Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv desátý: Nejvyšší Dobro » KAPITOLA TŘICÁTÁ

Śrīmad-bhāgavatam 10.30.13

Verš

pṛcchatemā latā bāhūn
apy āśliṣṭā vanaspateḥ
nūnaṁ tat-karaja-spṛṣṭā
bibhraty utpulakāny aho

Synonyma

pṛcchata — zeptejte se; imāḥ — tĕchto; latāḥ — lián; bāhūn — paže (vĕtve); api — i když; āśliṣṭāḥ — objímajících; vanaspateḥ — stromu; nūnam — jistĕ; tat — Jeho, Kṛṣṇy; kara-ja — nehty; spṛṣṭāḥ — dotknutých; bibhrati — nesou; utpulakāni — z radosti projevené pupínky na kůži; aho — podívejte.

Překlad

Zeptejme se tĕchto lián, co vĕdí o Kṛṣṇovi. I když objímají paže svého manžela, tohoto stromu, jistĕ se jich musely dotknout Kṛṣṇovy nehty, protože jim z radosti naskákaly pupínky na kůži.

Význam

Gopī se domnívaly, že by liány nejevily známky extáze jen díky tĕlesnému styku se svým manželem stromem. Usoudily, že i když liány objímají silné paže svého manžela, musel se jich na své cestĕ lesem dotknout Pán Kṛṣṇa.