Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 15.106

Verš

prabhu kahe, — “yāṅra mukhe śuni eka-bāra
kṛṣṇa-nāma, sei pūjya, — śreṣṭha sabākāra”

Synonyma

prabhu kahe — Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu odpověděl; yāṅra mukhe — v jehož ústech; śuni — slyším; eka-bāra — jednou; kṛṣṇa-nāma — svaté jméno Pána Kṛṣṇy; sei pūjya — ten je hoden uctívání; śreṣṭha sabākāra — nejlepší ze všech lidí.

Překlad

Śrī Caitanya Mahāprabhu odpověděl: „Kdokoliv jen jednou pronese svaté jméno Kṛṣṇy, je okamžitě hoden uctívání a je nejlepší z lidí.“

Význam

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura říká, že ten, kdo jednou vysloví Kṛṣṇovo svaté jméno, je dokonalý a měl by být považován za vaiṣṇavu. Śrīla Rūpa Gosvāmī to potvrzuje ve své Upadeśāmṛtě (5): kṛṣṇeti yasya giri taṁ manasādriyeta. S takovou vírou ve svaté jméno může člověk začít žít na úrovni vědomí Kṛṣṇy. Obyčejný člověk však nedokáže zpívat svaté jméno Kṛṣṇy s takovou vírou. Svaté jméno Kṛṣṇy je třeba přijímat jako totožné se samotnou Transcendencí, Nejvyšší Osobností Božství. V Padma Purāṇě je řečeno: „Svaté jméno Kṛṣṇy se od Kṛṣṇy neliší a je jako zázračný kámen cintāmaṇi. Toto jméno je Kṛṣṇa zosobněný v podobě zvuku, a proto je dokonale transcendentální a věčně osvobozené od znečištění hmotou.“ Je tedy třeba si uvědomit, že jméno „Kṛṣṇa“ a Kṛṣṇa samotný se od sebe neliší. S touto vírou je pak třeba pokračovat ve zpívání svatého jména.

Ten, kdo je na začátečnické úrovni, nemůže pochopit prvky oddanosti čistého, ryzího oddaného. Pokud se však nováček zapojí do oddané služby, zvláště do uctívání Božstev, a následuje pokyny pravého duchovního mistra, je čistý oddaný. Každý může využít naslouchání o vědomí Kṛṣṇy od takového oddaného a tak se postupně očistit. Každý oddaný, který věří, že svaté jméno Pána se od Pána neliší, je čistý oddaný, i kdyby to byl začátečník. Druzí se v jeho společnosti také mohou stát vaiṣṇavy.

Materialistický oddaný je ten, který s vírou uctívá Božstvo Hariho, ale neprokazuje náležitou úctu oddaným a dalším. To je řečeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (11.2.47):

arcāyām eva haraye
pūjāṁ yaḥ śraddhayehate
na tad-bhakteṣu cānyeṣu
sa bhaktaḥ prākṛtaḥ smṛtaḥ

I sdružováním s takovýmto začátečníkem se však člověk může stát oddaným. Když Pán Caitanya učil Sanātanu Gosvāmīho, řekl:

śraddhāvān jana haya bhakti-adhikārī
̀uttama',`madhyama',`kaniṣṭha' — śraddhā-anusārī
yāhāra komala-śraddhā, se ‘kaniṣṭha’ jana
krame krame teṅho bhakta ha-ibe ‘uttama’
rati-prema-tāratamye bhakta-taratama

„Ten, kdo vyvinul pevnou víru, je pravým uchazečem o pokrok ve vědomí Kṛṣṇy. Oddaní se podle své víry dělí na oddané první třídy, druhé třídy a začínající oddané. Ten, kdo má počáteční víru, je označován jako kaniṣṭha-adhikārī neboli začátečník. Začátečník se však může stát pokročilým oddaným, pokud přísně následuje usměrňující zásady dané duchovním mistrem. Kdo je madhyama-adhikārī nebo uttama-adhikārī tedy lze určit na základě jeho víry a připoutanosti ke Kṛṣṇovi.“ (Caitanya-caritāmṛta Madhya 22.64, 69, 71)

Závěrem tedy je, že i začínající oddaný stojí výše než karmī a jñānī, protože má naprostou víru ve zpívání svatého jména Pána. Karmī ani jñānī, ať jsou sebevznešenější, nemají víru v Pána Viṣṇua, Jeho svaté jméno či oddanou službu Jemu. Někdo může být nábožensky pokročilý, ale pokud není vytrénován v oddané službě, pak na transcendentální úrovni dosáhl jen velmi málo. Dokonce i začínající oddaný zaměstnaný uctíváním Božstva podle pravidel daných duchovním mistrem je ve vyšším postavení než ten, kdo jedná pro plody svého konání nebo kdo filosoficky spekuluje.