Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 6.269

Māyāvādští vedāntisté míní, že největším úspěchem živé bytosti je splynout s neosobním Brahmanem. Neosobní Brahman neboli tělesná záře Nejvyššího Pána je známá jako Brahmaloka či Siddhaloka. Podle Brahma-saṁhity (5.40): yasya prabhā prabhavato jagad-aṇḍa-koṭi, mají hmotné vesmíry původ v záři vycházející z těla Nejvyšší Osobnosti Božství. Yogī následující Patañjaliho zásady sice Absolutní Pravdě přiznávají osobní povahu, ale chtějí splynout s transcendentálním tělem Nejvyššího Pána. Taková je jejich touha. Nejvyšší Pán je největší autoritou, a tak může snadno umožnit mnoha miliónům živých bytostí, aby splynuly s Jeho tělem. Původem všeho je Nejvyšší Osobnost Božství, Bhagavān, a záře Jeho těla se nazývá brahmajyoti, Brahmaloka nebo Siddhaloka. Brahmaloka neboli Siddhaloka je tedy místem, kde je shromážděno mnoho živých bytostí, nedílných částí Nejvyššího Pána, které jsou jako jiskry. Tyto živé bytosti si nechtějí uchovat svoji osobní existenci, a proto jim je dovoleno zůstat pohromadě v Brahmaloce, tak jako mnoho atomických částeček světla vycházejícího ze slunce.

Slovo siddha je velmi důležité. Siddha je ten, kdo zrealizoval záři Brahmanu a kdo má úplné poznání o tom, že živá bytost není hmotný atom, ale duchovní jiskra. Tento druh pochopení je v Bhagavad-gītě popsán jako brahma-bhūta. V podmíněném stavu je živá bytost známá jako jīva-bhūta neboli „živá síla v hmotě“. Živé bytosti, které jsou brahma-bhūta, mohou zůstat v Brahmaloce neboli Siddhaloce, ale někdy bohužel znovu padají do hmotného světa, protože nejsou činné v oddané službě. To potvrzuje verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu začínající slovy ye 'nye 'ravindākṣa. (Bhāg. 10.2.32) Tyto napůl osvobozené duše falešně prohlašují, že jsou osvobozené, ale skutečnost je taková, že dokud se živá bytost nezapojí do oddané služby Pánu, je stále znečištěná hmotou. Proto jsou tyto živé bytosti popsány jako vimukta-māninaḥ, což znamená, že se mylně považují za osvobozené, i když jejich inteligence není zcela očištěná. Podstupují sice přísnou askezi, aby se povýšily na úroveň Siddhaloky, ale tam nemohou zůstat natrvalo, protože jim schází ānanda (blaženost). I když dosáhnou stavu brahma-bhūta a prostřednictvím Jeho záře realizují Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, stejně poklesnou, jelikož opomíjejí službu Pánu a své nepatrné poznání o Nejvyšší Osobnosti Božství nevyužívají správně. Jelikož nedosáhnou ānandy, vracejí se do tohoto hmotného světa, aby si užívaly tady. To je pro osvobozenou duši nepochybně poklesnutí. Bhaktové toto poklesnutí považují za pád do pekla.

Následovníci Patañjaliho jógového systému chtějí ve skutečnosti splynout s tělem Nejvyšší Osobnosti Božství, což znamená, že nechtějí sloužit Pánu, přestože o Něm mají poznání. Jejich postavení je tedy ještě odpornější než postavení těch, kdo chtějí splynout s Pánovou září. Tito yogī meditují o Pánově čtyřruké podobě Viṣṇua, aby mohli splynout s Jeho tělem. Patañjaliho systém popisuje Pánovu podobu slovy kleśa-karma-vipākāśayair aparāmṛṣṭaḥ puruṣa-viśeṣa īśvaraḥ – „Nejvyšší Osobnost Božství je osoba, která se neúčastní tohoto bídného hmotného života.“ Tito yogī v jedné ze svých manter uznávají věčnost Nejvyšší Osoby: sa pūrveṣām api guruḥ kālānavacchedāt – „Tato osoba je vždy svrchovaná a není ovlivněná časem.“ Následovníci Patañjaliho systému tedy uznávají věčnost Nejvyšší Osobnosti Božství, ale říkají: puruṣārtha-śūnyānāṁ pratiprasavaḥ kaivalyaṁ svarūpa-pratiṣṭhā vā citi-śaktir iti. Věří, že na úrovni dokonalosti pojetí puruṣi zmizí. Citi-śaktir iti. Věří, že po dosažení dokonalosti nelze zůstat osobou. Tento jógový systém je tudíž odporný, protože jeho konečné pojetí je neosobní. Na začátku tito yogī Nejvyšší Osobnost Božství uznávají, ale nakonec se tohoto pojetí vzdají, aby se stali neosobními. Jsou to velcí nešťastníci, protože už znají osobní pojetí Absolutní Pravdy, ale neprokazují Pánu oddanou službu, a tak poklesnou zpátky do hmotného světa. To potvrzuje Śrīmad-Bhāgavatam (10.2.32), jak už bylo zmíněno výše: āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ patanty adho 'nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ. Jelikož opomíjejí lotosové nohy Pána, poklesnou tito yogī znovu do hmotné existence (patanty adhaḥ). Proto je cesta této yogy odpornější než cesta impersonalistů. Tento závěr potvrzuje i Pán Kapiladeva v následujícím verši ze Śrīmad-Bhāgavatamu (3.29.13).