Śrīmad-Bhāgavatam 10.26.24
Verš
iti nanda-vacaḥ śrutvā
garga-gītaṁ taṁ vrajaukasaḥ
muditā nandam ānarcuḥ
kṛṣṇaṁ ca gata-vismayāḥ
garga-gītaṁ taṁ vrajaukasaḥ
muditā nandam ānarcuḥ
kṛṣṇaṁ ca gata-vismayāḥ
Synonyma
iti — takto; nanda-vacaḥ — slova Nandy Mahārāje; śrutvā — když vyslechli; garga-gītam — výroky Gargy Ṛṣiho; vraja-okasaḥ — obyvatelé Vraji; muditāḥ — rozradostnění; nandam — Nandu Mahārāje; ānarcuḥ — uctili; kṛṣṇam — Pána Kṛṣṇu; ca — a; gata — zmizelá; vismayāḥ — jejich zmatenost.
Překlad
(Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Obyvatele Vṛndāvanu rozradostnila slova Nandy Mahārāje, který jim sděloval výroky Gargy Muniho. Jejich zmatenost zmizela a s vážností uctili Nandu i Pána Kṛṣṇu.
Význam
Śrīla Jīva Gosvāmī vysvětluje, že slovo ānarcuḥ v tomto verši vyjadřuje, že obyvatelé Vṛndāvanu uctili Nandu a Kṛṣṇu obětinami v podobě vonných tyčinek, girland a oděvů, jež s sebou přinesli ze svých domovů. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura dodává, že obyvatelé Vṛndāvanu uctili Nandu a Kṛṣṇu tím, že jim s láskou věnovali drahokamy a zlaté mince. V době, kdy rozhovor probíhal, si podle všeho Pán Kṛṣṇa hrál v lese, a když se tedy vrátil domů, obyvatelé Vṛndāvanu Ho na znamení své podpory ozdobili nádhernými žlutými oděvy, náhrdelníky, náramky, náušnicemi a korunami a volali „Sláva, sláva drahokamu Vṛndāvanu!“