Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 7.107

Verš

bhrama, pramāda, vipralipsā, karaṇāpāṭava
īśvarera vākye nāhi doṣa ei saba

Synonyma

bhrama — omyl; pramāda — iluze; vipralipsā — sklon podvádět; karaṇa-apāṭava — nedokonalost hmotných smyslů; īśvarera — Pána; vākye — v řeči; nāhi — není; doṣa — chyba; ei saba — to vše.

Překlad

„Hmotné nedostatky v podobě omylů, iluze, podvádění a nedokonalosti smyslů se ve slovech Nejvyšší Osobnosti Božství nenacházejí.“

Význam

Omyl znamená vnímat něco jinak, než jaké to je, nebo přijímat nepravé poznání. Někdo může například v šeru vidět provaz a myslet si, že to je had, nebo považovat lesknoucí se lasturu ústřice za zlato. To jsou omyly. Iluze je špatné pochopení, jež vzniká nepozorným nasloucháním, a podvádění znamená předávat toto nedokonalé poznání dalším. Materialističtí vědci a filosofové často používají slova jako „možná“ a „asi“, neboť neznají úplnou skutečnost. Jejich poučování druhých je tedy příkladem podvádění. Posledním nedostatkem materialistického člověka jsou jeho nedokonalé smysly. Naše oči například mají schopnost vidět, ale ne to, co je příliš daleko, ani to, co je oku nejblíže, to znamená oční víčka. Našim necvičeným očím se slunce jeví jako talíř a očím člověka trpícího žloutenkou připadá všechno žluté. Na poznání získané tak nedokonalými smysly se tedy nelze spoléhat. Stejně nedokonalé jsou i uši. Nejsme schopni slyšet zvuky vydávané ve velké vzdálenosti, dokud si k uchu nepřiložíme telefonní sluchátko. Budeme-li podobně analyzovat všechny své smysly, zjistíme, že jsou do jednoho nedokonalé. Získávat poznání smysly je tedy k ničemu. Védský způsob je naslouchat autoritě. V Bhagavad-gītě (4.2) Pán Kṛṣṇa uvádí: evaṁ paramparā-prāptam imaṁ rājarṣayo viduḥ – „Tato nejvyšší věda tak byla předávána řetězcem učednické posloupnosti a svatí králové ji chápali tímto způsobem.“ Musíme naslouchat nikoliv telefonu, ale autorizované osobě, protože ta má skutečné poznání.