Śrīmad-Bhāgavatam 10.43.17
Verš
mallānām aśanir nṛṇāṁ nara-varaḥ strīṇāṁ smaro mūrtimān
gopānāṁ sva-jano ’satāṁ kṣiti-bhujāṁ śāstā sva-pitroḥ śiśuḥ
mṛtyur bhoja-pater virāḍ aviduṣāṁ tattvaṁ paraṁ yogināṁ
vṛṣṇīnāṁ para-devateti vidito raṅgaṁ gataḥ sāgrajaḥ
gopānāṁ sva-jano ’satāṁ kṣiti-bhujāṁ śāstā sva-pitroḥ śiśuḥ
mṛtyur bhoja-pater virāḍ aviduṣāṁ tattvaṁ paraṁ yogināṁ
vṛṣṇīnāṁ para-devateti vidito raṅgaṁ gataḥ sāgrajaḥ
Synonyma
mallānām — pro zápasníky; aśaniḥ — blesk; nṛṇām — pro muže; nara-varaḥ — nejlepší z mužů; strīṇām — pro ženy; smaraḥ — Amor; mūrti-mān — vtělený; gopānām — pro pastevce; sva-janaḥ — jejich příbuzný; asatām — bezbožné; kṣiti-bhujām — pro krále; śāstā — vykonavatel trestu; sva-pitroḥ — pro své rodiče; śiśuḥ — dítě; mṛtyuḥ — smrt; bhoja-pateḥ — pro krále Bhojů, Kaṁsu; virāṭ — souhrn hmotného vesmíru; aviduṣām — pro neinteligentní lidi; tattvam — Pravda; param — Nejvyšší; yoginām — pro yogī; vṛṣṇīnām — pro členy Vṛṣṇiho dynastie; para-devatā — jejich nanejvýš uctíváníhodné Božstvo; iti — těmito způsoby; viditaḥ — chápaný; raṅgam — do arény; gataḥ — vstoupil; sa — spolu se; agra-jaḥ — svým starším bratrem.
Překlad
Různé skupiny lidí v aréně vnímaly Kṛṣṇu různými způsoby, když do ní se svým starším bratrem vešel. Zápasníci viděli Kṛṣṇu jako blesk, muži z Mathury jako nejlepšího z mužů, ženy jako zosobněného Amora, pastevci jako svého příbuzného, bezbožní vládci jako vykonavatele trestu, Jeho rodiče jako své dítě, král Bhojů jako smrt, neinteligentní lidé jako vesmírnou podobu Nejvyššího Pána, yogī jako Absolutní Pravdu a Vṛṣṇiovci jako své svrchované Božstvo hodné uctívání.
Význam
Śrīla Śrīdhara Svāmī cituje následující verš, který vysvětluje zde popsaných deset přístupů ke Kṛṣṇovi:
raudro 'dbhutaś ca śṛṅgāro
hāsyaṁ vīro dayā tathā
bhayānakaś ca bībhatsaḥ
śāntaḥ sa-prema-bhaktikaḥ
hāsyaṁ vīro dayā tathā
bhayānakaś ca bībhatsaḥ
śāntaḥ sa-prema-bhaktikaḥ
„(Existuje deset různých nálad:) hněv (vnímaný zápasníky), úžas (muži), milostná přitažlivost (ženy), smích (pastevci), hrdinství (králové), soucit (Jeho rodiče), hrůza (Kaṁsa), bázeň (neinteligentní lidé), klidná neutralita (yogī) a láskyplná oddanost (Vṛṣṇiovci).“
Śrīla Viśvanātha Cakravartī poukazuje na to, že lidé jako zápasníci, Kaṁsa a bezbožní vládci vnímají Kṛṣṇu jako nebezpečného, hněvivého či hrozivého, protože nechápou skutečné postavení Osobnosti Božství. Pán Kṛṣṇa je ve skutečnosti přítel a dobrodinec všech, ale protože se proti Němu bouříme, trestá nás, a tak Ho můžeme vnímat jako hrozivého. Kṛṣṇa neboli Bůh je ve skutečnosti milostivý, a když nás trestá, je to také Jeho milost.
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura cituje následující výrok Véd: raso vai saḥ rasaṁ hy evāyaṁ labdhvānandī bhavati. „On sám je rasa, chuť či nálada konkrétního vztahu. A ten, kdo tuto rasu získá, bude zajisté ānandī, plný blaženosti.“ (Taittirīya Upaniṣad 2.7.1)
Na vysvětlení slova rasa cituje Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī také další verš:
vyatītya bhāvanā-vartma
yaś camatkāra-bhāra-bhūḥ
hṛdi sattvojjvale bāḍhaṁ
svadate sa raso mataḥ
yaś camatkāra-bhāra-bhūḥ
hṛdi sattvojjvale bāḍhaṁ
svadate sa raso mataḥ
„To, co je mimo dosah představivosti, zatížené úžasem a vychutnávané v srdci, jež září dobrem – to je známé jako rasa.“
Śrīla Rūpa Gosvāmī obšírně vysvětluje ve svém Bhakti-rasāmṛta-sindhu, že existuje pět hlavních ras – neutralita, služebnictví, přátelství, rodičovská láska a milostná láska – a sedm druhotných ras – úžas, humor, hrdinství, soucit, hněv, strach a hrůza. Celkem je zde tedy dvanáct ras a svrchovaným cílem jich všech je samotný Śrī Kṛṣṇa. Jinak řečeno, naše láska a náklonnost jsou ve skutečnosti určené pro Śrī Kṛṣṇu. Kvůli nevědomosti se bohužel zarputile snažíme vyždímat štěstí a lásku z hmotných vztahů, které nejsou přímo spojené s Kṛṣṇou, a tak je náš život stále naplněný zklamáním. Řešení je prosté: odevzdat se Kṛṣṇovi, milovat Kṛṣṇu, milovat Kṛṣṇovy oddané a být věčně šťastný.