Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 8.193

Témata, která bude Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu s Rāmānandou Rāyem probírat nyní, jsou nepochopitelná jak pro světské básníky, tak pro inteligenci či hmotné vnímání. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura říká, že realizaci duchovní nálady může mít pouze ten, kdo se nachází na transcendentální úrovni nad hmotným stádiem dobra. Této úrovni se říká viśuddha-sattva (sattvaṁ viśuddhaṁ vasudeva-śabditam). Realizace úrovně viśuddha-sattvy je za hranicemi hmotného světa a nelze ji vnímat tělesnými smysly či mentální spekulací. Naše ztotožňování se s hrubohmotným tělem a jemnohmotnou myslí se liší od duchovního chápání. Protože jsou inteligence a mysl hmotné, nelze jejich prostřednictvím vnímat milostné zábavy Śrī Rādhy a Kṛṣṇy. Sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam – když jsme prostí veškerého ztotožňování se s hmotou a naše smysly jsou zcela očištěné procesem bhakti, pak můžeme pochopit smyslové činnosti Absolutní Pravdy (hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate).

Duchovní smysly stojí výše než ty hmotné. Materialista je schopný uvažovat pouze o negaci hmotné různorodosti, ale duchovní různorodost nechápe. Myslí si, že duchovní různorodost je pouhým popřením světské různorodosti a že je to nějaká negace nebo prázdno. Takové chápání má však k duchovní realizaci velice daleko. Úžasné činnosti hrubohmotného těla a jemnohmotné mysli jsou vždy nedokonalé. Jsou pod úrovní duchovní realizace a jsou pomíjivé. Duchovní rozpoložení je věčně úžasné a je popsáno jako pūrṇa, śuddha a nitya-mukta neboli úplné, dokonale čisté a věčně osvobozené od všech hmotných pojetí. Když nejsme schopni naplnit své hmotné touhy, zcela určitě se dostaví lítost a zmatenost. To se dá popsat jako vivarta. V duchovním životě však lítost, nečistota či nedokonalost neexistují. Śrīla Rāmānanda Rāya byl odborníkem v realizaci duchovních činností Śrīmatī Rādhārāṇī a Kṛṣṇy, a tuto svou duchovní zkušenost předložil Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi s otázkou, zda Pán jeho realizaci duchovní pravdy schvaluje.

Tomuto tématu se věnují tři významné knihy. Jednu napsal Bhakta dāsa Bāula a jmenuje se Vivarta-vilāsa. Další napsal Jagadānanda Paṇḍita, a ta se jmenuje Prema-vivarta. Kniha Śrī Rāmānandy Rāye se nazývá Prema-vilāsa-vivarta. Vivarta-vilāsa Bhakty dāse Bāuly se od dalších dvou zcela liší. Někdy se tyto transcendentální knihy snaží studovat nějaký univerzitní student či profesor a s cílem získat doktorát se snaží předložit kritický rozbor ze světského pohledu. Taková realizace se ale jistě liší od té, kterou měl Rāmānanda Rāya. Pokud chce někdo opravdu získat doktorát od Śrī Caitanyi Mahāprabhua a chce být uznán Rāmānandou Rāyem, musí se nejprve zbavit všech hmotných označení (sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam). Člověk, který se ztotožňuje se svým hmotným tělem, nemůže tyto rozhovory mezi Śrī Rāmānandou Rāyem a Śrī Caitanyou Mahāprabhuem pochopit. Člověkem vytvořené náboženské texty a transcendentální filosofické rozhovory jsou dvě zcela odlišné věci, mezi nimiž je propastný rozdíl. Toto téma velmi pečlivě popsal Śrīman Madhvācārya. Světští filosofové uvažují na úrovni hmotného pojetí života, a duchovní prema-vilāsa-vivartu tak nejsou schopni realizovat. Slona nelze vměstnat na talíř. Světští spekulanti podobně svým omezeným pojetím nepolapí duchovního slona. Je to stejné, jako když se žába snaží změřit Atlantský oceán tak, že si představuje, kolikrát je větší než její studna. Materialističtí filosofové a sahajiyové těmto rozhovorům mezi Rāmānandou Rāyem a Śrī Caitanyou Mahāprabhuem o zábavách Śrī Rādhy a Kṛṣṇy nemohou porozumět. Impersonalisté a prākṛta-sahajiyové tíhnou pouze k úrovni impersonalismu, protože nechápou duchovní různorodost. Když se tedy Rāmānanda Rāya pokusil zazpívat své vlastní verše, Śrī Caitanya Mahāprabhu ho zadržel tak, že mu vlastní rukou zakryl ústa.