Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 8.107
Verš
itas tatas tām anusṛtya rādhikām
anaṅga-bāṇa-vraṇa-khinna-mānasaḥ
kṛtānutāpaḥ sa kalinda-nandinī
taṭānta-kuñje viṣasāda mādhavaḥ
anaṅga-bāṇa-vraṇa-khinna-mānasaḥ
kṛtānutāpaḥ sa kalinda-nandinī
taṭānta-kuñje viṣasāda mādhavaḥ
Synonyma
itaḥ tataḥ — sem a tam; tām — Ji; anusṛtya — hledající; rādhikām — Śrīmatī Rādhārāṇī; anaṅga — Amora; bāṇa-vraṇa — zasažený šípem; khinna-mānasaḥ — jehož srdce je zraněné; kṛta-anutāpaḥ — litující svého špatného chování; saḥ — On (Pán Kṛṣṇa); kalinda-nandinī — řeky Jamuny; taṭa-anta — na břehu; kuñje — v křovinách; viṣasāda — naříkal; mādhavaḥ — Pán Śrī Kṛṣṇa.
Překlad
„,Mādhava, Pán Kṛṣṇa, zasažený šípem Amora, smutně litoval svého špatného zacházení se Śrīmatī Rādhārāṇī, a tak Ji hledal na březích řeky Jamuny. Protože Ji však nenašel, vstoupil do vrindávanských křovin a začal naříkat.̀“
Význam
Tyto dva verše jsou z knihy Gīta-govinda (3.1–2) Jayadevy Gosvāmīho.