CC Ādi 14.42

Podle Vedānta-sūtry (janmādy asya yataḥ) je vše, co nacházíme v tomto hmotném světě, přítomno ve světě duchovním, protože tvoření, udržování i ničení probíhají v Nejvyšším Absolutním. Śrī Caitanya Mahāprabhu je Nejvyšší Osobnost Božství, samotný Kṛṣṇa. Jak to, že tedy krade, a jak to, že se pere? Nedělá to jako zloděj či nepřítel, ale jako milující přítel. Jako dítě nekrade proto, že by Mu něco scházelo, ale proto, že je to přirozený dětský sklon. V tomto hmotném světě děti také někdy chodí bez nepřátelství a zlých úmyslů do cizích domů a kradou a někdy se perou. I Kṛṣṇa v dětství dělal všechny tyto věci, stejně jako jiné děti. Sklony krást a bojovat existují i v duchovním světě, protože jinak by nemohly existovat zde v hmotném světě. Rozdíl mezi hmotným a duchovním světem je ten, že v duchovním světě se krade s přátelstvím a láskou, kdežto bitky a krádeže v tomto hmotném světě se zakládají na nepřátelství a zášti. Měli bychom tedy pochopit, že všechny tyto činnosti existují v čisté podobě v duchovním světě, kdežto v hmotném světě jsou všechny činnosti plné utrpení.