Śrīmad-Bhāgavatam 10.26.1
Verš
śrī-śuka uvāca
evaṁ-vidhāni karmāṇi
gopāḥ kṛṣṇasya vīkṣya te
atad-vīrya-vidaḥ procuḥ
samabhyetya su-vismitāḥ
evaṁ-vidhāni karmāṇi
gopāḥ kṛṣṇasya vīkṣya te
atad-vīrya-vidaḥ procuḥ
samabhyetya su-vismitāḥ
Synonyma
śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; evam-vidhāni — takovéto; karmāṇi — činnosti; gopāḥ — pastevci; kṛṣṇasya — Pána Kṛṣṇy; vīkṣya — když viděli; te — oni; atat-vīrya-vidaḥ — nechápající Jeho moc; procuḥ — promluvili; samabhyetya — poté, co přišli (k Nandovi Mahārājovi); su-vismitāḥ — velmi užaslí.
Překlad
Śukadeva Gosvāmī řekl: Pastevci žasli, když viděli, co Kṛṣṇa dělá, jako například to, že zvedl kopec Govardhan. Nechápali Jeho transcendentální moc, a tak vyhledali Nandu Mahārāje a takto promluvili.
Význam
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvětluje tento verš takto: „Během zábavy Pána Kṛṣṇy v podobě zvednutí kopce Śrī Govardhanu si pastevci jen vychutnávali duchovní blaženost z Pánova jednání, aniž by se mu snažili porozumět. Když se však poté vrátili do svých domovů, v srdcích jim vyvstala pochyba a začali uvažovat: ,Teď jsme přímo viděli, jak dítě Kṛṣṇa zvedlo kopec Govardhan a máme v živé paměti, jak zabilo Pūtanu a další démony, uhasilo lesní požár a tak dále. Tehdy jsme si mysleli, že tyto neobyčejné činy umožnilo požehnání brāhmaṇů, velké štěstí Nandy Mahārāje nebo že možná tento chlapec získal milost Pána Nārāyaṇa a tak jím byl zplnomocněn.
To jsou však všechno mylné domněnky, protože obyčejný sedmiletý chlapec by v žádném případě nedokázal celých sedm dní držet nad hlavou krále hor. Kṛṣṇa není lidská bytost. Musí to být samotný Nejvyšší Pán.
Jenže na druhou stranu má malý Kṛṣṇa rád, když Ho rozmazlujeme, a je nešťastný, když si Ho my, Jeho strýcové a dobrodinci, prostí světští pastevci, nevšímáme. Vypadá, jako kdyby dostával hlad a žízeň, krade jogurt a mléko, někdy dělá neplechy, lže a brebentí jako děcko a stará se o telátka. Proč by to dělal, je-li skutečně Nejvyšší Pán? Neznamená to, že je obyčejné dítě?
Nemůžeme přijít na to, kým vlastně je. Pojďme tedy a zeptejme se moudrého krále Vraji, Nandy Mahārāje. Ten nás zbaví pochybností.̀“
Takto se podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura pastevci rozmysleli a pak vešli do velké sněmovny Nandy Mahārāje a položili mu otázku, kterou popisuje následující verš.