratři, sestry a další přátelé doma ještě vzpomínají. Zvláště se dotazovala na své slavné synovce, Krišnu a Balarámu. Zeptala se: “Nevíš, zda se Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, který má velice rád své oddané, pamatuje na mé syny? A Balaráma si na nás vzpomíná?” V hloubi srdce se Kuntí cítila jako laň mezi tygry, a její postavení takové skutečně bylo. Po smrti jejího manžela, krále Pándua, se měla starat o pět dětí, ale Dhritaráštrovi synové jim stále usilovali o život. Bezpochyby žila jako ubohé nevinné zvíře mezi mnoha tygry. Jelikož byla oddanou Pána Krišny, vždy na Něho myslela a čekala, že Krišna jednoho dne přijde a zachrání je z jejich nebezpečné situace. Zeptala se Akrúry, zda se Krišna chystá přijít poradit osiřelým Pánduovcům, jak zamezit intrikám Dhritaráštry a jeho synů. Když o tom všem s Akrúrou mluvila, cítila se bezmocná a zvolala: “Milý Krišno! Milý Krišno! Jsi nejvyšší mystik, Nadduše vesmíru. Jsi skutečný příznivec celého vesmíru. Můj milý Góvindo, nyní jsi ode mne velice daleko, ale přesto se modlím, abych mohla přijmout útočiště u Tvých lotosových nohou. Žiji zachvácená žalem s pěti syny, kteří nemají otce. Plně chápu, že kromě Tvých lotosových nohou není jiného útočiště či ochrany. Tvé lotosové nohy mohou zachránit všechny ztrápené duše, protože jsi Nejvyšší Osobnost Božství. Jen Tvou milostí se člověk může vysvobodit z koloběhu zrození a smrtí. Můj milý Krišno, jsi nejčistší, Nadduše a Pán všech jógích. Co více mohu říci? Mohu se Ti jen s úctou poklonit. Přijmi mě jako svou oddanou, která se Ti plně odevzdává.”

Akrūra era um dos primos de Kuntī, em virtude do que, depois de encontrar-se com ele, Kuntī começou a perguntar sobre seus parentes paternos. Pensando em sua terra natal e pondo-se a chorar, ela perguntou a Akrūra se seu pai, sua mãe, seus irmãos, suas irmãs e outros amigos em casa ainda se lembravam dela. Ela perguntou especialmente sobre Kṛṣṇa e Balarāma, seus gloriosos sobrinhos. Ela perguntou: “Kṛṣṇa, a Suprema Personalidade de Deus, que é muito carinhoso com Seus devotos, lembra-Se de meus filhos? Balarāma lembra-Se de nós?” Em seu íntimo, Kuntī sentia-se como uma corça no meio de tigres, e realmente sua situação era assim. Depois da morte de seu marido, o rei Pāṇḍu, ela devia tomar conta de seus cinco filhos Pāṇḍavas, mas Dhṛtarāṣṭra estava sempre planejando matá-los. Ela era, sem dúvidas, como um pobre animal inocente no meio de diversos tigres. Sendo devota do Senhor Kṛṣṇa, ela sempre pensava nEle e esperava que, algum dia, Kṛṣṇa viesse salvá-la de sua perigosa situação. Ela indagou de Akrūra se Kṛṣṇa planejava ir aconselhar os Pāṇḍavas órfãos de pai a como se livrarem das intrigas de Dhṛtarāṣṭra e de seus filhos. Falando com Akrūra sobre todos esses assuntos, ela se sentiu desamparada e exclamou: “Meu querido Kṛṣṇa, meu querido Kṛṣṇa! Você é o místico supremo, a Superalma do Universo, o verdadeiro benquerente de todo o universo. Meu querido Govinda, neste momento, Você está muito longe de mim, mas eu oro a fim de me render a Seus pés de lótus. Agora estou muito aflita com meus cinco filhos sem pai. Posso entender muito bem que, fora de Seus pés de lótus, não há abrigo ou proteção. Seus pés de lótus podem salvar todas as almas aflitas porque Você é a Suprema Personalidade de Deus. A pessoa pode se salvar das garras dos repetidos nascimentos e mortes somente por Sua misericórdia. Meu querido Kṛṣṇa, Você é a pureza suprema, a Superalma e senhor de todos os yogīs. O que posso dizer? Posso apenas oferecer-Lhe minhas respeitosas reverências. Aceite-me como Sua devota completamente rendida”.

I když tam Krišna osobně nebyl, Kuntí se k Němu modlila, jako kdyby stál přímo před ní. To může dokázat kdokoliv, kdo bude kráčet v jejích stopách. Krišna nemusí být všude fyzicky přítomný. Ve skutečnosti je všudypřítomný prostřednictvím své duchovní energie, a je třeba se Mu jen upřímně odevzdat.

Embora Kṛṣṇa não estivesse presente diante dela, Kuntī ofereceu-Lhe suas orações como se Ele estivesse presente face a face com ela. Isso é possível a qualquer um que siga os passos de Kuntī. Kṛṣṇa não precisa estar fisicamente presente em toda parte. Ele está de fato presente em toda parte pela potência espiritual, e a pessoa apenas deve render-se sinceramente a Ele.

Když se Kuntí velice procítěně modlila ke Krišnovi, neovládla se a dala se před Akrúrou do hlasitého pláče. Byl tam také Vidura a jak on, tak Akrúra pociťovali s matkou Pánduovců soucit a uklidňovali ji oslavováním jejích pěti synů — Judhišthiry, Ardžuny, Bhímy, Nakuly a Sahadévy. Utěšovali ji připomenutím, že její synové jsou neobyčejně mocní; nemusela se o ně obávat, protože se narodili ze semene velkých polobohů, jako byli Jamarádž, Indra a Váju.

Quando oferecia suas orações com muito sentimento a Kṛṣṇa, Kuntī não conseguiu se controlar e chorou alto diante de Akrūra. Vidura também estava presente, e ambos tiveram muita compaixão dela e puseram-se a consolá-la glorificando seus filhos, Yudhiṣṭhira, Arjuna e Bhīma. Eles a acalmaram dizendo que seus filhos eram extremamente poderosos; ela não devia se perturbar por causa deles, pois eles tinham nascido dos grandes semideuses Yamarāja, Indra e Vāyu.

Akrúra se rozhodl vrátit se domů, aby podal zprávu o napjaté situaci, ve které se Kuntí a jejích pět synů nacházeli. Nejprve chtěl dát dobrou radu Dhritaráštrovi, který velice stranil svým vlastním synům a Pánduovce nenáviděl. Král Dhritaráštra seděl mezi svými přáteli a příbuznými, když ho Akrúra oslovil jménem Vaičitravírja, což znamená “Vičitravírjův syn”. Vičitravírja se jmenoval Dhritaráštrův otec, ale ve skutečnosti Dhritaráštru nezplodil on, nýbrž Vjásadéva. Dříve bylo společenským pravidlem, že když muž nemohl mít děti, mohl s jeho manželkou počít dítě jeho bratr (to se nazývalo devareṇa sutotpattiḥ). Nyní, ve věku Kali, je to již zakázané. Akrúra nazval Dhritaráštru Vaičitravírjou sarkasticky, protože ve skutečnosti nebyl zplozený svým otcem. Byl synem Vjásadévy. Když se dítě narodilo ženě s bratrem jejího manžela, manžel si na ně činil nároky, ale dítě pochopitelně nepocházelo od něho. Tato jízlivá poznámka naznačovala, že Dhritaráštra se nevhodně domáhal trůnu na základě dědického práva. Právoplatným králem měl být Pándu a za přítomnosti jeho synů, Pánduovců, by Dhritaráštra neměl zabírat trůn.

Akrūra decidiu regressar e relatar sobre as circunstâncias tensas em que havia encontrado Kuntī e seus cinco filhos. Primeiro, ele quis dar um bom conselho a Dhṛtarāṣṭra, que tinha uma inclinação muito favorável para seus próprios filhos e desfavorável para os Pāṇḍavas. Quando o rei Dhṛtarāṣṭra estava sentado entre amigos e parentes, Akrūra começou a falar com ele chamando-o de “Vaicitravīrya”. Vaicitravīrya quer dizer “filho de Vicitravīrya”. Vicitravīrya era o nome do pai de Dhṛtarāṣṭra, mas, na verdade, Dhṛtarāṣṭra era filho gerado não de Vicitravīrya, mas de Vyāsadeva. O sistema antigo era que, se um homem fosse incapaz de gerar um filho, seu irmão podia gerar um filho no ventre da esposa do irmão (devareṇa sutotpattiḥ). Agora, na era de Kali, esse sistema é proibido. Akrūra chamou sarcasticamente Dhṛtarāṣṭra de “Vaicitravīrya” porque, de fato, ele não fora gerado por seu pai. Ele era filho de Vyāsadeva. Quando o irmão do marido gerava um filho na esposa deste, o marido dizia ser seu o filho, mas é claro que não fora o marido que o gerara. Essa observação sarcástica indicava que ele reivindicava o trono baseando-se em razões hereditárias falsas. De fato, Pāṇḍu fora o rei legítimo, e, na presença dos Pāṇḍavas, os filhos de Pāṇḍu, Dhṛtarāṣṭra não devia ter ocupado o trono.

Akrúra řekl: “Můj milý synu Vičitravírji, nezákonně ses zmocnil trůnu Pánduovců. Teď už tedy sedíš na trůnu, ale já si ti dovoluji poradit, abys vládl království podle morálních zásad. Budeš-li to dělat, a tak se budeš snažit uspokojit své poddané, tvé jméno a sláva nepominou.” Akrúra naznačil, že i když se Dhritaráštra choval špatně ke svým synovcům, Pánduovcům, byli stále jeho poddanými, o které se měl starat. “Přestože se k nim nechováš jako k držitelům trůnu, ale jako ke svým poddaným, měl bys nezaujatě myslet na jejich blaho, jako by byli tvými vlastními syny. Pokud se nebudeš řídit touto radou a budeš jednat přesně naopak, lidé si tě přestanou vážit a příští život budeš muset strávit v pekelných podmínkách. Doufám proto, že se budeš ke svým synům a synům Pándua chovat stejně.” Akrúra naznačil, že nebude-li Dhritaráštra jednat s Pánduovci a svými syny jako rovnocennými, určitě mezi oběma tábory bratranců dojde k boji. Jelikož Pánduovci byli v právu, vyjdou z boje vítězně, a Dhritaráštrovi synové zahynou. Takové bylo Akrúrovo proroctví.

Akrūra disse: “Meu querido filho de Vicitravīrya, você usurpou ilegitimamente o trono dos Pāṇḍavas. De qualquer forma, de um modo ou de outro, você está agora no trono. Por isso, quero aconselhá-lo a que, por favor, governe de acordo com os princípios morais e éticos. Se fizer assim e tentar ensinar seus súditos dessa maneira, seu nome e sua fama serão perpétuos”. Akrūra deu a entender que, embora ele estivesse tratando mal seus sobrinhos, os Pāṇḍavas, eles eram seus súditos. “Mesmo que os trate não como donos do trono, mas como seus súditos, você deve pensar imparcialmente no bem deles como se fossem seus próprios filhos. Todavia, se não seguir esse princípio e agir exatamente da maneira oposta, você será impopular entre seus súditos e, na próxima vida, terá de viver em uma condição infernal. Espero, por isso, que trate seus próprios filhos e os filhos de Pāṇḍu igualmente”. Akrūra sugeriu que, se Dhṛtarāṣṭra não tratasse os Pāṇḍavas e os próprios filhos como iguais, certamente haveria luta entre os dois grupos de primos. Como a causa dos Pāṇḍavas era justa, eles sairiam vitoriosos, e os filhos de Dhṛtarāṣṭra seriam mortos. Essa foi a profecia que Akrūra fez a Dhṛtarāṣṭra.

Akrúra dále Dhritaráštrovi poradil: “V hmotném světě nemůže nikdo zůstat něčím věčným společníkem. Jen díky náhodě se setkáváme v rodině, společnosti či národu, ale nakonec se musíme odloučit, protože každý z nás musí opustit své tělo. Člověk by proto neměl udržovat příliš silná pouta ke členům své rodiny.” Dhritaráštrova náklonnost byla rovněž nesprávná a svědčila o nedostatku inteligence. Akrúra mu otevřeně naznačil, že jeho hluboká láska k rodinným členům pochází z hrubé nevědomosti a slepoty vůči morálním zásadám. I když se zdá, že jsme v rodině, společnosti či národu spojeni dohromady, každý z nás má individuální osud. Každý se rodí podle svých individuálních minulých činností, a proto si každý musí individuálně vychutnat či vytrpět výsledky své karmy. Není možné zlepšit si svůj osud společným soužitím. Někdy se stane, že otec nezákonnými způsoby nahromadí bohatství a syn si pak všechny peníze přivlastní, i když je otec vydělal za cenu velkého úsilí. Je to jako když malá ryba v moři užírá hmotné tělo velké staré ryby. Člověk nemůže donekonečna nezákonně hromadit majetek pro uspokojování své rodiny, společnosti nebo národa. Toto pravidlo dokládá mnoho velkých říší, které byly vybudovány v minulosti, ale již neexistují, protože pozdější potomci jejich bohatství rozmařile utratili. Ten, kdo nezná tyto jemné zákony plodonosných činností, a proto zanedbává morální zásady, si s sebou nese jen reakce za své hříšné jednání. Jeho nepoctivě nabytý majetek vezme někdo jiný a on sám půjde do nejtemnějšího pekla. Nikdo by proto neměl hromadit více majetku, než kolik mu osud vyhradil; jinak bude slepý vůči svému vlastnímu zájmu. Místo aby vylepšoval své postavení, bude jednat právě naopak, sobě na škodu.

Akrūra continuou aconselhando Dhṛtarāṣṭra: “Neste mundo material, ninguém pode ficar eternamente na companhia de outra pessoa. É só por acaso que nos reunimos em uma família, sociedade, comunidade ou nação, mas, no final, devemos nos separar, porque cada um de nós tem de abandonar o corpo. Não se deve, portanto, ter afeição exagerada pelos membros familiares”. O amor de Dhṛtarāṣṭra também era ilegítimo e não mostrava muita inteligência. Falando claramente, Akrūra sugeriu a Dhṛtarāṣṭra que seu dedicado amor familiar se devia à ignorância grosseira dos fatos ou à cegueira aos princípios morais. Embora apareçamos em uma família, sociedade ou nação, cada um de nós tem seu destino individual. Cada um nasce de acordo com o trabalho passado individual, daí cada um dever gozar ou sofrer individualmente o resultado do prório karma. Não há possibilidade de melhorar seu própio destino por meio da vida em cooperação. Às vezes, assim como um peixe pequeno come o corpo material de um grande peixe velho no oceano, acontece de o filho levar embora a riqueza do pai, acumulada por meios ilegais, mas ganha com muito sacrifício. Não é possível acumular riquezas ilegalmente para o prazer de sua família, sociedade, comunidade ou nação. O fato de muitos grandes impérios que se desenvolveram no passado não existirem mais porque sua riqueza foi esbanjada pelos últimos descendentes é uma ilustração desse princípio. Quem não conhece esta lei sutil das atividades fruitivas e, assim, abandona os princípios morais e éticos leva consigo somente as reações às suas atividades pecaminosas. Sua riqueza e bens mal-adquiridos são tomados por alguma outra pessoa, e ele vai para a região mais escura da vida infernal. Não se deve, portanto, acumular mais riqueza do que aquela que lhe foi atribuída pelo destino, se não se estará, de fato, cego ao próprio interesse. Em vez de satisfazer seu interesse pessoal, a pessoa estará agindo exatamente da maneira oposta, para a sua própria queda.

Akrúra pokračoval: “Můj milý Dhritaráštro, doporučuji ti, abys nebyl slepý vůči faktům hmotné existence. Hmotný, podmíněný život, ať plný utrpení, nebo radosti, musíme brát jako sen. Člověk by se měl snažit ovládat mysl a smysly a žít pokojně pro duchovní pokrok ve vědomí Krišny.” V Caitanya-caritāmṛtě je řečeno, že všichni kromě lidí vědomých si Krišny mají stále neklidnou mysl a jsou plní úzkosti. Dokonce ani ti, kdo usilují o osvobození neboli splynutí se září Brahmanu, ani jógí, kteří se snaží dosáhnout dokonalosti mystických sil, nemohou mít v mysli klid. Čistí oddaní Krišny však od Krišny nic nevyžadují. Jsou spokojení s tím, že Mu mohou sloužit. Jedině dokonalým vědomím Krišny lze získat skutečný mír a klid v mysli.

Akrūra continuou: “Meu querido Dhṛtarāṣṭra, tomo a liberdade de aconselhá-lo a que não seja cego aos fatos da existência material. A vida condicionada material, quer em sofrimento, quer em felicidade, deve ser aceita como um sonho. Deve-se tentar controlar a mente e os sentidos e viver em paz para o avanço espiritual em consciência de Kṛṣṇa”. No Caitanya-caritāmṛta, afirma-se que, exceto as pessoas na consciência de Kṛṣṇa, todos têm sempre o espírito perturbado e estão cheios de ansiedade. Nem mesmo aqueles que se esforçam por alcançar a libertação, ou fundir-se na refulgência Brahman, ou os yogīs que procuram alcançar a perfeição no poder místico, podem ter paz de espírito. Os devotos puros de Kṛṣṇa não fazem nenhum pedido a Kṛṣṇa. Eles se satisfazem simplesmente com o serviço prestado a Ele. A verdadeira paz e tranquilidade de espírito só podem ser alcançadas em perfeita consciência de Kṛṣṇa.

Dhritaráštra po vyslechnutí Akrúrových morálních pokynů odpověděl: “Můj milý Akrúro, jsi velice laskavý, že mi dáváš takové dobré pokyny, ale já je bohužel nemohu přijmout. Ten, kdo má předurčeno zemřít, nevyužije elixír života, ani když je mu podán. Vím, že tvoje pokyny jsou cenné. Naneštěstí se nemohou uchytit v mé roztěkané mysli, stejně jako zářivý blesk na obloze nezůstane v mraku. Vím jen, že nikdo nedokáže zastavit postup svrchované vůle. Vím, že se Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, zjevil v rodu Jaduovců, aby zmenšil břemeno Země.”

Depois de ouvir as instruções morais de Akrūra, Dhṛtarāṣṭra respondeu: “Meu querido Akrūra, você é muito caridoso em me dar boas instruções, mas, infelizmente, não as posso aceitar. Uma pessoa destinada a morrer não absorve os efeitos do néctar, embora esse possa ser-lhe administrado. Posso compreender que suas instruções são valiosas. Infelizmente, elas não permanecem em minha mente inquieta, assim como o raio flamejante no céu não se fixa em uma nuvem. Posso entender apenas que ninguém pode deter o progresso contínuo da vontade suprema. Entendo que a Suprema Personalidade de Deus, Kṛṣṇa, apareceu na família dos Yadus para diminuir o fardo que sobrecarrega esta Terra”.

Dhritaráštra naznačil Akrúrovi, že má v Krišnu, Nejvyšší Osobnost Božství, plnou víru. Zároveň však velmi stranil členům své rodiny. V blízké budoucnosti Krišna všechny jeho rodinné příslušníky zahubí a Dhritaráštra se v bezvýchodné situaci odevzdá Krišnovým lotosovým nohám. Když chce Krišna prokázat oddanému svou zvláštní přízeň, obvykle mu odebere všechny předměty jeho hmotného zalíbení, a tak ho přivede do stavu, kdy je hmotně bezmocný a nemá jinou možnost, než přijmout Krišnovy lotosové nohy. Právě to se stalo Dhritaráštrovi po bitvě na Kurukšétře.

Dhritaráštra si uvědomoval dvě rozporuplné skutečnosti, které se před ním rýsovaly. Věděl, že Krišna sestoupil, aby zbavil svět zbytečné zátěže. Jeho synové byli touto zbytečnou zátěží, a proto očekával, že budou zabiti. Zároveň se nedokázal zbavit nežádoucí náklonnosti ke svým synům. Byl si vědom těchto dvou neslučitelných faktorů, a proto se s úctou klaněl Nejvyšší Osobnosti Božství. “Je velice těžké chápat rozporuplné děje v hmotné existenci; jedině se dají brát jako nepochopitelné naplňování plánu Nejvyššího, který svou nepochopitelnou energií tvoří hmotný svět, vstupuje do něho a uvádí do chodu tři kvality přírody. Když je vše stvořeno, vstupuje do každé živé bytosti i do nejmenšího atomu. Nikdo nedokáže pochopit nevyzpytatelné plány Nejvyššího Pána.”

Dhṛtarāṣṭra sugeriu a Akrūra que ele tinha fé completa em Kṛṣṇa, a Suprema Personalidade de Deus. Ao mesmo tempo, ele era muito parcial com os membros de sua família. Em um futuro muito próximo, Kṛṣṇa venceria todos os membros de sua família e, em uma condição desamparada, Dhṛtarāṣṭra se abrigaria nos pés de Kṛṣṇa. Para mostrar favor especial a um devoto, Kṛṣṇa leva embora todos os objetos de sua afeição material, forçando, assim, o devoto a ficar desamparado materialmente, sem alternativa senão aceitar os pés de lótus de Kṛṣṇa. Isso aconteceu de fato a Dhṛtarāṣṭra depois do término da batalha de Kurukṣetra. Dhṛtarāṣṭra podia perceber dois fatores opostos agindo diante dele. Ele podia entender que Kṛṣṇa estava ali para remover todos os fardos desnecessários do mundo. Seus filhos eram um fardo desnecessário, e, portanto, ele imaginava que seriam mortos. Ao mesmo tempo, ele não conseguia se livrar de sua afeição ilegítima por seus filhos. Entendendo esses dois fatores contraditórios, ele ofereceu suas respeitosas reverências à Suprema Personalidade de Deus. “É muito difícil entender os caminhos contraditórios da existência material; eles podem ser considerados apenas como a execução inconcebível do plano do Supremo, que, por meio de Sua energia inconcebível, cria este mundo material e entra nele e aciona os três modos da natureza. Quando tudo é criado, Ele entra em cada uma das entidades vivas e no menor átomo. Ninguém pode entender os planos incalculáveis do Senhor Supremo”.

Když Akrúra slyšel, jak Dhritaráštra mluví, bylo mu jasné, že nehodlá přestat nadržovat vlastním synům na úkor Pánduovců. Okamžitě se rozloučil se svými přáteli v Hastinápuru a vrátil se domů do jaduovského království. Po návratu podrobně vylíčil Pánu Krišnovi a Balarámovi situaci v Hastinápuru a Dhritaráštrovy záměry. Krišna ho poslal do Hastinápuru, aby právě tyto věci zjistil, a milostí Pána se mu to podařilo.

Depois de ouvir esta declaração, Akrūra pôde entender com clareza que Dhṛtarāṣṭra não mudaria sua política de discriminação contra os Pāṇḍavas e a favor de seus filhos. Ele se despediu imediatamente de seus amigos em Hastināpura e regressou à sua casa no reino dos Yadus. Depois de voltar, ele relatou vividamente ao Senhor Kṛṣṇa e Balarāma a verdadeira situação em Hastināpura e as intenções de Dhṛtarāṣṭra. Akrūra fora mandado a Hastināpura por Kṛṣṇa para investigar. Pela graça do Senhor, ele teve sucesso e informou Kṛṣṇa sobre a verdadeira situação.

Takto končí Bhaktivédántův výklad 49. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Dhritaráštrovy zlé úmysly”.

Neste ponto, encerram-se os significados Bhaktivedanta do capítulo quarenta e nove de Kṛṣṇa, intitulado “O Mal-Intencionado Dhṛtarāṣṭra”.