ŚB 1.11.20

Ukazuje se, že společnost před pěti tisíci lety také potřebovala služby divadelníků, umělců, tanečníků, zpěváků, dějepravců, rodopisců, veřejných řečníků atd. Tanečníci, zpěváci a divadelní umělci většinou pocházeli ze společnosti śūdrů, zatímco učení dějepravci, rodopisci a veřejní řečníci pocházeli ze společnosti brāhmaṇů. Každý z nich patřil k určité kastě a průpravu dostávali ve svých rodinách. Tito divadelníci, tanečníci, zpěváci, dějepravci, rodopisci a veřejní řečníci svým uměním vždy opěvovali nadlidské činnosti Pána v různých dobách a věcích a nikdy se nezabývali světskými tématy. Příběhy o Pánových činnostech nebyly ani v chronologickém pořadí. Ve všech Purāṇách jsou zaznamenána historická fakta, která se výhradně týkají Nejvyššího Pána a odehrávají se v různých dobách a na různých planetách. Žádné chronologické pořadí tam tedy nenajdeme. Moderní dějepisci proto nemohou nalézt souvislosti a to je vede k neautorizovanému závěru, že všechny Purāṇy jsou jen smyšlené příběhy.

Ještě před sto lety se v Indii všechna divadelní představení soustředila kolem nadlidských činností Svrchovaného Pána. Obyčejným lidem se tyto divadelní hry velice líbily a různé soubory (yātry) hrály znamenitě o nadlidských činnostech Pána, a tak i negramotní zemědělci mohli sdílet poznání védské literatury, i když se jim značně nedostávalo akademických kvalifikací. Zkušení divadelní herci, tanečníci, zpěváci, řečníci atd. jsou tedy zapotřebí pro duchovní osvícení obyčejných lidí. Rodopisci sestavovali výčty potomků jednotlivých rodin. I dnes sestavují průvodci po indických poutních místech novým příchozím jejich úplné rodokmeny. Tento podivuhodný čin někdy přitahuje více zákazníků, kteří chtějí získat tuto důležitou informaci.