VERSO 16
Sloka 16
Texto
Verš
kuru-nāryo didṛkṣayā
vavṛṣuḥ kusumaiḥ kṛṣṇaṁ
prema-vrīḍā-smitekṣaṇāḥ
kuru-nāryo didṛkṣayā
vavṛṣuḥ kusumaiḥ kṛṣṇaṁ
prema-vrīḍā-smitekṣaṇāḥ
Sinônimos
Synonyma
Tradução
Překlad
Por causa de seu desejo amoroso de ver o Senhor, as damas reais dos Kurus subiram ao topo do palácio e, sorrindo com recatada afeição, lançaram chuvas de flores sobre o Senhor.
S láskyplnou touhou vidět Pána vystoupily ženy královského rodu Kuruovců na střechu paláce a s úsměvy plnými náklonnosti a studu zasypávaly Pána květinami.
Comentário
Význam
SIGNIFICADO—O recato é uma beleza particularmente extraordinária do sexo frágil, e inspira respeito por parte do sexo oposto. Esse costume era observado mesmo nos dias do Mahābhārata, isto é, mais de cinco mil anos atrás. Apenas as pessoas menos inteligentes, que não são bem versadas na história do mundo, dizem que a prática de separar os homens das mulheres é uma introdução do período maometano na Índia. Esse incidente do Mahābhārata prova definitivamente que as damas do palácio observavam estrita pardā (associação restrita com os homens) e, ao invés de descerem ao ar livre para o lugar onde o Senhor Kṛṣṇa e os demais estavam reunidos, as damas do palácio subiram ao topo do palácio e dali prestaram seus respeitos ao Senhor Kṛṣṇa, lançando-Lhe chuvas de flores. Aqui se afirma definitivamente que as damas sorriam ali do topo do palácio, contidas pelo recato. O recato é uma dádiva da natureza para o sexo frágil, e realça a beleza e prestígio delas, mesmo que elas sejam de famílias menos importantes ou mesmo que sejam menos atrativas. Temos experiência prática desse fato. Certa varredora inspirava respeito a muitos cavalheiros respeitáveis simplesmente por manifestar recato feminino. Mulheres seminuas nas ruas não inspiram nenhum respeito, mas a recatada esposa de um varredor inspira respeito a todos.
Stud je mimořádnou krásou něžného pohlaví a vyvolává úctu mužů. To bylo zvykem i v době Mahābhāraty, tedy před více než pěti tisíci lety. Pouze méně inteligentní lidé, kteří nemají mnoho znalostí o světových dějinách, mohou říkat, že oddělování žen od mužů je v Indii novinkou zavedenou za mohamedánské vlády. Tento příklad z období Mahābhāraty jasně dokazuje, že dámy z paláce dodržovaly ohledně společnosti mužů přísná omezení (pardā). Namísto aby sešly na otevřené prostranství, kde stálo shromáždění okolo Pána Kṛṣṇy, vyšly na střechu paláce a vzdávaly Pánu Kṛṣṇovi úctu deštěm květů. Jasně se zde uvádí, že dámy na střeše paláce se usmívaly, pozastavené studem. Tento stud je darem přírody něžnému pohlaví, který zvyšuje krásu a prestiž žen, i když pocházejí z méně významné rodiny nebo když jsou méně přitažlivé. O tom jsme se prakticky přesvědčili. Pouhými projevy ženského studu si i žena metaře získá úctu od mnoha slušných mužů. Polonahé slečny na ulicích k žádné úctě nevybízejí, ale stydlivá žena metaře nabádá k úctě každého.
A civilização humana, como é concebida pelos sábios da Índia, destina-se a ajudar a pessoa a livrar-se das garras da ilusão. A beleza material de uma mulher é uma ilusão, porque, na verdade, o corpo é feito de terra, água, fogo, ar etc. Contudo, devido ao contato da centelha viva com a matéria, ela parece bela. Ninguém se atrai por um boneco de barro, mesmo que ele seja moldado o mais artisticamente possível para atrair a atenção alheia. O corpo morto não tem beleza, de modo que ninguém aceita um corpo morto de uma assim chamada mulher bela. Portanto, a conclusão é que a centelha espiritual é bela, e, por causa da beleza da alma, somos atraídos pela beleza do corpo externo. A sabedoria védica, portanto, proíbe-nos de nos deixarmos atrair pela falsa beleza. Todavia, por estarmos agora na escuridão da ignorância, a civilização védica permite uma mistura muito restrita entre homem e mulher. Dizem que a mulher é considerada como sendo o fogo, e o homem, como sendo a manteiga. A manteiga derrete ao contato com o fogo, daí eles só deverem ser colocados juntos quando isso for necessário. E o recato é um obstáculo para a mistura irrestrita. É uma dádiva da natureza que deve ser utilizada.
Lidská civilizace, která odpovídá představám indických mudrců, má pomáhat živé bytosti, aby se osvobodila ze spárů iluze. Hmotná krása ženy je iluzí, neboť tělo se ve skutečnosti skládá ze země, vody, ohně, vzduchu atd. Pouze když je hmota ve společnosti živé jiskry, vypadá zdánlivě krásná. Hliněná panna nikoho nepřitahuje; a může být nalíčená sebedokonaleji, aby upoutala naši pozornost. Mrtvé tělo není nikdy krásné — nikoho nepřitahuje mrtvé tělo takzvaně krásné ženy. Závěr je takový, že krásná je duchovní jiskra. Krása vnějšího těla nás přitahuje proto, že duše je krásná. Védská moudrost proto zakazuje podléhat kouzlu nepravé krásy. Jelikož se však nyní nalézáme v temnotě nevědomosti, védská civilizace připouští velice omezené směšování mužů a žen. Říká se, že žena je jako oheň a muž je jako máslo. Máslo se v blízkosti ohně rozteče, a proto ke vzájemným setkáním by mělo docházet, jen když je to opravdu nutné. A stydlivost je ochranou před neomezenou společností mužů. Je to dar přírody, kterého je třeba využít.