Skip to main content

Kapitola 14

14

Kršnovy úžasné činnosti

As Atividades Maravilhosas do Senhor Kṛṣṇa

gopy ādade tvayi kṛtāgasi dāma tāvad
yā te daśāśru-kalilāñjana-sambhramākṣam
vaktraṁ ninīya bhaya-bhāvanayā sthitasya
sā māṁ vimohayati bhīr api yad bibheti
gopy ādade tvayi kṛtāgasi dāma tāvad
yā te daśāśru-kalilāñjana-sambhramākṣam
vaktraṁ ninīya bhaya-bhāvanayā sthitasya
sā māṁ vimohayati bhīr api yad bibheti

Můj drahý Kršno, když jsi byl neposlušný, Jašódá vzala provaz, aby Tĕ svázala, a Tvé neklidné oči se zalily slzami, smývajícími maskaru z Tvých očí. A bál jsi se, přestože Tebe se bojí i zosobnĕný strach. Tento výjev je pro mne záhadou.

Meu querido Kṛṣṇa, Yaśodā pegou uma corda para atar-Te quando fizeste uma travessura, e Teus olhos perturbados inundaram-se de lágrimas, as quais lavaram o maquiagem de Teus olhos. E estavas temeroso, embora até mesmo o medo personificado tenha medo de Ti. Essa visão é desconcertante para mim.

Šrímad-Bhágavatam 1.8.31

Śrīmad-Bhāgavatam 1.8.31

V tomto verši jsou popsány další záhadné zábavy Nejvyššího Pána. Již jsme vysvĕtlili, že Svrchovaný Pán je Svrchovaný za všech okolností. Zde je konkrétní příklad toho, jak se Svrchovaný Pán celého stvoření stává hračkou v rukou Svého čistého oddaného. Čistý oddaný slouží Pánu pouze z nezištné lásky a při vykonávání své oddané služby zapomíná na Jeho skutečné postavení. Nejvyšší Pán přijímá láskyplnou službu Svých oddaných s vĕtším potĕšením, když je spontánní a pramení z čistého citu beze známky uctivého zbožňování. Oddaní obvykle uctívají Pána s velkou úctou a respektem, ale Jeho obzvlášť tĕší, když se oddaný z čisté náklonnosti a lásky pokládá za důležitĕjšího, než je On Samotný. Takové byly zábavy Pána s oddanými v Jeho původním domovĕ na Gólóce Vrndávanĕ. Kršnovi přátelé Ho považovali za jednoho z nich. Nepřikládali Mu žádnou důležitost hodnou úcty. Rodiče Pána (všichni čistí oddaní) Ho považovali jen za malé dítĕ. A Pán přijímá tresty rodičů s vĕtší radostí než modlitby védských hymnů. Stejnĕ tak s vĕtší chutí přijímá výtky Svých snoubenek nežli védské hymny. Bĕhem Své přítomnosti v tomto hmotném svĕtĕ, kdy projevoval Své vĕčné zábavy z transcendentální říše Gólóky Vrndávany, aby přilákal pozornost lidí, vyjevil Pán Kršna jedinečný obrázek podřízenosti Svojí matce Jašódĕ. Jednou z přirozených dĕtských her Pána bylo, že rozbíjel nádoby, v nichž mĕla matka Jašódá uložené máslo, a rozdával jejich obsah Svým přátelům a všem, kteří se hry zúčastnili, včetnĕ slavných opic z Vrndávanu, které takto využívaly Pánovy štĕdrosti. Matka Jašódá to vidĕla a z čisté lásky chtĕla své transcendentální dítĕ naoko potrestat. Vzala provaz a pohrozila Pánu, že Ho sváže, jak se to obvykle dĕlává. Když Pán vidĕl provaz v rukách matky Jašódy, sklonil hlavu a rozplakal se jako malé dítĕ. Slzy Mu tekly po tvářích a smývaly černé líčidlo kolem Jeho nádherných očí. Kuntídéví se klaní tomuto výjevu, neboť dobře ví o Pánovĕ svrchovaném postavení. Pána se často bojí i zosobnĕný strach, ale On se přesto bál Své matky, která Ho chtĕla potrestat. Kuntí si byla vĕdoma Kršnova vznešeného postavení, zatímco Jašódá nikoliv. Postavení Jašódy je proto vznešenĕjší než postavení Kuntí. Matka Jašódá dostala Pána za své dítĕ a On jí dal zcela zapomenout na skutečnost, že její dítĕ je Pán Samotný. S vĕdomím Pánova vznešeného postavení by se matka Jašódá stĕží odvážila Pána trestat. Pán však zařídil, aby zapomnĕla, protože chtĕl před milující Jašódou předvést dokonale dĕtské gesto. Tato výmĕna lásky mezi matkou a synem probĕhla přirozenĕ a Kuntí, která na ten výjev vzpomínala, byla zmatená a nemohla jinak, než velebit transcendentální synovskou lásku. Nepřímo tak velebí matku Jašódu za její jedinečnou lásku, kterou ovládla i všemocného Pána jako své milované dítĕ.

Eis outra explicação sobre a confusão causada pelos passatempos do Senhor Supremo. O Senhor Supremo é o Supremo em todas as circunstâncias, como já se explicou. Aqui está um exemplo específico de que o Senhor é o Supremo e, ao mesmo tempo, um brinquedo na presença de Seu devoto puro. O devoto puro presta serviço ao Senhor apenas por amor imaculado e, enquanto desempenha esse serviço devocional, esquece a posição do Senhor Supremo. O Senhor Supremo também aceita com mais gosto o serviço amoroso de Seus devotos quando esse serviço é prestado com atitude espontânea, por afeição pura, sem nem um pouco de admiração reverencial. Geralmente, o Senhor é adorado pelos devotos numa atitude reverencial. Mas Ele fica mais satisfeito quando o devoto, por afeição e amor puros, O considera como menos importante que ele mesmo. Os passatempos do Senhor, na morada original de Goloka Vṛndāvana, são intercambiados nesse espírito. Os amigos de Kṛṣṇa consideram-nO como um deles. Eles não O consideram como sendo de importância reverencial. Os pais do Senhor (que são todos devotos puros) consideram-nO apenas como uma criança. O Senhor aceita os castigos de Seus pais mais alegremente que as orações dos hinos védicos. De modo semelhante, Ele aceita as repreensões de Suas noivas mais saborosamente que os hinos védicos. Quando o Senhor Kṛṣṇa esteve presente neste mundo material, para manifestar Seus passatempos eternos do reino transcendental de Goloka Vṛndāvana, como uma atração para as pessoas em geral, Ele revelou um quadro único de subordinação diante de Sua mãe adotiva, Yaśodā. O Senhor, em Suas atividades brincalhonas naturalmente infantis, costumava estragar a manteiga que mãe Yaśodā mantinha em estoque, quebrando os potes e distribuindo o conteúdo a Seus amigos e companheiros de folguedos, incluindo os célebres macacos de Vṛndāvana, que se aproveitavam da munificência do Senhor. Mãe Yaśodā viu isso e, por seu amor puro, quis fazer uma encenação de castigo para seu filho transcendental. Ela pegou uma corda e ameaçou amarrá-lO, assim como geralmente fazem os chefes de família comuns. Vendo a corda nas mãos de mãe Yaśodā, o Senhor inclinou Sua cabeça e começou a chorar como uma criança, e lágrimas rolaram por Suas bochechas, lavando o unguento negro de Seus belos olhos. Este retrato do Senhor é adorado por Kuntīdevī, porque ela é consciente da posição suprema do Senhor. Embora seja frequentemente temido pelo medo personificado, Ele teme Sua mãe, que quis simplesmente castigá-lO, como se faz habitualmente. Kuntī estava consciente da posição elevada de Kṛṣṇa, ao passo que Yaśodā não estava. Portanto, a posição de Yaśodā era mais elevada que a de Kuntī. Mãe Yaśodā obteve o Senhor como seu filho, e o Senhor fê-la esquecer-se completamente de que Ele era o próprio Senhor. Se mãe Yaśodā fosse consciente da posição elevada do Senhor, certamente teria hesitado em castigá-lO. O Senhor, porém, fez com que ela esquecesse tal fato, porque queria comportar-Se exatamente como uma criança diante da afetuosa Yaśodā. Esse intercâmbio de amor entre a mãe e o filho foi executado de maneira natural, e Kuntī, lembrando-se da cena, ficou desconcertada. Ela não pôde fazer nada além de louvar o amor filial transcendental. Indiretamente, mãe Yaśodā é louvada por sua posição única de amor, pois ela pôde controlar mesmo o Senhor Todo-poderoso, como seu amado filho.

Tato zábava nám ukazuje jinou Kršnovu vznešenou vlastnost     —    Jeho krásu. Kršna má šest vznešených vlastností: veškeré bohatství, veškerou sílu, veškerou moc, veškeré poznání, veškeré odříkání a veškerou krásu. Kršna je nejvĕtší z nejvĕtších a nejmenší z nejmenších (aṇor aṇīyān mahato mahīyān). Kršnovi se klaníme s posvátnou úctou. Nikdo k Nĕmu nepřijde s provazem a neřekne: „Kršno, udĕlal jsi přestupek, a proto Tĕ svážu.“ Na to má právo jen ten nejlepší oddaný a Kršna si takový vztah přeje.

Este passatempo apresenta outra opulência de Kṛṣṇa – Sua opulência de beleza. Kṛṣṇa tem seis opulências: toda riqueza, toda força, toda influência, todo conhecimento, toda renúncia e toda beleza. A natureza de Kṛṣṇa é que Ele é maior do que o maior e menor que o menor (aṇor aṇīyān mahato mahīyān). Nós oferecemos reverências a Kṛṣṇa com respeito e veneração, mas ninguém vai até Kṛṣṇa com uma corda, dizendo: “Kṛṣṇa. Você cometeu uma ofensa, e agora eu vou amarrá-lO”. Porém, esta é uma prerrogativa do devoto mais perfeito, e Kṛṣṇa deseja ser tratado dessa maneira.

Kuntídéví si byla vĕdoma této Kršnovy vznešenosti a neopovažovala se napodobovat postavení matky Jašódy. I když byla Kuntídéví Kršnovou tetou, nemohla jednat s Kršnou jako Jašódámájí, která byla tak pokročilou oddanou, že mĕla zvláštní výsadu    —    mohla potrestat Nejvyšší Osobnost Božství. Kuntídéví přemýšlela o tom, jaké mĕla Jašódámájí štĕstí, když mohla pohrozit Nejvyššímu Pánu, kterého se bojí i zosobnĕný strach (bhīr api yad bibheti). Kdo se nebojí Kršny? Všichni se Ho bojí, ale Kršna se přesto bojí Jašódámájí. To je Jeho nejvyšší vznešenost.

Pensando na opulência de Kṛṣṇa. Kuntīdevī não quis agir como Yaśodā, porque, embora fosse tia de Kṛṣṇa, ela não tinha o privilégio de se aproximar dEle da mesma maneira que Yaśodāmayī, que era uma devota tão avançada que tinha o direito de castigar a Suprema Personalidade de Deus. Esta é uma prerrogativa especial de Yaśodāmayī. Kuntīdevī estava simplesmente pensando em como Yaśodā era afortunada a ponto de poder ralhar com a Suprema Personalidade de Deus, que é assustador para a própria personificação do medo (bhīr api yad bibheti). Quem não tem medo de Kṛṣṇa? Ninguém. Mas Kṛṣṇa tem medo de Yaśodāmayī. Esta é a sobreexcelência de Kṛṣṇa.

Můžeme dát jiný příklad Kršnovy vznešenosti. Kršna je známý jako Madan-móhan. Madana znamená „Amor, bůh lásky“. Bůh lásky okouzlí každého, ale Kršna je Madan-móhan, neboť je tak krásný, že okouzlí dokonce Amora. A přesto Kršnu Samotného okouzlí Šrímatí Rádhárání, která je Madan-móhan-móhiní     —    „Ta, která okouzlí Toho, který dokáže okouzlit boha lásky“. Kršna okouzluje Amora a Rádhárání okouzlí i takto okouzlujícího Kršnu.

Para dar outro exemplo dessa opulência, Kṛṣṇa é conhecido como Madana-mohana. Madana significa “Cupido”. Cupido encanta todo mundo, mas Kṛṣṇa é conhecido como Madana-mohana, porque é tão belo que encanta o próprio Cupido. Apesar disso, o próprio Kṛṣṇa é encantado por Śrīmatī Rādhārāṇī, e, portanto, Śrīmatī Rādhārāṇī é conhecida como Madana-mohana-mohinī, “aquela que encanta quem encanta Cupido”. Kṛṣṇa encanta Cupido e Śrīmatī Rādhārāṇī encanta esse encantador.

To jsou velice vznešené úrovnĕ duchovního chápání ve vĕdomí Kršny. Nejsou imaginární nebo smyšlené. Jsou skutečné a každý oddaný může Kršnovým zábavám porozumĕt, a je-li opravdu pokročilý, může se jich také účastnit. Nemĕli bychom si myslet, že takovou výsadu mĕla jen matka Jašódá. Každý, kdo Kršnu miluje jako svoje dítĕ, se může stát Kršnovou matkou, protože matka miluje své dítĕ ze všeho nejvíce. Dokonce i v hmotném svĕtĕ nemůžeme nic přirovnat k lásce matky k dítĕti, neboť matka miluje svoje dítĕ a neočekává nic na oplátku. Tento hmotný svĕt je však tak znečištĕný, že i matky si nĕkdy myslí: „Až moje dítĕ vyroste, vydĕlá peníze a já je pak dostanu.“ Takže i v tomto vztahu již existuje nĕjaká sobecká myšlenka. V láskyplném vztahu s Kršnou ale žádné takové sobecké pocity nejsou, neboť tato láska je ryzí a bez jakékoliv touhy po hmotném zisku (anyābhilāṣitā-śūnyam).

Estas são compreensões espirituais muito elevadas na consciência de Kṛṣṇa. Elas não são fictícias, imaginárias ou forjadas; elas são fatos. Todo devoto que seja realmente avançado tem o privilégio de compreendê-las e, na verdade, pode participar dos passatempos de Kṛṣṇa. Não devemos pensar que o privilégio dado a mãe Yaśodā não seja obtenível por nós. Todos podemos ter um privilégio similar.

Quem amar Kṛṣṇa como seu filho terá esse privilégio, porque a mãe tem um amor enorme pelo filho. Mesmo neste mundo material não há comparação para o amor materno, porque a mãe ama seu filho sem desejar nada em troca. Mas, embora geralmente isso seja verdade, este mundo material é tão poluído que uma mãe às vezes pensa: “Meu filho vai crescer e tornar-se um homem e quando ganhar algum dinheiro, vou pegar para mim”. Assim, ainda existe algum desejo para conseguir algo em troca. Mas, quando se ama Kṛṣṇa, não existem sentimentos egoístas, porque o amor é puro, imotivado, livre de ganhos materiais (anyābhilāṣitā-śūnyam).

Nemĕli bychom milovat Kršnu proto, abychom získali nĕco hmotného. Nemĕli bychom říkat: „Kršno, dej mi můj denní chléb a já Tĕ pak budu milovat. Kršno, dej mi to či ono a pak Tĕ budu milovat.“ S Bohem bychom nemĕli obchodovat, protože Kršna touží po ryzí lásce.

Não devemos amar Kṛṣṇa em troca de ganho material. Não é que devamos dizer: “Kṛṣṇa, dê-nos o pão de cada dia – nós, então, O amaremos. Kṛṣṇa, dê-me isto ou aquilo – nós, então, O amarei”. Não deve haver escambo, pois Kṛṣṇa deseja amor puro e imotivado.

Když Kršna vidĕl, jak k Nĕmu Jašódá bĕží a chce Ho svázat, začal se bát a myslel si: „Maminka Mĕ chce svázat.“ Začal plakat a slzy Mu smývaly maskaru z očí. Podíval se na Svoji matku s pocitem viny a s velkou úctou řekl: „Ano, maminko, zlobil jsem. Odpusť Mi, prosím.“ Potom provinile sklonil hlavu. Kuntídéví tento výjev velice oceňuje, neboť ukazuje další z Kršnových dokonalostí. I když je Nejvyšší Osobností Božství, nechá se ovládat matkou Jašódou. V Bhagavad-gítĕ (7.7) Pán říká: mattaḥ parataraṁ nānyat kiñcid asti dhanañjaya. „Drahý Ardžuno, nic vyššího nade Mne není.“ A přesto se tento Nejvyšší Pán, kterého nikdo nepřevýší, skloní před matkou Jašódou a přizná: „Moje drahá maminko, zlobil jsem.“

Quando Kṛṣṇa viu mãe Yaśodā vindo com uma corda para amarrá-lO, Ele ficou imediatamente muito amedrontado, pensando: “Oh! Mamãe vai me amarrar”. Ele começou a chorar, e as lágrimas lavaram a maquiagem de Seus olhos. Olhando para Sua mãe com grande respeito, Ele apelou para ela com sentimento: “Sim, mãe, Eu a ofendi. Por favor, perdoe-Me”, e curvou imediatamente a cabeça. Kuntīdevī apreciou essa cena, porque essa é outra das perfeições de Kṛṣṇa. Embora seja a Suprema Personalidade de Deus, Ele Se deixa controlar por mãe Yaśodā. Na Bhagavad-gītā (7.7), o Senhor diz, mattaḥ parataraṁ nānyat kiñcid asti dhanañja: “Meu querido Arjuna, não existe ninguém superior a Mim”. Ainda assim, essa Suprema Personalidade de Deus, que é superior a todos, inclina-Se perante mãe Yaśodā, aceitando: “Sim, minha querida mãe, Eu sou um ofensor”.

Když matka Jašódá vidĕla, jak se jí Kršna bojí, znepokojilo ji to. Ve skutečnosti vlastnĕ nechtĕla, aby Kršna trpĕl. V Indii je stále ještĕ zvykem přivazovat příliš zlobivé dĕti, a proto matka Jašódá tímto způsobem Kršnu potrestala.

Quando viu que Kṛṣṇa estava com tanto medo, Yaśodā também ficou perturbada. Na verdade, ela não queria que Kṛṣṇa sofresse com o castigo. Não era esse o seu desejo. Mas existe um sistema, ainda corrente na Índia, que, quando uma criança é muito levada e causa muitas perturbações, sua mãe a amarra em algum lugar. Por ser esse um sistema muito comum, mãe Yaśodā o adotou.

Tohoto výjevu si velice váží čistí oddaní, neboť dokazuje velikost Nejvyššího Pána, který se chová jako dokonalé dítĕ. Když si Kršna hraje jako dítĕ, hraje si dokonale, když hraje úlohu manžela šestnácti tisíc manželek, hraje ji také dokonale, když hraje milence gópí, dĕlá to dokonale a stejnĕ dokonale hraje i přítele pasáčků.

Essa cena é muito apreciada pelos devotos puros, porque mostra quanta grandeza existe na Pessoa Suprema, que brinca exatamente como uma criança. Quando brinca assim, Kṛṣṇa brinca perfeitamente. Quando atua como o esposo de dezesseis mil esposas, Ele é um esposo perfeito; quando age como o amante das gopīs, Ele é o amante perfeito, e, quando Se diverte como o amigo dos vaqueirinhos, Ele é o amigo perfeito.

Pasáčci krav zcela závisí na Kršnovi. Jednou si chtĕli natrhat ovoce v palmovém lese, kde žil démon Gardabhásura, který nikomu nedovolil do lesa ani vkročit. Pasáčci proto řekli Kršnovi: „Kršno, chtĕli bychom ochutnat to ovoce. Můžeš to zařídit?“ Kršna okamžitĕ souhlasil a spolu s Balarámem se vydali do lesa, kde žil Gardabhásura spolu s ostatními démony, kteří mĕli všichni podobu oslů. Když chtĕli démoni Kršnu a Balaráma kopnout svýma zadníma nohama, Balarám jednoho chytil za nohy, vyhodil ho do koruny stromu a démon zemřel. Kršna s Balarámem potom stejným způsobem zabili všechny ostatní démony a pasáčci jim za to byli velice vdĕčni.

Todos os vaqueirinhos dependem de Kṛṣṇa. Uma vez eles desejaram pegar frutas numa floresta de palmeiras. Mas nessa floresta morava um demônio chamado Gardabhāsura, que não permitia a entrada de ninguém naquele lugar. Então, os vaqueirinhos amigos de Kṛṣṇa lhe disseram: “Kṛṣṇa, gostaríamos de provar aquelas frutas, se Você puder providenciar...” Kṛṣṇa de imediato disse que sim, e junto com Balarāma foram à floresta, onde o demônio vivia com outros demônios que tinham assumido a forma de asnos. Quando os asnos-demônios, com seus cascos afiados, vieram dar coices em Kṛṣṇa e Balarāma, Balarāma pegou um deles, jogou-o em cima de uma das palmeiras, e o demônio morreu. Então, Kṛṣṇa e Balarāma mataram todos os demônios da mesma maneira. Dessa forma, Seus amigos vaqueirinhos ficaram muito agradecidos aos dois.

Jindy se pasáčci ocitli uprostřed požáru. Neznali nikoho než Kršnu, a hned Ho proto prosili o pomoc. Kršna v mžiku spolkl celý požár. Chlapce se snažilo napadnout mnoho démonů, a když se každý den vraceli domů, říkali svým maminkám: „Maminko, Kršna je tak úžasný,“ a vyprávĕli, co se ten den přihodilo. A maminky jim říkaly: „Ano, Kršna je úžasný.“ Ony ani chlapci nevĕdĕli, že Kršna je Bůh, Nejvyšší Osoba. Vĕdĕli pouze, že Kršna je úžasný, nic jiného. A čím více se dozvídali o Kršnových úžasných činnostech, tím více vzrůstala jejich láska. Mysleli si: „Možná je to nĕjaký polobůh.“ Když si Kršnův otec, Nanda Mahárádž, povídal se svými přáteli, vždy mu říkali: „Nando Mahárádži, tvůj Kršna je úžasný.“ A Nanda Mahárádž odpovĕdĕl: „Ano, opravdu. Možná je to nĕjaký polobůh.“ A ani to nebylo jisté    —    „možná“.

Em outra ocasião, os vaqueirinhos ficaram rodeados por fogo. Não conhecendo ninguém além de Kṛṣṇa, eles O chamaram imediatamente, e Kṛṣṇa estava pronto: “Sim!” E Kṛṣṇa imediatamente engoliu todo o fogo. Muitos demônios atacavam os meninos, e diariamente eles voltavam para suas mães dizendo: “Mamãe, Kṛṣṇa é maravilhoso”, e eles, então, lhes explicavam o que tinha acontecido naquele dia. E as mães respondiam: “Sim, nosso Kṛṣṇa é maravilhoso”. Eles não sabiam que Kṛṣṇa era Deus, a Pessoa Suprema. Eles só sabiam que Kṛṣṇa era maravilhoso. Isso é tudo. E quanto mais eles viam as atividades maravilhosas de Kṛṣṇa, mais aumentava seu amor. “Talvez Ele seja um semideus”, eles pensavam. Quando Nanda Mahārāja, o pai de Kṛṣṇa, conversava com seus amigos, eles falavam sobre Kṛṣṇa e diziam: “Ó Nanda Mahārāja, seu filho Kṛṣṇa é maravilhoso”. E Nanda Mahārāja respondia: “Sim, eu vejo isso. Talvez Ele seja algum semideus”. E, mesmo assim, não havia certeza – “talvez”.

Obyvatelé Vrndávanu se nestarají o to, kdo je Bůh a kdo není. Milují Kršnu a to je všechno. Ti, kteří chtĕjí nejprve zkoumat, jestli je Kršna opravdu Bůh, nejsou dokonalí oddaní. Nejlepší oddaní milují Kršnu spontánnĕ. Jak bychom vůbec mohli Kršnu zkoumat? On je neomezený, a proto to není možné. Naše vnímání je omezené a naše smysly mají omezené schopnosti, jak tedy můžeme zkoumat Kršnu? Mĕli bychom se spokojit s tím, jak se nám Kršna Sám zjevuje.

Assim, os habitantes de Vṛndāvana não se importam com “quem é Deus e quem não é”. Eles amam Kṛṣṇa e isso é tudo. Aqueles que pensam primeiro em analisar Kṛṣṇa, para ver se Ele é Deus mesmo, não são devotos de primeira classe. Os devotos de primeira classe são aqueles que têm amor espontâneo por Kṛṣṇa. Como poderíamos analisar Kṛṣṇa? Ele é ilimitado. Portanto, é impossível analisá-lO. Nós temos percepção limitada e nossos sentidos têm potência limitada. Então, como poderíamos estudar Kṛṣṇa? Não é absolutamente possível. Kṛṣṇa Se revela até certo ponto, e isso já é suficiente.

Nemáme se snažit nalézt Boha spekulativní dedukcí, jak se o to snaží májávádští filozofové. Říkají: „Neti, neti.“ „Bůh není to, Bůh není tamto.“ Ale kdo Bůh je, to nevĕdí. Materialističtí vĕdci se také snaží nalézt konečnou příčinu, ale dĕlají stejný pokrok: „Toto ne, tamto také ne.“ Ale co to je, to nikdy nenajdou. To není možné.

Não devemos ser como os filósofos māyāvādīs, que tentam encontrar Deus através da especulação filosófica. “Neti, neti”, eles dizem. “Deus não é isto e Deus não é aquilo”. Mas o que é Deus eles não sabem. Os cientistas materialistas também tentam encontrar a causa primordial, mas seu processo é o mesmo: “Isto não, e aquilo também não”. Quanto mais avançarem, sempre concluirão: “Isto não, e aquilo também não”. Mas qual, na verdade, é a causa primordial, eles nunca descobrirão. Isto não é possível.

Materialističtí vĕdci nejsou schopni porozumĕt ani hmotným vĕcem, natožpak Kršnovi. Snaží se doletĕt na Mĕsíc, ale ve skutečnosti ani nevĕdí, co to Mĕsíc je. Kdyby poznali, jaký Mĕsíc je, proč by se vraceli zpátky? Kdyby Mĕsíc dokonale poznali, ihned by se tam usídlili. Posledních dvacet let tam zkoušejí doletĕt a zůstat tam, ale jediné, co vĕdí, je: „Toto ne a tohle také ne. Nežijí tam žádné živé bytosti a my tam také nemůžeme žít.“ Tak neustále podávají zprávy o tom, co na Mĕsíci není, ale vĕdí vůbec, co tam je? Nevĕdí. A to je jen jedna planeta nebo jedna hvĕzda.

Os cientistas materialistas não conseguem compreender nem mesmo os objetos materiais. O que dizer, então, de compreender Kṛṣṇa? Eles estão tentando ir à Lua, mas, na verdade, nem sabem o que é a Lua. Se compreendessem o que é a Lua, por que teriam voltado para cá? Se soubessem exatamente o que é a Lua, eles já estariam morando lá. Eles estiveram tentando, nos últimos vinte anos, chegar à Lua para ficar, mas estão apenas vendo – “Isto não, e aquilo também não. Não existem entidades vivas, e não há possibilidade de vivermos aqui”. Desta maneira eles podem dizer o que não há na Lua, mas será que eles sabem o que existe lá? Não, eles não sabem. E é apenas um planeta ou uma estrela.

Podle védské literatury je Mĕsíc považován za hvĕzdu. Vĕdci říkají, že všechny hvĕzdy jsou Slunce, ale podle Bhagavad-gíty mají hvĕzdy stejnou povahu jako Mĕsíc. V Bhagavad-gítĕ (10.21) Pán Kršna říká: nakṣatrāṇām ahaṁ śaśī. „Jsem Mĕsíc mezi hvĕzdami.“ Takže Mĕsíc je jako mnoho ostatních hvĕzd. Jaká je povaha Mĕsíce? Září odraženým svĕtlem Slunce. Proto nesouhlasíme s tím, když vĕdci říkají, že hvĕzdy jsou jako mnoho Sluncí. Podle védských propočtů existuje bezpočet Sluncí, ale v každém vesmíru je pouze jedno.

De acordo com a literatura védica, a Lua é considerada uma estrela. Os cientistas dizem que todas as estrelas são sóis, mas, de acordo com a Bhagavad-gītā, as estrelas são da mesma natureza que a Lua. Na Bhagavad-gītā (10.2), o Senhor Kṛṣṇa diz, nakṣatrānām ahaṁ śāśī: “Entre as estrelas, Eu sou a Lua”. Assim, a Lua é como muitas estrelas. Qual é a natureza da Lua? Ela brilha porque reflete a luz do Sol. Por conseguinte, embora os cientistas digam que as estrelas são sóis, nós não concordamos. De acordo com os cálculos védicos, existem inumeráveis sóis, mas em cada universo há apenas um.

Vše, co vidíme v tomto vesmíru, vidíme nedokonale a nedokonalé je i naše poznání. Nemůžeme spočítat, kolik existuje hvĕzd nebo planet. Nemůžeme plnĕ pochopit ani hmotné vĕci, které jsou kolem nás. Jak bychom tedy mohli porozumĕt Nejvyššímu Pánu, který stvořil tento vesmír? To není možné. Brahma-sanhitá (5.34) proto říká:

O que estamos vendo neste universo, estamos vendo imperfeitamente, e nosso conhecimento não é perfeito. Não podemos contar quantas estrelas e planetas existem. Não podemos compreender completamente as coisas materiais que estão à nossa volta. Então, como pretendemos compreender o Senhor Supremo, que criou este universo? Isto não é possível. Por isso, na Brahma-saṁhitā (5.34), está declarado:

panthās tu koṭi-śata-vatsara-sampragamyo
vāyor athāpi manaso muni-puṅgavānām
so ’py asti yat-prapada-sīmny avicintya-tattve
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
panthās tu koṭi-śata-vatsara-sampragamyo
vāyor athāpi manaso muni-puṅgavānām
so ’py asti yat-prapada-sīmny avicintya-tattve
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

V Brahma-sanhitĕ se říká, že prostor je neomezený. Předpokládejme, že bychom cestovali kosmickou lodí rychlostí vĕtru nebo dokonce rychlostí myšlenky. Všichni vĕdí, že mysl je tak rychlá, že bĕhem jediného zlomku sekundy se pomocí mysli můžeme dostat miliony mil daleko. Vzpomeneme-li si na nĕco miliony mil vzdáleného, mysl se tam může dostat bĕhem okamžiku. I kdybychom však mohli cestovat takovou rychlostí v kosmické lodi, kterou sestrojili muni-puṅgavānām,nejvĕtší vĕdci a myslitelé, byla by to nejvĕtší dokonalost? Ne. Brahma-sanhitá říká: so 'py asti yat-prapada-sīmny avicintya-tattve. Stejnĕ pro nás toto stvoření zůstane nepochopitelné. A Kršna všechny tyto vĕci stvořil. Jak tedy můžeme studovat Kršnu? Když nemůžeme pochopit ani vĕci, které Kršna stvořil, jak bychom mohli porozumĕt Kršnovi Samotnému? To nepřichází v úvahu.

O espaço é ilimitado, e a Brahma-saṁhitā sugere: suponhamos que alguém viaje num foguete interplanetário, por milhões de anos, à velocidade do vento ou mesmo à velocidade da mente. Todos sabem que a mente é tão rápida e sutil que em um milésimo de segundo pode viajar milhões de quilômetros. Se tivéssemos visto alguma coisa a milhões de quilômetros daqui, a mente poderia chegar lá imediatamente. Mas, mesmo se viajássemos a essa velocidade, numa nave espacial manufaturada por muni-puṅgavānām, os maiores cientistas e pensadores, seria isto a perfeição? Não. A Brahma-saṁhitā diz, so ’py asti yat-prapada-sīmny avicintya-tattve: Ainda assim, esta criação permanecerá inconcebível pelo nosso entendimento. E Kṛṣṇa criou todas essas coisas. Então, como poderíamos estudar Kṛṣṇa? Se não podemos compreender nem mesmo as coisas que Kṛṣṇa criou, como poderemos compreender Kṛṣṇa? Isto é absolutamente impossível.

Pro oddané je mentalita obyvatel Vrndávanu příkladem dokonalého stavu mysli. Obyvatelé Vrndávanu se nezajímali o to, jak porozumĕt Kršnovi. Za všech okolností Ho chtĕli milovat. Nemysleli si: „Kršna je Bůh, a proto Ho miluji.“ Ve Vrndávanu Kršna nevystupuje jako Bůh; hraje si tam jako obyčejný pasáček krav. A i když občas dokázal, že je Nejvyšší Osobností Božství, oddaní ve Vrndávanu se o to nestarali.

Por conseguinte, a mentalidade de Vṛndāvana é a posição mais perfeita para a mente dos devotos. Os habitantes de Vṛndāvana não têm preocupação em compreender Kṛṣṇa. Ao contrário, eles querem amar Kṛṣṇa incondicionalmente. Não é que eles pensem: “Kṛṣṇa é Deus, e, por isso, eu O amo”. Em Vṛndāvana, Kṛṣṇa não age como Deus. Ele age como um vaqueirinho comum, e embora às vezes prove que é a Suprema Personalidade de Deus, os devotos não se importam em saber disso.

Kuntídéví ale nežila ve Vrndávanu. Žila v Hastinápuru, který leží mimo Vrndávan. Oddaní, kteří žijí mimo Vrndávan, se snaží pochopit velikost obyvatel Vrndávanu, ale vrndávanští obyvatelé se nesnaží pochopit, jak velký je Kršna. Takový je mezi nimi rozdíl. Mĕli bychom jen jednoduše milovat Kršnu. Čím více Ho budeme milovat, tím budeme dokonalejší. Není nutné pochopit Kršnu a Jeho stvoření. Kršna nám o Sobĕ říká v Bhagavad-gítĕ a nemĕli bychom se snažit pochopit více. Nemĕli bychom si dĕlat starosti s tím, abychom Ho poznali, neboť to není možné. Mĕli bychom jednoduše zvýšit svou ryzí lásku ke Kršnovi. To je dokonalost života.

Kuntīdevī, entretanto, não era uma habitante de Vṛndāvana. Ela era de Hastināpura, que fica fora de Vṛndāvana. Os devotos de fora de Vṛndāvana estudam como são elevados os habitantes de Vṛndāvana, mas os moradores de Vṛndāvana não se importam com a grandeza de Kṛṣṇa. Esta é a diferença entre eles. Então, nossa preocupação deveria ser simplesmente amar a Kṛṣṇa. Quanto mais amarmos a Kṛṣṇa, mais nos aperfeiçoaremos. Não é necessário compreender Kṛṣṇa, ou como Ele cria. Kṛṣṇa Se explica na Bhagavad-gītā, e não deveríamos tentar compreender muito mais. Não devemos nos preocupar muito em conhecer Kṛṣṇa. Isto não é possível. Temos simplesmente que incrementar nosso amor puro por Kṛṣṇa. Esta é a perfeição da vida.