ŚB 7.4.36
Dévanágarí
गुणैरलमसङ्ख्येयैर्माहात्म्यं तस्य सूच्यते ।
वासुदेवे भगवति यस्य नैसर्गिकी रति: ॥ ३६ ॥
वासुदेवे भगवति यस्य नैसर्गिकी रति: ॥ ३६ ॥
Verš
guṇair alam asaṅkhyeyair
māhātmyaṁ tasya sūcyate
vāsudeve bhagavati
yasya naisargikī ratiḥ
māhātmyaṁ tasya sūcyate
vāsudeve bhagavati
yasya naisargikī ratiḥ
Synonyma
guṇaiḥ — s duchovními vlastnostmi; alam — k čemu; asaṅkhyeyaiḥ — jichž je nesčetně mnoho; māhātmyam — vznešenost; tasya — jeho (Prahlādova); sūcyate — je naznačena; vāsudeve — k Pánu Kṛṣṇovi, Vasudevovu synovi; bhagavati — Nejvyšší Osobnosti Božství; yasya — jehož; naisargikī — přirozená; ratiḥ — připoutanost.
Překlad
Kdo by dokázal uvést Prahlādovy nesčetné transcendentální vlastnosti? Projevoval čistou oddanost a neochvějnou víru ve Vāsudeva, Pána Kṛṣṇu (Vasudevova syna). Jeho připoutanost k Pánu Kṛṣṇovi byla přirozená díky jeho předchozí oddané službě. Přestože jeho dobré vlastnosti nelze vyčíslit, dokazují, že byl velkou duší (mahātmou).
Význam
Jayadeva Gosvāmī ve svých modlitbách k deseti inkarnacím říká: keśava dhṛta-narahari-rūpa jaya jagad-īśa hare. Prahlāda Mahārāja byl oddaným Pána Nṛsiṁhy, jenž je Keśava, samotný Kṛṣṇa. Když tedy v tomto verši stojí: vāsudeve bhagavati, měli bychom vědět, že Prahlādova připoutanost k Nṛsiṁhadevovi byla připoutaností ke Kṛṣṇovi, Vāsudevovi, synovi Vasudeva. Proto je Prahlāda Mahārāja nazýván mahātmā. V Bhagavad-gītě (7.19) tuto skutečnost potvrzuje samotný Pán:
bahūnāṁ janmanām ante
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā sudurlabhaḥ
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā sudurlabhaḥ
“Ten, kdo má opravdu poznání, po mnoha zrozeních a smrtích, se Mi odevzdá — ví, že jsem příčinou všech příčin a vším, co existuje. Taková velká duše je nesmírně vzácná.” Vznešený oddaný Kṛṣṇy, Vasudevova syna, je velkou duší, kterou lze najít jen vzácně. Prahlādovu připoutanost ke Kṛṣṇovi líčí následující verš. Kṛṣṇa-graha-gṛhītātmā — jeho srdce bylo vždy plné myšlenek na Kṛṣṇu. Prahlāda Mahārāja je proto ideálním oddaným s vědomím Kṛṣṇy.