Skip to main content

Text 133

Text 133

Text

Verš

kṣīra laha ei, yāra nāma ‘mādhava-purī’
tomā lāgi’ gopīnātha kṣīra kaila curi
kṣīra laha ei, yāra nāma ‘mādhava-purī’
tomā lāgi’ gopīnātha kṣīra kaila curi

Synonyms

Synonyma

kṣīra laha — take the pot of sweet rice; ei — this; yāra — whose; nāma — name; mādhava-purī — Mādhavendra Purī; tomā lāgi’ — for you only; gopīnātha — the Deity of Lord Gopīnātha; kṣīra — the pot of sweet rice; kaila — did; curi — steal.

kṣīra laha — vezmi si tuto nádobu sladké rýže; ei — toto; yāra — jehož; nāma — jméno; mādhava-purī — Mādhavendra Purī; tomā lāgi' — jen pro tebe; gopīnātha — Božstvo Pána Gopīnātha; kṣīra — nádoby sladké rýže; kaila — učinil; curi — krádež.

Translation

Překlad

Holding the pot of sweet rice, the priest called, “Will he whose name is Mādhavendra Purī please come and take this pot! Gopīnātha has stolen this pot of sweet rice for you!”

S nádobou sladké rýže v ruce kněz volal: „Nechť prosím přijde ten, kdo se jmenuje Mādhavendra Purī, a vezme si tuto nádobu sladké rýže! Gopīnātha ji pro tebe ukradl!“

Purport

Význam

The difference between the Absolute Truth and relative truth is explained here. Lord Gopīnātha has openly declared herein that He is a thief. He had stolen the pot of sweet rice, and this was not kept a secret because His act of stealing is a source of great transcendental bliss. In the material world, theft is criminal, but in the spiritual world the Lord’s stealing is a source of transcendental bliss. Mundane rascals, who cannot understand the absolute nature of the Personality of Godhead, sometimes call Lord Śrī Kṛṣṇa immoral, but they do not know that His seemingly immoral activities, which are not kept secret, afford pleasure to the devotees. Not understanding the transcendental behavior of the Supreme Personality of Godhead, these rascals slur His character and immediately fall into the category of miscreants (rascals, lowest among men, demons and those whose knowledge is taken away by the illusory energy). Kṛṣṇa explains in the Bhagavad-gītā (7.15):

Zde je vysvětlen rozdíl mezi Absolutní a relativní pravdou. Pán Gopīnātha zde otevřeně přiznává, že je zloděj. Ukradl nádobu sladké rýže a nebylo to zatajováno, protože Jeho kradení je zdrojem velké transcendentální blaženosti. V hmotném světě je krádež trestným činem, ale v duchovním světě je Pánovo kradení zdrojem transcendentální blaženosti. Světští darebáci, kteří nechápou absolutní povahu Osobnosti Božství, někdy o Pánu Śrī Kṛṣṇovi říkají, že je nemorální, aniž by věděli, že Jeho zdánlivě nemorální činnosti, které nezůstávají v tajnosti, přinášejí oddaným velkou blaženost. Tito darebáci nechápou transcendentální chování Nejvyšší Osobnosti Božství a hanobí Pánův charakter, čímž se okamžitě řadí do kategorie nevěřících (kam patří darebáci, nejnižší z lidí, démoni a ti, jejichž poznání unesla iluzorní energie). Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (7.15) vysvětluje:

na māṁ duṣkṛtino mūḍhāḥprapadyante narādhamāḥ
māyayāpahṛta-jñānā
āsuraṁ bhāvam āśritāḥ
na māṁ duṣkṛtino mūḍhāḥ
prapadyante narādhamāḥ
māyayāpahṛta-jñānā
āsuraṁ bhāvam āśritāḥ

“Those miscreants who are grossly foolish, who are lowest among mankind, whose knowledge is stolen by illusion, and who partake of the atheistic nature of demons do not surrender unto Me.” (Bg. 7.15)

„Ničemové, kteří jsou naprosto hloupí, nejnižší z lidí, jejichž poznání unesla iluze a kteří mají ateistickou povahu démonů, se Mi neodevzdávají.“

Mundane rascals cannot understand that whatever Kṛṣṇa does, being absolute in nature, is all-good. This quality of the Lord is explained in Śrīmad-Bhāgavatam (10.33.29). One may consider certain acts of a supremely powerful person to be immoral by mundane calculations, but this is not actually the case. For example, the sun absorbs water from the surface of the earth, but it does not absorb water only from the sea. It also absorbs water from filthy sewers and ditches containing urine and other impure substances. The sun is not polluted by absorbing such water. Rather, the sun makes the filthy place pure. If a devotee approaches the Supreme Personality of Godhead for an immoral or improper purpose, he nonetheless becomes purified; the Lord does not become infected. In Śrīmad-Bhāgavatam (10.29.15) it is stated that if one approaches the Supreme Lord even out of lust, anger or fear (kāmaṁ krodhaṁ bhayam), he is purified. The gopīs, being young girls, approached Kṛṣṇa because He was a beautiful young boy. From the external point of view, they approached the Lord out of lust, and the Lord danced with them at midnight. From the mundane point of view, these activities may appear immoral because a married or unmarried young girl cannot leave home to mix with a young boy and dance with him. Although this is immoral from the mundane viewpoint, the activities of the gopīs are accepted as the highest form of worship because it was Lord Kṛṣṇa whom they approached with lusty desires in the dead of night.

Světští darebáci nechápou, že cokoliv Kṛṣṇa dělá, je díky své absolutní povaze vždy dobré. Tuto Pánovu vlastnost vysvětluje Śrīmad-Bhāgavatam (10.33.29). Někdo může považovat určité činnosti svrchovaně mocné osoby podle světských měřítek za zcela nemorální, ale to neodpovídá skutečnosti. Slunce například vysává vodu ze zemského povrchu, a to nejen z moří, ale také ze špinavých stok, obsahujících moč a další nečisté substance. Slunce se tím však neznečistí, ale naopak nečisté místo očistí. I když oddaný přistoupí k Pánu s nějakým nemorálním či nevhodným záměrem, přesto se očistí; Pán zůstává nedotčen. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.29.15) je řečeno, že když někdo přijde za Nejvyšším Pánem dokonce i na popud chtíče, hněvu nebo strachu (kāmaṁ krodhaṁ bhayaṁ), bude očištěn. Gopī jako mladé dívky přišly za Kṛṣṇou, protože to byl krásný mladý chlapec. Z vnějšího pohledu to vypadá, že je za Pánem poháněl chtíč, a Pán s nimi o půlnoci tančil. Ze světského pohledu se tyto činnosti mohou jevit jako nemorální, protože vdaná ani svobodná dívka nemůže opustit domov, aby se stýkala s nějakým mladíkem a tančila s ním. Přestože je to ze světského pohledu nemorální, činnosti gopī jsou uznávány jako nejvyšší forma uctívání, protože to byl Pán Kṛṣṇa, za kým se svými chtivými touhami uprostřed noci přišly.

But these things cannot be understood by nondevotees. One must understand Kṛṣṇa in tattva (truth). One should use his common sense and consider that if simply by chanting Kṛṣṇa’s holy name one is purified, how then can the person Kṛṣṇa be immoral? Unfortunately, mundane fools are accepted as educational leaders and are offered exalted posts for teaching irreligious principles to the general populace. This is explained in Śrīmad-Bhāgavatam (7.5.31): andhā yathāndhair upanīyamānāḥ. Blind men are trying to lead other blind men. Due to the immature understanding of such rascals, common men should not discuss Kṛṣṇa’s pastimes with the gopīs. A nondevotee should not even discuss His stealing sweet rice for His devotees. It is warned that one should not even think about these things. Although Kṛṣṇa is the purest of the pure, mundane people, thinking of Kṛṣṇa’s pastimes that appear immoral, themselves become polluted. Śrī Caitanya Mahāprabhu therefore never publicly discussed Kṛṣṇa’s dealings with the gopīs. He used to discuss these dealings only with three confidential friends. He never discussed rāsa-līlā publicly, as the professional reciters do, although they do not understand Kṛṣṇa or the nature of the audience. However, Śrī Caitanya Mahāprabhu encouraged the public chanting of the holy name on a huge scale for as many hours as possible.

Neoddaní však tyto věci nemohou pochopit. Kṛṣṇu je třeba poznat v tattvě (pravdě). Je třeba použít zdravý rozum a uvědomit si, že když pouhým zpíváním Kṛṣṇova svatého jména se člověk očistí, jak by potom mohl být Kṛṣṇa nemorální? Světští hlupáci jsou však naneštěstí uznáváni za představitele učenosti a jsou jim udílena vysoká místa, ze kterých učí širokou populaci bezbožné zásady. To je vysvětleno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (7.5.31): andhā yathāndhair upanīyamānāḥ. Slepci se snaží vést další slepce. Protože pochopení těchto darebáků je nezralé, obyčejní lidé by neměli Kṛṣṇovy zábavy s gopīmi rozebírat. Neoddaný by neměl rozebírat ani to, jak Pán krade sladkou rýži pro své oddané. Je zde varování, abychom na takové věci ani nemysleli. Kṛṣṇa je nejčistší z nejčistších, ale světští lidé se myšlením na Kṛṣṇovy zábavy, které se jeví jako nemorální, sami znečistí. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto o Kṛṣṇových činnostech s gopīmi nikdy veřejně nemluvil. Tyto vztahy rozebíral pouze se svými třemi důvěrnými přáteli. O rāsa-līle nikdy nemluvil veřejně, jak to dělají placení přednašeči, i když nerozumějí ani Kṛṣṇovi, ani povaze publika. Śrī Caitanya Mahāprabhu však doporučoval veřejné zpívání svatého jména ve velkém tolik hodin, kolik je jen možné.