38. KAPITOLA
Capítulo 38
Akrúrův příjezd do Vrindávanu
Akrūra Chega a Vrndāvana
Nárada Muni se nezmínil o tom, jak Krišna zabije Vjómásuru, což znamená, že Vjómásura byl zabit stejný den jako démon Kéší. Démon Kéší zahynul časně ráno a hoši pak odešli pást krávy na kopec Góvardhan, kde Krišna zabil Vjómásuru. Oba démoni zemřeli ráno. Kansa požádal Akrúru, aby do večera dojel do Vrindávanu. Na jeho pokyn se Akrúra vydal příštího rána v kočáře na cestu. Jelikož Akrúra byl velký oddaný Pána, cestou do Vrindávanu se začal k Pánu modlit. Oddaní jsou vždy pohroužení v myšlenkách na Krišnu a Akrúra neustále myslel na Krišnovy lotosové oči.
Nārada Muni não mencionou Kṛṣṇa matar Vyomāsura, o que significa que ele foi morto no mesmo dia em que foi morto o demônio Keśī. O demônio Keśī foi morto de manhã cedo, e, depois disso, os meninos foram cuidar das vacas na colina Govardhana, e foi lá que Vyomāsura morreu. Os dois demônios morreram de manhã. Kaṁsa pediu a Akrūra que chegasse a Vṛndāvana ao anoitecer. Depois de receber instruções de Kaṁsa, Akrūra partiu de quadriga para Vṛndāvana na manhã seguinte. Como o próprio Akrūra era um grande devoto do Senhor, ele, enquanto ia para Vṛndāvana, começou a orar. Os devotos estão sempre absortos em pensar em Kṛṣṇa, e Akrūra estava pensando constantemente nos olhos de lótus de Kṛṣṇa.
Nevěděl, jaký druh zbožných činností vykonal, že mohl toho dne jet navštívit Pána Krišnu a Pána Balarámu do Vrindávanu. Čistý vaišnava si o sobě vždy myslí, že není způsobilý sloužit Krišnovi. Akrúra tedy v duchu uvažoval, že si nezaslouží tu transcendentální příležitost spatřit Nejvyšší Osobnost Božství. Myslel si, že je stejně nezpůsobilý vidět Krišnu, jako je materialista nezpůsobilý chápat vědu o Bohu nebo člověk čtvrté třídy (šúdra) studovat Védy. Potom však přemýšlel: “Milostí Krišny je možné cokoliv, takže bude-li chtít, budu Ho moci spatřit. Podmíněná duše unášená vlnami hmotné existence může být někdy Krišnovou milostí zachráněna, stejně jako se někdy stéblo trávy plující na říčních vlnách může přiblížit ke břehu a najít útočiště.” Akrúra tak myslel na to, že bude-li Krišna chtít, bude Ho moci zhlédnout. Akrúra se považoval za nejšťastnějšího člověka na světě, protože jel navštívit Krišnu, kterého si přejí spatřit velcí mystičtí jogí. Byl přesvědčený, že toho dne zaniknou všechny reakce za jeho hříšné činnosti z dřívějšího života a že se jeho požehnaný lidský život úspěšně naplní. Akrúra také uvažoval, že když ho Kansa poslal přivézt s sebou Krišnu a Balarámu, a tak mu umožnil vidět Pána, prokázal mu tím velkou laskavost. Dále přemýšlel, jak se v dřívějších dobách velcí mudrci a světci pouhým pohledem na zářící nehty Krišnových lotosových nohou vysvobodili z hmotného světa.
Ele não sabia que espécie de atividades piedosas devia ter feito para obter a oportunidade de ir ver o Senhor Kṛṣṇa e o Senhor Balarāma em Vṛndāvana naquele dia. Um devoto puro sempre se acha indigno de servir Kṛṣṇa, e, por isso, Akrūra começou a achar que não merecia a oportunidade transcendental de ver a Suprema Personalidade de Deus. Ele se achava tão indigno de ir ver Kṛṣṇa quanto um materialista é para compreender a ciência de Deus ou uma pessoa da quarta classe (um śūdra) é para estudar os Vedas. Mas, então, Akrūra pensou: “Pela graça de Kṛṣṇa, tudo é possível, e, assim, se Ele quiser, serei capaz de vê-lO. Assim como uma palha que flutua na correnteza de um rio pode por acaso chegar à margem e ficar segura, uma alma condicionada levada pelas ondas da existência material pode, às vezes, ser salva pela graça de Kṛṣṇa”. Akrūra pensou assim que, se Kṛṣṇa quisesse, ele seria capaz de ir vê-lO. Akrūra se considerava afortunadíssimo por estar indo ver Kṛṣṇa, quem grandes yogīs místicos desejam ver. Ele estava confiante de que, naquele dia, todas as reações pecaminosas de sua vida passada terminariam, e sua afortunada forma de vida humana seria bem-sucedida. Akrūra também admitiu que fora muito favorecido por Kaṁsa, que o estava enviando para trazer de volta Kṛṣṇa e Balarāma, possibilitando-lhe, assim, ver o Senhor. Akrūra continuou a considerar que, outrora, grandes sábios e pessoas santas libertaram-se do mundo material somente por ver as unhas brilhantes dos pés de lótus de Kṛṣṇa.
“Tento Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, nyní přišel jako obyčejná lidská bytost a mně se poštěstilo, že Ho mohu vidět tváří v tvář,” uvažoval Akrúra. Vzrušovala ho představa, že zhlédne tytéž lotosové nohy, které uctívají velcí polobozi, jako je Brahmá, Nárada a Pán Šiva, které putují po půdě Vrindávanu a dotýkají se ňader gópí, lehce zbarvených kunkumou. Myslel si: “Mám takové štěstí, že ještě dnes budu moci vidět tyto lotosové nohy, a jistě uvidím i Krišnův nádherný obličej a Jeho čelo a nos ozdobené tilakem. Uvidím i Jeho úsměv a černé vlnité vlasy. Touto příležitostí si mohu být jistý, protože vidím, že mě jeleni dnes míjejí po pravé straně. Dnes budu moci doopravdy zhlédnout krásu duchovního království Višnulóky, neboť Krišna je Nejvyšší Višnu a sestoupil ze své dobré vůle. Je zdrojem veškeré krásy, a proto dnes moje oči dosáhnou dokonalosti.”
“Aquela Suprema Personalidade de Deus agora veio como um ser humano comum, e, para mim, é uma grande fortuna poder vê-lO face a face”, Akrūra pensou. Ele estava empolgado com a ideia de ver os mesmos pés de lótus que são adorados por grandes semideuses como Brahmā, Nārada e o senhor Śiva, e que atravessam o chão de Vṛndāvana e tocam nos seios das gopīs, cobertos com vestígios de kuṅkuma. Ele pensava: “Sou tão afortunado que serei capaz de ver aqueles mesmos pés de lótus hoje mesmo e, com certeza, serei capaz de ver a bela face de Kṛṣṇa, que é marcada na testa e no nariz com tilaka. E também devo ver Seu sorriso e Seu cabelo preto cacheado. Posso ter certeza dessa oportunidade porque vejo que hoje os veados estão passando do meu lado direito. Hoje, me será possível ver de fato a beleza do reino espiritual de Viṣṇuloka porque Kṛṣṇa é o Viṣṇu Supremo e Ele fez Seu advento por Sua própria vontade. Ele é o reservatório de toda beleza, em virtude do que meus olhos ficarão satisfeitos hoje”.
Akrúra věděl nade všechnu pochybnost, že Pán Krišna je Nejvyšší Višnu. Pán Višnu pohlédne na hmotnou energii, a tak vzniká vesmírný projev. A přestože je stvořitelem hmotného světa, stojí díky své vlastní moci mimo vliv hmotné energie. Svou vnitřní silou dokáže proniknout temnotou této hmotné energie. Krišna, původní Višnu, rovněž expandováním své vnitřní síly stvořil obyvatele Vrindávanu. V Brahma-saṁhitě je potvrzeno, že Krišnovo sídlo a vše, co k Němu patří, jsou expanze Jeho vnitřní energie. Tatáž vnitřní síla, kterou Krišna projevuje na Gólóce Vrindávanu, je projevená v pozemském Vrindávanu, kde se Krišna těší se svými rodiči a ve společnosti svých přátel, pasáčků a gópí. Z Akrúrova výroku je zřejmé, že stejně jako je Krišna transcendentální vůči kvalitám hmotné přírody, jsou transcendentální i obyvatelé Vrindávanu, kteří Pánu s láskou slouží.
Akrūra sabia sem dúvida alguma que o Senhor Kṛṣṇa é o Viṣṇu Supremo. O Senhor Viṣṇu olha sobre a energia material e, assim, a manifestação cósmica começa a existir. E, embora o Senhor Viṣṇu seja o criador deste mundo material, Ele está, por Sua própria energia, livre da influência da energia material. Por Sua potência interna, Ele pode atravessar a escuridão da energia material. Igualmente, Kṛṣṇa, o Viṣṇu original, criou os habitantes de Vṛndāvana pela expansão de Sua potência interna. Na Brahma-saṁhitā, também se confirma que a parafernália e a morada de Kṛṣṇa são expansões de Sua potência interna. A mesma potência interna é exibida na Terra como Vṛndāvana, onde Kṛṣṇa Se diverte na companhia de Seus pais e de Seus amigos, os vaqueirinhos e as gopīs. Pelo que diz Akrūra, fica claro que, visto Kṛṣṇa ser transcendental aos modos da natureza material, os habitantes de Vṛndāvana, que se ocupam em serviço amoroso ao Senhor, são também transcendentais.
Akrúra také uvažoval o nutnosti transcendentálních zábav Pána. Říkal si, že všechny Krišnovy transcendentální činnosti, pokyny, vlastnosti a zábavy jsou prospěšné pro všechny lidi. Díky rozmlouvání o Krišnově transcendentální podobě, vlastnostech, zábavách a všem, co s Ním souvisí, na Něho mohou lidé neustále myslet. Při tomto jednání může žít celý vesmír šťastně a pokojně se rozvíjet. Bez vědomí Krišny je však civilizace pouhou dekorací mrtvého těla. Mrtvé tělo může být velice pěkně ozdobené, ale bez vědomí jsou na něm všechny ozdoby zbytečné. Lidská společnost je bez vědomí Krišny zbytečná a mrtvá.
Akrūra também considerou a necessidade dos passatempos transcendentais do Senhor. Ele pensava que as atividades, instruções, qualidades e passatempos transcendentais de Kṛṣṇa servem todos para a boa fortuna do povo em geral. As pessoas podem permanecer em constante consciência de Kṛṣṇa conversando sobre a forma, as qualidades, os passatempos e a parafernália transcendentais do Senhor. Fazendo assim, todo o universo pode ter de fato uma vida auspiciosa e avançar em paz. Contudo, sem consciência de Kṛṣṇa, a civilização não passa de um enfeite para cadáver. Um cadáver pode estar muito bem enfeitado, mas, sem consciência, essa ornamentação é inútil. A sociedade humana sem consciência de Kṛṣṇa é inútil e sem vida.
Akrúra přemýšlel: “Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, se nyní zjevil jako jeden z potomků jaduovské dynastie. Náboženské zásady jsou Jeho zákony. Osoby, které se těmito zákony řídí, jsou polobozi a ti, kdo se jimi neřídí, jsou démoni. Krišna sestoupil, aby ochraňoval polobohy, kteří jsou poslušní zákonů Nejvyššího Pána. Polobohy a Pánovy oddané těší dodržovat Krišnovy zákony a Krišnu těší poskytovat jim veškerou ochranu. Bhagavad-gītā potvrzuje, že o těchto Krišnových činnostech — jak ochraňuje oddané a zabíjí démony — je pro lidi vždy příznivé naslouchat a vyprávět. Oddaní a polobozi budou opěvovat stále více slavné činnosti Pána.
Akrūra pensou: “Aquela Suprema Personalidade de Deus, Kṛṣṇa, apareceu agora como descendente da dinastia Yadu. Os princípios da religião são as leis que Ele decretou. Aqueles que obedecem a essas leis são os semideuses, e os que não obedecem são demônios. Ele fez Seu advento para dar proteção aos semideuses, que são muito obedientes às leis do Senhor Supremo”. Os semideuses e os devotos do Senhor sentem prazer obedecendo às leis de Kṛṣṇa, e Kṛṣṇa sente prazer em lhes dar todo tipo de proteção. Estas atividades de Kṛṣṇa, de proteger os devotos e matar os demônios, como se confirma no Bhagavad-gītā, são sempre um tema apropriado para se ouvir e narrar. As atividades gloriosas do Senhor serão cada vez mais cantadas pelos devotos e semideuses.
Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, je duchovní učitel všech duchovních učitelů, osvoboditel všech pokleslých duší a vlastník tří světů. Ten, kdo je schopný Ho vidět očima potřenýma láskou k Bohu, zažívá při každém pohledu slavnost. Dnes budu moci vidět Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, který svou transcendentální krásou okouzlil bohyni štěstí tak, že s Ním chce žít navěky. Jakmile přijedu do Vrindávanu, sestoupím z kočáru a padnu na zem, abych se poklonil Nejvyššímu Pánu, vládci hmotné přírody a všech živých bytostí. Krišnovy lotosové nohy neustále uctívají velcí mystičtí jogí a já je budu také uctívat a stanu se jedním z Jeho přátel ve Vrindávanu, jako pasáčkové krav. Když se budu před Pánem Krišnou klanět, jistě mi na hlavu položí svou neohroženou lotosovou ruku. Nabízí ji všem podmíněným duším, které hledají útočiště u Jeho lotosových nohou. Krišna je konečným cílem života pro všechny lidi, kteří se bojí hmotné existence, a určitě mi poskytne ochranu svých lotosových nohou, když Ho uvidím. Toužím po tom, aby se svou lotosovou rukou dotkl mojí hlavy. Když se Jeho ruka dotkla darů krále Indry a krále Baliho, zplnomocnilo je to k tomu, aby se stali vládci vesmíru, a gópí její dotek zbavil veškeré únavy při tanci s Krišnou během rāsa-līly.”
“Kṛṣṇa, a Suprema Personalidade de Deus, é o mestre espiritual de todos os mestres espirituais”, continuou Akrūra. “Ele é o salvador de todas as almas caídas e o proprietário dos três mundos. Qualquer pessoa que, com os olhos ungidos de amor por Deus, consegue vê-lO, desfruta de um festival da visão. Hoje serei capaz de ver a Suprema Personalidade de Deus, que, por Sua beleza transcendental, atraiu a deusa da fortuna para viver com Ele perpetuamente. Logo que chegar a Vṛndāvana, descerei desta quadriga e cairei prostrado para oferecer minhas reverências ao Senhor Supremo, o senhor da natureza material e de todas as entidades vivas. Os pés de lótus de Kṛṣṇa são sempre adorados por grandes yogīs místicos, em virtude do que eu também devo adorar Seus pés de lótus e tornar-me um de Seus amigos em Vṛndāvana, como os vaqueirinhos. Quando eu me prostrar diante do Senhor Kṛṣṇa dessa maneira, com certeza Ele repousará Suas intrépidas mãos de lótus sobre minha cabeça. Sua mão é oferecida a todas as almas condicionadas que se abrigam sob Seus pés de lótus. Kṛṣṇa é a meta final da vida para todas as pessoas que temem a existência material e, por certo, quando eu O vir, Ele me dará o refúgio de Seus pés de lótus. Estou ansioso pelo toque de Suas mãos de lótus sobre minha cabeça. Quando essas mãos tocaram o rei Indra e o rei Bali, os dois se qualificaram para serem os senhores do universo, e, quando essas mesmas mãos tocaram as gopīs enquanto elas dançavam com Kṛṣṇa na rāsa-līlā, estas se aliviaram de toda fadiga”.
Takto Akrúra očekával požehnání Krišnovou rukou. Věděl, že Indrovi, králi nebes a vládci tří světů neboli vyššího, středního a nižšího planetárního systému, se dostalo požehnání, když jen obětoval trochu vody, kterou Krišna přijal. Rovněž Bali Mahárádž daroval Vámanadévovi nejen tři kroky země, ale také trochu vody, kterou Pán Vámanadéva přijal, a díky tomu získal Bali Mahárádž postavení Indry. Když gópí tancovaly s Krišnou tanec rāsa, unavily se a Krišna jim svou rukou, vonící jako lotosový květ, jenž roste v jezeře Mánasa-saróvara, setřel z tváří perličky potu, což je okamžitě osvěžilo. Akrúra tedy očekával, že mu tato svrchovaná Krišnova ruka požehná. Krišnova ruka může požehnat všem, začnou-li rozvíjet vědomí Krišny. Pokud někdo touží po hmotném štěstí krále nebes, může z Krišnovy ruky obdržet toto požehnání; touží-li po osvobození od bolestí hmotné existence, může z Krišnovy ruky dostat i toto požehnání, a chce-li někdo z čisté transcendentální lásky ke Krišnovi mít Jeho osobní společnost a dotýkat se Jeho transcendentálního těla, i jemu může ruka Pána Krišny takto požehnat.
Dessa maneira, Akrūra esperava bênçãos da mão de Kṛṣṇa. Ele sabia que Kṛṣṇa abençoou Indra, que é o rei do céu e o senhor dos três mundos – os sistemas planetários superior, médio e inferior – apenas porque este Lhe ofereceu um pouco de água. De forma semelhante, Bali Mahārāja deu apenas três passos de terra em caridade a Vāmanadeva e também ofereceu um pouco de água. Tendo o Senhor Vāmanadeva aceitado suas oferendas, Bali Mahārāja alcançou a posição de Indra. Quando as gopīs estavam dançando com Kṛṣṇa na dança da rāsa, elas ficaram cansadas, e Kṛṣṇa secou com Sua mão, que é tão perfumada como a flor de lótus que cresce no lago Mānasa-sarovara, as gotas de suor nos rostos das gopīs. Essas gotas se assemelhavam a pérolas, e, quando Kṛṣṇa passou Sua mão, as gopīs se aliviaram imediatamente. Assim, Akrūra esperava a bênção daquela mão suprema de Kṛṣṇa. A mão de Kṛṣṇa é capaz de conceder bênçãos a todas as espécies de homens se eles adotarem a consciência de Kṛṣṇa. Se alguém desejar a felicidade material como o rei do céu, ele poderá obter essa bênção da mão de Kṛṣṇa; se alguém desejar libertação das dores da existência material, ele poderá também obter essa bênção da mão de Kṛṣṇa; e se alguém em amor transcendental puro por Kṛṣṇa quiser a associação pessoal e o contato com Seu corpo transcendental, ele também poderá ganhar essa bênção de Sua mão.
Akrúra měl však trochu obavy, neboť ho vyslal Kansa, Krišnův nepřítel. Myslel si: “Přijíždím za Krišnou jako nepřátelský posel.” Zároveň si říkal: “Krišna sídlí v srdcích všech jako Nadduše, takže musí znát moje srdce.” Přestože měl Akrúra důvěru Krišnova nepřítele, jeho srdce bylo čisté. Byl čistým oddaným Krišny a odvážil se stát Kansovým vyslancem jen proto, aby se mohl setkat s Krišnou. Byl si jistý, že ho Krišna nebude považovat za nepřítele, přestože přijížděl jako Kansův zástupce. “I když je moje poslání hříšné, jelikož mě vyslal Kansa, předstoupím před Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, s nejhlubší pokorou a sepjatýma rukama. Určitě ho potěším svojí oddaností a možná, že na mě pohlédne s laskavým úsměvem, a tím mě osvobodí od všech hříšných reakcí. Pak budu na úrovni transcendentální blaženosti a poznání. Krišna mě určitě obejme, když k Němu přistoupím, neboť zná moje srdce. Nejenže jsem členem jaduovského rodu, ale jsem Jeho příbuzný a také čistý oddaný. Jeho milostivým objetím se moje tělo, srdce a duše úplně očistí od akcí a reakcí mého dřívějšího života. Až se naše těla dotknou, okamžitě pokorně vstanu se sepjatýma rukama. Krišna a Balaráma mě jistě osloví ,strýčku Akrúro` a v tom okamžiku se celý můj život stane slavným. Dokud člověka Nejvyšší Osobnost Božství neuzná, jeho život nikdy nemůže být úspěšný.”
Akrūra estava com medo, porém, por ter sido enviado por Kaṁsa, o inimigo de Kṛṣṇa. Ele pensou: “Vou ver Kṛṣṇa como o mensageiro do inimigo”. Ao mesmo tempo, ele pensava: “Kṛṣṇa está no coração de todos como a Superalma, então Ele deve conhecer meu coração”. Embora Akrūra tivesse a confiança do inimigo de Kṛṣṇa, seu coração era puro. Ele era um devoto puro de Kṛṣṇa. Ele se arriscou a assumir o papel de mensageiro de Kaṁsa somente para se encontrar com Kṛṣṇa. Ele tinha certeza de que, embora estivesse indo como representante de Kaṁsa, Kṛṣṇa não o receberia como inimigo. “Mesmo eu estando em uma missão pecaminosa, sendo enviado por Kaṁsa, quando me aproximar da Suprema Personalidade de Deus, ficarei diante dEle com toda a humildade e de mãos postas. Com certeza, Ele Se agradará de minha atitude de devoção, e talvez Ele sorria com amor e me olhe e assim me livre de todo tipo de reação pecaminosa. Estarei, então, na plataforma da bem-aventurança e de conhecimento transcendentais. Já que Kṛṣṇa conhece meu coração, quando eu me aproximar dEle, Ele certamente me abraçará. Eu não sou apenas um membro da dinastia Yadu, mas sou Seu parente e um devoto puro e imaculado. Por Seu abraço misericordioso, meu corpo, meu coração e alma se purificarão por completo das ações e reações de minha vida passada. Quando nossos corpos se tocarem, eu me levantarei imediatamente de mãos postas, com toda a humildade. Com certeza, Kṛṣṇa e Balarāma me chamarão ‘Akrūra, tio!’, e, nesse instante, toda a minha vida será gloriosa. A não ser que a pessoa seja reconhecida pela Suprema Personalidade de Deus, sua vida não pode ter êxito”.
Zde je jasně řečeno, že bychom se měli snažit, aby se k nám Nejvyšší Pán znal na základě naší služby a oddanosti, bez kterých je lidský život ztracený. V Bhagavad-gītě stojí, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je nestranný. Nemá přátel a nepřátel. Je však nakloněný oddanému, který Mu s láskou a oddaností slouží. Bhagavad-gītā rovněž prohlašuje, že Nejvyšší Pán odpovídá úměrně oddané službě, kterou pro Něho oddaný vykoná. Akrúra si říkal, že Krišna je jako strom přání na nebeských planetách, který dává plody podle přání uctívajícího. Nejvyšší Osobnost Božství je také zdrojem všeho. Oddaný musí vědět, jak Pánu sloužit, aby si získal Jeho uznání. V Caitanya-caritāmṛtě je proto vysvětleno, že bychom měli sloužit duchovnímu učiteli a Krišnovi zároveň, a tak budeme moci dělat pokrok ve vědomí Krišny. Služba Krišnovi pod vedením duchovního učitele je pravá, protože duchovní učitel je projeveným zástupcem Krišny. Šrí Višvanáth Čakravartí Thákur říká, že když uspokojíme duchovního učitele, uspokojíme tím Nejvyššího Pána. Je to stejné jako se službou ve státním úřadě. Člověk musí pracovat pod dohledem vedoucího oddělení. Je-li vedoucí s jeho službou spokojený, automaticky bude následovat povýšení a vyšší plat.
Aqui se afirma claramente que a pessoa deve tentar ser reconhecida pela Suprema Personalidade de Deus por seu serviço e devoção, sem o que a forma de vida humana está condenada. Como se diz no Bhagavad-gītā, o Senhor Supremo, a Personalidade de Deus, é igual para com todos. Ele não tem amigos nem inimigos. Porém, Ele Se inclina a um devoto que Lhe presta serviço com amor e devoção. O Bhagavad-gītā também declara que o Senhor Supremo corresponde ao serviço devocional prestado pelo devoto. Akrūra considerou que Kṛṣṇa era igual à árvore-dos-desejos nos planetas celestes, que dá frutos segundo o desejo do adorador. A Suprema Personalidade de Deus é também a fonte de tudo. Um devoto deve saber como prestar serviço a Ele e, assim, ser reconhecido por Ele. No Caitanya-caritāmṛta, explica-se, portanto, que se deve servir ao mesmo tempo o mestre espiritual e Kṛṣṇa, e, dessa maneira, faz-se progresso em consciência espiritual. O serviço prestado a Kṛṣṇa sob a direção do mestre espiritual é serviço autêntico, porque o mestre espiritual é o representante manifestado de Kṛṣṇa. Śrī Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura diz que, quando alguém satisfaz o mestre espiritual, tal pessoa satisfaz o Senhor Supremo. É exatamente como o serviço em uma repartição do governo. Deve-se trabalhar sob a supervisão do chefe de departamento. Se o supervisor do departamento estiver satisfeito com o serviço de determinada pessoa, uma promoção e acréscimo nos vencimentos virão automaticamente.
Akrúra si pak myslel: “Když Krišnu a Balarámu potěší moje chování, jistě mě vezmou za ruku, přivedou k sobě domů, uctivě mě pohostí a budou se ptát, co dělá Kansa a jeho přátelé.”
Akrūra, então, pensou: “Quando Kṛṣṇa e Balarāma estiverem satisfeitos com minhas orações, com certeza vão pegar em minha mão, receber-me em Suas casas e oferecer-me todo tipo de hospitalidade respeitosa e, com certeza, me perguntarão sobre as atividades de Kaṁsa e de seus amigos”.
Takto meditoval Akrúra, Švaphalkův syn, o Krišnovi cestou z Mathury. Do Vrindávanu přijel ke konci dne. Cesta mu uběhla, ani nevěděl jak. Jakmile se ocitl v oblasti Vrindávanu, uviděl na zemi otisky kravích kopyt a šlépěje Pána Krišny se znaky z Jeho chodidel: vlajkou, trojzubcem, bleskem a lotosovým květem. Hned, jak spatřil Krišnovy stopy, s úctou seskočil z vozu. Zaplavily ho všechny příznaky extáze; plakal a tělo se mu třáslo. Z nesmírné radosti, že vidí prach, kterého se dotkly Krišnovy lotosové nohy, padl tváří k zemi a začal se po ní válet.
Dessa forma, Akrūra, que era o filho de Śvaphalka, meditava em Śrī Kṛṣṇa quando partiu de Mathurā em sua viagem. Ele chegou a Vṛndāvana pelo fim do dia. Akrūra passou toda a viagem sem saber quanto tempo demorou. Quando chegou a Vṛndāvana, o Sol estava se pondo. Logo que entrou nos limites de Vṛndāvana, ele viu as pegadas das vacas e as pegadas do Senhor Kṛṣṇa, com a impressão dos sinais da sola de Seus pés: a bandeira, o tridente, o raio e a flor de lótus. Ao ver as pegadas de Kṛṣṇa, Akrūra imediatamente saltou da quadriga em sinal de respeito. Ele foi dominado por todos os sintomas de êxtase; chorava e seu corpo tremia. Por causa do extremo contentamento de ver a poeira tocada pelos pés de lótus de Kṛṣṇa, Akrūra atirou-se no chão e começou a rolar.
Akrúrova cesta do Vrindávanu je ukázková. Ten, kdo chce navštívit Vrindávan, by měl následovat jeho ideální příklad a stále myslet na zábavy a činnosti Pána. Jakmile dospěje na kraj Vrindávanu, měl by si okamžitě potřít tělo vrindávanským prachem bez ohledu na své hmotné postavení a prestiž. Šríla Naróttama dás Thákur zpívá ve své slavné písni: viṣaya chāḍiyā kobe śuddha habe mana — “Když se má mysl očistí od všeho znečištění hmotným smyslovým požitkem, pak budu schopen navštívit Vrindávan.” Do Vrindávanu se ve skutečnosti člověk nedostane tak, že si koupí nějakou jízdenku. Akrúra ukázal způsob, jak se dostat do Vrindávanu.
A viagem de Akrūra a Vṛndāvana é exemplar. Quem pretende visitar Vṛndāvana deve seguir os passos ideais de Akrūra e pensar sempre nos passatempos e atividades do Senhor. Logo que alcança os limites de Vṛndāvana, a pessoa deve esfregar imediatamente a poeira de Vṛndāvana em seu corpo sem pensar em sua posição e prestígio material. Narottama Dāsa Ṭhākura cantou em sua célebre canção, viṣaya chāriyā kabe śuddha habe mana: “Quando minha mente estiver purificada depois de abandonar a contaminação do gozo material dos sentidos, serei capaz de visitar Vṛndāvana”. De fato, não se pode ir a Vṛndāvana comprando uma passagem. Akrūra mostrou o processo para se ir a Vṛndāvana.
Když Akrúra vjel do Vrindávanu, uviděl Krišnu a Balarámu, jak dohlížejí na dojení krav. Krišna měl na sobě žluté šaty a Balaráma modré. Akrúra také viděl, že Jejich oči byly jako krásný lotosový květ, který roste na podzim. Viděl Krišnu i Balarámu v rozpuku mládí. Ačkoliv měli podobné tělesné rysy, Krišna měl načernalou pleť, zatímco Balaráma bílou. Oba byli útočištěm bohyně štěstí. Měli pěkně stavěná těla, nádherné ruce a milé obličeje a byli silní jako sloni. Nyní, po zhlédnutí Jejich stop označených vlajkou, trojzubcem, bleskem a lotosem, viděl Akrúra přímo Krišnu a Balarámu tváří v tvář. Přestože jsou oba nejvlivnějšími osobnostmi, hleděli na něho s úsměvy na tvářích. Akrúra chápal, že se vrátili z lesa, kde pásli krávy; mezitím se vykoupali, oblékli do čistých šatů a ozdobili květinovými girlandami a náhrdelníky z drahých kamenů. Jejich těla byla potřená pastou ze santálového dřeva. Vůně květů a santálové pasty a Krišnova a Balarámova přítomnost naplňovaly Akrúru velkou radostí. Považoval se za nesmírně šťastného, že může vidět Krišnu, Nejvyšší Osobnost Božství, a Jeho úplnou expanzi, Balarámu, tváří v tvář, protože věděl, že jsou to původci stvoření.
Quando Akrūra entrou em Vṛndāvana, viu Kṛṣṇa e Balarāma ocupados na supervisão da ordenha das vacas. Kṛṣṇa estava vestido com roupas amarelas, e Balarāma, com roupas azuis. Akrūra também viu que os olhos de Kṛṣṇa eram exatamente como a bela flor de lótus que cresce na estação do outono. Ele viu tanto Kṛṣṇa como Balarāma na primavera da juventude. Embora ambos Se assemelhassem em características corporais, Kṛṣṇa tinha tez escura, ao passo que a de Balarāma era branca. Ambos eram o abrigo da deusa da fortuna. Eles tinham corpos bem construídos, belas mãos e rostos agradáveis, e eram tão fortes quanto elefantes. Agora, depois de ver Suas pegadas, Akrūra de fato viu Kṛṣṇa e Balarāma face a face. Embora fossem as personalidades mais influentes, Eles estavam olhando para Akrūra com rostos sorridentes. Akrūra pôde entender que Kṛṣṇa e Balarāma tinham voltado de cuidar das vacas na floresta; haviam tomado banho e estavam vestidos com roupas limpas e usavam guirlandas de flores e colares de joias valiosas. Seus corpos tinham sido ungidos com polpa de sândalo. Akrūra apreciou muito o aroma das flores e do sândalo e a presença física dEles. Ele se considerou muito afortunado por ver Kṛṣṇa, a Suprema Personalidade de Deus, e Sua expansão plenária, Balarāma, face a face, pois sabia que Eles eram as personalidades originais da criação.
V Brahma-saṁhitě je řečeno, že Krišna je původní Osobnost Božství a příčina všech příčin. Akrúra chápal, že Nejvyšší Pán se osobně zjevil pro dobro svého stvoření, aby znovu ustanovil náboženské zásady a zničil démony. Oba bratři rozptylovali temnotu světa září vycházející z Jejich těl, jako kdyby byli horami ze safíru a stříbra. Akrúra bez váhání seskočil z vozu a padl před Krišnou a Balarámou na zem jako tyč. Jakmile se dotkl lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství, přemohla ho transcendentální blaženost. Zalykal se a nemohl ze sebe vypravit ani slovo. Následkem transcendentální radosti mu z očí nepřetržitě vytékaly proudy slz. Zůstával zkamenělý v extázi, jako kdyby oslepl a oněměl. Pán Krišna, který je velice laskavý ke svým oddaným, zvedl Akrúru vlastní rukou a objal ho. Vypadalo to, že je s ním velice spokojen. Také Balaráma Akrúru objal. Spolu s Krišnou ho uchopili za ruce a dovedli do svého domu, kde mu nabídli pěkné sedátko a vodu na umytí nohou. Rovněž ho uctili patřičnou směsí medu s dalšími příznivými ingrediencemi. Když pohodlně seděl, Krišna a Balaráma mu darovali krávu, pak přinesli chutná jídla a Akrúra je přijal. Jakmile dojedl, Balaráma mu dal arekový oříšek a koření, a aby se cítil ještě lépe, potřel ho santálovou pastou. Pán Krišna osobně dokonale následoval védský způsob přijímání hostů, aby učil ostatní, jak ve svém domě přijmout návštěvníka. Védský pokyn říká, že i host, který je nepřítelem, má být přivítán tak dobře, aby se neobával žádného nebezpečí ze strany hostitele. Je-li člověk chudý, má svému hostu nabídnout alespoň slaměnou rohož na sezení a pohár vody k pití. Krišna a Balaráma přivítali Akrúru způsobem, jaký se hodil k jeho vznešenému postavení.
Como se diz na Brahma-saṁhitā, Kṛṣṇa é a Personalidade de Deus original e a causa de todas as causas. Akrūra pôde entender que a Suprema Personalidade de Deus aparecera pessoalmente para o bem-estar de Sua criação, para restabelecer os princípios da religião e para aniquilar os demônios. Com Sua refulgência corporal, os dois irmãos dissipavam toda a escuridão do mundo, como se fossem montanhas de safira e prata. Sem hesitar, Akrūra imediatamente desceu de sua quadriga e se estirou no chão, como uma vara, diante de Kṛṣṇa e Balarāma. Ao tocar os pés de lótus da Suprema Personalidade de Deus, ele foi dominado de bem-aventurança transcendental; sua voz se abafou, e ele não conseguiu falar. Devido à presença transcendental de Kṛṣṇa, torrentes incessantes de lágrimas caíam de seus olhos. Ele permaneceu atônito, em êxtase, como se privado de todos os poderes de ver e falar. O Senhor Kṛṣṇa, que é muito bondoso com Seus devotos, levantou Akrūra com Sua mão e o abraçou. Parecia que o Senhor Kṛṣṇa estava muito satisfeito com Akrūra. Balarāma também abraçou Akrūra. Tomando-o pela mão, Kṛṣṇa e Balarāma levaram-no à sala de estar, onde lhe ofereceram um bom lugar para se sentar e água para lavar os pés. Também o adoraram com belos presentes de mel e outros ingredientes. Quando Akrūra estava sentindo-se bem confortável, ambos, Kṛṣṇa e Balarāma, ofereceram-lhe uma vaca em caridade e, então, trouxeram pratos de comida muito saborosa, que Akrūra aceitou. Quando Akrūra terminou de comer, Balarāma lhe deu noz de bétel e especiarias, bem como polpa de sândalo, só para deixá-lo mais contente e confortável. O sistema védico de receber um hóspede foi completamente observado pelo próprio Senhor Kṛṣṇa para ensinar a todos como se recebe um hóspede em casa. É preceito védico que, mesmo que o hóspede seja um inimigo, ele deve ser bem recebido a ponto de não perceber nenhum perigo da parte do anfitrião. Se este é pobre, deve pelo menos oferecer uma esteira de palha para sentar e um copo de água para beber. Kṛṣṇa e Balarāma receberam Akrūra de modo conveniente à elevada posição deste.
Poté, co byl Akrúra takto náležitě přijat a usazen, Nanda Mahárádž, Krišnův pěstoun, řekl: “Můj milý Akrúro, na co bych se tě měl zeptat? Vím, že tě chrání krutý a démonský Kansa. Jeho ochrana je jako ochrana, kterou poskytuje řezník zvířatům, jež v budoucnu zabije. Kansa je tak sobecký, že zabil syny své vlastní sestry. Jak tedy mohu upřímně věřit, že chrání obyvatele Mathury?” Tento výrok je velmi důležitý. Pokud se politické nebo výkonné hlavy státu zajímají jen o sebe, nemohou se nikdy starat o blaho občanů.
Depois de Akrūra ter sido devidamente recebido e acomodado, Nanda Mahārāja, o pai adotivo de Kṛṣṇa, disse: “Meu querido Akrūra, o que posso perguntar? Sei que você está sendo protegido por Kaṁsa, que é muito cruel e demoníaco. Sua proteção é como a proteção que o encarregado do matadouro dá aos animais que matará no futuro. Kaṁsa é tão egoísta que matou os filhos de sua própria irmã, então como posso acreditar honestamente que ele está protegendo os cidadãos de Mathurā?” Esta declaração é muito significativa. Se os chefes políticos ou executivos do Estado estão interessados só em si mesmos, eles nunca poderão cuidar do bem-estar dos cidadãos.
Když Akrúra poslouchal příjemná slova Nandy Mahárádže, zapomněl na veškerou únavu ze své celodenní cesty z Mathury do Vrindávanu.
Enquanto Nanda Mahārāja se dirigia a Akrūra com palavras agradáveis, Akrūra esqueceu-se de todo o cansaço da viagem que acabara de fazer de Mathurā a Vṛndāvana.
Takto končí Bhaktivédántův výklad 38. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Akrúrův příjezd do Vrindávanu”.
Neste ponto, encerram-se os significados Bhaktivedanta do capítulo trinta e oito de Kṛṣṇa, intitulado “Akrūra Chega a Vṛndāvana”.