Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 5.41

Verš

vāsudeva-saṅkarṣaṇa-pradyumnāniruddha
‘dvitīya catur-vyūha’ ei — turīya, viśuddha

Synonyma

vāsudeva — expanze jménem Vāsudeva; saṅkarṣaṇa — expanze jménem Saṅkarṣaṇa; pradyumna — expanze jménem Pradyumna; aniruddha — expanze jménem Aniruddha; dvitīya catuḥ-vyūha — druhá čtveřice expanzí; ei — tato; turīya — transcendentální; viśuddha — prostá veškerého hmotného znečištění.

Překlad

Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha tvoří druhou čtveřici a jsou zcela transcendentální.

Význam

Śrīpāda Śaṅkarācārya vysvětlil tuto čtveřici podob (zvanou catur-vyūha) ve výkladu čtyřicátého druhého aforismu druhé kapitoly druhé khaṇḍy Vedānta-sūtry (utpattyasambhavāt) zavádějícím způsobem. V této kapitole Śrī Caitanya-caritāmṛty, ve verších 41–47, Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī odpovídá na zavádějící námitky, které Śrīpāda Śaṅkarācārya vznesl proti osobní podobě Absolutní Pravdy.

Nejvyšší Osobnost Božství, Absolutní Pravda, není jako obyčejná hmotná věc, kterou lze poznat pokusy nebo smyslovým vnímáním. V Nārada-pañcarātře tuto skutečnost vysvětlil Pánu Śivovi samotný Nārāyaṇa. Śaṅkarācārya, inkarnace Śivy, však musel uposlechnout nařízení Nārāyaṇa, svého Pána, že má svést monisty, kteří upřednostňují myšlenku konečného zániku. V podmíněném stavu bytí mají všechny živé bytosti čtyři základní nedostatky, z nichž jedním je sklon k podvádění. Śaṅkarācārya dovedl tento sklon do krajnosti, aby svedl monisty.

Vysvětlení této čtveřice podob ve védské literatuře nemohou podmíněné duše pochopit spekulací. Tato čtveřice by tedy měla být přijímána přesně tak, jak je popsána. Védy mají takovou autoritu, že i když něčemu kvůli své omezené schopnosti vnímání nerozumíme, měli bychom daný védský pokyn přijmout, a ne vytvářet výklady poplatné našemu nedokonalému chápání. Śaṅkarācārya však svou Śārīraka-bhāṣyou ještě více zmátl již tak pomýlené monisty.

Tato čtveřice podob existuje na zcela duchovní úrovni, pochopitelné pouze z pozice ryzího dobra, vasudeva-sattva (śuddha-sattva), které se dostaví, když se naprosto pohroužíme do poznání Vāsudevy. Tato čtveřice podob v plné míře oplývá šesti vznešenými atributy Nejvyšší Osobnosti Božství a užívá si vnitřní energie. Myslet si, že absolutní Pán, Osobnost Božství, je žebrák nebo že nemá sílu neboli že je bezmocný, je jednoduše darebáctví. To je typický postoj podmíněné duše a ještě zvětšuje její zmatenost. Ten, kdo nechápe rozdíl mezi duchovním a hmotným světem, není schopen zkoumat či znát postavení této transcendentální čtveřice podob. Ve svém komentáři k Vedānta-sūtře 2.2.42–45 se tedy Jeho Svatost Śrīpāda Śaṅkarācārya marně pokoušel prohlásit existenci této čtveřice podob v duchovním světě za fiktivní.

Śaṅkarācārya říká (k sūtře 42), že oddaní myslí na Nejvyšší Osobnost Božství Vāsudevu, Śrī Kṛṣṇu, jako na toho, který je jediný, osvobozený od hmotných vlastností a který má věčné transcendentální tělo oplývající blažeností. Pro oddané, kteří věří, že se Nejvyšší Osobnost Božství expanduje na čtyři další věčné transcendentální podoby zvané Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha, je konečným cílem. Z Vāsudevy, jenž je první expanzí, pocházejí postupně, jeden po druhém, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha. Dalším jménem Vāsudevy je Paramātmā, dalším jménem Saṅkarṣaṇa je jīva (živá bytost), dalším jménem Pradyumny je mysl a dalším jménem Aniruddhy je ahaṅkāra (falešné ego). Mezi Nimi je Vāsudeva považován za zdroj hmotné přírody. Śaṅkarācārya proto říká, že Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha musí být stvořeni z této původní příčiny.

Velké duše prohlašují, že Nārāyaṇa, známý jako Paramātmā, Nadduše, existuje nad hmotnou přírodou, což je plně v souladu s výroky védské literatury. I māyāvādī souhlasí s tím, že se Nārāyāna může expandovat do různých podob. Śaṅkara říká, že o toto se s oddanými přít nechce, ale s pojetím, že Saṅkarṣaṇa pochází z Vāsudevy, Pradyumna ze Saṅkarṣaṇa a Aniruddha z Pradyumny, souhlasit nemůže, protože kdyby Saṅkarṣaṇa zastupoval živé bytosti stvořené z těla Vāsudevy, nemohly by být věčné. Předpokládá se, že živé bytosti se zbaví hmotného znečištění dlouhodobým uctíváním Nejvyšší Osobnosti Božství v chrámu, čtením védské literatury a prováděním yogy a zbožných činností pro dosažení Nejvyššího. Pokud by však byly živé bytosti v určitém okamžiku stvořeny hmotnou přírodou, byly by dočasné a neměly by šanci být osvobozeny a sdružovat se s Nejvyšší Osobností Božství. Je-li odstraněna příčina, jsou spolu s ní odstraněny i následky. Ve druhé kapitole druhé khaṇḍy Vedānta-sūtry Ācārya Vedavyāsa vyvrátil také pojetí, že živé bytosti se někdy narodily (nātmā śruter nityatvāc ca tābhyaḥ). Živé bytosti jsou věčné, protože nebyly nikdy stvořeny.

Śaṅkarācārya dále říká (sūtra 43), že podle oddaných vzešel Pradyumna, který má představovat smysly, ze Saṅkarṣaṇa, který představuje živé bytosti. S tím, že by mohl člověk stvořit smysly, však nemáme žádnou zkušenost. Oddaní také říkají, že z Pradyumny vzešel Aniruddha, který zastupuje falešné ego. Śaṅkarācārya ale říká, že dokud oddaní nebudou schopni prokázat, jak může ego a prostředky poznávání pocházet z nějaké osoby, nelze takové vysvětlení Vedānta-sūtry přijmout, protože žádní jiní filosofové tímto způsobem sūtry nepřijímají.

Śaṅkarācārya také nepřijímá (sūtra 44) pojetí oddaných, že Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha jsou stejně mocní jako absolutní Pán, Osobnost Božství, který je naprosto dokonalý v poznání, bohatství, síle, slávě, kráse a odříkání a není poznamenán tou nedokonalostí, že by byl v určitém okamžiku stvořen. I kdyby byli úplnými expanzemi, nedostatek daný tím, že byli stvořeni, zůstává. Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha nemohu být jako odlišné individuální osobnosti jedno a totéž. Kdyby totiž byli uznáni za absolutní, úplné a rovnocenné, muselo by být mnoho Bohů. Přijímat více Osobností Božství však není třeba, protože přijetí jednoho všemocného Boha je pro všechny účely dostačující. Přijetí více než jednoho Boha je v rozporu se závěrem, že Pán Vāsudeva, absolutní Osobnost Božství, nemá sobě rovného. I kdybychom však souhlasili s tím, že jsou si všechny podoby z této čtveřice rovny, nevyhneme se problému s jejich dočasností. Dokud neuznáme, že jsou mezi těmito osobnostmi rozdíly, je zbytečné považovat Saṅkarṣaṇa za expanzi Vāsudevy, Pradyumnu za expanzi Saṅkarṣaṇa a Aniruddhu za expanzi Pradyumny. Mezi příčinou a následkem musí být rozdíl. Hrnec se například liší od hlíny, ze které byl vyroben, a proto lze usoudit, že hlína je příčinou a hrnec následkem. Bez takových rozdílů nemá příčina a následek žádný význam. Následovníci zásad Pañcarātry navíc neuznávají mezi Vāsudevou, Saṅkarṣaṇem, Pradyumnou a Aniruddhou žádné rozdíly v poznání a vlastnostech. Oddaní sice uznávají jednotu všech těchto expanzí, ale proč by ji měli omezovat pouze na tuto čtveřici expanzí? To by jistě nebylo správné, protože všechny živé bytosti, od Brahmy po nepatrného mravence, jsou expanzemi Vāsudevy, jak potvrzují všechny śruti i smṛti.

K sūtře 45 Śaṅkarācārya dále říká, že oddaní, kteří následují Pañcarātru, prohlašují, že se vlastnosti Boha a Bůh samotný jako jejich vlastník od sebe neliší. Jak ale může Bhāgavatská škola tvrdit, že je šest vznešených atributů, jmenovitě moudrost, bohatství, síla, sláva, krása a odříkání, totožných s Pánem Vāsudevou? To není možné.

Všechny tyto argumenty, jimiž Śrīpāda Śaṅkarācārya napadl oddané za jejich vysvětlení čtveřice podob Vāsudevy, Saṅkarṣaṇa, Pradyumny a Aniruddhy, vyvrátil Śrīla Rūpa Gosvāmī ve své Laghu-bhāgavatāmṛtě (Pūrva 5.165–193). Říká, že tyto čtyři expanze Nārāyaṇa jsou přítomné v duchovním světě, kde jsou známé jako Mahāvastha. Z Nich je Vāsudeva uctíván v srdci meditací, protože je vládnoucím Božstvem srdce, jak je vysvětleno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (4.3.23).

Vāsudeva osobně projevuje za účelem zábav druhou expanzi, Saṅkarṣaṇa, který je zdrojem všech živých bytostí, pročež se někdy nazývá jīva. Saṅkarṣaṇova krása překonává krásu světelných paprsků nesčetného množství měsíců. Je hodný uctívání jako princip ega. Anantadevu obdařil schopností udržování. Aby zničil toto stvoření, projevuje se jako Nadduše v Rudrovi, Adharmovi (ztělesnění bezbožnosti), sarpech (hadech), Antakovi (Yamarājovi, pánu smrti) a v démonech.

Pradyumna je třetím projevem a pochází ze Saṅkarṣaṇa. Ti, kteří jsou zvláště obdařeni inteligencí, uctívají tohoto Pradyumnu, expanzi Saṅkarṣaṇa, jako princip inteligence. Na místě známém jako Ilāvṛta-varṣa Pradyumnovu slávu neustále opěvuje bohyně štěstí, která Mu také vždy s velkou oddaností slouží. Barva Jeho pleti je někdy zlatá a někdy namodralá jako barva čerstvých monzunových mraků na nebi. Je původem stvoření hmotného světa a je to On, kdo obdařil Amora svojí tvořivou silou. Všichni muži, polobozi a ostatní živé bytosti mají schopnost se rozmnožovat pouze díky Jeho vlivu.

Aniruddhu, posledního z této čtveřice expanzí, velcí mudrci a psychologové uctívají jako princip mysli. Jeho pleť barvou připomíná modrý mrak. Udržuje vesmírné stvoření a je Nadduší Dharmy (božstva zbožnosti), Manuů (praotců lidstva) a devatů (polobohů). Ve védském písmu Mokṣa-dharma je uvedeno, že Pradyumna je Božstvem celkové mysli, kdežto Aniruddha je Božstvem celkového ega. Veškeré předešlé výroky týkající se čtveřice podob jsou však ve všech ohledech potvrzeny v tantrāch Pañcarātry.

Nepochopitelné síly Nejvyšší Osobnosti Božství jsou jasně vysvětleny v Laghu-bhāgavatāmṛtě (Pūrva 5.86–100). Mahā-varāha Purāṇa popírá Śaṅkarācāryovy výroky prohlášením:

sarve nityāḥ śāśvatāś ca
dehās tasya parātmanaḥ
hānopādāna-rahitā
naiva prakṛti-jāḥ kvacit

„Všechny rozmanité expanze Osobnosti Božství jsou transcendentální a věčné a všechny opakovaně sestupují do všech vesmírů hmotného stvoření. Těla všech těchto expanzí mají charakter věčnosti, blaženosti a poznání a existují věčně; není možné, aby zanikla, protože se nejedná o výtvory hmotného světa. Jejich podoby tvoří zhuštěné duchovní bytí, vždy v plné míře oplývající všemi duchovními vlastnostmi a prosté hmotného znečištění.“

Nārada-pañcarātra tyto výroky potvrzuje:

maṇir yathā vibhāgena
nīla-pītādibhir yutaḥ
rūpa-bhedam avāpnoti
dhyāna-bhedāt tathācyutaḥ

„Neklesající Osobnost Božství může projevovat svoje tělo různými způsoby, podle různých nálad uctívání, stejně jako se drahokam vaidūrya projevuje v různých barvách, jako je modrá či žlutá.“ Každá inkarnace se od ostatních liší. To je možné díky Pánově nepochopitelné energii, prostřednictvím které se může projevovat zároveň jako jeden, jako různé částečné podoby a jako jejich zdroj. Pro Jeho nepochopitelné energie není nic nemožné.

Nārada v desátém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu říká, že Kṛṣṇa je jeden jediný a nemá sobě rovného, ale projevuje se v různých tělech:

citraṁ bataitad ekena
vapuṣā yugapat pṛthak
gṛheṣu dvy-aṣṭa-sāhasraṁ
striya eka udāvahat

„Je vskutku úžasné, že se jeden Kṛṣṇa stal zároveň různými Kṛṣṇy v 16 000 palácích, aby přijal za manželky 16 000 královen.“ (Bhāg. 10.69.2) Také Padma Purāṇa vysvětluje, že:

sa devo bahudhā bhūtvā
nirguṇaḥ puruṣottamaḥ
ekī-bhūya punaḥ śete
nirdoṣo harir ādi-kṛt

„Stejná Osobnost Božství, Puruṣottama, původní osoba, která je vždy prostá hmotných vlastností a nečistot, se může projevit v různých podobách a zároveň v jedné ležící podobě odpočívat.“

V desátém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno: yajanti tvan-mayās tvāṁ vai bahu-mūrty-eka-mūrtikam – „Ó můj Pane, přestože se projevuješ v různých podobách, jsi jeden a nemáš sobě rovného. Čistí oddaní se proto soustředí výhradně na Tebe a nikoho jiného neuctívají.“ (Bhāg. 10.40.7) V Kūrma Purāṇě se uvádí:

asthūlaś cānaṇuś caiva
sthūlo 'ṇuś caiva sarvataḥ
avarṇaḥ sarvataḥ proktaḥ
śyāmo raktānta-locanaḥ

„Pán je osobní, přestože je neosobní. I když je velký, je velikosti atomu, a třebaže je bezbarvý, má načernalou barvu pleti a načervenalé oči.“ Tyto údaje mohou z hmotného hlediska vypadat rozporuplně. Porozumíme-li však, že Nejvyšší Osobnost Božství oplývá nepochopitelnými energiemi, můžeme uznat, že v Pánu mohou tyto skutečnosti věčně existovat. V našem současném stavu nemůžeme duchovní činnosti a to, jak probíhají, pochopit, nicméně bychom tyto protichůdné popisy neměli zavrhovat, přestože jsou nepochopitelné.

I když se to může zdát nepochopitelné, pro Absolutního je dost dobře možné všechny protikladné prvky uvést v soulad. Śrīmad-Bhāgavatam to potvrzuje v šestém zpěvu (6.9.34–37):

„Ó můj Pane, všechny Tvoje transcendentální zábavy a požitky se zdají být nepochopitelné, protože nejsou omezené hmotnými myšlenkami působícími jako příčiny a následky. Můžeš dělat cokoliv, aniž bys musel tělesně pracovat. Védy říkají, že Absolutní Pravda má různé energie, a proto nemusí nic dělat osobně. Můj drahý Pane, jsi zcela prostý všech hmotných vlastností. Bez vnější pomoci tvoříš, udržuješ a ničíš celý hmotný projev kvalit přírody, a přesto jsi při všech těchto činnostech neměnný. Na rozdíl od obyčejných démonů a polobohů, kteří trpí nebo si užívají následkem svých činností v hmotném světě, Ty výsledky svých činností nepřijímáš. Neovlivněn výsledky činností, existuješ věčně se svou úplnou vnitřní energií. To my nejsme schopni zcela pochopit.

Jelikož se v Tobě Tvých šest vznešených atributů nachází v neomezené míře, nikdo nedokáže spočítat Tvoje transcendentální vlastnosti. Filosofové a jiní myslitelé jsou uneseni protichůdnými projevy tohoto fyzického světa a formulováním logických argumentů a soudů. Protože jsou popleteni hrou se slovy a rozrušeni různými výroky písem, jejich teorie se Tebe, jenž vládneš všem a jehož sláva je nepochopitelná, nemohou ani dotknout.

Díky své nepochopitelné energii nejsi vůbec připoutaný ke světským vlastnostem. Tvoje čisté transcendentální poznání, které překonává veškeré představy vzešlé z hmotného uvažování, Tě udržuje mimo dosah všech spekulativních postupů. Díky Tvé nepochopitelné energii si v Tobě nic neodporuje.

Lidé o Tobě mohou někdy uvažovat jako o neosobním či osobním, ale Ty jsi jeden jediný. Zmateným lidem může provaz připadat jako různé druhy hadů. Pro podobně zmatené jedince, kteří si Tebou nejsou jisti, vytváříš podle jejich různých druhů nejistot různé druhy filosofických metod.“

Vždy bychom měli mít na paměti rozdíly mezi duchovními a hmotnými činnostmi. Nejvyšší Pán může jako zcela duchovní bytost udělat cokoliv, aniž by závisel na něčí pomoci. Chceme-li v hmotném světě vyrobit hliněný hrnec, potřebujeme k tomu materiál, nástroj a také hrnčíře. Takové představy bychom však neměli vztahovat na činnosti Nejvyššího Pána, protože On může v okamžiku udělat cokoliv, aniž by k tomu potřeboval věci, které jsou podle našeho chápání nezbytné. Zjeví-li se Pán jako inkarnace, aby splnil určité poslání, neznamená to, že bez své osobní přítomnosti toho není schopen dosáhnout. I když může pouhou vůlí dokázat cokoliv, ze své bezpříčinné milosti jedná tak, jako kdyby závisel na svých oddaných. Jako syn Yaśodāmāty se zjevuje proto, že tuto roli přijímá ze své bezpříčinné milosti, a ne proto, že by závisel na její péči. Když se zjevuje, aby ochránil své oddané, přirozeně podstupuje zkoušky a svízele v jejich zájmu.

V Bhagavad-gītě je řečeno, že Pán se staví stejně ke každé živé bytosti a že nemá ani nepřátele, ani přátele, ale přesto chová zvláštní náklonnost k oddaným, kteří na Něho neustále s láskou myslí. Jak nezaujatost, tak zaujatost tedy patří mezi Pánovy transcendentální vlastnosti a vlivem Jeho nepochopitelné energie jsou správně vyvážené. Pán je Parabrahman neboli zdroj neosobního Brahmanu, jenž je všudypřítomnou podobou nezaujatosti. Ve své osobní podobě však Pán jako vlastník všech transcendentálních atributů projevuje svoji zaujatost a staví se na stranu oddaných. Všechny tyto vlastnosti, jako je zaujatost a nestrannost, jsou v Bohu přítomny, jinak bychom se s nimi nemohli setkávat v tomto stvoření. Protože je Absolutní souhrnem veškerého bytí, je v Něm vše správně vyvážené. V relativním světě jsou tyto vlastnosti projevovány ve zvrácené podobě, a proto i nedvojnost vnímáme jako zvrácený odraz. Jelikož neexistuje logika, která by vysvětlila dění v duchovním světě, je Pán někdy popisován jako ten, který stojí mimo dosah naší zkušenosti. Stačí však uznat Pánovu nepochopitelnost, a budeme schopni v Něm vidět vše vyváženě. Neoddaným je řečeno, že Pán se pochopitelným způsobem nedá popsat, protože nemohou porozumět Jeho nepochopitelné energii. Autor Brahma-sūter tuto skutečnost uznává a říká: śrutes tu śabda-mūlatvāt – obyčejný člověk nemůže znát Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, protože Jej lze poznat jedině skrze důkazy Véd. Skanda Purāṇa to potvrzuje takto: acintyāḥ khalu ye bhāvā na tāṁs tarkeṇa yojayet – „O tom, co obyčejný člověk není schopen pochopit, by se nemělo argumentovat.“ Úžasné vlastnosti často nacházíme i u hmotných věcí, jako jsou například drahokamy nebo léčivé byliny. Ty se často zdají být opravdu nepochopitelné. Nepřiznáme-li tedy Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, nepochopitelné energie, nemůžeme obhájit Jeho svrchovanost. To, že je Pánova sláva přijímána jako něco, čemu je těžké porozumět, je dáno právě těmito nepochopitelnými energiemi.

Nevědomost a slovní kejklířství, zcela běžné v lidské společnosti, nám v porozumění nepochopitelných energií Nejvyšší Osobnosti Božství nepomohou. Jsme-li vyznavači nevědomosti a slovního kejklířství, nemůžeme uznat Pánovu dokonalost v Jeho šesti vznešených atributech. Jedním z nich je například úplné poznání. Jak bychom v Něm tedy mohli nalézt nevědomost? Podle védských pokynů a zdravého rozumu si to, že Pán vesmírné stvoření udržuje, a zároveň je k tomuto udržování netečný, vůbec neodporuje, když vlastní nepochopitelné energie. Člověku pohrouženému v myšlenkách na hady připadá provaz vždy jako had, a podobně se člověku zmatenému hmotnými vlastnostmi a postrádajícímu poznání o Absolutním jeví Nejvyšší Osobnost Božství podle různých pomatených závěrů.

Někdo by mohl namítnout, že pokud by byl Absolutní zároveň veškerým poznáním (Brahman) i Osobností Božství oplývající v plné míře šesti vznešenými atributy (Bhagavān), byl by ovlivněn dvojností. Aforismus svarūpa-dvayam īkṣyate tento argument vyvrací prohlášením, že i když se Absolutní zjevuje různě, žádná dvojnost v Něm nemůže být, protože se jedná pouze o jednu osobu v různých projevech. Zdánlivý nesoulad Jeho nepochopitelně protichůdných energií je odstraněn, jakmile pochopíme, že své zábavy projevuje působením svých energií. Śrīmad-Bhāgavatam (3.4.16) tyto Pánovy nepochopitelné energie popisuje:

karmāṇy anīhasya bhavo 'bhavasya te
durgāśrayo 'thāri-bhayāt palāyanam
kālātmano yat pramadā-yutāśrayaḥ
svātman-rateḥ khidyati dhīr vidām iha

„Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, nic dělat nemusí, ale přesto jedná; i když je nezrozený, rodí se; i když je samotný čas, kterého se všichni bojí, utíká z Mathury ze strachu před nepřítelem, aby se ukryl v pevnosti, a přestože je soběstačný, žení se s 16 000 ženami. Dokonce i těm nejinteligentnějším lidem tyto zábavy připadají jako matoucí protiklady.“ Kdyby tyto Pánovy zábavy nebyly skutečné, mudrci by si s nimi nelámali hlavu. Proto bychom je nikdy neměli považovat za vymyšlené. Kdykoliv po tom Pán touží, Jeho nepochopitelná energie (yogamāyā) Mu slouží tak, že tyto zábavy vytváří a provádí.

Písma známá jako Pañcarātra-śāstry jsou uznávaná védská písma, která přijímají všichni velcí ācāryové. Nejedná se tedy o výtvory kvalit vášně a nevědomosti. Učenci a brāhmaṇové o nich proto vždy mluví jako o sātvata- saṁhitāch. Tato písma původně vyslovil Nejvyšší Pán Nārāyaṇa, Osobnost Božství. O tom se zvláště pojednává v Mokṣa-dharmě (349.68), což je část Śānti-parvy Mahābhāraty. Rozšiřují je osvobození mudrci, jako je Nārada a Vyāsa, kteří netrpí čtyřmi nedostatky podmíněných duší. Śrī Nārada Muni byl prvním, kdo Pañcarātra-śāstru přednesl. Śrīmad-Bhāgavatam je také považován za sātvata-saṁhitu a Śrī Caitanya Mahāprabhu přímo prohlásil: śrīmad-bhāgavataṁ purāṇam amalam – „Śrīmad-Bhāgavatam je neposkvrněná Purāṇa.“ Svévolní redaktoři a učenci, kteří se snaží zkreslovat Pañcarātra-śāstry, aby vyvrátili usměrnění, která tato písma udávají, jsou nejodpornější z lidí. V moderní době dokonce tito zlomyslní učenci vytvořili zavádějící komentáře k Bhagavad-gītě, kterou vyslovil Kṛṣṇa, aby dokázali, že žádný Kṛṣṇa neexistuje. Jakým způsobem māyāvādī zkreslují pañcarātrika-vidhi, si ukážeme nyní.

(1) V komentáři k Vedānta-sūtře 2.2.42 Śrīpāda Śaṅkarācārya tvrdí, že Saṅkarṣaṇa je jīva neboli obyčejná živá bytost, přičemž v žádném védském písmu nenajdeme důkaz o tom, že by kdy oddaní Pána o Saṅkarṣaṇovi něco takového řekli. Saṅkarṣaṇa je neklesající úplná část Nejvyšší Osobnosti Božství. Patří do kategorie Viṣṇua a nachází se mimo stvořenou hmotnou přírodu. Je původním zdrojem všech živých bytostí. Upaniṣady prohlašují: nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām – „Mezi všemi živými bytostmi je On tou nejvyšší.“ Je proto vibhu-caitanya neboli největší. Je přímou příčinou vesmírného projevu i nekonečně malých živých bytostí. On je nekonečně velká živá bytost, zatímco obyčejné živé bytosti jsou nekonečně malé. Nikdy by proto neměl být považován za obyčejnou živou bytost, protože to je v rozporu se závěry autorizovaných písem. Živé bytosti také náleží mimo meze zrození a smrti. To tvrdí Védy, a ti, kdo následují pokyny písem a kdo skutečně přicházejí v učednické posloupnosti, to přijímají.

(2) Na Śaṅkarācāryův komentář k Vedānta-sūtře 2.2.43 je třeba odpovědět, že původní Viṣṇu, ze kterého pocházejí všechny ostatní, různě se dělící třídy Viṣṇuů, je Mūla-saṅkarṣaṇa. Mūla znamená „původní“. Saṅkarṣaṇa je sice také Viṣṇu, ale je tím, ze kterého všichni ostatní Viṣṇuové expandují. To je potvrzeno v Brahma-saṁhitě (5.46), kde stojí, že stejně jako se plamen zažehnutý jiným plamenem chová jako ten původní, mají Viṣṇuové, kteří emanují z Mūla-saṅkarṣaṇa, stejnou moc jako původní Viṣṇu. Tohoto Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, Govindu, který se takto expanduje, bychom měli uctívat.

(3) Na Śaṅkarācāryův komentář k aforismu čtyřicet čtyři můžeme odpovědět, že žádný čistý oddaný, který přísně následuje zásady Pañcarātry, nikdy neuzná tvrzení, že každá expanze Viṣṇua je jiná osobnost, protože tato představa je naprosto scestná. I Śrīpāda Śaṅkarācārya ve svém komentáři ke čtyřicátému druhému aforismu uznal, že Nejvyšší Osobnost Božství se může různě expandovat. Jeho komentáře k aforismům čtyřicet dva a čtyřicet čtyři si tedy odporují. Chybou māyāvādských komentářů je to, že tvrdí na jednom místě jednu věc, a na druhém něco zcela opačného jen proto, aby vyvrátily závěry bhāgavatské školy. To znamená, že māyāvādští komentátoři ani nedodržují pravidla diskuse. Je třeba si všimnout, že i když bhāgavatská škola uznává čtveřici Nārāyaṇových podob, neznamená to, že uznává existenci mnoha Bohů. Oddaní velmi dobře vědí, že Absolutní Pravda, Nejvyšší Osobnost Božství, je jedna jediná, a v žádném případě nejsou panteisty neboli uctívači mnoha Bohů, protože to je zcela v rozporu s védskými pokyny. Oddaní jednoznačně pevně věří, že Nārāyaṇa je transcendentální a je nepochopitelným vlastníkem různých transcendentálních energií. Učencům proto doporučujeme, aby nahlédli do Laghu-bhāgavatāmṛty Śrīly Rūpy Gosvāmīho, kde jsou tyto myšlenky jasně vysvětleny. Śrīpāda Śaṅkarācārya se snažil dokázat, že se Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha expandují postupem od příčiny k následku, a přirovnal je k hlíně a hliněným nádobám. To však pramení z naprosté nevědomosti, protože v Jejich expanzích nic takového jako příčina a následek nehraje roli (nānyad yat sad-asat-param). To samé potvrzuje i Kūrma Purāṇa: deha-dehi-vibhedo`yaṁ neśvare vidyate kvacit – „U Nejvyšší Osobnosti Božství neexistuje rozdíl mezi tělem a duší.“ Příčina a následek jsou hmotné povahy. Můžeme například vidět, že příčinou synova těla je tělo otce, avšak duše není ani příčinou, ani následkem. Na duchovní úrovni se žádné rozdíly v příčině a následku nevyskytují. Všechny podoby Nejvyšší Osobnosti Božství jsou duchovně svrchované, a proto jsou rovnoprávnými vládci hmotné přírody. Spočívají ve čtvrtém rozměru, a jsou proto vládnoucími osobami na transcendentální úrovni. Protože Je hmotné zákony nemohou ovlivnit, není v Jejich expanzích ani stopy hmotného znečištění. Pravidla příčiny a následku se nikde jinde než v hmotném světě nenacházejí. Pojetí příčiny a následku se tedy na úplné a transcendentální expanze Nejvyšší Osobnosti Božství nemůže vztahovat. To potvrzuje védská literatura:

oṁ pūrṇam adaḥ pūrṇam idaṁ
pūrṇāt pūrṇam udacyate
pūrṇasya pūrṇam ādāya
pūrṇam evāvaśiṣyate

„Pán, Osobnost Božství, je dokonalý a úplný, a protože je zcela dokonalý, jsou všechny Jeho emanace, jako například tento vnímatelný svět, dokonale vybaveny jako úplné celky. Cokoliv je vytvořeno úplným celkem, je samo o sobě úplné. Protože je úplným celkem, zachovává si úplnou rovnováhu, i když z Něj tolik úplných jednotek vychází.“ (Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣad 5.1) Je zcela zřejmé, že neoddaní porušují pravidla oddané služby, protože chtějí celé vesmírné stvoření, které je vnějším rysem Viṣṇua, postavit na stejnou úroveň s Nejvyšším Pánem, Osobností Božství, jenž je vládcem māyi, anebo se čtveřicí Jeho expanzí. Pokládat māyu za rovnocennou duchovní energii nebo Nejvyššímu Pánu je známkou ateismu. Toto vesmírné stvoření, které projevuje život v různých podobách od Brahmy až po mravence, je vnějším rysem Nejvyššího Pána, a jak je potvrzeno v Bhagavad-gītě, představuje pouze jednu čtvrtinu veškeré Pánovy energie (ekāṁśena sthito jagat). Vesmírným projevem energie klamu je hmotná příroda, v níž je vše vytvořeno z hmoty. Neměli bychom se proto snažit srovnávat expanze hmotné přírody s catur-vyūhou, čtveřicí expanzí Osobnosti Božství. Māyāvādská škola se o to však naneštěstí pošetile snaží.

(4) V odpověď na Śaṅkarācāryův komentář k Vedānta-sūtře 2.2.45 je v Laghu-bhāgavatāmṛtě (Pūrva 5.208–214) popsána podstata transcendentálních vlastností a jejich duchovní povaha: „Někteří říkají, že transcendence musí být prostá veškerých vlastností, protože vlastnosti se projevují pouze u hmoty. Podle nich jsou všechny vlastnosti jako pomíjivé přeludy. To však nelze přijmout. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je absolutní, a proto se Jeho vlastnosti od Něho neliší. Jeho podoba, jméno, vlastnosti a vše ostatní, co se k Němu vztahuje, je stejně duchovní jako On sám. Každá kvalitativní expanze absolutního Pána je s Ním totožná. Protože je Absolutní Pravda, Osobnost Božství, zdrojem veškeré blaženosti, jsou jím i všechny transcendentální vlastnosti, které z Pána expandují. To je potvrzeno v písmu známém jako Brahma-tarka, které říká, že Nejvyšší Pán Hari je omezen jen sám sebou, a proto se v případě Viṣṇua a Jeho čistých oddaných jejich vlastnosti od nich samotných neliší. Ve Viṣṇu Purāṇě je Pán Viṣṇu uctíván následujícími slovy: ,Nechť je k nám Nejvyšší Pán milostivý. Jeho bytí není nikdy nakaženo hmotnými kvalitami.̀ V téže Viṣṇu Purāṇě je také řečeno, že o všech vlastnostech připisovaných Nejvyššímu Pánu, jako je poznání, bohatství, krása, síla a vliv, je známo, že se od Něho neliší. To je rovněž potvrzeno v Padma Purāṇě, která vysvětluje, že pokud je někdy Nejvyšší Pán popisován jako bez vlastností, znamená to, že nemá žádné hmotné vlastnosti. V prvním zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu (1.16.29) je řečeno: ,Ó Dharmo, ochránce náboženských pravidel, všechny vznešené vlastnosti se věčně projevují v Kṛṣṇově osobě a oddaní či transcendentalisté, kteří chtějí být zbožní, si přejí tyto transcendentální vlastnosti také mít.̀“ Měli bychom to tedy chápat tak, že Pán Śrī Kṛṣṇa, transcendentální podoba absolutní blaženosti, je zřídlem všech příjemných transcendentálních vlastností a nepochopitelných energií. V tomto ohledu můžeme odkázat na verše 21, 25, 27 a 28 z dvacáté šesté kapitoly třetího zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu.

Śrīpāda Rāmānujācārya ve svém komentáři k Vedānta-sūtře, známém jako Śrī-bhāṣya, také vyvrací Śaṅkarovy argumenty: „Śrīpāda Śaṅkarācārya se snažil srovnávat Pañcarātry s filosofií ateistického Kapily, čímž chtěl dokázat, že Pañcarātry odporují pokynům Véd. Pañcarātry říkají, že zosobnění jīvy zvané Saṅkarṣaṇa pochází z Vāsudevy, nejvyšší příčiny všech příčin, že Pradyumna neboli mysl pochází ze Saṅkarṣaṇa a že Aniruddha neboli ego pochází z Pradyumny. Nikdo však nemůže tvrdit, že se živá bytost (jīva) rodí nebo že je stvořena, protože to je s učením Véd v rozporu. V Kaṭha Upaniṣadě (2.18) je řečeno, že živé bytosti neboli individuální duchovní duše se ani nerodí, ani neumírají. Veškerá védská literatura prohlašuje, že živé bytosti jsou věčné. Je-li tedy někde uvedeno, že Saṅkarṣaṇa je jīva, znamená to, že je Božstvem vládnoucím živým bytostem. Podobně je i Pradyumna Božstvem vládnoucím mysli a Aniruddha je Božstvem ovládajícím ego.

Je řečeno, že Pradyumna neboli mysl pochází ze Saṅkarṣaṇa. To by však bylo nepřijatelné, kdybychom Saṅkarṣaṇa považovali za živou bytost, protože živá bytost nemůže být příčinou mysli. Učení Véd říká, že vše, co existuje, včetně života, mysli a smyslů, pochází z Nejvyšší Osobnosti Božství. Není tedy možné, aby mysl byla výtvorem živé bytosti, protože Védy říkají, že vše pochází z Absolutní Pravdy, Nejvyššího Pána.

Podle zjevených písem, jež obsahují skutečnosti, které nemůže nikdo popřít, se Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha vyznačují všemi mocnými rysy absolutní Osobnosti Božství. Tyto členy čtveřice expanzí tedy nelze považovat za obyčejné živé bytosti. Každý z nich je úplnou expanzí Absolutního Boha, a tak se od tohoto Nejvyššího Pána neliší v poznání, bohatství, energii, vlivu, moci a silách. Důkazy Pañcarāter nelze přehlížet. Pouze ti, kdo neprošli řádným výcvikem a Pañcarātry poctivě neprostudovali, si myslí, že si Pañcarātry ohledně zrození či počátku živé bytosti odporují se śruti. V tomto ohledu musíme uznat výrok Śrīmad-Bhāgavatamu, který říká, že: ,Absolutní Pán, Osobnost Božství, známý jako Vāsudeva, jenž chová velkou náklonnost ke svým odevzdaným oddaným, se expanduje na čtveřici podob, které jsou Mu podřízené a zároveň jsou s Ním ve všech ohledech totožné.̀ Pauṣkara-saṁhitā říká: ,Písma, která brāhmaṇům doporučují uctívat čtveřici expanzí Nejvyšší Osobnosti Božství, se nazývají āgamy (autorizovaná védská literatura).̀ Ve veškeré vaiṣṇavské literatuře se uvádí, že uctívání této čtveřice podob je stejně dobré jako uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství Vāsudevy, který může ve svých různých expanzích, dokonale oplývajících šesti vznešenými atributy, přijímat od svých oddaných to, co Mu jako výsledek vykonávání svých předepsaných povinností nabízejí. Uctívání expanzí určených pro zábavy, jako je Nṛsiṁha, Rāma, Śeṣa a Kūrma, nás povýší k uctívání Saṅkarṣaṇovy čtveřice. Z této úrovně jsme pak povýšeni na úroveň, kdy můžeme uctívat Vāsudevu, Nejvyšší Brahman. Pauṣkara-saṁhitā dále říká: ,Provádí-li člověk úplné uctívání podle pravidel, může dosáhnout Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudevy.̀ Měli bychom tedy uznat, že Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha jsou stejně dobří jako Pán Vāsudeva, protože všichni mají nepochopitelné energie a jsou schopni přijmout transcendentální podoby jako Vāsudeva. I když jsou Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha nezrození, mohou se zrakům čistých oddaných zjevovat v různých inkarnacích. To je závěr veškeré védské literatury. To, že se Pán může díky své nepochopitelné moci zjevit před zraky svých oddaných, si s učením Pañcarāter nijak neodporuje. A protože jsou Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha (v tomto pořadí) Božstvy vládnoucími všem živým bytostem, souhrnu mysli a souhrnu ega, není v žádném rozporu s písmy, když jsou označeni jako ,jīvà, ,mysl̀ a ,egò. Tato Božstva jsou takto označována, stejně jako se někdy slova ,nebè a ,světlò používají k označení Absolutního Brahmanu.

Zrození či vytvoření živé bytosti písma zcela popírají. V Parama-saṁhitě je popsáno, že hmotná příroda, která je využívána pro záměry druhých, je ve skutečnosti nečinná a neustále podléhá proměnám. Pole hmotné přírody je oblast činností těch, kteří usilují o plody své práce, a protože je navenek ve vztahu s Nejvyšší Osobností Božství, je také věčné. Jīva neboli živá bytost je ve všech saṁhitách chápána jako věčná a Pañcarātry její zrození zcela popírají. Vše, co je vytvořeno, musí být zase zničeno. Kdybychom tedy uznali, že se živá bytost narodila, museli bychom také uznat, že zanikne. Protože však védská literatura říká, že živá bytost je věčná, neměli bychom si myslet, že byla v určitém okamžiku vytvořena. Na začátku Parama-saṁhity je jednoznačně řečeno, že tvář hmotné přírody se neustále mění. Různé výrazy, jako je ,počátek̀, ,zničení̀ a podobně, lze použít pouze ve vztahu k hmotné přírodě.

Po zvážení všech těchto bodů by nám mělo být jasné, že Śaṅkarācāryův výrok, že Saṅkarṣaṇa se rodí jako jīva, je zcela v rozporu s výroky Véd. Jeho tvrzení jsou výše zmíněnými argumenty zcela vyvrácena. V tomto ohledu je velice nápomocný komentář Śrīdhara Svāmīho k verši 3.1.34 ze Śrīmad-Bhāgavatamu.

Zájemci o podrobné vyvrácení Śaṅkarācāryových argumentů, jimiž se snažil dokázat, že Saṅkarṣaṇa je obyčejná živá bytost, se mohou obrátit na Śruta-prakāśiku, komentář Śrīmat Sudarśanācāryi ke Śrī-bhāṣye.

Původní čtveřice podob – Kṛṣṇa, Baladeva, Pradyumna a Aniruddha – se expanduje do další čtveřice, která se nachází na Vaikuṇṭhách duchovního nebe. Čtveřice podob v duchovním nebi je tedy druhým projevem původní čtveřice ve Dvārace. Jak již bylo vysvětleno dříve, Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha jsou neměnné, transcendentální úplné expanze Nejvyššího Pána a s hmotnými kvalitami nemají žádnou spojitost. Saṅkarṣaṇa z druhé čtveřice je nejen zastoupením Balarāmy, ale je také původní příčinou Příčinného oceánu, na kterém spí Kāraṇodakaśāyī Viṣṇu a vydechuje semena nesčetných vesmírů.

V duchovním nebi existuje duchovní tvořivá energie odborně zvaná śuddha-sattva, neboli čistá duchovní energie, udržující všechny Vaikuṇṭhy, oplývající úplným poznáním, bohatstvím, silou a tak dále. Ve veškerých činnostech śuddha-sattvy se projevují energie Mahā-saṅkarṣaṇa, který je konečným zdrojem všech individuálních živých bytostí trpících v hmotném světě. V době zničení vesmírného projevu vstupují živé bytosti, které jsou svojí povahou nezničitelné, do těla Mahā-saṅkarṣaṇa. Proto je někdy nazýván souhrnnou jīvou. Jako duchovní jiskry mají živé bytosti sklon upadnout ve styku s hmotnou energií do stavu nečinnosti, podobně jako mají jiskry sklon vyhasnout, jakmile opustí oheň. Ve styku s Nejvyšší Bytostí však může duchovní povaha živé bytosti znovu vzplanout. Protože se může jīva neboli živá bytost objevit v oblasti jak hmotné, tak duchovní energie, nazývá se okrajová energie.

Saṅkarṣaṇa je zdrojem Kāraṇa Viṣṇua, který je původní podobou, jež tvoří vesmíry, a tento Saṅkarṣaṇa není nikdo jiný než úplná expanze Śrī Nityānandy Rāmy.