Īśo 3

Lidský život se od života zvířecího liší tím, že jej provází velká odpovědnost. Ti, kdo jsou si této odpovědnosti vědomi a jednají podle toho, se nazývají surové (zbožní lidé), zatímco ti, kdo jí nedbají nebo ji neznají, jsou asurové (démoni). V celém vesmíru existují pouze tyto dva druhy živých bytostí. V Rg Védě stojí, že cílem surů jsou vždy lotosové nohy Nejvyššího Pána Višnua, a podle toho také jednají. Jejich cesty jsou jasné jako dráha Slunce.

Inteligentní lidské bytosti musí mít neustále na paměti, že tuto specifickou tělesnou podobu jsme dostali po vývoji trvajícím mnoho miliónů let a po dlouhém převtělování duše. Tento hmotný svět bývá někdy přirovnáván k oceánu a naše lidské tělo k dobré lodi, určené k plavbě přes tento oceán. Védské spisy a áčárjové neboli svatí učitelé se přirovnávají ke zkušeným lodivodům a přednosti lidského těla k příznivým větrům, pomáhajícím lodi plout hladce k vytouženému cíli. Člověk, který přes všechny tyto výhody nevyužije plně lidského života k seberealizaci, musí být považován za ātma-hā, toho, kdo zabíjí duši. Šrí Íšópanišad nás jasně upozorňuje a varuje, že tomu, kdo zabíjí duši, je souzeno vstoupit do nejtemnějších končin nevědomosti, kde bude vystaven věčnému utrpení.

Ekonomické problémy vepřů, psů, velbloudů a oslů jsou stejně závažné jako naše. Problémy těchto zvířat jsou vyřešeny za odporných podmínek, ale člověku poskytly přírodní zákony veškeré možnosti k pohodlnému životu, neboť lidská forma života je důležitější a cennější než život zvířete. Proč byl člověku dán lepší život než vepři a ostatním zvířatům? Proč má pracovník zastávající vedoucí postavení více výhod než obyčejný úředník? Odpověď zní, že povinnosti vysokého úředníka jsou vyšší povahy. Stejně tak životní povinnosti člověka jsou vyšší povahy než povinnosti zvířat, jež se neustále zaměstnávají naplňováním svých žaludků. Dnešní moderní civilizace, ničitelka duší, jen zvětšila problémy prázdného žaludku. Přiblížíme-li se k uhlazenému zvířeti, civilizovanému člověku, řekne nám, že prostě chce pracovat, aby uspokojil svůj žaludek, a že žádnou seberealizaci nepotřebuje. Zákony přírody jsou však tak kruté, že přes jeho horlivou snahu pracovat tvrdě pro svůj žaludek mu stále hrozí nezaměstnanost.

Tuto lidskou životní podobu jsme nedostali proto, abychom dřeli jako osli, vepři a psi, nýbrž proto, abychom dosáhli nejvyšší životní dokonalosti. Jestliže nedbáme o seberealizaci, přírodní zákony nás donutí velmi tvrdě pracovat, i když si to nepřejeme. Lidé tohoto věku jsou nuceni pracovat stejně tvrdě jako osli a býci zapřaženi do vozu. Tento verš Šrí Íšópanišady se zmiňuje o několika oblastech, kam jsou asurové posíláni pracovat. Osoba, které se nepodaří dostát svým povinnostem člověka, se musí převtělovat na planety asurů do některé z degradovaných forem života a tvrdě pracovat v nevědomosti a temnotě.

V Bhagavad-gítě (6.41-43) stojí, že člověku, který započal svou pouť za seberealizací, ale nedokončil ji, ačkoliv se opravdově snažil—člověku, který se snažil o realizaci svého vztahu k Bohu—je dána možnost narodit se v rodině śuci nebo śrīmat. Slovo śuci označuje duchovně vyspělého bráhmana, a śrīmat označuje vaišju, příslušníka obchodnické společenské třídy. Znamená to, že osoba, jíž se nepodaří realizovat svůj vztah k Bohu, dostane na základě svého vážného pokusu v předešlém životě lepší možnosti pro seberealizaci. Jestliže dokonce i neúspěšnému uchazeči je poskytnuta možnost narodit se v ušlechtilé rodině, nelze si ani představit postavení toho, kdo dosáhl úspěchu. Již pouhá snaha poznat Boha zaručuje zrození v bohaté nebo aristokratické rodině. Ten však, kdo se o to ani nepokusí, kdo chce být pohroužen do iluzí, kdo je příliš materialistický a lpí na hmotných požitcích, se musí odebrat do nejtemnějších končin pekla, jak to také potvrzují všechny védské spisy. Takoví materialističtí asurové se někdy vydávají za velice zbožné, avšak jejich konečným cílem je hmotný blahobyt. Bhagavad-gítá (16.17-18) takové lidi kárá, neboť jsou velcí jen silou svého podvodu a drží se u moci pouze pomocí hlasů nevědomců a svého hmotného bohatství. Tito asurové nezajímající se o seberealizaci a pojetí īśāvāsya, o Pána, se zajisté dostanou do nejtemnějších končin.

Závěrem tedy je, že jakožto lidé nejsme určeni jen k tomu, abychom v nejistém postavení řešili ekonomické problémy, ale k tomu, abychom řešili problémy hmotného života, jež před nás staví přírodní zákony.