Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 8.73

Verš

vaiṣṇavera ājñā pāñā cintita-antare
madana-gopāle gelāṅ ājñā māgibāre

Synonyma

vaiṣṇavera — všech oddaných vaiṣṇavů; ājñā — nařízení; pāñā — když jsem obdržel; cintita-antare — úzkost ve svém nitru; madana-gopāle — do chrámu Śrī Madana-mohana; gelāṅ — jsem šel; ājñā — nařízení; māgibāre — přijmout.

Překlad

Přestože jsem dostal pokyn od vaiṣṇavů, v srdci jsem stále ještě pociťoval úzkost, a tak jsem šel do chrámu Madana-mohana ve Vrindávanu, abych také Jeho požádal o svolení.

Význam

Vaiṣṇava vždy jedná podle nařízení gurua a Kṛṣṇy. Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī napsal Śrī Caitanya-caritāmṛtu jejich milostí. Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī považoval každého z těchto jmenovaných oddaných za svého gurua neboli duchovního mistra a Madana-Gopāla (Śrī Madana-mohana vigraha) je samotný Kṛṣṇa. Požádal o svolení oba dva a poté, co dostal milost gurua i Kṛṣṇy, byl schopen napsat tuto jedinečnou knihu, Śrī Caitanya-caritāmṛtu. Tento příklad bychom měli následovat. Každý, kdo se snaží psát o Śrī Kṛṣṇovi, musí nejdříve získat svolení duchovního mistra a Kṛṣṇy. Kṛṣṇa sídlí v srdcích všech a duchovní mistr je Jeho přímým vnějším zástupcem. Kṛṣṇa je uvnitř i vně (antarbahiḥ). Nejdříve se musíme stát čistými oddanými přísným dodržováním usměrňujících zásad a zpíváním šestnácti kol japy denně, a pokud si potom myslíme, že jsme již na úrovni vaiṣṇavů, musíme získat svolení duchovního mistra, které musí být potvrzeno také Kṛṣṇou ze srdce. Potom, když jsme velmi upřímní a čistí, můžeme psát transcendentální literaturu, ať už prózu, či poezii.