Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 13.42

Vidyāpati byl známý autor písní o zábavách Rādhy a Kṛṣṇy. Narodil se v brāhmaṇské rodině a bydlel v Mithile. Odhaduje se, že své písně skládal za vlády krále Śivasiṁhy a královny Lachimādevī na počátku čtrnáctého století éry Śaka, téměř sto let před zjevením Pána Caitanyi Mahāprabhua. Dnes žije dvanáctá generace Vidyāpatiho potomků. Vidyāpatiho písně o zábavách Pána Kṛṣṇy vyjadřují silné pocity odloučení od Kṛṣṇy a Śrī Caitanya Mahāprabhu si ve své extázi odloučení od Kṛṣṇy všechny tyto písně vychutnával.

Jayadeva se narodil během vlády Mahārāje Lakṣmaṇa Seny z Bengálska v jedenáctém až dvanáctém století éry Śaka. Jeho otcem byl Bhojadeva a matkou Vāmādevī. Po mnoho let žil v Navadvípu, který byl v té době hlavním městem Bengálska. Jeho rodiště se nacházelo v okrese Bírbhúm, ve vesnici Kendubilva. Podle názoru některých autorit se však narodil v Uríse a jiní říkají, že se narodil v jižní Indii. Poslední dny svého života strávil v Džagannáth Purí. Jednou z jeho neznámějších knih je Gīta-govinda, plná transcendentálních nálad odloučení od Kṛṣṇy. Jak je uvedeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu, gopī pociťovaly před tancem rāsa odloučení od Kṛṣṇy, a Gīta-govinda tyto pocity vyjadřuje. Mnoho vaiṣṇavů napsalo ke Gīta-govindě své komentáře.

Caṇḍīdāsa se narodil ve vesnici Nánnuru, která také leží v Bengálsku v okrese Bírbhúm. Narodil se v brāhmaṇské rodině a říká se, že to bylo na začátku čtrnáctého století éry Śaka. Podle některých byli Caṇḍīdāsa a Vidyāpati velcí přátelé, protože díla obou v hojné míře vyjadřují pocity odloučení. Pocity extáze popsané Caṇḍīdāsem a Vidyāpatim přímo projevoval Śrī Caitanya Mahāprabhu. Všechny tyto pocity si vychutnával v roli Śrīmatī Rādhārāṇī a Jeho vhodnými společníky pro tento účel byli Śrī Rāmānanda Rāya a Śrī Svarūpa Dāmodara Gosvāmī. Tito důvěrní společníci Pána Caitanyi Mahāprabhua Mu velice pomáhali v zábavách, kdy se cítil jako Rādhārāṇī.

Śrī Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v této souvislosti poznamenává, že pocity odloučení, které Pán Caitanya Mahāprabhu vychutnával z knih Vidyāpatiho, Caṇḍīdāse a Jayadevy, jsou zvláště vyhrazené pro osoby, jako byl Śrī Rāmānanda Rāya a Svarūpa Dāmodara, kteří byli díky svému pokročilému duchovnímu vědomí paramahaṁsové, nejdokonalejší z lidí. Tyto náměty by neměli probírat obyčejní lidé, kteří se snaží napodobovat činnosti Pána Caitanyi Mahāprabhua. Kritičtí studenti světské poezie a literáti, kteří si nejsou vědomi Boha a zajímají se jen o tělesný smyslový požitek, nemají zapotřebí tak vysoce transcendentální literaturu číst. Lidé holdující smyslovému požitku by se neměli snažit napodobovat spontánní úroveň oddané služby, zvanou rāgānuga. Písně Caṇḍīdāse, Vidyāpatiho a Jayadevy popisují transcendentální činnosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Světští komentátoři těchto písní jednoduše pomáhají lidem stát se zvrhlíky, což ve světě vede pouze ke společenským skandálům a ateismu. Zábavy Rādhy a Kṛṣṇy by si nikdo neměl mylně vykládat jako chování chlapce a dívky tohoto světa. Světské sexuální vztahy chlapců a děvčat jsou zcela odporné. Těm, kdo mají tělesné vědomí a touží po smyslovém požitku, je proto zakázáno věnovat se diskusím o transcendentálních zábavách Śrī Rādhy a Kṛṣṇy.