Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 7.76
Verš
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā
Synonyma
Překlad
„,V tomto věku Kali není jiná možnost, není jiná možnost, není jiná možnost, jak udělat duchovní pokrok, než svaté jméno, svaté jméno, svaté jméno Pána.̀“
Význam
Pro pokrok v duchovním životě v Satya-yuze śāstry doporučují meditaci, v Tretā-yuze oběti pro uspokojení Viṣṇua a ve Dvāpara-yuze okázalé uctívání Pána v chrámech. Ve věku Kali však lze udělat duchovní pokrok jedině zpíváním svatého jména Pána. To je potvrzeno v různých písmech. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu na tuto skutečnost upozorňuje mnoho veršů. Ve dvanáctém zpěvu (12.3.51) je řečeno:
asti hy eko mahān guṇaḥ
kīrtanād eva kṛṣṇasya
mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet
Věk Kali má mnoho nedostatků, protože lidé jsou vystaveni mnoha problémům, ale přesto v tomto věku existuje jedno velké požehnání – pouhým zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry se lze oprostit od veškerého hmotného znečištění, a tak dosáhnout duchovního světa. Nārada-pañcarātra také vychvaluje Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, a to následujícím způsobem:
chandāṁsi vividhāḥ surāḥ
sarvam aṣṭākṣarāntaḥ-sthaṁ
yac cānyad api vāṅ-mayam
sarva-vedānta-sārārthaḥ
saṁsārārṇava-tāraṇaḥ
„Podstata všeho védského poznání, jež zahrnuje tři druhy védských činností (karma-kāṇḍa, jñāna-kāṇḍa a upāsanā-kāṇḍa), chandy neboli védské hymny a metody pro uspokojení polobohů, je obsažena v osmi slabikách Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa. To je jádro celé vedānty. Zpívání svatého jména je jediný způsob, jak překonat oceán nevědomosti.“ Podobně i Kali-santaraṇa Upaniṣad uvádí: „Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare – těchto šestnáct jmen složených ze třiceti dvou slabik je jediným prostředkem, jak zmařit zhoubné účinky Kali-yugy. Ze všech Véd je zřejmé, že pro překročení oceánu nevědomosti není jiná možnost než zpívání svatého jména.“ Také Śrī Madhvācārya ve svém komentáři k Muṇḍaka Upaniṣadě cituje následující verš z Nārāyaṇa-saṁhity:
pañcarātrais tu kevalaiḥ
kalau tu nāma-mātreṇa
pūjyate bhagavān hariḥ
„Ve Dvāpara-yuze bylo možné uspokojit Kṛṣṇu neboli Viṣṇua jedině okázalým uctíváním podle systému pāñcarātrikī, ale ve věku Kali lze uspokojit a uctívat Nejvyšší Osobnost Božství Hariho jednoduše zpíváním svatého jména.“ Ve své Bhakti-sandarbě (text 284) zdůrazňuje Śrīla Jīva Gosvāmī zpívání svatého jména takto:
Śrīla Jīva Gosvāmī říká, že základem všech védských manter je pronášení svatého jména Pána. Každá mantra začíná nama oṁ a nakonec jménem oslovuje Nejvyšší Osobnost Božství. Ze svrchované vůle Nejvyššího Pána má každá mantra, kterou pronášejí velcí mudrci, jako je Nārada Muni a další ṛṣiové, určitou moc. Zpívání svatého jména Pána okamžitě obnoví transcendentální vztah živé bytosti s Nejvyšším Pánem.
Při zpívání svatého jména Pána nezávisíme na ničem dalším, protože tím můžeme okamžitě získat všechny kýžené výsledky spojení s Nejvyšší Osobností Božství. Může se tedy naskytnout otázka, proč je třeba přijímat zasvěcení či vykonávat další duchovní činnosti, pokud zpíváme svaté jméno Pána. Odpovědí je, že ten, kdo je plně pohroužen do zpívání svatého jména Pána, opravdu na procesu zasvěcení nemusí záviset, ale většinou mají oddaní odporné materialistické zlozvyky ze svého předešlého života. Aby se jich rychle zbavili, je třeba uctívat Pána v chrámu. Toto uctívání Božstva v chrámu je nezbytné pro zmírnění neklidu pocházejícího z nečistot podmíněného života. A tak Nārada ve své pāñcarātrikī-vidhi a také další velcí mudrci někdy zdůrazňují, že každá podmíněná duše má tělesné pojetí života, které ji pobízí ke smyslovému požitku, a tak jsou pravidla pro uctívání Božstev v chrámu nezbytná, aby tento smyslový požitek omezila. Jak Śrīla Rūpa Gosvāmī vysvětlil, svaté jméno Pána mohou zpívat osvobozené duše, ale téměř všechny duše, které máme zasvětit, jsou podmíněné. I když je tedy doporučeno, aby každý zpíval svaté jméno Pána bez přestupků a podle usměrňujících zásad, kvůli svým minulým zlozvykům mnozí tyto zásady porušují. Proto jsou zároveň důležité i zásady pro uctívání Božstev.