ŚB 3.15.18

पारावतान्यभृतसारसचक्रवाक-
दात्यूहहंसशुकतित्तिरिबर्हिणां य: ।
कोलाहलो विरमतेऽचिरमात्रमुच्चै
र्भृङ्गाधिपे हरिकथामिव गायमाने ॥ १८ ॥
pārāvatānyabhṛta-sārasa-cakravāka-
dātyūha-haṁsa-śuka-tittiri-barhiṇāṁ yaḥ
kolāhalo viramate ’cira-mātram uccair
bhṛṅgādhipe hari-kathām iva gāyamāne

Synonyma

pārāvataholubi; anyabhṛtakukačka; sārasajeřáb; cakravākacakravāka; dātyūhakrocan; haṁsalabuť; śukapapoušek; tittirikoroptev; barhiṇāmpáva; yaḥjenž; kolāhalaḥhlahol; viramatekončí; acira-mātramna čas; uccaiḥhlasitě; bhṛṅga-adhipekrál čmeláků; hari-kathāmslávu Pána; ivajako; gāyamānekdyž opěvuje.

Překlad

Když král čmeláků bzučí ve vysoké tónině, a opěvuje tak slávu Pána, na čas utichá hlaholení holubů, kukaček, jeřábů, cakravāků, labutí, papoušků, koroptví a pávů. Všichni tito transcendentální ptáci přestávají zpívat, jen aby mohli naslouchat o slávě Pána.

Význam

Tento verš popisuje absolutní povahu Vaikuṇṭhy. Není tam rozdílu mezi ptáky a lidskými obyvateli. V duchovním nebi to vypadá tak, že všechno je duchovní a rozmanité. Duchovní rozmanitost znamená, že vše je živé. Není tam nic neživého. Dokonce i všechny stromy, země, rostliny, květy, ptáci a zvířata jsou na úrovni vědomí Kṛṣṇy. Zvláštním rysem Vaikuṇṭhaloky je, že nikdo tam nevyhledává smyslový požitek. V hmotném světě i osel se zálibou naslouchá vlastnímu hýkání, ale na Vaikuṇṭhách i krásní ptáci, jako je páv, cakravāka a kukačka, raději poslouchají, jak včely svým bzučením oslavují Pána. Celým světem Vaikuṇṭhy prostupují principy oddané služby, které začínají u naslouchání a opěvování.