Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv sedmý: Věda o Bohu » KAPITOLA ČTVRTÁ

Śrīmad-bhāgavatam 7.4.38

Verš

āsīnaḥ paryaṭann aśnan
śayānaḥ prapiban bruvan
nānusandhatta etāni
govinda-parirambhitaḥ

Synonyma

āsīnaḥ — když seděl; paryaṭan — když chodil; aśnan — když jedl; śayānaḥ — když ležel; prapiban — když pil; bruvan — když mluvil; na — ne; anusandhatte — věděl; etāni — všechny tyto činnosti; govinda — Nejvyšším Pánem, jenž oživuje smysly; parirambhitaḥ — obejmutý.

Překlad

Prahlāda Mahārāja zůstával trvale pohroužen v myšlenkách na Kṛṣṇu. Když byl takto neustále v objetí Pána, ani nevěděl, jak samočinně probíhaly nezbytné činnosti jeho těla — jak seděl, chodil, jedl, ležel, pil či hovořil.

Význam

Malé dítě, o které pečuje jeho matka, neví, jak je postaráno o potřeby jeho těla, jako je jedení, spaní, ležení, močení a kálení. Je spokojené, že může být na matčině klíně. Prahlāda Mahārāja, o něhož se staral Govinda, byl přesně jako malé dítě. Nezbytné činnosti jeho těla se odehrávaly bez jeho vědomí. Tak jako otec a matka pečují o své dítě, Govinda pečoval o Prahlāda Mahārāje, jenž zůstával trvale pohroužený v myšlenkách na Něho. Tak vypadá vědomí Kṛṣṇy. Prahlāda Mahārāja je živoucím příkladem dokonalosti, kterou vědomí Kṛṣṇy skýtá.