ŚB 4.28.61

Skutečné postavení Nejvyšší Osobnosti Božství i živé bytosti je kvalitativně stejné. Nejvyšší Pán je Nejvyšší Duše, Nadduše, a živá bytost je individuální duše. I když jsou oba původně duchovní bytosti, živá bytost, která přijde do styku s hmotnou přírodou a stane se podmíněnou, zapomene na svoji totožnost a začne se považovat za výtvor hmotné přírody. Jelikož má hmotné tělo, zapomíná, že je věčnou (sanātana) nedílnou částí Nejvyšší Osobnosti Božství. To je potvrzeno takto: mamaivāṁśo jīva-loke jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ. Slovo sanātana se v Bhagavad-gītě nachází na několika místech. Jak Pán, tak živá bytost jsou sanātana (věční) a existuje také místo zvané sanātana, které je nad touto hmotnou přírodou. Skutečným sídlem živé bytosti i Boha je oblast sanātana, nikoliv tento hmotný svět. Hmotný svět je dočasná, vnější energie Pána a živá bytost je do něho umístěna proto, že chtěla napodobovat postavení Nejvyšší Osobnosti Božství. Nyní se v něm snaží co nejlépe uspokojovat své smysly. Podmíněná duše v tomto hmotném světě neustále jedná v různých druzích těl, ale když dosáhne vyvinutého vědomí, měla by se snažit napravit svoji situaci a vstoupit znovu do duchovního světa. Metodou, pomocí níž se může živá bytost vrátit domů, zpátky k Bohu, je bhakti-yoga, někdy zvaná též sanātana-dharma. Místo dočasných povinností, založených na hmotném těle, by se měl člověk věnovat sanātana-dharmě neboli bhakti-yoze, aby ukončil své trvalé otroctví v hmotných tělech a vrátil se domů, zpátky k Bohu. Dokud lidská společnost funguje na základě falešné hmotné totožnosti, veškeré takzvané pokroky vědy a filozofie jsou zbytečné a jen svádějí tuto společnost na scestí. Andhā yathāndhair upanīyamānāḥ. V hmotném světě jsou slepí vedeni slepými.